Barokní urban history Staré paměti kutnohorské (1675) Jana Kořínka (1626—1680) jsou nevšední obraznou apoteózou význačného královského města se slavnou hornickou minulostí. Nejde však o tradiční memoáry, vázané na vzpomínky autora (končí ostatně rokem 1614), nýbrž o snahu uchovat kolektivní paměť místa, tedy shromáždit co nejvíce historických dokumentů, pramenů, zpráv a svědectví. Kořínek podává poznatky o dolování, mincovnictví i každodenním životě v Kutné Hoře jakoby popularizačním, až reportážním způsobem, a přitom s výrazně uměleckou ambicí. Edice Alexandra Sticha a Radka Lungy nyní vychází v České knižnici po dvaceti pěti letech znovu v aktualizované podobě.

Memoáry čínského námezdního dělníka Chu An-jen vystřídal mnoho námezdních prací po celé Číně. Pracoval jako pomocník na benzinové pumpě. Dělal ostrahu. Prodával zmrzlinu. Vedl prodejnu s oblečením. Překládal balíky v logistickém centru. Doručoval zásilky. V nesnesitelném vedru i v mraze, s chronicky narušeným spánkem, hladový, s nejistotou na každém kroku i před sebou. Všechno to byly strašné práce — ale zároveň pro něj paradoxně představovaly prostor svobody uprostřed čínské společnosti, posedlé kariérou a úspěchem. Chu An-jen mohl pozorovat lidi kolem sebe, poznávat jejich osudy a psát osobní kroniku čínské pracovní síly z téměř nevídané perspektivy: sám sebe i své kolegy zachycuje s románovým citem pro detail, aniž by ze zřetele ztrácel kontext současné Číny, v níž se všechny ty drsné příběhy odehrávají.

Vzpomínky jsou zvláštní věc. Mohou být bolestivé i krásné, ale vždycky jsou naše. Tato kniha je sbírka vzpomínek, které formovaly život lékaře a spisovatele Františka Koukolíka. Říká se, že lidé umírají dvakrát. Poprvé, když jejich tělo přestane fungovat. Podruhé, když na ně zapomeneme. Proto se autor rozhodl napsat poděkování lidem, kteří jej ovlivnili – těm, kdo tu ještě jsou, i těm, kdo už tu nejsou.

Už vás někdy napadlo, proč se ve společnosti opakují stále stejné chyby? Proč ti, kteří zpívali hymny o svobodě, dnes sedí v pohodlí funkcí a moci? Tato kniha vám nabízí odpovědi - a zároveň vás donutí přemýšlet nad vaší vlastní rolí v tomto příběhu. Kritické diagnózy nejsou čtením pro slabé povahy. Přinutí vás vidět svět jinak, opustit komfortní zónu a podívat se pravdě do očí. Ať už jste student, profesionál, rodič nebo politik, kniha inspiruje k otázce: Co mohu já udělat, aby byla naše společnost lepší? Autor přesvědčivě ukazuje, kde jsme jako národ uspěli, a kde selhali. Sloupky jsou břitké, přesné a často nepohodlné - pro každého. Právě proto jsou tak důležité. Odhalují to, co se skrývá pod povrchem každodenního dění. Čtenář může nahlédnout do zákulisí mocenských her, osobních selhání, ale také do nadějí a možností, kam bychom mohli směřovat. Josef Veselka není politik ani novinář s agendou. Je lékař, který roky vedl prestižní kardiologickou kliniku, a zároveň člověk, jenž se čtenářům rozhodl nabídnout svůj pohled na českou společnost. Tato dvojí zkušenost - odborná i lidská - činí jeho texty mimořádně autentickými a důvěryhodnými. Autorův pronikavý pohled do nedávné historie - od revolučních nadějí po současné rozčarování - je varováním i lekcí. Ukazuje, jak snadno může být ztracena svoboda, jak hluboko může zakořenit pokrytectví a jak důležitá je morálka. Každý sloupek je doplněn stručným vysvětlením kontextu, ve kterém vznikal. Kniha tedy není jen aktuální výpovědí, ale i záznamem pro budoucí generace. Je jako víno - čím déle zraje, tím více chutí a vrstev objevíte.

Příběhy významných židovských osobností spojených s Brnem O tom, že podobu a dějiny Brna tvořili společně celá staletí Němci, Češi a Židé, je možné se dočíst téměř v každé knize o městě. Skoro každý proto ví, že židovští podnikatelé stáli u největší slávy moravského Manchesteru, celý svět zná věhlasnou vilu Tugendhat a mnozí alespoň tuší, jak tragicky staleté soužití skončilo. Celé dějiny kvetoucí židovské komunity v Brně ale příliš známé nejsou. Kniha Třináct snů o svobodě se snaží tento dluh alespoň částečně napravit. Prostřednictvím třinácti osudů, svázaných s měsíci židovského kalendáře, je možné nahlédnout do života osobností, které tvořily dějiny židovského Brna od poloviny 18. století do poloviny 20. století. Byl mezi nimi samozvaný Mesiáš Jakob Frank, vášnivý milovník svobody Mojses Dobruschka, rabín Baruch Jakob Placzek, lékař Richard Werner, spisovatel Ernst Weiss, komik Fritz Grünbaum, aktivistka Nora Lustigová, neblaze proslulý politik Otto Šling či poválečný rabín Richard Feder, pověstný svou odvahou, moudrostí a laskavostí. Díky nim se město zařadilo po bok významných evropských center průmyslu, kultury, umění a vědy. Životy těchto mužů a žen milujících svobodu nejlépe dokládají, jak obrovské výhody má město, ve kterém spolu žije několik kultur a náboženství. Pohnutému 20. století navzdory by se na žádný z těchto příběhů nemělo zapomenout, protože každý významně přispěl k tomu, že se Brno a jeho obyvatelky a obyvatelé posunuli do doby moderní se vším dobrým i špatným, co přinesla.

F 2074 vypráví... Vzpomínky příslušníka československé obrněné brigády Jiřího Pavla Před více než sedmdesáti lety, v době nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva, nastalo v českém národě nebývalé vzepětí národního cítění. Tehdy z okupovaného Českoslovenka začalo, často za dramatických okolností, odcházet mnoho mužů různého věku, povolání a vyznání, odhodlaných vybojovat se zbraní v ruce zpět ztracenou svobodu. Jedním z nich byl i tehdy sedmnáctiletý „usmrkaný“ student Jiří Pavel z Říkova u České Skalice. Příběh Jiřího Pavla, který tato kniha popisuje, toto vlastenectví přímo ztělesňuje. Je to příběh o nelehké cestě do československé zahraniční armády, o každodenním vojenském životě ve Francii a Anglii se všemi radostmi i strastmi, o těžkém výcviku a nelehkém vojenském životě, o touze pomoci porobené vlasti, o okamžicích, kdy šlo na bojišti doslova o život, o radostném návratu do osvobozené vlasti a o vděku, kterého se vojákům za všechna strádání dostalo. Je to i příběh o všech dobrých lidech a kamarádech, kteří v nelehké době války prožívali podobný osud a na které se dávno zapomnělo.

Autor na základě vzpomínek pamětníků popisuje známá i méně známá olomoucká místa, která donedávna měla a některá doposud neztratila svou jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru. Pro někoho budou tyto vzpomínky možná všední, ale jiní je mohou díky této knize teprve začít objevovat. Kniha pro milovníky staré i nedávné Olomouce v zajímavém grafickém zpracování je doprovozena celou řadou doposud nepublikovaných fotografií.

Angela Merkelová stála šestnáct let v čele německé vlády a svými činy a postoji utvářela německou, evropskou i mezinárodní politiku i společnost. Ve svých pamětech se ohlíží za životem ve dvou německých státech – do roku 1990 v NDR a od roku 1990 ve znovusjednoceném Německu. Jak se jí, ženě z Východu, podařilo stanout v čele CDU a stát se první kancléřkou sjednoceného Německa? A jak došlo k tomu, že patřila mezi nejmocnější představitele vlád západního světa? Co ji inspirovalo? Ve své knize Svoboda popisuje každodenní život v úřadu kancléře stejně jako dramatické dny a noci, kdy v Berlíně, Bruselu a na dalších místech přijímala rozhodnutí zásadního významu. Vykresluje vývoj mezinárodní spolupráce a odhaluje, pod jakým tlakem jsou dnes političky a politici, když v globalizovaném světě hledají řešení komplexních problémů. Nechává nás nahlédnout do zákulisí mezinárodní politiky a vysvětluje, jak zásadní mohou být osobní rozhovory – a kde jsou jejich limity. Angela Merkelová se zamýšlí nad podmínkami politického rozhodování v době narůstajících konfrontací. Její vzpomínky přinášejí jedinečný pohled na mechanismus moci a jsou rozhodnou obhajobou svobody.

