nešní intelektuál, redukován na beztělesný intelekt, konzumuje informace jako data, která posléze zpracovává – stejně jako to činí AI, která jednoduše zrcadlí naši vlastní skutečnost. Tento odosobněný a mechanický způsob bytí je ideálem současného vzdělávání – tj. vzdělávání, které pod falešnou rouškou objektivity nekultivuje kulturu ani osobnosti, nýbrž vytváří pouhého teoretického člověka a teoretickou znalost kultury. Zaposloucháme-li se však do velikánů minulosti, zaslechneme, že kulturou se míní především vášeň – vyvstávající v niternosti, subjektivitě, činu a existenciálním zápase. Svět jako inkoust a prožitek reflektuje povrchní kulturu, limity rozumu, svůdnou moc jazyka a nástrahy moderního vzdělávání. Je pozvánkou pro čtenáře, aby prozkoumával nové formy porozumění svému já a světu, které bude zakořeněno v subjektivitě, introspekci a žité zkušenosti. Současné formy diskurzu nejen na akademické půdě, ale také v běžném životě vyústily v prázdnou hru vyznačující se nekonečným přehazováním slov. Je zde však někdo, kdo by se zaručil za platnost těchto slov vlastní niternou zkušeností? Tato kniha je voláním po osvobození se ze současné ošemetné situace, a to tak, že zboříme vyprázdněnou modlu jazyka, abychom mohli prožít smysl. „Člověčenství bez zápalu pro omámení – Kam poděli se ctitelé vína?“ lamentuje perský mystik Háfez. Dionýsos, Kristus, Rumí nebo Nietzsche – všichni tito velikáni nás opakovaně zvou k velké hostině, při níž se podává mystické víno Existence. Díky němu se konečně vnoříme do zahrady Bytí, kde hoří žár mystiky. Avšak kdo má dostatek vášně a touhy stát se ctitelem takového vína?

Cestovat nalehko jen s báglem, motat se po lese, fotit vážky, potkávat lidi, žít... Kalendář se převalil do pozdních devadesátek, táhne mu na sedmadvacet, na bradě má kokosové mléko, nad hlavou pralesní velikány a před sebou moře. V Indonésii roku 1996 začíná série více i méně divokých cest Dana Bárty. A taky jeho kniha, v níž se vrací na místa, která během téměř třiceti let proměnila jeho svět. Tohle ovšem není autobiografie známého zpěváka, není to cestopis ani vážkařská studie. Anebo klidně od všeho trochu, jak kdo chce. A třeba i ta slavná autofikce to může být. Bárta svým osobitým poeticko-ironickým stylem zachycuje svět, kde je možné kdeco — kde mají náčelníci ruce omotané zlatými řetězy a v nich iPhony, kde vám namíchají povzbuzovák, který vás na mnoho hodin vystřelí z bot, kde je třeba uplatit taxikáře čímkoli, co najdete v kapse, kde se vaří polévka z akvarijních rybiček, kde ještě divoce a svobodně žijí tvorové všech barev, velikostí a tvarů a kde přírodovědci dávají dobrou noc; svět, který je ještě tak nějak podivně nevinný, protože je obyčejný.

Truchlící vdova, která se cítí odpojená od života, objevuje nečekanou vášeň. Příběh o uzdravení a hledání hub a smyslu života. Long Litt Woon se přestěhovala do Norska z Malajsie jako devatenáctiletá studentka na výměnném pobytu. Krátce po svém příjezdu se seznámila s Eiolfem. Po dvaatřiceti letech společného života ji Eiolfova náhlá smrt zanechala v hlubokém smutku a bez představy o tom, jak dál. V této těžké době se Woon přihlásí do kurzu houbaření. K jejímu překvapení v ní „lov“ hub a sbírání znalostí o nich probudí ztracenou chuť do života, zostří smysly a stane se pro ni zdrojem radosti. Kniha Cesta lesem vypráví příběh dvou paralelních cest: vnitřní cestu, která prochází krajinou truchlení, a vnější cestu do fascinujícího světa hub – houby jsou odolné, přizpůsobivé, neuvěřitelně rozmanité a zásadní pro koloběh smrti a znovuzrození v přírodě. Woon, antropoložka a certifikovaná mykoložka, se s otevřenýma očima a neutuchající zvědavostí vrhá do přírodního světa a vede čtenáře od prastarých norských lesů po skryté stezky v newyorském Central Parku. Navíc představuje nezapomenutelnou partu podivínů posedlých houbami. Její bádání o propojení lidí, přírody, smutku a uzdravení je univerzální a hluboce lidské.

Anglické listy pro dvacáté první století Velká Británie, to není jenom královská rodina, Harry Potter a londýnské metro. Londýnem se totiž kromě podzemní dráhy prohánějí i lišky nebo ovce. I v těch nejzapadlejších vesničkách lze najít stopy české historie či zvyky, které jsou přinejmenším podivné. Britskou společnost sice stále rozdělují hluboké třídní příkopy, ovšem projevují se jinak než dříve: například volbou samoobsluhy. Nicméně před elektrickým přímotopem tráví zimu chudí i bohatí, včetně monarchy. A všemu pořád vládne smysl pro starobylost i tradice — třebaže někdy nedávají vůbec žádný smysl a vedou jen k frustraci. A to zatím nebyla řeč o ostrovním jídle nebo lásce k excentrikům... Zahraniční zpravodaj Jaromír Marek zúročuje v Liškách pod Big Benem léta strávená ve Velké Británii a s nadhledem provádí českého čtenáře po kultuře a společnosti známé i neznámé.

Když je vám čtyřicet a diagnostikují vám ADHD, je to úleva. Ale co dál? Diagnózu ADHD si obvykle spojujeme s neposednými chlapci, kteří vyrušují a perou se. Výzkumy ale ukazují, že porucha pozornosti — ať už s hyperaktivitou, nebo bez ní — postihuje stejnou měrou i dívky. A s dospělostí nikam nezmizí. V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů. Prostřednictvím příběhů takových roztěkaných žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům. Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud roztěkané ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost.

Tři dosud nevydané texty spisovatele a dramatika Mojmíra Drvoty obsahují soubor Labyrint krátkých reflexí lidského chování a přírodních jevů a dvě novely. Obě probírají zdánlivě absurdní problém, který však postavám vedoucím dialog slouží jako pouhá záminka k tomu, aby při stále hlubším ponoru k jeho podstatě zároveň odhalovaly lidský úděl. Drvota ve svých textech vždy rád provokuje, ať porušováním tradičních lineár­ních postupů nebo stylem a náročností textu. Autor ví, že naprosto zásadní je nejen potřeba nacházet odpovědi, ale i otázky, a neváhá vedle sebe stavět racionalitu a iracionalitu. Jeho svět je vždy pevně vystavěný, zcela ojedinělý a prodchnutý ironií, ale není povrchní. Ve svém pohledu si Drvota vytváří odstup a nachází se jakoby mimo dobro a zlo, mimo dobu a čas.

Kdo se občas vydává na delší procházky krajinou, ví, jaké divy dokáže těch pár hodin provést s duševním rozpoložením člověka. Miroslav Stuchlý a jeho momentky a výjevy z toulek okouzlující přírodou Jizerských hor vtáhnou čtenáře do neopakovatelné atmosféry procházek touto magickou krajinou. Vyprávění pečlivého pozorovatele dokáže zprostředkovat nejen radost z pohledů na syrovou krásu hor, ale zaujme i dramatickými popisy zážitků ze setkání se zvířaty, lidmi a živly uprostřed divočiny.

