Řádná oslava, to je hostina, to je hudba, to jsou plná měsidla vína. Symposion ale neznamená jen společné popíjení. Jsou to i společné řeči, je to i hostina slova. A tentokrát obzvláště bohatá. Téma večera: Erós. ... s každou další řečí Erótova sláva roste. Roste ale také úzkost řečníků, kteří budou mluvit jako poslední. A úplně poslední je Sókratés. Co je ještě říct? Jedna možnost by tu snad stále ještě byla: přestat si vymýšlet a říci pravdu. Co nebo kdo je to vlastně Erós a v čem spočívá jeho moc? Sókratés by měl znát odpověď, v tomto oboru má pověst znalce, ale odkud se lze něco takového dozvědět? ...Sókratova řeč měla být poslední. Ale není, neboť na scénu přichází opilý Alkibiadés a s ním i druhé velké odhalení.
První kapitola knihy Genesis, otevírající sbírku biblických spisů, podněcuje zvědavost a představivost myslitelů již více než dvě tisíciletí. Mezi nejvýznamnější interpretace toho...
První kapitola knihy Genesis, otevírající sbírku biblických spisů, podněcuje zvědavost a představivost myslitelů již více než dvě tisíciletí. Mezi nejvýznamnější interpretace tohoto biblického textu patří Hexameron (Šest dní stvoření), soubor homilií milánského biskupa Ambrože z konce 4. století. Ambrož v něm nejen vykládá stvoření světa v duchu křesťanské víry, ale zároveň reflektuje dobové filosofické koncepce o vzniku a podstatě kosmu. Jeho úvahy propojují biblický narativ s antickým myšlením a mystickou kontemplací nad jednotlivými složkami stvořeného světa – od nebeské klenby, slunce, měsíce a hvězd až po rozmanitost rostlin, zvířat a nakonec člověka. Tento spis je cenným dokladem pozdně antické teologie, která usiluje o syntézu křesťanského pohledu na svět s tehdejšími filosofickými a náboženskými představami. Autorova exegeze biblického textu spojená s poetickým vnímáním odhaluje hlubší významy biblického textu a otevírá čtenáři cestu k porozumění raně křesťanskému pohledu na řád stvoření. Hexameron tak představuje nejen významný pramen pro poznání teologického myšlení rané církve, ale i inspiraci pro současné úvahy o vztahu člověka k Bohu a světu.
Ve spise O dokonalosti vychází Řehoř především z pavlovských listů, které poukazují na význam různých christologických titulů. Nazývat se „křesťan”, což je slovo odvozené od j...
Ve spise O dokonalosti vychází Řehoř především z pavlovských listů, které poukazují na význam různých christologických titulů. Nazývat se „křesťan”, což je slovo odvozené od jména Kristus, je podle Řehoře zavazující a je to právě Kristovo jméno, jímž se jednotlivec má v životě nechat vést. Křesťanská dokonalost znamená mít v duši, ve slovech i ve všem, co člověk v průběhu života dělá, účast na jménech, jimiž je označován Kristus. Řehoř ukazuje, jak mohou křesťané napodobovat svého Pána, a tak získávat podíl na jeho titulech, jako je „velekněz”, „pokrm a nápoj” nebo třeba „úhelný kámen”. Svými výklady navazuje na alexandrijskou exegetickou tradici, což je patrné například v jeho interpretaci Krista jako počátku či principu nového stvoření. Spolu se svým bratrem Basilem z Kaisareie a přítelem Řehořem z Nazianzu patří Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) k trojici velkých kappadockých theologů, kteří položili základy křesťanského učení v návaznosti na biblické poselství a dědictví řecké filosofie. Úvodní studii napsala Markéta Dudziková.
Tři filosofická dramata, která mají jedno společné: tísnivou blízkost Sókratova konce. Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Nové, redakčně upravené a ...
Tři filosofická dramata, která mají jedno společné: tísnivou blízkost Sókratova konce. Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Nové, redakčně upravené a první řecko-české vydání.
Na podzim roku 1975 požádala Patočku skupina literárních vědců, aby pojednal o souvislosti mezi fenomenologií a strukturalismem. Přednášky proběhly v soukromí mezi listopadem 1975 a ledne...
Na podzim roku 1975 požádala Patočku skupina literárních vědců, aby pojednal o souvislosti mezi fenomenologií a strukturalismem. Přednášky proběhly v soukromí mezi listopadem 1975 a lednem 1976. Přepis magnetofonového záznamu je doplněn transkripcí rukopisu přípravy na tuto přednášku. Velkým dějinným obloukem od vzniku filosofického myšlení v antickém Řecku až po současnost líčí Patočka filosofii jako reflexi permanentního otřesu všech původních mytických jistot. Přehledně vykládá spřízněnost Husserlovy fenomenologie se strukturalismem v úsilí najít pevnou půdu pod nohama v podobě nové vědy. V závěru pak předvádí nedostatečnost Husserlova pokusu a nezbytnost reformovat fenomenologii způsobem, který naznačil Martin Heidegger a který rozvíjí ve svém myšlení i sám Jan Patočka.
Apóha (dosl. „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, pomocí které se buddhističtí nominalističtí filosofové pokoušeli vyřešit otázku statusu universálií. Zatímco indič...
Apóha (dosl. „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, pomocí které se buddhističtí nominalističtí filosofové pokoušeli vyřešit otázku statusu universálií. Zatímco indičtí metafyzičtí realisté tvrdili, že universálie (samanya) skutečně existují a jsou současně přítomny v mnoha různých věcech, podle buddhistů byly skutečné pouze jednotliviny (laksana), universálie naopak chápali jako pouhé mentální koncepty, které nemají reálnou existenci. Indický buddhistický filosof Dignága (asi 480–540 po Kr.), jeho následovník Dharmakírti (asi 600–670 po Kr.) a další se domnívali, že například obecný termín „kráva“ označuje vše, co není ne-krávou. To znamená, že definovali krávu jako jednotlivinu, aniž by přijali pozici realistů, že termín „kráva“ je založen na obecném „kravství“, které je inherentně a věčně přítomné ve všech jednotlivých kravách. -- Diskuse buddhistických nominalistů s jejich realistickými oponenty, které v Indii trvaly téměř šest set let, se někdy až pozoruhodně podobají debatám mezi středověkými realisty a nominalisty o problému universálií. Nauka o apóze, v níž se silně prolíná sémantika, epistemologie i filosofie jazyka, patří mezi nejdůležitější a nejpropracovanější témata buddhistické filosofie vůbec.
Nietzschovy napohled navzájem nesouvisející a často rozporné klíčové myšlenky kniha vykládá v jejich vzájemné provázanosti a odkrývá za nimi nevyslovený způsob myšlení, který se r...
Nietzschovy napohled navzájem nesouvisející a často rozporné klíčové myšlenky kniha vykládá v jejich vzájemné provázanosti a odkrývá za nimi nevyslovený způsob myšlení, který se radikálně vymyká jednotě celkového konceptu, překračuje metafyzycká schémata tradice, ale neopouští a nenivelizuje její stěžejní problémy. Vlastní cíl práce není tedy historický: jde jí o předvedení možností, které Nietzschova filosofie otevírá dnešnímu myšlení.
V roce 1980 Foucault přednesl na Dartmouth College dvě přednášky nazvané „Pravda a subjektivita“ a „Křesťanství a doznání“, v nichž stopuje genealogický původ moderního vztahu k...