Publikace vznikla při příležitost šedesátých narozenin politika, politologa a vysokoškolského profesora Petra Fialy (1964). Není typickým akademickým festshriftem, ale spíše intimněji laděným sborníkem textů jeho nejbližších přátel, kolegů a žáků. Je rozdělena do dvou bloků, v prvním jsou více osobně laděné texty a vzpomínky, v druhém pak eseje na nejrůznější odborná témata, ať již politologická, historická či kulturní. Jak již napovídá název, cílem editorů bylo představit mnohovrstevnatou osobnost Petra Fialy „v saku i bez saka“, tedy nikoli pouze jako politika a vysokoškolského profesora, ale i v soukromí, jako člověka s mnoha rozličnými zájmy a přáteli.

Švýcarský psycholog C.G. Jung (1875 - 1961), jeden z nejvýznamnějších myslitelů 20. století, je autorem rozsáhlého díla, jehož neoddělitelnou součástí je i jeho korespondence. Sto dopisů je prvním českým výborem z třísvazkových Dopisů (Briefe I - III) vydaných na počátku 70. let Anielou Jafféovou ve spolupráci s Gerhardem Adlerem. Mezi adresáty Jungových dopisů najdeme jména jako Sigmund Freud, Herman Hesse, James Joyce, Hermann Keyserling, Aniela Jaffé a mnoho dalších...

Přes dvě stě dokumentárních fotografií, kopií důležitých listin, úředních zpráv i osobních sdělení. Příběhy židovských rodin v této knize mají nejen historickou výpovědní hodnotu, ale čtou se často jako epická dramata. Za jejich úspěchem stály odříkání a dřina, ale pak všechny smetl vichr historických událostí: nejdříve proti nim vystoupili nacisté, a ti, kdo přežili, pak stáli tváří v tvář novým tvrdostem ze strany komunistů. Čas překryl historickou skutečnost, jak podstatně přispěly k průmyslovému rozkvětu a šíření dobrého jména první republiky rodiny židovských magnátů. Pražští Kolbenové, Bondyové a Petschkové, chrudimští Popperové, brněnští Tugendhatové a Löw-Beerové, jména Jindřicha Waldese a Josefa Auerbacha. Je dobré připomenout, že za vznikem pražských bubenečských rezidencí, dnes převážně užívaných zahraničními velvyslanectvími, za paláci v centru hlavního města, vilami obdivovanými pro architektonickou exkluzivitu se skrývala tvrdá práce a odvaha jednotlivců, jejich obchodní talent. Že například v Chrudimi se šila obuv špičkové kvality, žádaná po celém světě. Že jméno Bondy je spojeno nejenom s rozvojem železářského průmyslu, ale i s položením základů českého letectví. Že Emil Kolben pracoval v elitním týmu geniálního Edisona. Že jednoduchá patentka, drobnost až směšná, přinesla Waldesově Kooh-i-noorce světovou proslulost. Že vliv filmového magnáta Auerbacha sahal až do filmové Mekky, amerického Hollywoodu. Většina těchto podnikatelů proslula též jako filantropové. Mimoto vytvářeli promyšlené sociální programy pro své zaměstnance. Živý a kultivovaný jazykový styl Pavla Kosatíka k vyprávění těchto rodinných ság přispívá největší měrou. Jde tak o literaturu faktu, jež se čte jedním dechem.

V souvislosti s 20. výročím mučednické smrti P. Ladislava Kubíčka, které připadá na 11. září 2024, vychází tato zásadní kniha již ve 4. vydání. O svou vzpomínku na P. MUDr. Ladislava Kubíčka se chtěly podělit stovky lidí. Marie Svatošová jejich dopisy zpracovala a poskládala z nich vzpomínkovou knihu. Text je doplněn více než stovkou fotografií, úryvky z dopisů a zápisky těch, kteří se u Ladislava zpovídali a radili se s ním. Podařilo se tak zachytit vrstevnatou a charismatickou osobnost muže z rodu, který je dnes téměř na vymření: z rodu opravdových duchovních průvodců. ”V posledním roce života Ladislav mluvil o své blížící se smrti hodně často. Když jsem toho už měla dost, zeptala jsem se: „Proč mi to pořád děláš? To mě na to chceš připravit, abych pak nevyváděla, nebo co?“ Pro odpověď nešel daleko: „To by mi bylo hodně líto, kdybys pro mě aspoň dva dny nebrečela.“ Uplynul celý rok a já jsem si ty dva povolené dny ještě nepotřebovala vybrat. Přirozeným způsobem si to vysvětlit nedovedu. Když mě 11. září 2004 po ránu zastihla telefonická zpráva o vraždě třebenického faráře, nevěřila jsem vlastním uším, a současně jsem ho vedle sebe vnímala živého. Ujišťoval mne: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat - neomezen prostorem a časem - každému jednotlivému čtenáři, který se mu svěří do péče.” autorka

Majitelé klíčů byla divadelní hra Milana Kundery, která měla premiéru roku 1962 v Praze a její děj se odehrál během půldruhé hodiny jednoho nedělního rána. Děj vzpomínkové knihy psychiatra, psychoterapeuta, publicisty a pedagoga Radkina Honzáka (nar. 1939) Šedesát let v psychiatrii jako majitel klíčů, dokončené roku 2024, se oproti tomu odehrává během dlouhých šesti desítek let v kontextu každodenní rutiny českého a československého lékařství, farmakologie a obzvláště psychiatrie. Přesné a odborné, různorodé, napínavé a někdy neuvěřitelné vzpomínky mají jedno společné: Radkin Honzák se jako majitel klíčů od pokojů, budov, zařízení a plotů snažil vždy ony pomyslné zabouchnuté dveře svým pacientům, ale i spolupracovníkům a kolegům otevřít, nebo alespoň co nejvíce pootevřít. Činil tak úspěšně. Cesta moderními dějinami české psychiatrie z pohledu jejich přímého aktéra a hybatele, shrnutá v čtrnácti kapitolách osobních profesních vzpomínek, by měla být povinnou četbou nejen pro pamětníky.

Český písničkář, spisovatel a dokumentarista Jiří Vondrák (* 1954) se při své filmařské profesi setkal s mnoha osobnostmi světového kulturního dění. Do vzpomínkové knihy Můj laskavý objektiv zařadil šestatřicet miniatur, v nichž připomíná oblíbené muzikanty, herce, spisovatele a další umělce, které blíže poznal a s některými z nich se i spřátelil. Koneckonců, kdo u nás může říci, že byl doma u Bulata Okudžavy? Komu z nás do knížky namalovali originální obrázek Hugues Aufray, Vlastimil Třešňák nebo Jiří Suchý? Koho u nás asi tak kdy požádal Gilbert Bécaud, aby mu zazpíval? Kdo se může pochlubit, že mu Johnny Winter propálil cigárem čalounění v autě? A na druhé straně nutno přiznat: Kdo z nás by si jako čtrnáctiletý troufl poradit Milanu Kunderovi se psaním? Čtivé vzpomínky Jiřího Vondráka přinášejí mnoho neznámých detailů a postřehů z umělecké branže a jsou cenné mimo jiné tím, že nejsou smutně nostalgické, právě naopak. Popisovaná setkání a natáčení s významnými aktéry naší i světové kultury, byť v dané chvíli někdy plná stresových chvilek a napětí, jsou v autorově originálním podání s odstupem času zachycena důstojně, s úctou a humorem. Většina z portrétovaných osobností nás už bohužel navždy opustila, ale na stránkách této knihy mohly všechny před našima očima znovu ožít, a to v plné síle. Kniha vychází u příležitosti 70. narozenin autora, který dávné vydání svých vzpomínkových textů rozšířil na téměř dvojnásobek a doplnil řadu fotografií a ilustrací ze svého archivu.

V knize vzpomínek rekapituluje jeden z nejvýznamnějších českých historiků Miroslav Hroch svou profesní dráhu, zejména působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě badatelské činnosti se ale zamýšlí i nad svým osobním životem v kontextu soudobých politických událostí a reflektuje, jak je tehdy vnímal. Každou kapitolu vzpomínek uzavírají otázky, které autorovi položil o dvě generace mladší kolega Zdeněk Nebřenský.