Příběh, který dokonale ilustruje bláznivé československé 20. století Co se stalo s děvčátkem v kyjovském kroji, které kdysi zvedl do náruče Tomáš Garrigue Masaryk? A jak se stal ze známky, která tento okamžik zobrazuje, symbol první republiky? A jaké to je, stát se symbolem a prožít život v jeho záři i stínu? Eva Haňková zůstala vždycky věrná ideálům prezidenta, který ji držel v náručí. Zažila dvě diktatury a poté s těžkým srdcem opustila domov a vydala se vstříc nejistému životu za mořem. V těžkých podmínkách bojuje za lepší postavení žen a prosazuje vzdělání pro všechny. Poznává českou komunitu v Americe, vychovává děti ve dvou kulturách a jazycích, učí se žít svobodně a po vzoru sokolů věří v „božskou jiskru“ v člověku. Je to zároveň příběh nás všech, protože podobizna dívky v kroji, která se radostně dívá do tváře budoucnosti, se zapsala do české kolektivní paměti. Příběh, který zpřítomňuje bláznivé československé 20. století, vypráví spisovatelka Markéta Pilátová a svým neopakovatelným stylem ilustruje Renáta Fučíková.

Slavný český spisovatel v osobním portrétu francouzské novinářky Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih tak před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery: každý nový detail z jeho díla, nostalgické zastavení nebo nečekaná poznámka jej nasvěcovaly z jiného úhlu, podtrhávaly jeho spletitý život i komplexní umělecký odkaz. V proudu vzpomínek, literárních výletů, historického kontextu, fotografií a úvah tak před čtenářem vyvstává mnohovrstevnatý literární portrét výjimečného člověka, v němž se Florence Noiville pokouší zachytit jeho odkaz i odraz — psaním. „Jak směšný nápad!“ glosoval to sám Milan Kundera.

V roce 1972 začal Jan Švankmajer pracovat na projektu svého imaginativního Bilderlexikonu. V té době to byl ovšem akt čirého zoufalství, neboť bylo zřejmé, že projekt v plném rozsahu nebude moci nikdy realizovat. Po roce usilovného střihání obrazových podkladů a lepení koláží si uvědomil, že vytvořit jakýsi adekvátní imaginativní odraz Brockhausu nebo Meyers Konversations-Lexikonu je úkol nejen nad jeho síly, ale i nad možnosti doby. Sestavit Bilderlexikon alternativního světa by byla práce na celý život a nejen pro jednoho člověka. V roce 2022 jsme se rozhodli vydat alespoň torzo této plánované knihy a pokusili se sehnat veškeré, mnohdy technicky zcela nekvalitní, většinou již dostupné podklady… Než ale stačila tato kniha vyjít, svět se převrátil. Ale možná, že se nepřevrátil, jen se jeho chod urychlil. Miliony běženců už jsou tady, jenže z jiného konce světa, než se čekalo. Všechny ekologické plány na záchranu planety jdou stranou. Zelený „Deal“ padl. Zelenou naopak znovu dostaly uhlí a atom. Místo záchrany planety tu máme opět závody ve zbrojení.

To sny tvoří svět, praví čínský autor Čang Sien-ming ve své knize Snář mého cvrčka, která je však více než záznamem jeho vlastních snů. Snové vyprávění používá i k otevření našeho podvědomého světa, k zmírnění vnitřních hrůz, i k pokusu o specifickou duchovní očistu. Buduje a spřádá jedinečný fantaskní prostor, kam může utéct duše zkroušená a strádající. Předmětem těchto jeho pokusů je tak svět pomyslný, na hony vzdálený skutečnosti, nebo od ní zcela oddělený — je to stín a přízrak světa reálného, svět surreality. Dělá to však v přesvědčení, že právě tento svět přináší mnohem víc podnětů a sdělení než svět skutečný. Tyto informace se nám odkrývají prostřednictvím dlouhé řady asociací — oživováním osobních životních zkušeností, vzpomínek, objevováním netušených zásob vědomostí, všemocné představivosti. Literární průzkum snů a nevědomí autor vede hlouběji a dále, než bylo kdy běžné. Z jeho snů stal samostatný tvůrčí akt, z halucinační materie klasické literární dílo. Sny — to jest nevědomí — vědomě pojal jako předmět literatury a svůj postup začal nazývat „snové vyprávění“. Také proto budou mít různí čtenáři při setkání s jeho dílem různé, dokonce protichůdné pocity. V tom ovšem spočívá jedinečné kouzlo literatury a všeobecně umění iluze.

Vydejte se na průzkum Země, jaká existovala kdysi, ponořte se do zkoumání změn, k nimž došlo během její historie. Odhalte způsoby, které život našel, aby se náhlým změnám přizpůsobil či důsledky toho, že se asimilace někdy nepovedla. Autor nám v románové próze na pozadí svých výzkumů ilustruje, jak se formují ekosystémy, jak druhy spolupracují, migrují, přizpůsobují se, vymírají a jsou nahrazovány. Je to dechberoucí počin – překvapivě emotivní vyprávění o přetrvávání života, křehkosti zdánlivě stálých ekosystémů a dopadu prehistorických událostí, které nám mají co říci také o naší současné krizi.

Vladimír Kafka, jeden z autorů této knihy, věnoval podstatný kus života ladění nebo-li harmonizaci lidí, kteří podle názorů lékařů měli během velmi krátké doby zemřít, většinou na závažná onkologická onemocnění. Lékařští odborníci těmto pacientům sdělili, že vyčerpali všechny možnosti medicínské pomoci, a poslali je z nemocnice domů tak zvaně dožít. Vladimír se pak s těmito jedinci setkával a pracoval s nimi. Na stránkách této knihy zjednodušeně vysvětluje jak. Mnozí z těch, kteří měli podle mínění lékařů do několika týdnů zemřít, však dokázali za Vladimírovy asistence úspěšně projít branou smrti tam a zpět a žijí dál mnoho let. Smyslem společné knihy Vladimíra Kafky a Jaroslava Duška je přiblížit obdivuhodnou cestu těchto lidí a ukázat, odkud a jak čerpali odvahu i potřebnou sílu k životnímu převratu, k absolutní změně vnímání sebe sama a souvislostí života. Každému, kdo má zájem, může kniha volně inspirovaná pořadem Duše K, odhalit zdroje a fascinující schopnosti opravdového odhodlání k zdravému, spokojenému a plnému životu. Vyléčení, kteří své životní příběhy statečně zveřejňují na stránkách této knihy, jsou důkazem, že možnosti života jsou neomezené, že každičký lidský jedinec je fascinující unikát a – vpravdě zázrak. Nechť se pro Vás tato kniha stane připomínkou nezdolné síly a krásy mistrovství života, které nosí každý z nás sám v sobě.