V roce 1980 Foucault přednesl na Dartmouth College dvě přednášky nazvané „Pravda a subjektivita“ a „Křesťanství a doznání“, v nichž stopuje genealogický původ moderního vztahu k vlastnímu já ve starověkých a raně křesťanských praktikách sebezpytování a doznání. Klíčovým zlomem pro konstituci moderní subjektivity je pro něj proměna delfské zásady gnóthi seauton v klášterní imperativ doznání všech myšlenek a tužeb. Předložený překlad obsahuje kromě obou těchto přednášek také Foucaultovu diskusi s publikem v Berkeley a rozhovor, v němž autor přibližuje cíle své historické analýzy vztahů mezi subjektivitou a pravdou. Spojujícím prvkem těchto textů je Foucaultovo přesvědčení, že jedním z významných politických úkolů současnosti je „politika nás samých.“
Péče o duši je zásadním filosofickým i životním tématem Štěpána Špinky. Tento sborník, vydaný u příležitosti jeho životního jubilea, přináší jednadvacet příspěvků od jeho u...
Péče o duši je zásadním filosofickým i životním tématem Štěpána Špinky. Tento sborník, vydaný u příležitosti jeho životního jubilea, přináší jednadvacet příspěvků od jeho učitelů, kolegů, žáků, přátel i blízkých. První část nabízí odborné texty zkoumající péči o duši od antické filosofie po současnost, zatímco druhá část odkrývá osobnější rozměr Špinkova působení. Autoři se věnují tématům jako lidská přirozenost, sebepoznání, krása či vztah k božství, ale také praktickým otázkám spravedlivého soužití a pedagogického působení. Rozmanitost příspěvků svědčí o mimořádném vlivu jubilanta, který jedinečným způsobem spojuje hloubku filosofického myšlení s živým dialogem a nakažlivým nadšením pro filosofii i život sám.
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 194...
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení na pražské filozofické fakultě. V jejím rámci nejprve ozřejmil rozvoj Hegelova uvažování ve spektru raných textů, záhy však jeho výklad sleduje pohyb myšlení uskutečněný Fenomenologií ducha (1807): Patočkův postupný komentář kopíruje strukturu Hegelovy knihy, nedobírá se však jejího finále, zastavuje se u pododdílu Die Aufklärung – Osvícenství. Text přednášky umožňuje nahlédnout způsoby Patočkova rozumění Hegelovu dílu – také v kontextu širší, rozporuplné tradice i časové, poválečné debaty, formované podněty prací J. Hyppolita, G. Lukácse či A. Kojeva. Krom toho má text přednášky přípravný význam ve vztahu k pozdějšímu Patočkovu překladu Hegelovy Fenomenologie ducha (knižně 1960): řadu překladových partií rozptýlených napříč přednáškou lze chápat jako pretext překladu knižního. Po způsobu dodatků jsou k hlavnímu textu tohoto svazku připojeny dva oddíly sestávající z dalších (publikovaných a nepublikovaných) textů o Hegelovi z let 1929–1964, jež dosud nebyly do Sebraných spisů Jana Patočky zařazeny.
Nová odpověď na otázku svobody. Provokativní esej známého německého filosofa, beletristy a esejisty, blízkého svým myšlením M. Heideggerovi. „Svoboda říci ne je plánovitě omezován...
Nová odpověď na otázku svobody. Provokativní esej známého německého filosofa, beletristy a esejisty, blízkého svým myšlením M. Heideggerovi. „Svoboda říci ne je plánovitě omezována, a proto se stala rizikem, k němuž se rozhodne jeden ze sta.“ Esej Chůze lesem (Der Waldgang, 1951) je podobenstvím o lese a lesním chodci, na kterém se autor snaží ukázat osud a úlohu těch, kteří se rozhodli vzdorovat despotickým totalitním systémům. „I jediné ne má ve volbách význam. Ano zastupuje odevzdání se, ale ne zastupuje svobodu a její obranu,“ píše autor. „Svoboda sama je však nesmrtelná, byť nosí pokaždé šat své doby. Nadto musí být vždy znovu dobývána.“
Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nie...
Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem převážně kriticky odmítavý, zveřejnění knihy Nietzscheho trvale připravilo o akademickou pověst a autor sám se od ní později v podstatě distancoval. Nietzsche v ní výsostně literární formou bez jakéhokoli standardního vědeckého aparátu formuluje svou slavnou „artistní metafyziku” založenou na duplicitě apollinství a dionýství, které se spojují v díle antické tragédie jakožto nejvyšší formě umění: tragédie i tragický mýtus nakonec zaniká vlivem sókratovského vědeckého optimismu, jehož – z Nietzschovy perspektivy zhoubné a rozkladné – působení stojí i v základech naší moderní kultury. Nietzschova kniha, silně ovlivněná jeho tehdejším nadšením pro Schopenhauerův pesimismus a hudbu Richarda Wagnera, se následně stává jedním z kanonických kulturněfilosofických textů, který po více než sto letech vychází v novém českém překladu.
Heschelovo celoživotní intelektuální úsilí směřovalo ke zprostředkování mezi žitou náboženskou zkušeností a filosofickou reflexí této zkušenosti. Navazoval tak na tradici středově...
Heschelovo celoživotní intelektuální úsilí směřovalo ke zprostředkování mezi žitou náboženskou zkušeností a filosofickou reflexí této zkušenosti. Navazoval tak na tradici středověkých židovských filosofů, zejména Maimonida, ale na rozdíl od jeho striktně racionalistického pojetí se u Heschela projevil vliv chasidské výchovy a vzdělání a znalost luriánské kabaly. Heschel tak má cit i pro iracionální momenty autentického náboženství, k němuž mu jako pars pro toto slouží judaismus. Každá náboženská zkušenost podle něho začíná radikálním údivem a smyslem pro nevýslovné, který je specifickým způsobem poznání Boha, a vede k odpovídajícímu způsobu života, charakteristickému pro zbožného člověka. Heschel chtěl původně tento koncept vtělit do jednoho textu, ale nakonec jej rozdělil a po několika zdrženích a po dohodě s vydavatelem vyšla první část s podtitulem Filosofie náboženství a po několika letech druhá část s podtitulem Filosofie judaismu.
Výchozí zaměření dialogu Lachés je charakteristicky etické, neboť v něm jde zprvu o otázku, jak žít a jakým člověkem být, svou roli přitom přirozeně hraje také význam pedagogický...
Výchozí zaměření dialogu Lachés je charakteristicky etické, neboť v něm jde zprvu o otázku, jak žít a jakým člověkem být, svou roli přitom přirozeně hraje také význam pedagogických metod. Dramaturgicky obstarává vstup do filosofické diskuse starost dvou athénských občanů o výchovu svých synů: Lysimachos a Melésias, vědomi si toho, že oni sami byli ve výchově spíše zanedbáváni, si nejsou jisti, zda umění boje ve zbroji je vhodným výchovným předmětem pro jejich syny, a hledají radu v této věci. Obracejí se proto na dva athénské vojevůdce, Lachéta a Nikiu, a současně doufají, že tyto osobnosti svým příkladem inspirují jejich syny k osvojení si vlastností žádoucích pro dokonalý a úspěšný život. Stát se vynikajícím a úspěšným člověkem ovšem vyžaduje pěstování nejen správných zvyků, ale rovněž vzdělanosti v širším slova smyslu a také filosofie. Výsledkem takovéto výchovy nejsou izolované schopnosti, ale celostní charakterová výtečnost a jí odpovídající způsob života.