Básníkova zpráva o jedné z celosvětově nejakutnějších humanitárních krizí. Mučivé vyprávění o útěku jedné rodiny před genocidou. Přátelé Tahira Hamuta Izgila zmizeli jeden po druhém. Brutální perzekuce ujgurského národa čínskou vládou probíhala už dlouho, v roce 2017 však nabrala děsivých rozměrů. Ujgurové, převážně muslimská menšina obývající západní Čínu, prožívali ozvěnu největších hrůz dvacátého století zesílenou vševědoucím hi-tech státním dozorem. Přes milion lidí zmizelo v čínských internačních táborech pro muslimské menšiny. Pro Tahira, předního básníka a intelektuála, nebyla perzekuce nic nového. Při pokusu vycestovat do zahraničí v roce 1996 jej policie zadržela a mučila tak dlouho, dokud se nedoznal ke smyšlenému obvinění a neskončil v převýchovném pracovním táboře. Přestože tam musel přežít tři roky, nikdy by si nedokázal představit, jak radikální bude o dvacet let později odpověď čínské vlády na ujgurskou otázku. Byl prvním náznakem Tahirův mnohahodinových výslech poté, co si telefonoval s kamarádem básníkem z Nizozemska? Nebo to bylo tehdy, když jeho starého přítele odsoudili na doživotí čistě proto, že volal po dodržování ujgurských občanských práv? Anebo to snad mohl začít tušit, když policie zabavila Ujgurům rádia a nainstalovala rušičky, aby je odřízla od vnějšího světa? Jakmile si Tahir všiml, že se park poblíž jeho domova v podstatě vylidnil, protože většina jeho sousedů skončila za mřížemi, věděl, že si policie může kdykoliv přijít i pro něj. Jednou večer, poté, co jeho dcery usnuly, si vedle dveří položil boty, svetr a kabát, aby mu nebyla zima, kdyby jej policie o půlnoci odvedla. Tahir s manželkou pochopili, že jejich jedinou nadějí je útěk ze země.

Kniha nabízí originální a často velmi osobní vzpomínky či dvojvzpomínky na výjimečné osobnosti kulturního a intelektuálního života, s nimiž se autoři setkávali zejména při vydávání brněnských časopisů Proglas, Revue Politika a Kontexty, ale i dříve před listopadem 1989 při nejrůznějších nezávislých aktivitách. Jednotlivé portréty vznikaly spontánně v průběhu minulého čtvrtstoletí a zachycují období zhruba od poloviny osmdesátých let až po současnost. Nabízejí tak cenné svědectví nejen o konkrétních lidech a jejich osudech, knihách, textech a myšlenkách, ale i o jedné výjimečné a převratné době. Mnohé z toho, o čem v ní píšeme, je již minulostí. Tato kniha je naší poctou a poděkováním. Je knihou o přátelství, o radosti ze čtení a přemýšlení, ale také o skvělých lidech, kteří nějakým způsobem obohatili naše životy.

Mnozí z nich jsou vlastně průkopníci, zakladatelé žánru. Právě oni tvoří první českou (československou) folkovou generaci. Vystupovat začali ještě před normalizací, proti které se pak jako jeden muž - či žena - vymezovali. Jejich písně svým dílem přispěly ke změně režimu, nebo alespoň k tomu, že se to tady dalo jakžtakž vydržet. Ani dnes nežijí ze zašlé slávy, mnozí z nich tvoří a vystupují dál a jejich nové skladby se nekrčí ve stínu dřívějších hitů. Stále mají co říci. Publicista Aleš Palán proto pětadvaceti z nich položil otázky, které se běžně nedávají. Vznikl tak jakýsi folkový kádrový dotazník. Odpovědi jsou pestré jako sami písničkáři: zadumané, vtipné, i mírně ulítlé. V knize 25 na pamětnou odpovídají Jan Burian, Jiří Dědeček, Ivan Hlas, Zuzana Homolová, Jaroslav Hutka, Ivo Jahelka, Michael Janík, Slávek Janoušek, Petr Linhart, Pavel Žalman Lohonka, Karel Markytán, Vladimír Merta, Zuzana Michnová, Bohdan Mikolášek, Michal Němec, Jakub Noha, Miroslav Paleček, Oskar Petr, Vít Sázavský, Jiří Slíva, Jiří Smrž, Vlastimil Třešňák, Ivo Viktorin, Dagmar Voňková a Zdeněk Vřešťál. Závěrečným bonusem jsou pak odpovědi dnes nejdéle sloužícího českého písničkáře - Jiřího Suchého.

Môj otec bol veľmi dobrý, skromný a pracovitý človek. V živote nemal nepriateľov, v jeho konaní prevládala tolerantnosť, dá sa povedať že mu bola vlastná, skoro bezhraničná. Zriedka sa vedel nahnevať, snáď iba vtedy, ak mu chýbal doháň na cigarety. Susedský spor vždy navrhoval riešiť zmierom. Často bol arbitrom v pracovnej skupine, v ktorej pracoval.

Celý život s hudbou, divadlem a filmem.

Marie Ebner-Eschenbachová (1830–1916), původně hraběnka Dubská, se narodila v moravských Zdislavicích, kde je také pohřbena. Svůj život prožila střídavě na Moravě a ve Vídni. Aby se mohla prosadit jako spisovatelka, musela překonat nejen nedůvěru a odpor své vlastní rodiny, včetně manžela, ale i celé tehdejší kulturní veřejnosti. Podařilo se jí to vrchovatě. Jako první ženě jí byl udělen čestný doktorát na Vídeňské univerzitě, a pět let před svou smrtí byla dokonce nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Ve svých literárních počátcích se zaměřila na divadelní hry, později se věnovala psaní novel, povídek, krátkých příběhů a aforismů, které jsou dodnes platné. Krátké a trefné útvary, psané obratným a ostrým jazykem, svědčí o bystrém úsudku a schopnosti sarkasticky komentovat tehdejší společenské poměry. Po celý svůj dospělý život si vedla deníky, které byly v roce 100. výročí úmrtí prohlášeny archivní kulturní památkou. Výbor z těchto deníků zachycujících obyčejný život neobyčejné hraběnky nyní držíte v ruce. Navzdory stručnosti záznamů před námi vyrůstá velká osobnost, moudrá a mimořádně literárně nadaná autorka, osobitá a nebojácná umělkyně tvořící v posledních desetiletích rakousko-uherské monarchie.

Pediatr Berthold Epstein, narozený 1890 v Plzni, studoval lékařství v Praze, kde se habilitoval a později stal vedoucím Dětské kliniky Německé univerzity. Koncem roku 1938 musel kvůli svému židovskému původu univerzitu opustit. Podařilo se mu s manželkou odejít do exilu do Norska, kde byli však po německé okupaci zatčeni a deportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Manželka tam nedlouho poté zahynula. O profesoru Epsteinovi, který směl v Osvětimi působit jako ošetřovatel, se dozvěděl Josef Mengele a vyžádal si jej jako nedobrovolného pomocníka pro své pokusy. Po osvobození koncentračního tábora Epstein v Osvětimi ještě jako lékař zůstal a poté vstoupil do Svobodova 1. československého armádního sboru, s nímž se v květnu 1945 vrátil do Prahy. Ne všichni jeho někdejší čeští kolegové jej přivítali s nadšením. Přesto se koncem 1949 stal vedoucím Dětského oddělení Nemocnice Na Bulovce a za svou práci v pediatrickém oboru získal četná ocenění. Zemřel v Praze roku 1962. Jeho život je spojen s různými historickými etapami, od rakousko-uherské monarchie až po poválečné období v tehdejším Československu.

Šepot ve vysoké trávě je druhou knihou napínavých vzpomínek Nicka Brokhausena na jeho službu v průzkumných týmech Habu a Crusader, které byly součástí MACVSOG. Tyto malé průzkumné týmy složené z Američanů a místních Montagnardů podnikaly jedny z nejnebezpečnějších misí za války ve Vietnamu. Pronikaly na území ovládané Severovietnamci v Laosu, Vietnamu a Kambodži. Kniha navazuje tam, kde končí Výsadek v džungli, kdy se válka dostává do nové fáze. Nepřítel nasazuje k pronásledování průzkumných týmů speciální skupiny a mise se jen zřídka daří dokončit bez velkých střetů. Přes důkladné přípravy týmů ztráty rostou. Stále více misí vyzvedávají Bright Light (speciální záchranné týmy), až jsou běžné průzkumné mise nakonec téměř nemožné a týmy krátce zkouší výsadky HALO (vyskočení ve velké výšce s otevřením padáku nízko nad zemí). Ke konci, když se Američané připravují ke stažení z Vietnamu, týmy provádějí jednu misi za druhou k navádění leteckých útoků a narušování zásobovacích tras, aby zmírnily tlak severovietnamské armády. Brokhausen, vyčerpaný tím tempem, nechce za žádnou cenu opustit místní Yardy, ale dostává rozkaz k ukončení turnusu. Jeho žádost o prodloužení je zamítnuta a je nucen opustit své přátele – své bratry. Kniha je psaná tím stejným živým bezprostředním stylem, díky kterému se Výsadek v džungli stal kultovní klasikou. Šepot ve vysoké trávě se věnuje Habu, Crusaderu a dalším týmům, které podnikají mise v této nové, nebezpečnější fázi války. Vyprávění přechází od napětí k tragédii a zpět, jak se týmy vysazují do riskantních cílů, působí jako záchranné týmy přepadených týmů a mezi misemi odpočívají, aby si ulevily od neustále rostoucího napětí. Brokhausenova kniha líčí realitu a podrobnosti operování jen několik metrů od nepřítele a dojemně přibližuje čtenářům pouta, která vytváří mezi vojáky válka.