Tenhle příběh nechutná jako melounový pendrek. Kontroverzní, syrový a strohý, ale zároveň poetický text mapující šestileté období nerovného poměru dospívající Terezy, které je na začátku příběhu dvanáct let, a jejího padesátiletého učitele výtvarné výchovy Ivana. Tereza si není vědoma toho, že se ocitla uvězněná v nezákonném vztahu s manipulátorem, vždyť s Ivanem se konečně cítí krásná, zamilovaná a obdivovaná. Během dospívání si začíná celou situaci uvědomovat, snaží se z toxického kolotoče vystoupit a postupně se od Ivana odpoutává. Jde to však? Krátké, úderné kapitoly, které šokují svou otevřeností, v nás rezonují ještě dlouho po přečtení a jejich sílu umocňuje fakt, že mladá autorka vypráví o svých vlastních životních zkušenostech.

To nejlepší ze Šrámka znovu v jednom svazku! Svazek sdružuje čtyři díla vybraná z počátečního a středního tvůrčího období Fráni Šrámka (1877—1952) tak, aby v širokém žánrovém i tematickém rozpětí postihl charakteristické rysy jeho umělecké individuality. Básnickou sbírku Modrý a rudý (1906) z autorova anarchistického a antimilitaristického období, nepominutelný, impresionismem ovlivněný román Stříbrný vítr (1910, 1920), lyrické drama Léto (1915) a vitalistickou básnickou sbírku Splav (1916) doplňuje komentář editora Mojmíra Otruby, který podrobně zachycuje okolnosti vzniku těchto děl a zejména jejich hojnou, složitou a mnohdy dramatickou dobovou recepci.

Kniha je svědectvím jednoho z nejzávažnějších dětských týrání, které bylo zaznamenáno v historii státu Kalifornie. Matka malého Davea bije, trápí hlady a dělá z něj otroka rodiny. Chlapec musí spát ve sklepě, každé jídlo, kterým jsou obvykle jen nechutné zbytky, si musí vybojovat a vlastní matka mu usiluje o život. Přestože vyrůstá v rodině s více dětmi, je obětí těchto krutostí jenom on sám. Ač chlapec chodí v hadrech, zapáchá a dětem ve škole krade jídlo, jeho okolí vůči němu dlouho zůstává odmítavé a lhostejné… Dítě zvané „To“ vypovídá nejen o hrůzné situaci jednoho amerického dítěte, ale i o jeho vůli přežít. Autorkou doslovu je známá britská spisovatelka Torey L. Hayden, která se ve svých románech zabývá mj. týranými dětmi.

Dnešní svět se smrštil do velikosti kapsy u kalhot. Na pozadí displejů našich mobilních telefonů bojují neviditelné algoritmy 24 hodin denně o naši pozornost a využívají k tomu nejnovějších vědeckých poznatků z mnoha oborů lidského vědění. Řídí, jaké obsahy se budou kterému uživateli zobrazovat, a aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňují tak náš úsudek a jednání, oslabují naši schopnost rozeznat fikci od skutečnosti, lež od pravdy. Pokud nechceme v dnešní realitě jen bloudit, musíme nejprve poznat, jak tyto algoritmy fungují, jakých mechanismů využívají a kde všude na nás působí. V ruce držíte prvního souhrnného průvodce po postfaktickém světě v českém jazyce. Pomůže vám vyznat se v tom, jak fungují algoritmy sociálních sítí a návykový design, jakých skrytých zákoutí lidské mysli využívají. Seznámíte se s fenomény, které se podílejí na informačním chaosu současného světa, v němž se fakta podařilo prohlásit za názory, a tak se pomalu vracíme do doby, kdy ani kulatost Země nebyla věcí faktu, ale pouhého menšinového názoru. Co mají společného prezidentské volby ve Spojených státech, napadení Ukrajiny nebo pandemie covidu-19? Především jsou reflexí jedné důležité skutečnosti. Naše schopnost orientovat se v realitě a odlišit od sebe dojmy, lži, propagandu a fakta se v zahlceném informačním prostoru otřásá v základech. A přitom právě na této schopnosti závisí budoucnost moderního světa, ve kterém žijeme. Pokud této schopnosti pozbydeme, civilizace, jak ji známe, nepřežije.

Je příjemné mít další knihu Miroslava Bartáka. V nakladatelské branži si mnohdy vydavatelé nejvíce lámou hlavu nad textem na zadní obálku, aby byl přesný, výstižný, lákavý. Nebo aby vysvětlil čtenáři, co to vlastně četl... Naštěstí ale existují i knihy jiné, kde stačí jen jméno autora. To je tento případ. Stačí jméno: Miroslav Barták. Klasik našeho kresleného humoru, dlouholetý předseda České unie karikaturistů, mistr stručné zkratky, kterému lékař František Koukolík vysekl poklonu neméně stručně: jemná chytrá čára. Kniha A teď už bez legrace! vychází v roce Bartákových pětaosmdesátin a potvrzuje, že chytrý humor nestárne. A proto na závěr jen tolik: Je příjemné mít další knihu Miroslava Bartáka.

Osobní svědectví a geopolitické pozadí rusko-ukrajinského konfliktu. Radomyr Mokryk, Soňa Koškinová, Iva Zímová. Tři autoři, tři pohledy na válku. Vychází s předmluvou Petry Procházkové.

Proč je Island pro ženy nejlepším místem k životu? Eliza Reidová, první dáma Islandu, zkoumá postoj vůči ženám v zemi, jíž se dle výzkumů už řadu let daří výjimečně úspěšně stírat genderové nerovnosti. Stejně jako inspirativní první dámy Eleanor Rooseveltová, Hillary Clintonová a Michelle Obamová využívá Reidová svého postavení k tomu, aby světu představila to nejlepší ze své země, a s laskavostí a humorem ukazuje, jak může rovnoprávnější společnost přispět k rozvoji nás všech.

Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná. Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá, stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní dualitu. A v echu doráží palčivá otázka: kolik nás ještě čeká násilí a válek, než všechno to neštěstí člověka konečně polidští? Autorčin groteskní román valící se jako láva však také promlouvá o potřebě doteků, neboť „těla nelžou a jejich paměť neklame“. A roli přímo tažnou mají v knize svobodné bytosti, pro něž je laskavost mocnější než zákony vládců — švitořivé vlaštovky.

Tři dny, které Marii změnily život – s láskou ilustrované autorkou Marie si plní velký sen: společně se svou matkou, neurovědkyní, putuje tři dny po Wicklow Way, dálkové trase v Irsku. Během této cesty se mezi nimi rozvine rozhovor o tom, proč je všechno propojeno s našimi myšlenkami. Matka jí jednoduše a srozumitelně vysvětluje, jak funguje mozek, odkud se berou naše myšlenky a proč mají tak velký vliv na náš život. Na pozadí malebné irské krajiny Marie pochopí, jak je důležité umět se v klidu a správně rozhodovat a naplnit co nejlépe svůj potenciál.

Právě se chystám setřít pár kapek medu, které mi ukáply na stůl, a všimnu si, jak se ty jantarově zlaté kapky nádherně třpytí v ranním slunci úplně jako perly. Takhle je to s každou nepříjemností či problémem: I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme.

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují. Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí.