Ve svém stěžejním díle, Kritice čistého rozumu (1781, 1787, česky 1930, 2001, 2020), vykládá Kant podmínky možnosti poznání a stanovuje jeho možný rozsah. Do tohoto rozsahu patřil dř...
Ve svém stěžejním díle, Kritice čistého rozumu (1781, 1787, česky 1930, 2001, 2020), vykládá Kant podmínky možnosti poznání a stanovuje jeho možný rozsah. Do tohoto rozsahu patřil dříve též Bůh, duše a celek světa, jimiž se zabývaly příslušné obory metafyziky. Podle Kanta se Bůh, duše a celek světa nacházejí mimo hranice možného poznání, v rámci poznání však mají nezbytnou funkci regulativních idejí rozumu. Jedná se o základní spis moderní filosofie.
Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z Leibnizových filosofický...
Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z Leibnizových filosofických textů, které lze považovat za zásadní pro náležité porozumění jak základům, tak i některým z ústředních motivů Leibnizova vrcholného myšlení v oblastech logické sémantiky, metodologie, metafyziky a přírodní filosofie. Jednotlivá témata z uvedených oblastí jsou v textech představována (jak je pro Leibnize charakteristické) z rozličných úhlů pohledu a s rozličně kladenými důrazy. Výbor zahrnuje ucelenější systematizující podání, polemické a programové texty, texty týkající se logicko-sémantických a metafyzických základů reality a myšlení i filosoficky nejpodstatnější pasáže z Leibnizovy korespondence s jeho současníky. Nabízí i nový překlad Monadologie, jež v současnosti platí za nejznámější Leibnizův text.
Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke...
Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti fanatismu a pověrám. Podporuje odluku církve od státu a volá po zachování neutrality státu ve věcech víry. Jeho pojednání klade důraz na význam rozumu a svobody mysli při řešení sporných otázek.
Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. ...
Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však snaha ukázat, v jakém smyslu je příroda živá a produktivní, v jakém smyslu je zobrazením světa idejí a jak chápat úkol umění napodobovat přírodu, resp. v čem spočívají specifika zobrazování idejí v umění.
Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v my...
Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v myšlení nemůže stát předmětem. Pětice přednášek Rozum a existence z roku 1935 přitom patří k nejdůležitějším textům Karla Jasperse, ba filosofie existence vůbec. Vychází z duchovní situace, kterou vyvolala Kierkegaardova a Nietzscheho radikální kritika rozumu, podle níž není již možné rozum nadále nekriticky přijímat jako jediné měřítko života a filosofie. Jak píše Jaspers: „Jen díky rozumu získává existence jasnost, jen díky existenci má rozum obsah.“ Druhá řada přednášek, Filosofie existence z roku 1938, uvádí do Jaspersova chápání filosofie a představuje hlavní myšlenky, kolem nichž jeho filosofování krouží: vztah vědy, filosofie a náboženství, pojem obemykajícího, chápání existence, pravdy, rozumu a transcendence, problém autority a výchovy – a také koncepci filosofické víry. Zde Jaspers předjímá řadu myšlenek, které podrobněji rozvedl v knihách Filosofická víra (1948) a Filosofická víra tváří v tvář zjevení (1962).
Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskus...
Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou přednášku zopakoval v nové podobě začátkem roku 1973 a na základě jejího magnetofonového záznamu připravil její definitivní podobu. K publikování přednášky nemohlo samozřejmě za autorova života dojít a uskutečnilo se až v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky. Odtud byla přednáška přetištěna v roce 1987 v exilovém časopise Proměny v New Yorku. Zatímco Heideggerovi šlo o to naznačit, proč se jeho myšlení snaží tradici evropské filosofie, z níž vychází, radikálním způsobem překonat, prochází Patočka velkým obloukem dějinami této tradice a podává výklad o tom, jak se v rámci jí samé toto překonávání připravovalo. Samostatným vydáním této přednášky doplňujeme publikování českého překladu Heideggerova svazku Věc myšlení, v němž je jeho přednáška o konci filosofie obsažena.
Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let ...
Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího – nikdy nedokončeného a údajně spáleného – oddílu svého hlavního díla Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho, co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k otázce po bytí. Věcný vztah obojího – bytí a času, času a bytí – pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla: události uvlastnění (Ereignis). Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi, že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie, je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí teprve stává zjevným a uchopitelným, – tedy promýšlet právě to, o co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.
Obecný úvod do fenomenologického a historického studia náboženství z pera klasika moderní religionistiky určený pro široké publikum. Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o vztahu posvátného a profánního na rovině prostoru, času, přírody a lidského života.
Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom p...
Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období. Nadto jde o dílo populární, určené širší veřejnosti. Kant zde předkládá filosofická pozorování a formuluje hypotézy principů působících za jevy, jež pak ověřuje na pozorovaném materiálu. Vlastním tématem díla jsou vyšší či jemnější pocity (prožitky a požitky), jejichž základ Kant spatřuje v kombinaci pocitů krásna a vznešena, pro něž má člověk cit. Kant zároveň zkoumá jejich působení v morálce, u lidí rozdílných temperamentů, ve vztahu mužů a žen a v charakterech národů. V tomto smyslu jde o dílo podnětné nejen pro filosofy.
Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však...
Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však jeho koncepce natolik proměnila, že aforismy uveřejnil jako novou knihu, jež se stala pomyslným „středem“ jeho tvorby. K nejznámějším motivům, které se v Radostné vědě (1882) ohlašují, patří myšlenky „věčného návratu“ a „smrti boha“, které Nietzsche následně rozvinul v básnické syntéze své filosofie Tak pravil Zarathustra (1883-1885). Obě předchozí knihy pak označil za úvody a komentáře, k nimž teprve dodatečně napsal vlastní text.
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“, napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve ...
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“, napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.
V první části třetího svazku dějin politického myšlení je podán filosoficko-historický výklad politického myšlení od humanismu a renesance po proudy ve francouzském osvícenství (Mach...
V první části třetího svazku dějin politického myšlení je podán filosoficko-historický výklad politického myšlení od humanismu a renesance po proudy ve francouzském osvícenství (Machiavelli, Erasmus Rotterdamský, Bodin, Suárez, Grotius, Hobbes, Harrington, Locke, Montesquieu, Rousseau). Velká pozornost je věnována vzniku teorie národního státu, české reformaci, právu na odpor, náboženské toleranci, přirozenému a mezinárodnímu právu a teorii rozdělení politické moci. Integrální součást předloženého dílu tvoří i výklad vývoje politického myšlení v českých zemích. Tento výklad začíná rozborem politických názorů dvou významných představitelů české reformace, Jana Jesenského a Jana Amose Komenského, pokračuje popisem panslavismu a obsáhlým vylíčením vývoje politického myšlení v českých zemích v 19. století.
Svazek obsahuje knižně dosud nezveřejněné texty Ladislava Hejdánka představující příspěvky k řadě význačných témat jeho myšlení, jako je povaha člověka, řeči, světa či pravdy...