V roce 1933 pětiletá Hannah uprchla se svou rodinou z nacistického Německa do Amsterodamu, kde brzy navázala přátelství se sobě podobnou dívkou: předčasně vyspělou, otevřenou a veselou holčičkou jménem Anne Franková. Na několik nádherných let se z nich staly nerozlučné kamarádky, které si užívalybezstarostné dětské hry, radosti a vzájemné návštěvy ve své čtvrti Rivierenbuurt. V červnu 1942, když zesílila nacistická okupace Evropy, byly náhle od sebe bez varování odtrženy. Anne a její rodina zmizely zdánlivě beze stopy a zůstalo po nich neumyté nádobí ve dřezu a neustlané postele. Ve chvíli, kdy si Hannah lámala hlavu s tím, co se s její kamarádkou stalo, a doufala, že je Anne v pořádku, začal se rozvíjet osud její vlastní rodiny: všichni byli odvezeni do internačního tábora Westerbork, odkud byli Hannah, její otec, její mladšísestra Gabi a její prarodiče přemístěni do koncentračního tábora Bergen-Belsenu. V hrozivých podmínkách, obklopena smrtí, se Hannah dozvěděla o své kamarádce překvapivé informace. V zoufalé snaze zachránit Anne, která byla slabá a bojovala o přežití, riskovala Hannah svůj život. Hannin příběh přežití navzdory všemu je svědectvím o trvalé síle přátelství, lásky a paměti.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve čtvrtém a posledním výběru z komentářů, tentokrát z let 2017 a 2018, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, a zejména na lidi, s nimiž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi nebo posluchači Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, o čem si dopisovali s Philem Collinsem, jak Miloš Forman přerežíroval policajty po koncertu Mikiho Volka, kdo napsal slovník lakotských Indiánů, kterého olympijského vítěze „propašoval“ na koncert Olympiku a co nabídl Václav Havel v roce 1996 žijícím členům Beatles. Mnozí z těch, na které Jiří Černý vzpomíná, již bohužel nejsou mezi námi. Kolekce knih Napřeskáčku se tak stává jedním z míst, kde si je můžeme připomenout.

Vzpomínky hudebního, filmového, divadelního a sportovního publicisty a básníka Jana Rejžka (* 1954), známého čtenářům z mnoha novin a časopisů, ale i z rozhlasových a televizních pořadů po dobu více než čtyřiceti sedmi let, jsou napsány lehkým, zábavným perem, které nezapře hlavní rysy Rejžkova psaní, jak ho dobře známe - ironii i sebeironii, sarkasmus, břitkost, nesmlouvavou kritičnost, ale i humor, nadsázku a vtip. Kniha Jste to vy? vyvolala po vydání velký ohlas a tak ji sám autor načetl jako audioknihu. Opět se tedy můžete v jeho nezaměnitelném autorském podání setkat se stovkami osobností, od nejslavnějších (Václav Havel, Karel Gott) po zcela neznámé. Potkáme se zde s hudebníky, sportovci, herci, režiséry, publicisty, spisovateli a politiky, vždy v rámci úsměvných a často jen stěží uvěřitelných historek. Přestože jde o knihu zábavnou, v zachycené faktografii už nyní patří k důležitým pramenům poznání českého kulturního a společenského života posledního půlstoletí.

Když v roce 2020 vydal známý spisovatel a překladatel ze severských jazyků Zbyněk Černík svou autobiografickou knihu Cesty na sever, s velkým zájmem čtenářů se setkala zejména jeho líčení cest do cizích zemí. Černík je výborný vypravěč, umí přirozeně propojit příběh a poznání zajímavých míst s humorem. Je mistrem zkratky a přesného postřehu. Kniha Cesty do všech stran na knihu Cesty na sever navazuje a rozvíjí ji. Autorovo čtivé vyprávění zavádí čtenáře na různá místa světa a umožňuje jim prožít spolu s ním napínavé, všední i veselé chvíle v různých vzdálených koutech. Černíkova kniha může být ideálním průvodcem právě po nich, tou nejlepší možnou knížkou do batohu či příručního zavazadla… Při její četbě se nikdo nebude nudit. A může být k lecjakému cestovnímu objevu nenápadnou formou inspirován.

Mozaika fragmentárních vzpomínek rakouské spisovatelky Friederike Mayröcker především na Ernsta Jandla, experimentálního básníka a dlouhodobého autorčina literárního souputníka, ale i její matku, milence, příbuzné a přátele, tvoří hlavní kostru tohoto náročného asociativního textu. Zvolený název vytváří leitmotiv i vnitřní motto, spolu s mnoha dalšími refrény, neologismy a úryvky, které se objevují a prolínají v různých metamorfózách a propojeních, někdy se jako na hladinu vody vynoří na povrch ten, jindy zase jiný. Postupně se z těchto zlomků stávají důvěrně známé, třebaže čistě textové prvky, jakkoli díky nedostatku předmětného kontextu zdánlivě nesrozumitelné. Navzdory tomu kniha působí jako cosi měkkého a důvěrného, jako spolubytí a rozhovor s milým člověkem. V navracejících se rozhovorech se zemřelými — nebo i živými, již jí byli kdysi blízcí — autorka dál každodenně žije. Tímto textem spolu s ní vstupujeme do reality jejího života, kde vše existuje těsně pospolu: minulost se prolíná s přítomností, telefony, dopisy, návštěvy, rozhovory, záblesky vzpomínek, rekapitulace… Všechny blízké osoby se zdají být neustále a současně přítomné, a s nimi jejich vyprávění, úvahy, pocity i vztah autorky k nim. Toto předivo evokací, rozhovorů a vzpomínek tak vytváří jakousi vřelou hřejivou tkáň, v níž se chce člověku spočinout.

Kniha pamětí profesora Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiřího Rajmunda Tretery vypovídá o třech profesích jeho života: právníka, vysokoškolského učitele a katolického kněze. Svůj dobrodružný život i život svých rodičů autor podrobně popisuje ve třinácti částech rodinné kroniky. Události jsou řazeny časově. Od mládí tatínka i maminky a historie jejich rodů nás autor provází přes období první republiky, své dětství za okupace a po ní, dospívání za komunistického teroru, složitou cestu ke studiu práv, vojnu, práci podnikového právníka 1964–1990, život v podzemní církvi 1977–1989 až k době nejnovější 1990–2022. Poutavá galerie autorových příbuzných, přátel i známých s nejrůznějšími osudy vytváří novodobou „Kosmovu kroniku“, která v příběhu jednoho výjimečného člověka a jeho blízkých představuje dějiny Čechů od konce 19. století až do současnosti. Čtenář ocení úžasnou autorovu paměť a jeho podnětné a často vtipné postřehy. A také velkou otevřenost autora v zájmu pravdivosti, s odvážným přístupem „padni komu padni!“.

Veni, vidi... Kniha, na níž její autor pracoval přes deset let, není pouhou rekonstrukcí dvacítky návštěv legendárních světových hudebníků v Československu mezi lety 1928 a 1989. Vyprávění o těchto (mnohdy rozporuplných) umělcích, kteří přišli doslova z jiné reality, na chvíli zakusili zdejší skutečnost a museli se s ní vnitřně vyrovnat, má mnohem širší společenský, kulturní i politický přesah. Údajný sluha komunistického režimu Paul Robeson, pomýlený a později napravený Yves Montand, vůči represím zdánlivě apatičtí Louis Armstrong a Duke Ellington, takticky manévrující Gilbert Bécaud, v Americe zakázaný a u nás pro své ideály vysmívaný Pete Seeger či vlastními démony zmítaný Johnny Cash - ti všichni se na českém území ocitli ve vypjatých časech, přičemž o jejich složité osobní situaci nikdo z diváků a kritiků nepřemýšlel. Michal Bystrov na tyto události nahlíží z obou stran, přemýšlí, jak nás ikoničtí muzikanti změnili (a my změnili je). Na základě podrobného studia zahraničních pramenů pak nabízí nový, překvapivý pohled na dny, v nichž byl šedivý československý socialismus narušen příjezdem velvyslanců dobré hudby ze svobodnějších, téměř bájných krajin.