V této drobné novele načrtává ilustrátor Beardsley tentokrát perem literáta Venušin poetický palác a zahrady, kde se krásčina divoká družina oddává bujarým radovánkám. Lyrické a vizuálně barvité kulisy dávají tušit, že autor je zdatným kreslířem, který dovede být nejen přímočaře konkrétní, ale v textu pracovat i s citlivým náznakem — a proto jsou Venušiny nestoudné bakchanálie vzrušující erotickou i intelektuální imaginací. Aubrey Beardsley začal pracovat na erotickém románu Venuše a Tannhäuser, pravděpodobně inspirovaném Wagnerovou operou Tannhäuser a souboj bardů na Wartburgu, v roce 1894. První tři neúplné kapitoly vyšly o dva roky později v prvním čísle časopisu The Savoy, a sice pod názvem Under the Hill. V celku toto dílo, jež autor ve svém krátkém životě nestihl dokončit a které mělo obsahovat i 24 celostránkových ilustrací, vyšlo poprvé až roku 1907, devět let po jeho smrti.

Je třeba tvořit. A pokud tuhle moc máš, uspořádáním se nezabývej. Zrodí se na tisíce služebníků, kteří budou tvé tvorbě sloužit, neboť z ní budou žít jako červi z masa. Pokud dokážeš nastolit víru, o dogma se nestarej. Zrodí se na tisíce vykladačů, kteří se už o ně postarají. Tvořit znamená vytvářet bytí a tvorbu nelze nikdy vyjádřit. Tvorba je jiné podstaty než stvořený předmět, tvorba uniká ze stop, jež zanechává, a nikdy ji nelze vyčíst z žádných znamení. Znamení, stopy a znaky, jež vyplývají jedny z druhých, vysvětlíš vždycky. Neboť stín každé tvorby na zdi skutečností je čistá logika. Ale i přes ten samozřejmý objev zůstaneš týmž hlupákem. Také se chraň připojit na dílo umělou vřelost jako želízko vlasům, aby se vlnily. Sám rozum plodí jen mrtvé věci, i když se někdy pohybují. Umělecké dílo je dobré, vzniklo-li z nutnosti. V tomto způsobu jeho původu je jeho rozsudek: není druhého. Střez se proměny sebe sama v zavedený podnik. Když prosperující dobře zařízený podnik, bývá pozdě: vzniká závislost. A při tom opravdové a dobré tesání musí mít vlastní skrytý tichý vývoj, opřený o naprosté nasazení vlastního ducha, úplnost a bezohlednost – vše v tichu. V halasu vládnou jiné zákonitosti. Existuje literatura, která neproniká až k hltavé mase. Tvůrčí dílo, jež vzniklo z opravdové autorovy nutnosti a pro něj samotného. Poznání nejvyššího egoismu, kde zákony ztrácejí moc. Jen to, co v pravém smyslu slova pro sebe děláš, děláš i pro svět. Pro sebe pracujeme právě tehdy, když na sebe zapomínáme. Vše, co říkáš, že chceš udělat sobě, děláš druhému jako sobě. Velmi si vážíš okamžiků, jež ukradneš nějaké povinné práci, okamžiků, kdy můžeš dělat něco jiného, než co právě dělat máš: a tak teprve tehdy jsou hodiny vzácné.

Je možné na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájit diplomovou práci o onanii v literatuře? Navíc dip­lomovou práci podstrčenou jako kukaččí vejce? Ale román Nika Kelmana Holky, o bohatých chlapících a jejich lolitkách, byl původně také obhájenou diplomovou prací. Pachateli docu-prózy, příběhu stmeleného citacemi k tématu, jsou dva kmenoví autoři nakladatelství dyb­buk. Nela Astonová si kompenzuje úzkost z politicko-vědných bádání nekonečným referenčním průzkumem českých knih a časopisů. Jakub Šofar, kulturní publicista a občasný prozaik, si výkyvy svých depresí udržuje nenasytným čtenářským obžerstvím. Těžko soudit, zda jsou v této nesourodé koalici jeden druhému inhibitorem, či naopak urychlovačem reakcí. Každopádně výsledkem jejich spolupráce je posunutí literární tvorby na další, možná zcela ztracenou (a zatracenou metu). Dva zatracenci volbou, nikoliv osudem, školí o generaci mladšího a o civilizaci vzdálenějšího kamaráda. Všechno je jen náhoda, všechno spolu souvisí. A samohana je jedním z možných/nemožných dosažení cesty ke svobodě...

„KNIHA O“ je sbírka více než tří set erotických textů z pera spisovatelů uznávaných, zatracovaných i anonymních, bohatě ilustrovaná výtvarníky napříč staletími. Navazuje na kontroverzní Knihu o kundě a rozšiřuje ji o další texty i díla současných českých umělců. Ať už v literatuře či v umění, erotika je nevysychající pramen fantazie a života... Knihu doprovází velké množství ilustrací od následujících autorů:: Alena Kupčíková, Blanka Jakubčíková, Eva Jaroňová, Jaromír Plachý, Jiří Grus, Jiří Petrbok, Jiří Zimčík, Kakalík, Karel Jerie, Karel Osoha, Lukáš Urbánek, Petr Friedl, Roman Franta, Ticho 762, Vendula Chalánková, Viliam Slaminka.

Vracíte se denně uhnaní z práce a zase stojíte před obří hromadou dalších povinností v domácnosti? Mrzí vás, že nemáte čas na děti a že jim často musíte říkat: „Ne, teď ne!“? Štve vás, že se cítíte pořád unavení a vyhořelí a nic vás nebaví? Ubíjí vás ten kolotoč pro křečky, ve kterém žijete, a každý den dokola dřete, ale úkoly stále neberou konce? Zkuste najít odpověď na otázku, co je pro vás opravdu důležité a jak si najít čas na sebe a na lidi, které máte rádi! Ve smysluplném vyprávění o čtyřech podstatných otázkách, které mají moc změnit celý váš život, se dozvíte, jak to zařídit, abyste si život opravdu užívali.

V roce 2012 byly v Norsku na půdě jednoho domu nalezeny dosud neznámé a nepublikované deníky Václava Polívky, později Vidara Jensena, které si psal v Československu od ledna 1945 do března 1948. Mladík pocházel ze vzdělané rodiny a spolu se svými rodiči žil v domě na Pražském hradě, miloval klasickou hudbu a sám hrál na klavír a violoncello. Zapisovat si začal jako sedmnáctiletý gymnazista a po válce pokračoval už jako student medicíny. Jeho deníky jsou cenné zejména tím, že poskytují bezprostřední a autentické svědectví o důležitých historických událostech a vůbec o společensko-politickém dění dané doby – od posledního roku okupace včetně Pražského povstání přes poválečné období, kdy společnost ještě žila v euforii z osvobození a neviděla blížící se nebezpečí, až ke komunistickému převratu v únoru 1948. Tehdy dvacetiletý Václav Polívka jasně viděl, co se ve státě děje a že vývoj směřuje ke komunistické diktatuře. Na jaře 1948 se mu podařilo uprchnout z Československa a usadit se v Norsku, kde se také oženil se svou láskou, kterou potkal během studentských cest do Dánska v letech 1946 a 1947.

Ve své sbírce neuropsychiatrických příběhů představuje lékařka Marcela Grünerová-Lippertová beletristickou formou svůj obor – rehabilitaci pacientů s neuropsychiatrickými postiženími. Ve dvaceti krátkých textech, inspirovaných lékařskými kazuistikami, výstižně zachytila nejčastější případy, s nimiž se neurologie každodenně potýká a které musí řešit následná rehabilitace tak, aby se pacienti mohli vrátit k důstojnému životu. Současně autorka přístupnou formou odkrývá příčiny kritických situací, při nichž tato postižení nejčastěji vznikají, a pokouší se před nimi varovat. Jednotlivé příběhy jsou doplněny i stručným populárně-naučným popisem vybraných neurologických problémů.