Svazek obsahuje knižně dosud nezveřejněné texty Ladislava Hejdánka představující příspěvky k řadě význačných témat jeho myšlení, jako je povaha člověka, řeči, světa či pravdy. Hejdánek se v nich ukazuje jako svébytný myslitel hledající odpovědi na otázky po místě člověka ve světě, po roli filosofie v lidském životě a ve společnosti, po vztahu mytického, filosofického a theologického myšlení. Některé ze zařazených statí jsou zároveň více či méně polemickými reakcemi na koncepce dalších autorů (jako je Jiří Zeman, Karel Kosík, Zdeněk Neubauer, Martin Hybler, Jakub S. Trojan či Emanuel Rádl) a pokusem o dialog s nimi. Zaměření, jež je těmto textům společné, Hejdánek sám charakterizuje v předmluvě k samizdatovému souboru Život a slovo z r. 1985 (odkud je vypůjčen také název této knihy): „Různorodost pojednaných témat je v předloženém souboru jen zdánlivá. Pozorný čtenář zjistí, že všechny texty jsou vnitřně sjednoceny, a to nikoli pouze ani především osobou autora, nýbrž ‚věcně‘. Ale tu musíme užít možná trochu již zapomínané formulace Kosíkovy, že ta ‚věc‘, ve vztahu k níž ona jednota spočívá, ve skutečnosti není žádnou věcí. Jinak řečeno, vybrané eseje spolu neladí díky tomu, že by měly nějaký společný předmět, jímž by se zabývaly, to společné je spíše ‚ne-předmět‘, totiž právě – nepředmětné myšlení, a především nepředmětná ‚skutečnost‘.“
Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem ”Bytnost a skutečnost mohoucnosti”, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia. Přelo...
Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem ”Bytnost a skutečnost mohoucnosti”, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia. Přeložil I. Chvatík. Kniha, kterou dostává čtenář do ruky, patří k nejzasvěcenějším a nejsrozumitelnějším úvodům do celé Aristotelovy filosofie a je také dokladem toho, že to byl právě Heidegger, kdo naučil dvacáté století číst Aristotela nově.
Ve spisu Proti Kelsovi reaguje Órigenés na kritiku křesťanství z pera platónského filosofa působícího v polovině 2. stol. po Kr., který v šíření nové víry rozeznal reálné ohrožení dosavadního kulturního a náboženského řádu. V páté knize obhajuje Órigenés křesťanskou naději na zmrtvýchvstání těla a odmítá Kelsovo srovnání židovských a křesťanských zásad zbožného života s náboženskými a kulturními zvyklostmi ostatních národů ovládaných místními božstvy. V šesté knize reaguje na Kelsovu kritiku křesťanské cesty k poznání Boha a polemizuje s jeho výzvou ke studiu platónské theologie. Kelsův obraz křesťanských mystérií, které jsou podle něj pouhou napodobeninou Mithrova kultu, je podle Órigena založen na Kelsově náhodném seznámení s ofitským diagramem pocházejícím od jedné bezvýznamné sekty.
Knižní vydání Sebraných spisů přináší čtenářům systematicky učleněné celoživotní dílo jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů. Soubor Péče o duši zahrnuje autorovu tv...
Knižní vydání Sebraných spisů přináší čtenářům systematicky učleněné celoživotní dílo jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů. Soubor Péče o duši zahrnuje autorovu tvorbu, která se týká postavení člověka ve světě a v dějinách: od morálních otázek jednotlivce, přes stanoviska k aktuálním společensko-politickým událostem, až k obecným úvahám o filosofii dějin.
Tento Nietzschův spis je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které jsou komponovány kolem tematických těžišť. Kniha Ranní červánky vznikala roku...
Tento Nietzschův spis je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které jsou komponovány kolem tematických těžišť. Kniha Ranní červánky vznikala roku 1880 na cestách mezi Benátkami, Mariánskými Lázněmi, Naumburkem, Stresou a Janovem. Ještě na jaře 1880 nesl soubor 262 aforismů titul L’Ombra di Venezia (Stín Benátek). Do konce roku 1880 k němu přibylo několik dalších poznámkových sešitů, čistopis pořízený Nietzschovým „žákem“ Peterem Gastem byl nazván Die Pflugschar (Rádlo). Na první stranu své kopie vepsal Peter Gast slova: ,,Je tolik červánků, které ještě nezaplály. Rgvéda.“ Citát se Nietzschovi zalíbil natolik, že titul knihy změnil na Ranní červánky. Myšlenky o morálních předsudcích (Morgenröthe. Gedanken über die moralischen Vorurtheile). Kniha vyšla koncem června 1881 u Ernsta Schmeitznera v Chemnitzu. Roku 1887 opatřil Nietzsche neprodané zásoby předmluvou a nakladatel E. W. Fritzsch v Lipsku je uvedl na trh jako druhé vydání. Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským (1878-1880) a Radostnou vědou (1882), je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky atd. Myšlenky o morálních předsudcích tak spolutvoří počáteční fázi podniku, který Nietzsche později nazval ,,přehodnocení všech hodnot“.
F. W. J. Schelling (1775 - 1854) rozpracoval systém filosofie identity, jejž poprvé publikoval roku 1801. V následujících textech se jeho myšlenky vyvíjejí a narážejí na limity negativní ...
F. W. J. Schelling (1775 - 1854) rozpracoval systém filosofie identity, jejž poprvé publikoval roku 1801. V následujících textech se jeho myšlenky vyvíjejí a narážejí na limity negativní filosofie. Schelling se snaží tyto problémy vysvětlit přechodem k filosofii svobody. Ve spise Filosofie a náboženství (1804) předkládá základní výklad filosofie identity, vypořádává se s kritikou, ale řeší též problém jednoty svobody a nutnosti, přechodu z ideálna do reálna a tematizuje i některá náboženská témata.
Nečasové úvahy vycházely postupně v letech 1873-1876. Tvoří důležitou součást Nietzschovy rané filosofie, jejíž půdorys byl rozvržen v prvotině Zrození tragédie z ducha hudby. Zejména v druhé, nejznámější úvaze O užitku a škodlivosti historie pro život přicházejí ke slovu některé náměty a postupy, které mají zásadní význam pro Nietzschovu filosofii jako celek.
Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) ve svém raném díle představuje výklad starozákonní knihy Kazatel a jejího zdánlivě pesimistického ladění. Upře-li člověk svou pozornost pouze...
Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) ve svém raném díle představuje výklad starozákonní knihy Kazatel a jejího zdánlivě pesimistického ladění. Upře-li člověk svou pozornost pouze ke smyslově vnímatelnému světu, musí nakonec opravdu dojít k poznání, že vše je marnost. Vymanit se z této marnosti můžeme podle Řehoře tak, že se zaměříme na opravdové dobro, které není postižitelné smysly a je v každém čase stále stejné. V rámci kritiky lidského úsilí o různá zdánlivá dobra odsuzuje Řehoř velmi ostře také jakoukoli formu otroctví. V závěrečné části spisu ukazuje, jak moc je každá stvořená bytost podmíněna tím, že existuje v čase, a ptá se, co je vhodný okamžik pro ctnost. Člověk nemusí čekat na správnou chvíli, nýbrž může se pro dobro rozhodnout kdykoli a zaměřit k němu celý svůj život.
Robert Spaemann (1927 – 2018) Studoval filosofii, theologii a romanistiku v Münsteru, Mnichově, Freiburku a Paříži. V roce 1952 promoval v Münsteru, kde se 1962 také habilitoval v oborech fil...