Unikátní vzpomínky lékaře, básníka a Kozáka Nikolaje Kelina. Nostalgické ohlédnutí za dětstvím stráveným v donských stepích. Niterné osobní svědectví mladého důstojníka dělostřelectva, který zakusil těžkosti první světové války a fatální následky bolševické revoluce, občanskou válku, vynucenou emigraci a odchod od rodiny i z milované vlasti. Represím nově nastoleného režimu Kelin unikl jen o vlásek. Na počátku 20. let totiž v rámci Ruské pomocné akce odcestoval do Československa, kde vystudoval lékařskou fakultu a začal působit jako obvodní lékař. Ani zde k němu ale osud nebyl vždy přívětivý. Čelit musel německé okupaci, příjezdu rudoarmějců, opakovanému věznění a krutým výslechům SMERŠe. I přes život, který si navzdory všem příkořím pro sebe, svou manželku i děti vybudoval, kozácká houževnatost a touha po vřelé náruči rodného Donu jeho srdce nikdy neopustily. Memoáry vyšly v ruštině kompletně až v roce 2021. Předtím byly vydány jen v redukované podobě, kde byly vypuštěny pasáže popisující zvěrstva Rudé armády. Do češtiny je pro svá vnoučata začal překládat autorův syn, historik Alexej Kelin. Knihu doprovázejí autentické fotografie.

Kniha vzpomínek hudebního, filmového, divadelního a sportovního publicisty a básníka Jana Rejžka (* 1954), známého čtenářům z mnoha novin a časopisů, ale i z rozhlasových a televizních pořadů po dobu více než čtyřiceti sedmi let, je napsána lehkým, zábavným perem, které nezapře hlavní rysy Rejžkova psaní, jak ho dobře známe - ironii i sebeironii, sarkasmus, břitkost, nesmlouvavou kritičnost, ale i humor, nadsázku a vtip. Kniha Jste to vy? nepochybně mnoho čtenářů naštve a rozčílí - jak ani u Rejžka nelze jinak -, jiné pobaví a poučí o četných detailech z českého kulturního a společenského života, rozhodně však nikoho nebude nudit. Rejžkovo vyprávění zachycuje jeho setkání se stovkami osobností, od nejslavnějších (Václav Havel, Karel Gott) po zcela neznámé. Setkáme se zde s hudebníky, sportovci, herci, režiséry, publicisty, spisovateli a politiky, vždy v rámci zábavných a často jen stěží uvěřitelných historek. Rejžek umí čtenáře dráždit i bavit od počátku svého psaní a ve svých pamětech tak činí měrou vrchovatou. Přestože jde o knihu zábavnou a čtivou, v zachycené faktografii bude nepochybně patřit i k důležitým pramenům poznání českého kulturního a společenského života posledního půlstoletí.

Obsah knihy, kterou držíte v rukou, lze vyjádřit krátce: čtivě napsané dobrodružné švédské vzpomínky z českého úhlu pohledu. Jejich autor, Jiří Pallas (nar. 1949), je známý mimo jiné tím, že co na srdci, to na jazyku. Neskrblí pochvalou, kde pochválit chce, a samozřejmě ani kritikou, když se mu něco nelíbí. Nešetří nikoho - ani sebe. Píše s potřebným odstupem a nadhledem, s lehce plynoucím humorem, kořeněným sebeironií. O této knize lze soudit různě, jen ne tak, že je ve všech ohledech politicky korektní. Jiří Pallas je spojován především se vznikem a úspěšným organizačním a manažerským vedením hudebního sdružení písničkářů Šafrán - ale to je jen jedna kapitola této knihy i jeho života. Podepsal Chartu 77 a byl poté i s rodinou během estébácké akce Asanace vyhnán do exilu: od podzimu 1977 žije ve Švédsku, nejdřív v Uppsale, pak ve Stockholmu. Ve své knize popisuje založení a fungování hudebního vydavatelství Šafrán 78, exulantské začátky, údiv nad severskými reáliemi v dobrém i horším a každodenní život československé rodiny ve Švédsku let osmdesátých a devadesátých. Proč se Jiří Pallas po listopadovém převratu nevrátil do vlasti? Vždyť se vrátil. Odvedl svou práci pro nově budovaný stát a pak zas odjel zpět směr sever. Při psaní vzpomínek se ponořil i do vlastní rodinné historie, která překvapivě i zajímavě rámuje celé vyprávění. Výběru toho lepšího, co pojí český a švédský národ, věnoval autor jednu zvláštní kapitolu. Její název by mohl současně být podtitulem knihy, anebo ještě lépe podtitulem vizitky Jiřího Pallase: Československý živel ve Švédsku.

„Měla jsem hezkej život. Takovej veselej a kalamitní,“ řekla jednou Marta Kubišová. Kdo zná příběh jejího života, nemůže než smeknout. Zpěvačka měla raketový start, za šest let vyhrála třikrát Zlatého slavíka a s triem Golden Kids nadchli posluchače u nás i v zahraničí. Neměla jen fanoušky, svým vzhledem i zpěvem dráždila mnohé manželky komunistických funkcionářů. S písní Modlitba pro Martu se stala - ač o to neusilovala - symbolem pražského jara 1968. Po ruské invazi se komunisté postarali o dvacetiletou klatbu. A přesto jsme Martu Kubišovou znali, obdivovali a milovali všichni. Stáhla se do soukromí, spolupracovala s disentem, byla mluvčí Charty 77 a věnovala se dceři. Po jedenadvaceti letech se stala - opět s rozpaky - jinou ikonou, tentokrát sametové revoluce 1989. Vrátila se tam, kam patří, na vrchol té nejkvalitnější populární hudby. Kniha Marta Kubišová v písních a pořadech nemá ambice být klasickou biografií. Vypráví Martin příběh jinak. Je to chronologicky sestavený hudební profil známé zpěvačky, který obsahuje výčet zásadních písní, televizních pořadů a koncertů a je doplněn o citace, hudební zajímavosti, fotografie a další materiály. Autor, mnohaletý Martin fanoušek, někdy postupuje den po dni, měsíc po měsíci, na sedmdesátá a osmdesátá léta mu pak stačí bohužel jen pár stran. Závěr tvoří přehled všech dostupných nahrávek doplněný skladbami, které se nahrávkami nestaly. Knihu ocení především ti, kdo se chtějí něco dozvědět o tvorbě této legendární zpěvačky.

První české vydání memoárů významné francouzské autorky V knize Roky předkládá Annie Ernauxová osobní příběh, v němž popisuje léta 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví autorka do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí vedla. Hlas, který rozpoznáváme jako autorčin, v textu opakovaně zaniká a vzápětí se opět vynořuje. Je to sám neúprosný čas, jenž vypráví svůj vlastní příběh a všechny ostatní vypravěče odsouvá do anonymity. Vzniká tak nový druh autobiografie, která je subjektivní a zároveň neosobní, soukromá stejně jako kolektivní.

Osmdesát let po smrti J. S. Machara se čtenářům poprvé dostává do rukou výbor z prakticky kompletní tvorby tohoto výrazného prozaika, básníka a politika. Ve více než sedmi desítkách vydaných publikací se jednomu z nejosobitějších českých autorů přelomu 19. a 20. století podařilo zachytit tragiku i komiku mnoha dramatických dekád: od rozpadu Rakouska-Uherska přes vznik samostatného československého státu až po rozčarování z vývoje první a druhé republiky. Význam J. S. M. jako suverénního mistra literárních portrétů a především jako ohnivého, neúplatného i nesmírně vtipného fejetonisty, komentátora a glosátora - s typicky zamračeným pohledem, železnou disciplínou, pečlivě formulovaným kodexem cti a přísnou dikcí, za níž se ovšem skrývá notná dávka humoru a empatie - dodnes přesahuje hranice tuzemské publicistiky.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve druhém výběru z komentářů, tentokrát z let 2010 až 2014, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, jichž byl účastníkem, a zejména na lidi, s nimž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, co měli společného T. G. Masaryk a Petr Skoumal, kdo vymyslel slovo rozhlas, jaké jídlo si Jiří Černý přál po uplavání 3800 metrů, ujetí 180 kilometrů na kole a uběhnutí maratónu v jednom dni, jakou písničku si pouštěl před výslechy na Státní bezpečnosti, proč se Václav Havel podepisoval v jejich soukromé korespondenci někdy jako Kuchař a jak se hodí hudební terminologie u zubaře v Benátkách.

První svazek vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (* 26. března 1952) Co jsem nezapomněl zmapoval autorovo dětství, dospívání na Hradčanech, hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu a otevření nových možností po listopadu 1989. Druhý díl zachycuje autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let do současnosti. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů opisuje i tentokrát velký oblouk od televizních pořadů, dokumentárních filmů a cestování přes hudební alba až k psaní fejetonů, cestopisů a knih o vlastních rodičích. Autor nás zve k nahlédnutí do zákulisí Posezení s Janem Burianem i kontroverzního Burianova dne žen, do nahrávacích studií, v nichž vznikala hudební alba o dívčí válce, křehkých mužích, jiné době, dvanácti druzích samoty a další. Vydáme se s ním i na cesty do Dánska, Portugalska, Chile, na Island a leckam jinam, a stejně tak i do archivů při hledání informací o autorových předcích. Dozvíme se, v čem spočívá osamělost osamělých písničkářů, jak se rodí Jihotaje, co byla rokenrolová skupina Vozembouch i to, jak se žije a pracuje písničkáři-důchodci v covidové době.