Na počátku všech velkých příběhů je zárodek myšlenky, embryonální něco. Tato knížka může pomoci začínajícím autorům rozvinout prvotní originální nápad – ať už je jím letmá vzpomínka, která nám vytanula na mysli při procházce, hádka ve vlaku, k níž jsme se nachomýtli, nebo fantazie, která se nám zdála ve snu – do dobře strukturovaného díla. Nejprve si představíme teorie zápletky (ta je stejně důležitá pro psaní románů i pro dramatickou tvorbu a scenáristiku, ale popíšeme i několik modelů speciálně určených právě dramatikům a scenáristům). Poté se obrátíme k časem prověřeným vzorcům „základních zápletek”. Následuje kapitola o chronologii a o tom, jak jí lze manipulovat v zájmu dramatického účinku. Pak vám poradíme, jak vyprávění začít a zakončit, a nakonec vám nabídneme k vyzkoušení několik praktických metod.

Kniha Podivná literatura? Kapitoly z české homosexuální prózy po r. 1989 si klade za cíl popsat specifické projevy homosexuální zkušenosti či představ s homosexualitou spojovaných v současné české beletrii. Tomuto typu textů bylo doposud věnováno několik málo studií, avšak zcela mimo odborný zájem zůstaly téměř všechny texty populárního charakteru či díla přímo ze spodních pater literární tvorby, stejně tak jako literatura pro nedospělé čtenáře a literární vyjádření v seriálových publikacích. Podivná literatura? zaceluje tuto mezeru soustředěným rozborem českých homosexuálních textů posledních třiceti let, přičemž poprvé v našem prostředí využívá pro poznání komplexu tzv. homosexuální literatury rovněž texty vzešlé z četných periodik vydávaných LGBT+ komunitou. Vytváří se tak plastický obraz vývoje minoritní literatury, který zůstává doposud mainstreamovému čtenáři skryt.

Žijeme v zvláštnych časoch a každým rokom sa zdá, že sú čoraz čudnejšie. Mnohí ľudia si kladú otázky: Čo sa to na Zemi odohráva? Čo sa to stalo s ľudstvom, hlavne v posledných dvoch rokoch? Prečo sa to deje? A ako sa to všetko skončí? Kniha Neposlušnosť lásky poskytuje na tieto otázky k súčasnej situácii na svete jasné, ba niekedy až prekvapivé vysvetlenia. Christina vyzýva k väčšej odvahe a ľudskosti, k nenásilnému odporu proti spoločenskému systému, ktorý sa tak vzdialil láske, že bezohľadne ničí prírodu, hlása lži a vyhlasuje manipulácie, agresiu a vojny za normu. Napriek všetkým týmto nekalostiam však Christina vykresľuje veľmi pozitívny obraz budúcnosti našej planéty. Fascinujúcim a pre každého zrozumiteľným spôsobom objasňuje, že človek je od prírody láskavá a milujúca bytosť, že je teda len otázkou času, kedy sa súčasný systém negativity rozpadne zvnútra sám a nahradí ho nová forma spolužitia založená na mieri, slobode a vzájomnom rešpekte. Na Zemi sa každý deň prebúdza stále viac ľudí, jeden sa spája s druhým, a vytvárajú tak mohutný svetelný impulz zmeny. Tichá revolúcia neposlušnosti lásky sa už nedá zastaviť.

Ilumináti se nás bojí více, nežli my jich! Svět je v šoku, lidé mají strach. Někdo před koronavirem, jiní proto, že by je ostatní mohli udat „vrchnosti“, že nenosí roušky a respirátory či že zastávají „politicky nekorektní“ názory vůči tématům, jakými jsou terorismus a války, uprchlíci (= migrační krize), klima , prezidentské volby v USA či jinde, (povinné) očkování, vyhrocená ekonomická situace atd., atp. Skutečností je, že lidé mají na tato témata nejrůznější pohledy a projevují rozmanitá mínění, což je rozděluje i uvnitř rodin. V této knize hovoří Jan van Helsing s jasnovidným Johannesem, jenž má aktivní spojení s jemnohmotným světem. O korona-plánu věděl autor již v roce 2019. Ve společném rozhovoru se oba zamýšlejí nad tím, proč mocní tohoto světa – ilumináti –, kteří stojí na pozadí všech těchto scénářů, mají takový strach, nebývalé obavy. Čeho nebo koho se tolik bojí, že se jim intriky a manipulace nedaří v takovém rozsahu, jako tomu bylo dříve, a navíc stále dochází k dalším a novým odhalením? Proč cenzurují po celé planetě zprávy, dokumenty, videa, knížky či omezují lidi, kteří je hledají — před kým nebo čím mají strach? Disponují nejenom obrovskými poznatky – například z tzv. Roswellského incidentu –, nýbrž znají i jisté tajemství, jež by je, pokud se o něm dozvědí lidské bytosti, mohlo velmi rychle připravit o nadvládu nad nimi. Tímto tajemstvím je něco, co nosí v sobě každý člověk, kvůli čemuž zavedli mocní tohoto světa obrovský průmysl zábavy a propagandy, aby nás nepřetržitě odváděli od onoho skrytého pokladu, abychom třeba nezačali toto doposud nepoznané v sobě hledat a nacházet. Jan van Helsing píše a vybízí v této knize jasně: „Je naší misí, abychom tuto sílu v sobě objevili. Jde o to, abychom při narození znovu přijali naše právo: Jsme tvůrci, a měli bychom konečně začít činorodě tvořit svou realitu — což je právě to, z čehož ilumináti mají strach!“ Příručka pro bohy poskytuje informace, souvislosti i možnosti, jak může každý člověk tuto sílu, onen potenciál, v sobě probudit, – ba co je důležitější – též praktikovat a konstruktivně využít v každodenním životě.

O ztrátě identity a etickém rozměru bytí Svazek soustřeďuje průřezový výběr z celoživotní dramatické tvorby Josefa Topola (1935—2015), mimo jiné též zakládajícího člena Divadla za branou, signatáře Charty 77 a držitele literární Ceny Karla Čapka. Symbolické básnické drama z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1963), existenciální dialog Kočka na kolejích (1965), citově hořká jednoaktovka Hodina lásky (1968), podobenství o bezvýchodnosti života za normalizace Sbohem, Sokrate! (1975) a bilancující tragikomedie Hlasy ptáků (1989) vystihují konstantní témata Topolovy tvorby, k nimž patří úporné hledání pravdy, lásky a cesty k druhému.

Čtěte tuto knihu pozorně a dožijte se ve zdraví vysokého věku. Elixír mládí a pramen nesmrtelnosti hledají lidé odjakživa a současný trend biohackingu to jen potvrzuje. Měříme své životní funkce, řešíme spánek a stravu, ale můžeme se při své honbě za kvalitním dlouhým životem inspirovat i v říši zvířat? Jakou roli v dlouhověkosti hraje genetika a jak s tím vším souvisejí medúzy? Kniha mladého dánského vědce Nicklase Brendborga hledá odpovědi na otázku, zda se můžeme ve zdraví dožít vysokého věku, upozorňuje na zajímavé výzkumy z oblasti dlouhověkosti a srozumitelně a zábavně vysvětluje vědecké objevy. Dozvíte se, proč je dobré darovat krev, kdo byl autorem první diety a jak dlouho se dá vydržet bez jídla. Z nejnovějších poznatků pak vycházejí doporučení, co můžeme udělat pro to, abychom žili déle a zdravěji.