Robert Spaemann (1927 – 2018) Studoval filosofii, theologii a romanistiku v Münsteru, Mnichově, Freiburku a Paříži. V roce 1952 promoval v Münsteru, kde se 1962 také habilitoval v oborech filosofie a pedagogika. Mezi lety 1962 až 1969 byl profesorem filosofie ve Stuttgartu a roku 1969 přichází na universitu v Heidelberku. Od roku 1973 až do odchodu na odpočinek v roce 1992 působil na mnichovské universitě. Kromě toho hostoval na universitách na Sorbonně a v Riu de Janeiro. Od roku 1992 byl čestným profesorem university v Salcburku. Je nositelem řady čestných doktorátů a mezinárodních cen. Město a universita Karla Ruprechta v Heidelberku mu roku 2001 udělila cenu Karla Jasperse. Spoluzakládal Evropskou akademii věd a umění. Mezi jeho poslední významné publikace patří: Der letzte Gottesbeweis (s Rolfem Schönbergerem, 2007), Das unsterbliche Gerücht. Die Frage nach Gott und die Täuschung der Moderne (2007), Nach uns die Kernschmelze. Hybris im atomaren Zeitalter (2011), Über Gott und die Welt. Eine Autobiographie in Gesprächen (2012). Kniha Osoby představuje poslední, třetí díl pomyslné trilogie, spolu s první knihou Účelnost jako filosofický problém a druhou Štěstí a vůle k dobru, obě knihy již dříve vyšly v českém překladu. V první se Spaemann věnoval dějinám a obhajobě teleologického pohledu na přírodu a člověka, ve druhé pak zejména etice, s cílem překonat dichotomii mezi eudaimonismem a deontologismem. Ve třetí knize, jejíž český překlad právě držíte v rukou, prohlubuje svou ontologii i etiku a přichází s propracovanou antropologií. Její jádro tvoří pozoruhodné promýšlení souvislostí mezi personalitou a přirozeností. V této knize o antropologii, avšak nikoli jen o ní, můžeme detailně sledovat Spaemannův specifický neoaristotelský přístup kontinentálního typu, v kontrastu k anglosaské lockeovské a humeovské tradici. Spaemann se zároveň snaží překonat tradici kartesiánského dualismu, a tak hledá cestu mezi Scyllou naturalistického monismu a Charybdou spiritualistického dualismu. Výsledkem je jeho teorie osob – nikoli teorie osoby v singuláru. Osoby mohou totiž existovat jen v plurálu. Přesto se Spaemann odmítl přihlásit k personalismu. Osoby však v jeho pojetí nejlépe charakterizuje schopnost učinit nebo přijmout slib a schopnost odpouštět.
Alexander Matoušek (* 1963) pracuje v Archivu Jana Patočky, jenž je součástí Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Věnuje se filosofii...
Alexander Matoušek (* 1963) pracuje v Archivu Jana Patočky, jenž je součástí Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Věnuje se filosofii, vědě o náboženství a historii umění. Kniha se zabývá smyslem a dějinami obrazové tradice, tak jak ji uchovává a rozvíjí umění, jehož prostřednictvím ji dokážeme rozpoznávat a přijímat za svou. Zamýšlí se nad smyslem dějepisné a uměnovědné práce.
Sborník Pole plné rozmanitých bylin je věnován životnímu jubileu významné české filosofky a theoložky Lenky Karfíkové. Soubor studií žáků a kolegů jubilantky, které vznikly při této příležitosti, ve svém celku tvoří průřez dějinami evropského myšlení. Jednotlivé příspěvky jsou hloubkovými sondami do myšlení několika velkých postav antické filosofie, patristiky, středověké filosofie a mystiky, renesance, novověku i moderní doby. V šíři jejich témat se odráží bohatost evropské duchovní tradice a myšlenky myslitelů pocházejících z různých epoch se při tom často ukazují jako překvapivě aktuální – ať už se jedná o antické diskuse o Aristotelově pojetí času, úvahy Filóna Alexandrijského o „přesycenosti dobrem“, „feministickou theologii“ církevního otce Klémenta Alexandrijského, vizi pravého lidského štěstí „posledního Římana“ Boëthia, psychologické úvahy o utrpení a soucitu z pera středověkého mystika Bernarda z Clairvaux, paracelsovskou přírodní filosofii, Komenského strukturální ontologii nebo Herderovu epistemologii a teorii jazyka.
Svazek nabízí uvedení a zároveň kritické zhodnocení dvou nejživějších filosofických směrů 20. století, především v jeho první polovině: analytické filosofie a amerického pragmati...
Svazek nabízí uvedení a zároveň kritické zhodnocení dvou nejživějších filosofických směrů 20. století, především v jeho první polovině: analytické filosofie a amerického pragmatismu. Ačkoli oba směry mají dodnes své stoupence, jejich kořeny spočívají v 19. století. Svazek je členěn na tři hlavní části: v první části nalezneme autory jako jsou Bernard Bolzano, Franz Brentano nebo Ernst Mach, u nichž se shledáváme s náznaky analytického způsobu uvažování.
Tento svazek se zabývá počátky současného filosofického myšlení a jeho hlavními představiteli na přelomu 19. a počátku 20. století, obsahuje také výklad hlavních myšlenkových proud...
Tento svazek se zabývá počátky současného filosofického myšlení a jeho hlavními představiteli na přelomu 19. a počátku 20. století, obsahuje také výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem novokantismu, idealismu, realismu a fenomenologie. Zahrnuje celou škálu myslitelů od H. Cohena a E. Cassirera, přes E. Husserla, M. Schellera a J.-J. Merleau-Pontyho na jedné straně a H. Plessenra, A. Gehlena a B. Croceho na straně druhé, až k M. Weberovi či G. Lukácsovi.
Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce. Nový překlad J. Mour...
Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce. Nový překlad J. Mourala.
Moderní člověk, tvrdí Karl Löwith, pohlíží na svět zároveň okem víry i okem rozumu, a jeho vidění dějin je proto nevyhnutelně zkreslené. Dějiny západního světa byly po staletí na...
Moderní člověk, tvrdí Karl Löwith, pohlíží na svět zároveň okem víry i okem rozumu, a jeho vidění dějin je proto nevyhnutelně zkreslené. Dějiny západního světa byly po staletí nahlíženy z hlediska křesťanského, anebo klasického – z hluboké víry v Boží království, anebo z víry v opakující se a věčné životní cykly. Moderní mysl však není ani křesťanská, ani pohanská – a její výklady dějin jsou proto jen odvozeně křesťanské a ve výsledku protikřesťanské. Pro věřícího nejsou dějiny autonomní oblastí lidského usilování a pokroku, nýbrž sférou hříchu a smrti, která potřebuje vykoupení, v této perspektivě nelze historický proces jako takový pokládat za svrchovaně důležitý. Moderní myšlení vyhlíží pokrok, avšak vylučuje křesťanskou perspektivu důsledků stvoření a naplnění času, od starověkého světonázoru sice přejímá představu nekonečného pohybu, zároveň však odmítá jeho kruhovou strukturu. Moderní historické vědomí je tak se svým pojetím lineárních dějin jakousi křesťanskou „herezí“. To vysvětluje tendenci k eschatologickému pohledu na lidský pokrok, jež se v dějinách a ve filosofii často objevovala. Löwith rozvíjí tuto teorii ve svém dnes již klasickém díle na podkladě analýzy klíčových textů, přičemž začíná přístupnějšími filosofiemi dějin, které vznikly v devatenáctém a osmnáctém století, a postupně se propracovává nazpět k autorům starověkým a k Bibli.