V roce 1967 opustila jedenadvacetiletá Patti Smith domov a odjela do New Yorku, aby se stala umělkyní nebo aspoň milenkou umělce. Podařilo se jí obojí, i když cesta ke slávě rockové zpěvačky byla dlouhá a trnitá. Umělec, který se stal mužem jejího života, se jmenoval Robert Mapplethorpe, byl talentovaným výtvarníkem a fotografem. Vzpomínky Patti Smith začínají v době, kdy zdaleka nebyli slavnými osobnostmi, ale „jenom dětmi“, pro které však umění bylo vším. Robert Mapplethorpe zemřel v roce 1989 na AIDS a Patti Smith mu krátce předtím slíbila, že napíše o jejich intenzivním a komplikovaném životě knihu. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co kdy v oblasti rockových memoárů vzniklo.

Sugestivní výpověď francouzské klavíristky, která strávila jedenáct měsíců v „dívčím orchestru“ v koncentračním táboře Osvětim. Pod vedením rakouské houslistky Almy Rosé, neteře Gustava Mahlera, hrály vězeňkyně u bran tábora přicházejícím a odcházejícím pracovním četám nebo na koncertech pro dozorce a SS. Ve své knize popisuje jednu z mnoha absurdit života ve vyhlazovacím táboře s vědomím, že díky zvláštnímu režimu a hudbě byl její osud snesitelnější. Fania Fénelonová popisuje s ironií i černým humorem žárlivost a napětí mezi členkami souboru různých náboženství i národností, kterým i přes ochranu ze strany nejvýše postavené ženy v Osvětimi Marie Mandelové hrozil každým dnem přesun do bloku 25, odkud vedla jen jedna cesta.

Kniha Protančit život představuje dramatičku a spisovatelku Zuzanu Kočovou (1922-1988) koláží jejích pečlivě vybraných deníkových zápisků, dobových textů, článků a ohlasů, které komentuje její syn Jan Burian s odstupem téměř padesáti let. Vznikl tak neobyčejně plastický portrét této významné osobnosti české divadelní kultury tehdejší doby.

Helen Kellerová (1880–1968) se narodila jako zdravá holčička do dobré americké rodiny, ve druhém roce života ji však náhlá nemoc připravila o zrak i sluch. Ani všudypřítomné ticho a tma jí ale nemohly zabránit, aby se do života ponořila naplno a s pomocí obětavé učitelky Anne Sullivanové ukázala světu sílu lidské odvahy a odhodlání. Ve své autobiografii, poprvé vydané v roce 1903, Helen popisuje události, jež ji provázely během prvních 22 let života. Pozdější uznávaná autorka a zastánkyně všech znevýhodněných a utlačovaných barvitě líčí každodenní radosti, pronikání do tajů jazyka a řeči, trnitou cestu vzdělání vedoucí až na vysněný Harvard, i přátelství s mnoha význačnými osobnostmi své doby. Paměti Helen Kellerové jsou svědectvím o naplněném životě a působivým portrétem jedné z nejobdivuhodnějších žen 20. století.

Ve svých jednasedmdesáti letech je Maye Musk okouzlující a stylová mezinárodně úspěšná supermodelka, výživová poradkyně a podnikatelka. Její luxusní životní styl, prosperující byznys, fotky na titulkách časopisů a ultra úspěch jejích tří děti Elona, Kimbala a Toscy mohou naznačovat, že Maye měla vždy jednoduchý život, ale síla a relevance její knihy jsou právě v tom, že její život nebyl jednoduchý, ani plný luxusu. Když jí bylo 31, konečně mohla ukončit své děsivé manželství plné týrání a stala se svobodnou matkou, která bojovala s chudobou, aby uživila své tři malé děti. V profesním životě se potýkala s problémy s váhou jako plus-size modelka a mimo jiné musela v modelingovém průmyslu čelit věkové diskriminaci.

Život Mikuláše Teicha byl dlouhý doslova jako jedno století. Narodil se ještě za Rakouska-Uherska a vyrůstal v masarykovském Československu, které nikdy nepřestal obdivovat. Přesto republiku dvakrát opustil. Poprvé v roce 1939 kvůli svému židovskému původu - s falešným pasem vlakem z Ružomberku. Podruhé v roce 1968 kvůli svému marxistickému přesvědčení - vlakem ze Smíchovského nádraží v Praze jen několik dní po sovětské invazi. Pokaždé se jeho novým domovem stala Velká Británie. Ač nikdy nepřestal litovat, že se v Praze nestal lékařem, v Británii se stal zakládajícím členem nejmladší koleje na univerzitě v Cambridge, Robinson College. Spolupracoval a přátelil se s nejvýznamnějšími světovými představiteli svého oboru - dějin přírodních věd. V poválečném Československu se jeho osudy dramaticky proťaly s osudy nejmocnějších představitelů komunistického režimu i jeho reformátorů.

„Tato kniha vypráví neobyčejný příběh o hrdinství a uzdravení, o odhodlání i soucitu, o psychické odolnosti a morální odvaze i o tom, jak se důstojně vyrovnat s rolí oběti. V osobních i profesních zkušenostech Edith Egerové lze najít inspiraci v jakékoli životní situaci.“ Philip Zimbardo Osobnost mezinárodního významu s kořeny v předválečném Československu. Doporučujeme všem čtenářům Hany. Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít.

V podmanivých memoárech můžeme s Patti Smith, autorkou knih Just Kids a M Train a držitelkou prestižní americké knižní ceny National Book Award, prožít jeden rok jejího života, stráveného osamělým bloumáním po západním pobřeží Spojených států i po krajinách vlastních snů. Konkrétní místa, která s ní postupně navštěvujeme, evokují v hlavě autorky dávné vzpomínky i místa zcela imaginativní. Hranici mezi těmito světy překračuje naprosto svobodně, a rozmazává tak naše ponětí o tom, kde končí skutečnost a začíná fikce - v zorném úhlu vypravěčky se i obyčejná událost může proměnit v neuvěřitelnou podívanou. Není tu nouze o nečekané, avšak ani o zármutek a deziluzi. Z přibývajícího stáří, ztráty blízkých i dramatické politické situace. Ale zatímco se Patti Smith vydává vstříc nové dekádě svého života, předkládá čtenářům jako balzám svou zkušenost, důvtip, pronikavé oko a především neochvějnou naději na lepší svět.

Marka jsem poznal před léty. Prý jede na hory a chce vylézt na jeden kopec. Když jsem ho potkal znovu, zjistil jsem, že ty hory jsou Himaláje a ten kopec je Mount Everest. Úžasné a osobité vyprávění jednoho z předních českých horolezců o kráse velehor, úspěších a síle přátelství v mezních situacích, ale především o pudu sebezáchovy v boji o přežití na expedicích na nejvyšší hory světa. Ačkoli se řadí mezi světovou špičku, svá dobrodružství líčí očima užaslého dítěte.

Vášnivý rybář přináší 80 nejnepředvídatelnějších a nejúžasnějších příběhů z prostředí vod oceánů, jezer a divokých řek po celém světě. Jaké to je ulovit krokodýla nebo najít v břiše ryby lidský prst? A co teprve když ryba, která se jen tak nehodlá vzdát svého života, na rybáře zaútočí? Napínavé a strhující historky napsal sám život, i když nad nimi nevěřícně kroutíme hlavou.

Zrodil se horolezec od pánaboha, přestože o jeho talentu zprvu nikdo nevěděl. Po několika desítkách let je jasno. Neuvěřitelných 11 700 výstupů na pískovcových skalách… K čemu jeho zarputilost, sportovní lásku a umění přirovnat v našich životech? Rakoncaj nad toto ohromující číslo vystavěl pyramidu z mnoha dalších neuvěřitelných výstupů na nejvyšší hory planety, které ho zařadily mezi elitu horolezeckého světa. Za čím opravdu šel, toho dosáhl. Co si opravdu přál, se mu splnilo. Co skutečně chtěl prožít, prožil. A přežil. I když měl několikrát namále. V těžkých skalních stěnách, někdy vysokých i 3 500 metrů, na ledovcích mezi trhlinami i v zóně smrti na osmitisícových horách, kde nedostatek kyslíku, mráz, vítr a častá beznaděj lidskému tělu nic nedarují. Jak vyjádřit vděk nekonečnému štěstí, které ho životem provázelo? „Nemít kliku, už dávno tady nejsem,“ říká. Bez ní by ho nikdy neproslavily čtyři prvovýstupy v Himálaji, které dosud nikdo nezopakoval, nikdy by nezvládl dva unikátní výstupy bez kyslíkového přístroje na nejobávanější horu světa K2, jeden ze severu a druhý z jihu, což se dodnes také nikomu jinému nepovedlo, nikdy by nebyl prvním Čechem na vrcholech osmitisícových hor Broad Peak, Manaslu, Annapurna, Shisha Pangma, K2 a Nanga Parbat, nikdy by… V nové knize se o muži, který přiznává, že měl v životě velkou kliku, dočtete mnohem víc.