Když stereotypy ožívají (a neberou si servítky) Za co nejméně práce co nejvíc peněz. Nulová zodpovědnost. Pohoda za každou cenu. A hlavně pozor na hrabivého Vykořisťovatele! Kdyby mohl, tak nebohé Lopaty sedře z kůže. A kdyby mohly ony, rozkradou mu veškerý majetek a jeho firmy jsou dávno na mizině. Škoda že robota byla dávno zrušena a drábi se ve firmách využívat nesmějí. Jaroslav Kuboš ve své knize zkoumá pracovní svět z pohledu majitelů firem i jejich zaměstnanců. Prostřednictvím témat, jako jsou zodpovědnost zaměstnanců, pracovní morálka nebo třeba sexuální obtěžování na pracovišti, nejenže rozkrývá stereotypy v jejich surové podobě, ale zároveň odkazuje k jejich původu v historii a společnosti. Pohledy Vykořisťovatelů a Lopat provokují a burcují natolik, že nenechají v klidu ani (rádoby) odborníky, jakými jsou hrobník, vrátný nebo zavedený zlodějíček. Nadsázka a humor, s nimiž autor pracovní stereotypy oživuje, čtenáře nejen pobaví, ale také otestují jeho schopnost sebereflexe. Každý si najde něco, co by ho mohlo urazit. Ať už je řadovým zaměstnancem, nebo majitelem korporátu.

Nalézáme se v časech, kdy právo zasahuje stále více do našich životů, hypertrofuje a v jeho uplatňování se marně hledá spása, stejně jako se dříve hledala v působení církve. Její dogmatický postulát Extra ecclesiam nulla salus (Mimo církev není spásy) si autor esejů dovolil parafrázovat pro dnešní hledání spásy v právních jistotách. Sám (ovlivněn holistickým vnímáním života s prvky buddhismu) nabízí ze zkušeností své advokátní praxe i jiné než formální zdroje poznání právních případů. Pokusil se rovněž propojit právo se spiritualitou, které na první pohled stojí v jakémsi protikladném vztahu. Překvapivě však objevil i témata, která nabízejí pozoruhodné souvislosti. Svou knihou však nepředkládá žádnou právní osvětu, ale s nadsázkou a špetkou humoru spíše vede čtenáře k zamyšlení nad komplexností i pomíjivostí života v současném světě. Texty vtipně dotvářejí nápadité ilustrace klasika českého výtvarného umění Jiřího Slívy.

Poslední kniha tetralogie nazývané také „huculská epopej“ rozvíjí a uzavírá motivy z první části Pravda dávnověku. Centrem je i zde huculská Verchovyna, avšak rozrůstající se do prostoru i času prostřednictvím příběhů emigrantů a utečenců do Ameriky, dějin arménských kupeckých rodů, huculských a chasidských mýtů a pověstí. Podstatnou část knihy tvoří agon, výstupy vypravěčů. V nich jsou vylíčeny pekelné končiny Sirojidů, země úplného zotročení lidského ducha, rachmanská země bytostí podobných lidem, ale dokonalých, chasidské příběhy o neuvěřitelném odpuštění a o radosti, jako největší ctnosti, polemika posledního člověka a satana před nebeským sejmem po konci světa a jiné – to všechno rámované portréty a filozofickými rozpravami huculských gazdů, židovských vozků, arménských kupců. „Není to vědecká práce ani folklor. Vypravěč – rozvážný jako Homér – vrací do života duše a moudrost mnoha ztracených světů. Sága se zaplétá a rozvíjí, množí záhyby, odbočky, návraty, je živoucí, konkrétní, jízlivá, a nepřímo tak klade otazníky nad podmínky lidské existence – důkaz nahrazuje tajemstvím, jistotu otázkou, převrací všechny hodnoty.“

Trvalo to pouze několik vteřin: V okamžiku, kdy Anke před hořícím krbem ve svém obývacím pokoji náhle vzplanula, uvědomila si se zvláštní odevzdaností: „Teď zemřeš!“ S rozsáhlými popáleninami ji převezou do nemocnice. Devět dní leží v kómatu, příbuzní i lékaři počítají s nejhorším. Nikdo ovšem netuší, že Anke právě vykročila na nejpodivnější cestu svého života: V duchovních světech, mimo čas a prostor, neoddělitelně spojena s Původem všeho bytí dostává odpovědi na všechny své otázky. Toto vyprávění o zcela neuvěřitelném dobrodružství mezi životem a smrtí otevírá neznámé sféry vědomí a fascinující vhledy do lidské existence. Také působivě ukazuje, že naše vnímání reality je pouze nepatrným zlomkem bohatosti nekonečného množství realit. „Až když jsem opustila své tělo, poznala jsem, co znamená opravdu žít.“

Od Korejské války, Kubánské krize a Vietnamské války až po Saddáma Husajna a Usámu bin Ládina. Toto je pravda o organizaci, kterou ve špionážních románech líčí jako super špiona svobodného světa. CIA se po letech rozhodla otevřít svoji Pandořinu skříňku. Výběr 50 000 dokumentů z archivů CIA zveřejněných v roce 2007 ukázal, že tato zpravodajská služba, legendárně popisovaná jako vševědoucí a všemohoucí, až taková není. Nejvíce šokující při čtení dokumentů je to, že CIA se v průběhu těch šedesáti let, které byly poznamenány zásadními událostmi ? letecký most do Berlína, ovládnutí jádra Rusy, Korejská válka, Vietnam, Kubánská raketová krize, přetrvávající konflikt na Blízkém východě ? často dopouštěla závažných chyb v úsudku. Autor hledá odpověď na otázku: Udělala CIA zpřístupněním svých archivů tlustou čáru za minulostí? Nebo to byl jen ďábelský trik, jak odvrátit kritiku jejích současných aktivit? Předmluva Gordon Thomas

V historii se příběhy žen nezapisovaly moc často - zapisovaly se války a vítězové, počty koní a církevní majetek. Ale porodní polohy a byliny, ženské sexuální prožitky a zvyky kolem rodičovství a mateřství se zapisovaly jen málo… A o co se potom můžeme opřít, když nemáme přístup k moudrosti zkušeností našich babiček (kterým to zas zapomněly sdělit jejich babičky, protože už se to od svých babiček nedozvěděly)? O co se budou opírat naše dcery, aby nemusely dělat stejné chyby? Anebo i naši synové, ať nemusejí příliš dlouho hledat cestu k pochopení ženy? Proto pojďme napsat ženský příběh - skládačku nejrůznějších, smutných a veselých autentických příběhů, které protkávají historii ženství a opakují se od počátku času.

Ženské příběhy - smutné a veselé, inspirující a děsivé, autentické a osobní. Příběhy, které vycházejí z pravdivé zkušenosti několika desítek odvážných žen, které se rozhodly promluvit nahlas o tom, co je tichým tabu. Poznejte vnitřní krajinu ženy! Tato kniha je jako prastará ženská měsíční chýše - najdete zde příběhy dívky, milenky, matky i stařeny.

I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.

Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (1942–2016) a Václava Bendy (1946–1999). Dopisy byly psány v letech 1967–1969, kdy Zdeněk Neubauer pobýval na vědecké stáži v biochemické laboratoři v Neapoli. Tématem dopisů jsou jistě i politické události oněch let, především však intelektuální atmosféra doby, v níž oba myslitelé hledají svůj způsob propojení filosofického myšlení, katolické víry a umění. Diskutují proto o římskokatolické teologii po druhém vatikánském koncilu (Karl Rahner), ale také o myšlení radikálního nekatedrového filosofa, „českého Nietzscheho“ Ladislava Klímy, o kterém Benda píše diplomovou práci, nebo o duchovních principech ve výtvarném díle Josefa Šímy. Edici dopisů doplňují jednak vysvětlivky, komentáře a překlady cizojazyčných pasáží, jednak biografický rozhovor s Kamilou Bendovou, která je manželka Václava Bendy a sestrou Zdeňka Neubauera. V něm jsou vůbec poprvé vyloženy kontexty původu, výchovy a životní dráhy Zdeňka Neubauera až do doby vzniku těchto dopisů.

Kniha vychází jak ze stejnojmenného dokumentárního cyklu, tak i z autorova života a jeho osobních zkušeností s úzkostmi, depresemi, psychoterapií, ale také s hospitalizací v psychiatrické nemocnici, stigmatizací a opakovanými pokusy o návrat do běžného života. Autor dospěl během hospitalizací na psychiatrii k závěru, že jeho životní příběh vykazuje mnoho společných rysů s většinou pacientů trpících úzkostmi a depresemi (patologie v rodině, kam patří např. závislost na návykových látkách některého z rodičů, opuštění dítěte rodičem v raném věku, zneužívání dítěte, nejistota v podobě nemožnosti se spolehnout na slib rodiče, ponižování, podrývání sebevědomí, šikana apod.). A tak došel k přesvědčení, že spontánně vyprávěný příběh jednoho z mnoha, který trpí úzkostmi a depresemi, bude blízký a srozumitelný nejen léčeným pacientům. Kniha chce oslovit především ty čtenáře, kteří intenzivně a zbytečně trpí, přičemž se léčby na psychiatrii stále obávají. Ať už vlivem neznalosti léčebných nástrojů a postupů, tak i kvůli případnému stigmatu „blázna“, plynoucího z navštěvování psychiatra. Vhled do života člověka s psychiatrickou diagnózou by měl být silnou inspirací nejen k nalezení účinné léčby, ale i k poznání, že život má opravdu smysl, i když člověk prožívá denně vnitřní bolest, a je přitom konfrontován s mnohými specifickými překážkami a stigmaty. Jeroným Janíček je publicistou a moderátorem, který působil v ČRo, Rádiu Nová Alfa a Rádiu Classic FM. Od roku 1998 spolupracuje s pražským Radiem 1, v němž má svůj pravidelný diskusní pořad Zátiší. Napsal knihy Černá záchranka, Palác Akropolis, knižní rozhovor s předním popularizátorem psychiatrie Cyrilem Höschlem s názvem Kde bydlí lidské duše a publikaci Když úzkost bolí. Za tuto knihu obdržel v roce 2009 Literární cenu České neuropsychofarmakologické společnosti. Od roku 2017 natáčí dokumentární cyklus Život za zdí určený lidem s neléčenou nebo špatně léčenou úzkostí a depresí. V roce 2018 získal za cyklus Novinářskou cenu Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Má osobní zkušenost s úzkostmi a depresemi.

V autobiografické stati z pozůstalosti Proměna krve známý německy píšící autor souvisle popisuje svůj duchovní vývoj a zabývá se okultními otázkami. Jedná se o vzácný text, který doposud v češtině nevyšel, nejspíše je zlomkem plánované autobiografické knihy Styx, na níž podle svých slov Meyrink pracoval v letech 1927 až 1929.

Nekonečný tyátr poprve seznamuje české čtenáře s divadelní tvorbou filmového i divadelního režiséra, literárního a dramatického autora Alejandra Jodorowského. Jsou zde zastoupeny rané texty z doby jeho spolupráce s mimem Marcelem Marceauem i texty z šedesátých let, která strávil v Mexiku jako divadelní režisér soudobé dramatické avantgardy (F. Arrabal, E. Ionesco, J. Genet, L. Carringtonová aj.) i svých vlastních divadelních textů (Zaratušra). Později začíná teoreticky promýšlet a pořádat jednorázová „efemérní“ vystoupení, která se svými východisky blíží paralelně vznikajícímu „happeningu“ a jejichž potenciál se naplno rozvine ve chvíli, kdy společně s Ferdinandem Arrabalem a Rolandem Toporem zakládá tzv. Panické hnutí (tomu je zde věnováno hned několik podstatných teoretických a manifestačně se vyhraňujících statí – Panická metoda, Panický princip a pečená kuřata, Odstraňme divadlo z divadla! a Efemérní panické akty). Do stejného období patří i texty, které se snaží o praktická uplatňování východisek postulovaných v principech Panického hnutí (Tunel, který požírá svůj vlastní ocas a Napravený slídil). Na počátku sedmdesátých let se Jodorowsky natrvalo usazuje ve Francii a věnuje se převážně filmu a psaní komiksů. K divadlu se ale pravidelně vrací prostřednictvím regulérních dramatických textů (Nekonečný sen, Královská krev, Škola břichomluvectví, Tři stařeny a Hypermarket). Jako součást svého psychomagického a tarotového systému terapeutického zaměření píše na konci devadesátých let Panický kabaret, který nejenže režíruje, ale sám si v něm i zahraje a do většiny rolí obsadí tři své syny, jejich manželky a děti, a tak sám vůči sobě i vůči nim uskuteční psychomagický akt rodinné divadelní terapie. Výbor, který připravil autor sám, obsahuje i surrealistické operetní libreto, na kterém spolupracoval s legendární surrealistickou malířkou a spisovatelkou Leonorou Carringtonovou (O pavoučí princezně).

Marek Vadas (* 1971 v Košicích) na svých cestách do rovníkové Afriky získal nejen znalosti místní kultury a zvyků, ale dokonce i důvěru krále jednoho z domorodých kmenů Kamerunu, a stal se jeho poradcem. Vadasovy povídky nás berou na cestu do tropických pralesů, zapadlých vesnic i bujících velkoměst černé Afriky, do míst, kde lidé dosud žijí s duchy, šamany a mytickými bytostmi. V takovém světě si může běloch vyměnit tělo s černochem, muž se přes noc promění v ženu a kuře přichystané k večeři vám zhltne neviditelný pes. Sny, vnuknutí a kouzla zde splývají se skutečností, ale základem je nakonec pokaždé lidská zkušenost – někdy úsměvná, jindy bolestná. Čtenář si postupně zvyká na exotické kulisy černého kontinentu a přitom zjišťuje, co je na těchto příbězích nejpodstatnější: ne to, že jsou africké, ale to, že jsou lidské.