Klement byl řecký křesťanský teolog známý především jako autor sedmi knih Stromat. Jeho slavný spis si klade ambiciózní cíl: poskytnout studentům teologie „výklad těch nejpodstatně...
Klement byl řecký křesťanský teolog známý především jako autor sedmi knih Stromat. Jeho slavný spis si klade ambiciózní cíl: poskytnout studentům teologie „výklad těch nejpodstatnějších otázek“, předat v neporušené podobě „posvátnou tradici“ předávanou v alexandrijské církevní obci od jejích židovských prvopočátků a zároveň oslovit širokou čtenářskou veřejnost z řad řeckých filosofů, příslušníků židovské obce i stoupenců sekt. Výpisky z Theodota jsou součástí poněkud záhadného textu, dochovaného v rukopise za Stromaty a nadepsaného titulem „Osmá kniha Stromat“. Tento text má charakter různorodých poznámek a tradičně bývá členěn na tři části nazývané Osmá kniha Stromat, Výpisky z Theodota a Eclogae propheticae. Část první a třetí již v českém překladu vyšla a nyní je českému čtenáři zpřístupněna i část druhá. Jedná se o poznámky obsahující převážně citace a parafráze z děl valentinovských gnostiků a připojené Klementovy komentáře. Jde tedy bezpochyby o jeden z nejdůležitějších dokladů valentinovské gnóse a také o cenný pramen poznání Klementova vlastního teologického myšlení formovaného mimo jiné v konfrontaci s těmito naukami.
HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlen...
HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení. Druhý svazek se zabývá mohutností vůle, tedy i závažným problémem svobody. Schopnost vůle byla objevena až s příchodem křesťanské éry, křesťanský konflikt mezi vírou ve všemohoucího Boha a svobodnou vůlí však v moderní době přetrvává i po konci tradiční metafyziky jako rozpor svobody se zákonem kauzality nebo později se zákony dějin. Svoboda tak byla filosofy často zpochybňována jako iluze vědomí. Jaká je však reálná zkušenost? Arendtová sleduje dějiny chtění od objevu vůle u Aristotela, Pavla a Augustina, pokračuje přes Tomáše a Dunse Scota až po moderní zavržení vůle u Nietzscheho a Heideggera. Na závěr konstatuje, že větší smysl pro vůli měli muži činu, kterým se stává zdrojem jednání, nikoli filosofové.
Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku...
Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života. Jednou z hlavních Schellingových myšlenek je nutnost konstrukce (nikoli rekonstrukce): vědec a učitel má být schopen konstruovat celek své vědy ze sebe. Tuto a některé další teze přednášek blíže objasňují články z Kritického žurnálu pro filosofii z téže doby. Jedním z důležitých a na nějakou dobu značně vlivných aspektů Schellingova působení je jím založená nová filosofie přírody - celostní a tvořící opět celek věd. Její vztah k filosofii obecně se upřesňuje ve stejnojmenném článku.
Heideggerovo pojednání O bytnosti základu bylo publikováno krátce po Bytí a času a vznikalo současně s přednáškou Co je metafyzika?. Heidegger v něm nastoluje otázku po počátku či zá...
Heideggerovo pojednání O bytnosti základu bylo publikováno krátce po Bytí a času a vznikalo současně s přednáškou Co je metafyzika?. Heidegger v něm nastoluje otázku po počátku či základu v návaznosti na filosofickou tradici sahající od Platóna a Aristotela, přes Leibnize a Kanta až po Schellinga. Sám však tuto otázku klade s novou radikalitou tím, že ji staví na půdu problému transcendence a svobody pobytu. Pojednání ústředních témat spisu, jako je transcendence, svoboda a transcendentální pojem světa zároveň vrhá objasňující světlo na některé myšlenkové motivy Bytí a času i přednášky Co je metafyzika?. Význam tohoto spisu spočívá také v tom, že se zde objevuje myšlenka „ontologické diference“ jsoucna a bytí (poprvé formulovaná v Základních problémech fenomenologie z roku 1927), jejímž základem je podle Heideggera právě transcendence pobytu. Český překlad vychází v zrcadlovém německo-českém vydání. Přeložil Václav Němec.
Konrad Cramer (1933–2013) byl významným členem tzv. Heidelberské školy. Po vzoru jejího zakladatele Dietera Henricha (*1927) se zabýval filosofickým problémem subjektivity a spojoval souča...
Konrad Cramer (1933–2013) byl významným členem tzv. Heidelberské školy. Po vzoru jejího zakladatele Dietera Henricha (*1927) se zabýval filosofickým problémem subjektivity a spojoval současné diskuse k tomuto tématu s tématy novověké filosofie. Byl vynikajícím interpretem novověké filosofie, výrazně přispěl zvláště k výkladu děl Immanuela Kanta. Cramerovy studie shromážděné v této knize se týkají Kantovy Kritiky čistého rozumu. Probírají Kantův pojem objektu, soudu a sebevědomí, interpretují však i další podstatné elementy Kantovy teoretické filosofie. Poslední studie se věnuje vztahu Kantovy a Fichtovy koncepce sebevědomí a dokumentuje vztah Kantovy filosofie a rozvíjející se filosofi e tzv. německého idealismu.
René Descartes (1596–1650) je zakladatelem novověké filosofie a jeden z nevlivnějších filosofických a vědeckých autorů. Jeho bádání vděčíme za zásadní vhledy do podstaty lidského ...
René Descartes (1596–1650) je zakladatelem novověké filosofie a jeden z nevlivnějších filosofických a vědeckých autorů. Jeho bádání vděčíme za zásadní vhledy do podstaty lidského ducha a jeho odlišnosti od fyzikálního světa, do podstaty matematické struktury přírody či za základní myšlenky týkající se neeukleidovské geometrie. Descartes je elegantní, ale zároveň též nesnadno pochopitelný filosofický autor. Tento úvod nejen představuje nejdůležitější Descartovy poznatky a teorie, nýbrž ukazuje také filosofické intence určující Descartovo dílo jako celek od jeho raných, za jeho života nikdy nepublikovaných spisů až po jeho poslední díla. A konečně probírá zajímavá a důležitá témata: co znamenal pro Descarta Bůh, co Descarta zajímalo na lidské duši, co byla jeho „etika“ a co byly základní rysy jeho filosofie přírody.
F. W. J. Schelling bývá řazen mezi největší osobnosti tzv. německé klasické filosofie, případně je počítán k představitelům německého „idealismu“. Bruno je jeden ze spisů, kter...
F. W. J. Schelling bývá řazen mezi největší osobnosti tzv. německé klasické filosofie, případně je počítán k představitelům německého „idealismu“. Bruno je jeden ze spisů, které snadnost takových řazení zpochybňují. Autor tohoto spisu je vrcholný romantik a výsostný pokračovatel tradice německé mystiky a spekulace. Za spisovatelský vrchol jeho tvorby lze považovat období přibližně od roku 1798 (kdy mu bylo 23 let a vyšla jeho Duše světa) do druhé poloviny desátých let, v tomto období vznikly mj. Spis o svobodě, Klára a různé varianty Věků světa. Bruno, spis z roku 1802, zvláště ve spojení s traktátovým dopisem Fichtemu, více než jiné texty poskytuje čtenáři možnost pocítit hloubku, a zejména upřímnost vysoké spekulace, kterou Schelling (jakož i Fichte) prožíval jako cestu ke skutečné pravdě. Již jako mladík svědčil o svém poznání a po celý další život se je různými cestami pokoušel formulovat a sdělit.
Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, pr...
Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, proč argumenty proti přirozenému právu nejsou platné. Těm, kdo ho odmítli ve jménu bezbřehé tolerance, připomíná paradox jejich volby. Podle něj pak totiž platí, že „čím více vzděláváme rozum, tím více vzděláváme nihilismus“. A „nevyhnutelným praktickým důsledkem nihilismu je fanatické tmářství a zpátečnictví“, připomíná Strauss.
Významný starověký lékař a filosof Galén z Pergama (129–asi 216) se v tomto živém, populárně laděném spisu zamýšlí nad tím, jak se člověk může vyléčit z nezvládnutých afektů, které mu kazí život, a zbavit se chyb, které mu zatemňují úsudek. Na příkladech z vlastního života i z života svých přátel ukazuje, s jakými potížemi se setkává člověk podléhající návalům vzteku, trápení nebo obavám ze ztráty, a nabízí konkrétní postupy, které mu pomohou najít ztracenou sebeúctu. V druhé části se pak zabývá chybami úsudku, ať už jde o ochotu věřit nepodloženým tvrzením, nebo naopak pochybnost o tom, co je evidentně pravdivé, a doporučuje zvláště filosofům studium aplikované geometrie, jejíž výsledky lze (na rozdíl od většiny jejich nauk) ověřit v praxi. Úvod a překlad řeckého textu M. Havrda.
Souhrnný a v mnoha ohledech nový pohled na nejrozsáhlejší Platónovo dílo jako na nejdůležitější dokument jeho politického myšlení. Ačkoli je dialog Zákony v tom hlavním ohledu v soul...
Souhrnný a v mnoha ohledech nový pohled na nejrozsáhlejší Platónovo dílo jako na nejdůležitější dokument jeho politického myšlení. Ačkoli je dialog Zákony v tom hlavním ohledu v souladu s Ústavou a Politikem, když ústřední politickou roli přisuzuje filosofickému vládci, oproti těmto známějším Platónovým dílům obsahuje zřetelnější formulaci vztahu filosofa ke zřízení a zákonům obce, k empirickým předpokladům politiky a rovněž k jeho spoluobčanům. Mohl se tak stát nejen předlohou historických zákoníků v Platónově době, ale rovněž výchozím dílem tradice návrhů nejlepšího zřízení od antiky až po moderní dobu.
Kniha se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence. Zahrnuje širokou...
Kniha se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence. Zahrnuje širokou škálu myslitelů od S. Kierkegaarda a F. Nietzscheho, přes H. Bergsona a O. y Gasseta až k francouzským existencialistům (J.-P. Sartre a A. Camus) a německým myslitelům existence (K. Jaspers, M. Heidegger).
První řecko-české vydání Platónova dialogu Gorgias. Platónův řecký text je převzat z Burnetovy kritické edice (1903), český překlad, který vychází v šestém a opraveném vydání, ...
První řecko-české vydání Platónova dialogu Gorgias. Platónův řecký text je převzat z Burnetovy kritické edice (1903), český překlad, který vychází v šestém a opraveném vydání, pochází z pera Františka Novotného (1936). Součástí knihy je překladatelův úvod, vysvětlující poznámky a seznam literatury.
V prvním svazku třídílné práce, zabývající se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narati...
V prvním svazku třídílné práce, zabývající se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.
Německý originál knihy Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti (Jenseits von Gut und Böse. Vorspiel einer Philosophie der Zukunft) byl poprvé publikován v Lipsku roku 1886 autorovým...
Německý originál knihy Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti (Jenseits von Gut und Böse. Vorspiel einer Philosophie der Zukunft) byl poprvé publikován v Lipsku roku 1886 autorovým vlastním nákladem. Kniha tedy vyšla bezprostředně po Tak pravil Zarathustra (1883–1885), ale materiál k ní shromažďoval Nietzsche už od začátku 80. let, čerpaje z poznámek zapsaných dokonce i před vydáním Radostné vědy (1882). Nietzsche sám charakterizuje místo, které tato kniha zaujímá mezi jeho ostatními spisy, takto: „Myšlenky, první zápisky a formulace všeho druhu, které tvoří základ spisu, spadají do mé minulosti: totiž do oné záhadné doby, ve které vznikala kniha Tak pravil Zarathustra: již tato paralelnost by mohla přispět k porozumění tomuto tak těžko srozumitelnému dílu, zejména k porozumění jeho vzniku (…). I když Předehra k filosofii budoucnosti nechce platit za komentář k Zarathustrovým řečem, přece jen jde o jakýsi předběžný glosář, v němž se vyskytují všechny nejdůležitější pojmové a hodnotové inovace oné knihy (…) a jsou nazvány jménem.“ V téže době se Nietzsche zároveň začíná postupně zaměřovat na ústřední pojem své pozdní filosofie, na vůli k moci, takže kniha Mimo dobro a zlo přináší v autorské a dopracované podobě mnohé z myšlenkových motivů obsažených ve známém výboru z Nietzschovy pozůstalosti z druhé poloviny 80. let, který pod titulem Vůle k moci vydala jeho sestra Elisabeth a Peter Gast.
Kniha poskytuje obsáhlý a poměrně podrobný přehled filozofie období od konce antiky po začátek středověku. Zahrnuje řeckou filosofii od Platóna po Plótina (P. Merlan), Filóna a počátk...
Kniha poskytuje obsáhlý a poměrně podrobný přehled filozofie období od konce antiky po začátek středověku. Zahrnuje řeckou filosofii od Platóna po Plótina (P. Merlan), Filóna a počátky křesťanského myšlení (H. Chadwick), Plótina (A. H. Armstrong), pozdější novoplatoniky (A. C. Loyd), Maria Victorina a Augustina (R. A. Marcus) a tradici řeckého platonismu od kappadockých Otců po Maxima a Eriugenu (I. P. Sheldon-Williams).
Filosofie 14. až 16. století je často nahlížena jako přechod mezi středověkou a moderní filosofií. Autoři tohoto svazku zdůrazňují jakkontinuitu se scholastickou filosofií, tak význam ...
Filosofie 14. až 16. století je často nahlížena jako přechod mezi středověkou a moderní filosofií. Autoři tohoto svazku zdůrazňují jakkontinuitu se scholastickou filosofií, tak význam renesančního myšlenípro vznik modernity. Jednotlivé příspěvky z pera známých odborníkůjsou zaměřeny tematicky, přinášejí však zároveň portrétynejvýznamnějších renesančních filosofů od Mikuláše Kusánského ažpo Giordana Bruna.
Svazek nazvaný Křestní katecheze přináší českému čtenáři text tří Ambrožových spisů spojených s křesťanskou iniciací – Výklad vyznání víry, O svátostech a O tajemstvích. T...