Název vzpomínek rockového zpěváka Michala Prokopa ZTRÁTY A NÁVRATY přesně vystihuje jeho více než padesátiletou kariéru. Publicista Michal Bystrov se s ním setkával téměř dva roky. Vznikla tak kniha, která podrobně mapuje hudebníkův osobní i umělecký život. Nechybí pohled na Prokopovo desetileté působení v politice i moderování televizního pořadu Krásný ztráty. Stěžejní však zůstávají muzika a lidé kolem ní. Knižní rozhovor opisuje obdivuhodný oblouk od anglicky zpívaného debutového alba Blues In Soul přes spolupráci s Josefem Kainarem na desce Město Er a přes léta tápání v „popíku“ až ke šťastnému objevu té pravé pěvecké polohy. Uprostřed šedivého husákovského Československa se v roce 1984 zrodil „nový“ Michal Prokop, jehož písně plné městské lyriky zlidověly. Tisíce návštěvníků jeho koncertů s ním dodnes zpívají nejen „Funebráky“ a „Bitvu o Karlův most“, ale i další hity, které zalezly pod kůži několika generacím posluchačů. Knihu v grafické úpravě Karla Halouna a Luďka Kubíka zahajuje předmluva Jiřího Černého. Najdeme v ní i komentáře Prokopových kolegů, diskografii, řadu fotografií a dobových dokumentů. Michal Prokop ji uzavírá stručně: „Měl jsem v životě asi kliku, protože až na několik smolných let se mi podařilo pracovat v profesi, která je zároveň mým koníčkem, a potkal jsem úžasné lidi.“

Kdyby někdo chtěl zmapovat historii naší bluesové, rockové nebo jazzové hudby, mnohokrát narazí na jméno Luboš Andršt. A právem, protože Luboš Andršt nechyběl během svých téměř pětapadesáti let hraní u mnohého zajímavého a zásadního v domácí populární hudbě. Alba Město Er nebo Capricornus dávno patří do zlatého fondu, skupina Energit se stala pojmem již v sedmdesátých letech minulého století a kdo z našich bluesových kytaristů si mohl zahrát s B. B. Kingem? Kniha vznikala jako bilanční rozhovor k Lubošovým sedmdesátinám. Oba autoři vytvořili koláž chronologicky vedeného Andrštova muzikantského příběhu, proloženou tématy obecnějšími, a doplnili ji epizodami, které Luboš Andršt napsal „za domácí úkol“ sám. Luboš Andršt vzpomíná na své kolegy a spoluhráče a před čtenářem defilují zásadní osobnosti našeho jazzu jako Jiří Stivín, Emil Viklický, Martin Kratochvíl, Rudolf Dašek, Peter Lipa, Rudolf Ticháček a mnozí další. Andrštovým bluesrockovým světem procházejí Vladimír Mišík, Michal Prokop, Vladimír Padrůněk, Jan Hrubý, Radim Hladík, Vladimír „Guma“ Kulhánek, Petr Janda, Anatoli Kohout, Ivan Khunt, Erno Šedivý. Aby čtenář neměl pocit, že listuje jen encyklopedií „kdo byl kdo v našem jazzu a rocku“, stačí připomenout, že po listopadu 1989 si Marta Kubišová pro svůj comeback vybrala jako kapelníka právě Luboše Andršta nebo pozvání ke společnému vystupování a natáčení od klasického kytaristy Lubomíra Brabce. Kniha Ještě hraju vestoje je příběhem jednoho z našich největších kytaristů a je - a to v první řadě - zejména o muzice.

V této útlé knížce je zaznamenán příběh české lékařky Evy Hnízdové, která se v době normalizace rozhodla k emigraci do Velké Británie. V Londýně pak téměř třicet let působila jako rodinná doktorka. Útrapy odchodu z komunistického Československa a těžké začátky za „Kanálem“ jsou dnes, v době otevřených hranic a volného pohybu osob, minulostí. Ale právě proto stojí za to její příběh číst. Připomíná, jak nesmyslný tehdejší režim u nás byl a jakou odvahu a píli museli prokázat ti, kteří chtěli na Západě začít nový život.

Českého herce, komika a dabéra Petra Nárožného není třeba představovat. Začínal jako konferenciér skupiny Rangers, v letech 1973–1980 hrál v Semaforu a letos působí již čtyřicátou sezónu v Činoherním klubu v Praze. Je známý z televize, filmů i divadla a jeho osobitý mluvený projev patří neodmyslitelně k řadě animovaných seriálů. Léta odmítá sepsat memoáry. Nyní ale napsal a zejména sám namluvil na dvojdesku obsáhlý výběr svých textů, úvah a drobných vzpomínek. Nechybí již v minulosti proslavená Anatomie vernisáže, výchovná sprostá pohádka, vtip a samozřejmě nezbytná veselá příhoda z natáčení. Sám autor dodává: „Mám doma řadu cédéček, na nichž vypráví a vzpomíná Mirek Horníček, pro mě nezapomenutelný Vláďa Svitáček, Vladimír Menšík, a když je mi občas smutno, což ke stáří patří, tak jsou zase všichni ti báječní lidé se mnou v pokoji nebo v autě a vyprávějí to právě mně! To je právě ta radost ze sdílené intimity, kterou dokáže jen lidský hlas. A tak mě napadlo, že je tady pár kamarádů a hodně přátel a známých, s kterými jsem ušel kus života, a třeba by si se mnou po letech rádi popovídali. A také jsem si přikázal, že nebudu dojatě vzpomínat ani kázat. Opravdu žádná velká moudra. Prostě někdy je sranda víc než celý Schopenhauer!

Je to příběh skupiny elitních pilotů bojujících ve Vietnamu v tajné letecké válce v Cessnách O-2 a v turbovrtulových letounech Bronco OV-10. Létali, co nejníže to šlo. Byli očima a ušima rychlých proudových letounů, které rozsévaly v nepřátelských postaveních smrt a zkázu. Předsunutý letecký návodčí měl při náletech klíčovou roli – věděl, kde jsou cíle, kde jsou vlastní jednotky, a v průběhu boje přijímal ve zlomku vteřiny rozhodnutí o životě a smrti. Předpokladem unikátního pohledu na celý průběh vietnamské války z ptačí perspektivy byly zkušenosti nízko a pomalu létajících leteckých návodčích a s tím spojené riziko. Tom Yarborough, který absolvoval 1500 hodin bojových letů, podstupoval neustálé, značné a vzrušující riziko. Příslušník přísně tajné jednotky „Stepní požár“ se stal jedním z nejčastěji sestřelených pilotů létajících z Danangu, kteří podnikali řadu nebezpečných a tajných misí v Laosu. V tomto adrenalinem napumpovaném deníku hrdinství, nebezpečí a válečného bratrství čtenář létá v kokpitu spolu s Tomem Yarboroughem. Tom se podílí na zachraňování sestřelených pilotů, na likvidaci nepřátelských postavení a na dramatických rozsáhlých misích přímo nad hlavami vojáků vietnamské Lidové armády. Je příkladem obětavosti, odvahy a schopnosti pilotů, kteří přenášejí válku do nepřátelského týlu. Plukovník Tom Yarborough, penzionovaný příslušník USAF, sloužil v letectvu třicet let v různých letových a štábních rolích. Během dvou turnusů ve Vietnamu sloužil jako předsunutý letecký návodčí. Získal třicet vojenských vyznamenání včetně Stříbrné hvězdy, Záslužného leteckého kříže, Purpurového srdce, Letecké medaile a vietnamského Kříže za statečnost. Kniha vyšla poprvé v roce 1990 a toto klasické válečné dílo bylo nyní upraveno a doplněno o asi 50 000 slov a předtím nezveřejněné fotografie. Od Společnosti amerických autorů military obdržela v roce 2014 zlatou medaili NEJLEPŠÍ MEMOÁRY.