Kosí srdce je próza o magické Praze. Jejím rámcem je pěší putování z Hlavního nádraží na Pražský hrad, které se odehraje během jediného dne. V četných reminiscencích, odkazech a vzpomínkách se ale vyjevuje obraz Prahy od jejích mytických počátků až po konec dvacátého století. Devadesátá léta dvacátého století jsou nejčastějším časem příběhu, rozsáhlý úsek textu je ale věnován i legendě o Bruncvíkovi, zpracované částečně parodicky, částečně ve stylu fantasy. Reminiscence na pražské legendy a pověsti se prolínají s líčením prostředí zcela reálných, od dělnické ubytovny na periférii Prahy po luxusní prostory Obecního domu. Autor v sobě nezapře básníka, v próze je ale uplatněno také množství faktografie kunsthistorické i historické, četné jsou odkazy na výtvarná díla spjatá s Prahou a ovšem i citáty literární, od Kafky po Bondyho. Dá se říci, že autor se zabývá stejně intenzivně úzkostným existenciálním osaměním jedince manipulovaného společností, jako chutí piva v pražských hospodách a výčepech a hospodskými historkami. Probírá minulost míst notoricky známých, jako je Karlův most, ale zavádí čtenáře i na okraj Prahy, kde se z betonárky lije beton do náklaďáků s míchačkami. Hrabe se ve zvetšelém prachu historie i objevuje věci přítomně zázračné, jakoby právě vytažené z tavicí pece zasvěcenců. V jednotný celek spojuje všechnu tu pestrost autorův precizní styl a přesná práce s jazykem.

Iniciační román zakládajícího člena Vysoké hry pojednávající o výpravě na Horu analogie, která je cestou spojující nebe se zemí, jehož dokončení přervala autorova smrt. Vydání doplňují dobové dokumenty a dodatky včetně Pojednání o analogickém alpinismu.

Rozsáhlý výbor z korespondence básníka, filosofa a indologa René Daumala, kterou francouzský editor označil za jednu z nejkrásnějších ve 20. století, zahrnuje období 1932-1944, tedy období po rozpadu literární skupiny Vysoká hra až do autorovy předčasné smrti. Mezi adresáty adresáty dopisů patří Maurice Henry, Rolland de Renéville, Jean Paulhan, Georges Ribemont-Dessaignes, Luc Dietrich, Jeanne de Salzmann, Léon Pierre-Quint a mnoho dlaších. Knihu doplňuje překlad rukopisných záznamů R. Daumala nedávno objevených v knihovně Jacquese Douceta v Paříži.

Skotsko, 19. století: Skotové se vzpamatovávají z porážky v bitvě u Cullodenu a mladá lékařka Isabella hodlá s manželem prchnout do Ameriky. Její muž je ovšem zabit a ona je obviněna, že mu pomáhala paktovat se s rebely. Když její loď cestou ztroskotá, setká se s kapitánem pašerácké lodi, který je také pronásledován. Spolu se vydávají na cestu za svobodou, ale smrt je jim neustále v patách.

Sourozence Thea a Connie Courtneyovy rozdělí v raném dětství smrt rodičů. Theo, který chce utéct před svým svědomím, se přidá k Britům v boji proti francouzské a indické armádě a Connie odjíždí do Francie vypořádat se s vlastními démony. Oba ale záhy poznávají, že dali všanc vlastní životy.

Když se faraon Achnaton rozhodne vzepřít tradici a namísto uctívání egyptských bohů začne vzývat jediného boha Atona, navždy tím změní tvář celého Egypta. V rozhodnutích ho po celou dobu podporuje jeho překrásná žena Nefertiti, ale ani ona není schopna zabránit nebezpečným intrikám, které bují v hlavách jejich nepřátel.

Pred odchodom na prednáškové turné do Ameriky poverí dalajláma svoju milovanú mačku Jesku (JSK, Jej Svätosť mačku) úlohou: má objaviť pravú príčinu šťastia. Plnenie tejto úlohy zavedie mačku do netušených dobrodružstiev!Napínavá naháňačka ulicami McLeod Gandže ju privedie k nečakanému objavu, aké nebezpečné je zamerať sa len na seba. Stretnutie s tajomným jogínom Tarčinom odhalí jej osobnú minulosť – čo má pre nás všetkých dramatické následky. Útržky rozhovorov, ktoré si vypočuje v Himálajskej literárnej kaviarni, jej pomôžu odhaliť podobnosti medzi vedou a buddhizmom v kľúčovej téme šťastia. Nezáleží na tom, či počúva vážených univerzitných profesorov a psychológov, vysokopostavených lámov alebo slávnych spisovateľov. Iskrivá múdrosť, srdečnosť a kvapka darebáctva v Dalajlámovej mačke a umení priasť nám čarovným spôsobom ukazuje, prečo sa z Jesky stáva jedna z najmilovanejších mačiek na svete. Aký je teda skutočný dôvod pradenia? Toto tajomstvo prezradí dalajláma pošepky, keď sa vráti z cesty – len ušiam Jesky a tým, s ktorými má jeho mačka karmické spojenie čo ste, milí čitatelia, práve vy!

Štěně corgiho, kterého se jeho bezohlední chovatelé chtějí kvůli převislému uchu nemilosrdně zbavit, zachrání britská královna, a tak se malý corgi ocitne na zámku ve Windsoru, ve světě rudých koberců a přepychových komnat – a bez hromad špinavého prádla. Okouzlující Nelson si rychle získává náklonnost všech členů královské domácnosti a dává nahlédnout do života královny ze své psí perspektivy. Stává se svědkem jejích setkání s celebritami, filantropy a poradci, a slýchává jejich vzácné postřehy o tajemství života. Díky jednomu z nejtajemnějších poradců Její Výsosti zjišťuje, jak starodávné zvyky a symboly působí mocně i v současnosti. Poznává také nejpřekvapivější vlastnost královny: jemné a zároveň neochvějné očekávání, že každý, s kým se setká, ze sebe dává to nejlepší. Pes Jejího Veličenstva je plný radosti ze života, humoru a dobrodružství. Nelsonův sáhodlouhý seznam přečinů a přehmatů hravě strčí do kapsy jeho dobrosrdečnost a hluboká moudrost, která určitě potěší každého, kdo ví, jak se psi dokážou usmívat a jak vřelý mají jazyk. Nebylo by skvělé, kdyby se noviny věnovaly víc událostem a postřehům, které mají skutečný význam? Kéž by se v nich psalo víc tak, aby to lidem pomáhalo žít smysluplněji. Královna se zatvářila pochybovačně a podívala se na Charlese. To není jen tak, přesvědčit média, aby si všímala také něčeho jiného než jen hrůz a banalit. Každý z nás to už někdy zkoušel.“ Vyskočil jsem a balancoval jen na zadních a při tom jsem na Kate upíral prosebný výraz. Pokud šlo o čajové sušenky, bylo snadné ji obměkčit. Rozhostilo se ticho a ostatní členové rodiny se zadívali na mě, načež Kate řekla: No, úplně všichni jsme to ještě nezkoušeli.

První kompletní zpěvník písničkáře a scénáristy Xindla X (vlastním jménem Ondřeje Ládka) obsahuje soubor všech jeho zatím vydaných písní z řadových alb. Písní Anděl se proslavil, hitem Láska v housce potvrdil své místo v první lize současného písničkářství, jeho čtvrté album je očekávanou senzací letošního podzimu. Autorsky koncipovaný zpěvník přináší písně v podobě, jak je hrává při sólových vystoupeních jen s kytarou, a obsahuje i písně z alb Návod ke čtení manuálu, Praxe relativity, Xpívánky (akustická verze prvních dvou alb) a samozřejmě i z nejnovější desky Láska.