Když jednoho květnového dne roku 1981 autobusový mechanik Lu Decheng, jeho přítel, výtvarný redaktor Yu Dongyue, a učitel Yu Zhijian zosnují komplot proti čínskému režimu, netuší, že se právě vepsali zlatým písmem do moderních čínských dějin. Jejich barvou napuštěná vejce, která dolétnou na portrét Mao Ce-tunga na pekingském náměstí Tiananmen, roztočí kolotoč událostí, při nichž bude jeho protagonistům ještě mnohokrát tuhnout krev v žilách. Vejce totiž nezasáhla jen Maovu podobiznu, ale samou podstatu lidského zla, ztělesněného čínským politickým systémem zrozeným z touhy po moci. Zatímco si za svůj donkichotský čin odpykávají mnohaletý trest ve vězení, čínská diktatura dál chrlí oheň a síru a chrání svůj neposkvrněný štít. Denise Chongová, čínsko-kanadská autorka a držitelka řady literárních cen, předkládá čtenářům románové zpracování skutečného „příběhu obyčejných mužů, kteří odhalili pravou tvář režimu“. A nutno říci, že její beletrie je děsivě poutavá.

Už přes 30 let absolvuje americké vysoké školy více žen než mužů. Ve vedení veřejných i soukromých institucí jsou však ženy v naprosté menšině. V rozhodnutích, která se dotýkají nás všech, tak nejsou hlasy žen přiměřeně zastoupeny. Kniha Opřete se do toho zkoumá, proč se ženy navzdory svým akademickým úspěchům nedostávají do vedení klíčových institucí a nabízí přesvědčivá a rozumná řešení, jak mohou plně využít svůj potenciál. Sheryl Sandbergová je první ženou (COO, tedy provozní ředitelkou) mediálního gigantu Facebook a jednou ze stovky nejvlivnějších lidí na světě podle žebříčku časopisu Time. Tato kniha je vyústěním jejích snah upozornit na zažité genderové předsudky, které ovlivňují chování žen, a uzavírají tak bludný kruh jejich společenské pozice. Pomocí četných studií a humorných historek z vlastního života vykresluje problematiku žen na trhu práce a nabízí rady, jak z tohoto bludného kruhu vystoupit a vybudovat skutečnou rovnost mezi pohlavími. Opřete se do toho je působivým apelem na odbourání společenských předsudků, které ženám svazují ruce v dosahování vysněných cílů. Kniha vychází v úzké kooperaci se Sheryl Sandbergovou. Autorkou předmluvy českého vydání je ředitelka ING Pojišťovny pro Českou republiku a Slovensko Renata Mrázová.

Nový titul zpěvačky, básnířky a spisovatelky Patti Smith, autorky slavné knihy Just Kids, je ojedinělým autobiografickým záznamem. Kontemplativní odyseu, která vznikala přibližně v letech 2011-2013, sama autorka nazvala ”automapou svého života”. Příslovečný vlak vzpomínek ”M Train” se dává do pohybu v malé kavárničce v Greenwich Village, kam Patti Smith každé ráno vyráží na šálek černé kávy. V prozaickém vyprávění se sen plynule mísí se skutečností a minulost s přítomností, Patti Smith zavádí čtenáře na místa, která drží v nejvyšší úctě: do Casa Azul, modrého domu malířky Fridy Kahlo v Mexiku, do Berlína na setkání obskurního společenství polárníků, do zchátralého domu na Rockaway Beach, který si autorka pořídí těsně před tím, než na východní pobřeží udeří ničivý hurikán Sandy, a k hrobům milovaných autorů, Jeana Geneta, Sylvie Plathové, Artura Rimbauda nebo Jukia Mišimy. Patti Smith v knize vykresluje mozaiku tvůrčích aspirací a inspirací. Textem se proplétají také vzpomínky na její život v Michiganu a autorka se poprvé dělí o bolest spojenou se ztrátou manžela, hudebníka Freda Sonica Smithe. Své putování po krajinách snových i skutečných ilustruje polaroidovými snímky. M Train je meditací o cestování, detektivních seriálech, literatuře a kávě, ale především intimní a hluboce působivou sondou do vnitřního světa jedné z nejvýznamnějších současných umělkyň.

Kariéra sira Toma Jonese v riskantním a nestabilním oboru, notoricky známém krátkými uměleckými životy, trvá už přes padesát let. Díky elánu, vycházejícímu výhradně z lásky k tomu, co dělá, se mu podařilo prorazit a následně se vyrovnávat s rozmary hudebního průmyslu, úspěchem a jeho nevyhnutelnými následky. Společným jmenovatelem nesmírného množství nahrávek a spoluprací s nejrůznějšími kolegy umělci napříč všemi populárními hudebními žánry, od rocku, popu a taneční hudby po country, blues a soul, zůstává jeho jedinečné hudební nadání a nezaměnitelný hlas. Ale jak se klukovi z velšské hornické rodiny podařilo dosáhnout světového úspěchu? A jak přežil zvraty slávy a bohatství a zůstal nejen stále zajímavý, ale ve skutečnosti se s věkem stal ještě důvěryhodnějším a zajímavějším? Ve své vůbec první autobiografii se Tom vrací k minulosti a cestě z válečného Pontypriddu do Los Angeles a dál. Vypráví historky o vzestupech a pádech svého fascinujícího a pozoruhodného života, od počátečního rozkvětu k následným neplodným létům až po pozdější období uměleckého znovuzrození. Je to příběh, který nikdo jiný neprožil a nepochopí, vyprávěný člověkem, který jej prožil a napsaný jediným způsobem, který je mu vlastní: jednoduše a ze srdce. Tato monografie jednoho z největších světových pěveckých talentů všech dob je syrová, upřímná, zábavná, silná a jedinečná.

Lékař, Jan Machálek, uživatel Domova pro seniory Kamenec, napsal pár řádků pro své spoluuživatele domova, tzv. spolubojovníky. Píše o vítězství. O vítězství, které znamená prožitý život, život složený z radosti i bolesti. Ve své knize vzpomíná a jeho slova mají pro člověka velký význam. Jeho vzpomínky dokáží pobavit, uklidnit, pohladit, povzbudit. Prostřednictvím jeho vzpomínek neopomene připomenout to, o co v životě jde, co člověk potřebuje a kdo pomůže. Lékař stále ordinuje, léčí, byť v podobě vyřčeného či napsaného slova jako je tato malá knížka.

V souvislosti s třicátým výročím změny režimu v naší zemi (1989) jsme připravili nevšední publikaci. Pojednává o neznámé stránce života jedné generace studentů, kteří byli vrženi do doby tragických politických změn v čase mezi Palachem a Chartou, jak říká podnázev knihy. Čas to byl sice mnohdy morbidní, ale zároveň i půvabný... Jako sen, jenž vyprchal a do duše otiskl svou začouzenou krásu. Svědectví studentů vysočanského gymnázia z let 1968-1977, vybudované jako koláž literárních forem a způsobů vyprávění, kdy každý z autorů více či méně bezděky vstupuje na stránky se svou verzí událostí, tak jak mu to dovolí paměť a někdy i svědomí, je podivuhodnou mozaikou tehdejších událostí - těch malých, obyčejně lidských, jež se odehrávají za všudypřítomného dozoru strany a vlády, jak se tehdy říkalo - a současně sondou do vnitřního života dospívajících lidí v období doznívajícího étosu 60. let a počínající komunistické normalizace. Nejen na půdě gymnázia. A tak se z původního záměru shromáždit autentické výpovědi pamětníků zrodil literární a takřka filozofický artefakt, který zřejmě ve svém žánru nemá obdoby. Věříme, že každý, kdo otevře stránky této výjimečné knihy, nalezne v ní vše, co v trochu jiné podobě tvoří i náš dnešní život - touhu po lásce a svobodě, nesmiřitelnost a vynalézavost, hledání vlastní cesty i konformismus, krásu i bolest, lásku a jako občas se vynořující leitmotiv - humor. Vše v dobovém kostýmu. A někteří třeba v jejích řádcích zahlédnou i zrcadlení vlastní duše.

Příběh malého Alana už dodal sílu a povzbuzení v nelehkých situacích mnoha generacím českých čtenářů. Však také vychází už poněkolikáté a byl podle něho natočen i film. Biografické vzpomínky z dětství autora, které prožil na australském venkově, se okamžitě staly bestsellerem. Když Alan onemocní dětskou obrnou a ochrne, je operován a postupně se pokouší navrátit do běžného života, přestože má obě nohy téměř bez citu a musí chodit o berlích. Díky pevné vůli, optimismu a podpoře milujících rodičů se mu to do velké míry podaří a může prožívat podobné dětství jako zdravé děti, včetně klučičích pranic, toulek buší, plavání a ježdění na koni. Kniha je pozoruhodná i barvitým líčením množství rázovitých postaviček komentovaných z pohledu malého chlapce. Alan Marshall je autorem většího počtu povídkových sbírek a románů z australského venkova.