Svazek nazvaný Křestní katecheze přináší českému čtenáři text tří Ambrožových spisů spojených s křesťanskou iniciací – Výklad vyznání víry, O svátostech a O tajemstvích. Ty neseznamujívčtenáře pouze s antickou podobou obřadu předání křestního vyznání, jednotlivých křestních obřadů a prvního slavení eucharistie pokřtěnými, ale kladou si rovněž za cíl uvést posluchače do smyslu, proč právě tyto svátosti spojují věřícího s tajemstvím Krista, a otevírají mu tak cestu ke spáse. Současně se jedná o význačnou ukázku Ambrožovy alegorické exegeze, kterou v těchto svých mystagogických spisech aplikuje mnohovrstevnatě jak na biblický text, tak na liturgický obřad. Ambrožovy katecheze, které si uchovávají aktuálnost i pro současné uvažování o smyslu a podobě bohoslužby, jsou však zajímavé nejen z hlediska dějin liturgie, ale rovněž pro nabízený vhled do pozdně antické theologie i způsobu předávání theologických konceptů tehdejším posluchačům.
Roku 1933 uprchla Hannah Arendtová z nacistického Německa nejprve do Paříže, později do USA. Zde se stala jedním z nejvýznamnějších myslitelů své doby. Její pohnuté osudy ztvárnil kre...
Roku 1933 uprchla Hannah Arendtová z nacistického Německa nejprve do Paříže, později do USA. Zde se stala jedním z nejvýznamnějších myslitelů své doby. Její pohnuté osudy ztvárnil kreslíř Ken Krimstein v oceňovaném komiksovém životopisu. V souladu s tezí Hanny Arendtové, podle níž myslet a žít spadá pro člověka vjedno, představuje Krimstein v pronikavých zkratkách hlavní motivy její filosofie, neopomíjí však ani filosofii Martina Heideggera nebo Waltera Benjamina. Ken Krimstein (* 1958) kreslí pro New Yorker, Punch, Wall Street Journal i jinde. Psal pro The New York Observer, New Yorker’s Diary a publikoval na online serverech, např. na McSweeney’s Internet Tendency, Yankee Pot Roast nebo Mr. Beller’s Neighborhood. Je autorem knihy o židovských karikaturistech Kvetch as Kvetch Can: Jewish Cartoons a učí na DePaul University a School of the Art Institute v Chicagu. Žije v Evanstonu ve státě Illinois. Tři životy Hanny Arendtové získaly cenu Bernard J. Brommel Award for Biography and Memoir a umístil se v užším výběru ceny National Jewish Book Awards. Časopisy Forbes a Comics Journal jej zařadily mezi nejlepší komiksy roku 2018.
Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů, je spíše meditací, která skrze Plótinův systém pr...
Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů, je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše, Plótinova metafyzika tak může být i dnes nástrojem pro výklad lidské svobody a životního smyslu.
Sv. 6: Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výk...
Sv. 6: Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery, který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu. Přeložil M. Pokorný.
Setkání s krásou je podle Scrutona kontinuální: vnímavost pro krásu prostřeného stolu není bytostně odlišná od kontemplace umění nebo přírody. Krása jako universální hodnota založ...
Setkání s krásou je podle Scrutona kontinuální: vnímavost pro krásu prostřeného stolu není bytostně odlišná od kontemplace umění nebo přírody. Krása jako universální hodnota založená v racionální přirozenosti je předmětem nezainteresovaného zájmu. Platí to ale i v případě užitných věcí, a zejména tváří v tvář kráse lidských bytostí, která vyvolává touhu? Scrutonovo přesvědčení, že ve věci vkusu záleží na charakteru, se pak promítá do jeho kritiky jevů na pomezí estetična (jako je kýč a různé podoby znesvěcení krásy). Kniha představuje poutavý úvod do estetiky a je protkána ilustracemi z různých sfér umění napříč staletími.
Umělecké dílo je zvláštní věc. Přichází na světlo světa díky umělci. Ten je však umělcem právě skrze dílo. Obojí, dílo i umělec má svůj původ v umění. Kde jinde však hledat...
Umělecké dílo je zvláštní věc. Přichází na světlo světa díky umělci. Ten je však umělcem právě skrze dílo. Obojí, dílo i umělec má svůj původ v umění. Kde jinde však hledat umění než v uměleckém díle a v umělci? Zkoumání se nutně pohybuje v kruhu. Při procházení tímto kruhem se ukazuje, jak se vytvořené dílo liší od rovněž vytvořených užitkových věcí. K obojímu je zapotřebí látky. Látka pochází ze země. Ale zatímco v užitkových věcech je země spotřebovávána, v uměleckém díle ční neužitečně do světa. Je pouhým tvarem. Ale díky neprostupné uzavřenosti země, je tvarem pevným, který svým čněním otevírá a v otevřenosti udržuje svět. Umělecké dílo ustavuje otevřenost, v níž se teprve cokoli může ukázat takové jaké v pravdě je. V uměleckém díle je při díle pravda. Projít výkladem, v němž se přímo před našima očima vybojovává niterný svár země a světa, aby bylo vidět, jak se v umění uvádí pravda do díla, je být přítomen slavnosti myšlení.
Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od ...
Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze. Přeložili P. Glombíček a T. Marvan. Druhé vydání. Francouzský filosof absolvoval jezuitskou školu v La Fleche, poté vystudoval práva v Poitiers, načež v Holandsku vstoupil do vojska prince Oranžského, jež se chystalo k tažení do Čech. V armádě se díky Isaaku Beekmanovi hlouběji obeznámil s matematikou. Během vojenského tažení pracoval na koncepci univerzální vědy. Tehdy objevenou metodu pak uplatnil v řadě prací z několika vědních oborů, především v geometrii a optice. Jeho nejstarší spis Studium bonae mentis zůstal podle všeho ztracený. Compendium musicae daroval svému učiteli Beekmanovi k Novému roku 1619. Pravidla pro vedení rozumu (česky 2001), na nichž pracoval střídavě od roku 1619 skoro až do konce dvacátých let, vyšla také až posmrtně. Koncem dvacátých let se Descartes odstěhoval na holandský venkov, kde díky dědictví žil v relativním klidu téměř až do své smrti. Poprvé připravil text k vydání. Zveřejnění Traité de la Lumiere a Traité de l’homme však v roce 1632 zastavil po zprávách o postihu Galilea Galilei. První veřejně vytištěnou knihou tak byla Rozprava o metodě (česky 1947, 1992) se čtyřmi navazujícími Eseji, jež ukazovaly aplikaci metody vyložené v úvodním textu na jednotlivé obory. Po ohlasu první publikace vycházejí v roce 1641 Meditace o první filosofii (česky 1970, 2001), kde se Descartes poprvé soustředil čistě na metafyzická témata. Knihu doprovodilo několik sad námitek významných dobových myslitelů a úspěšná kniha se brzo dočkala řady různých vydání. V roce 1644 Descartes připravil systematický školský výklad své filosofie Principy filosofie (český výbor 1998). V nich shrnul jak témata první filosofie z Meditací, tak valnou část své dosavadní práce z přírodovědy. Jinak strávil druhou půli čtyřicátých let stále ostřejšími polemikami se svými odpůrci, především z řad tradičních univerzitních učitelů. Distancoval se zároveň od radikálních interpretací své filosofie. Jeho vlastní práce se stále více zaměřovala na lidskou fyziologii s vazbou na etiku. Výsledkem byly Vášně duše z roku 1649 (česky 2003). Kromě zmíněných spisů ovšem Descartes vedl celý život pilnou, převážně intelektuální korespondenci, jež naplnila pět z jedenácti svazků jeho sebraných spisů. Koncem roku 1649 přijal pozvání švédské královny Kristýny na její dvůr do Stockoholmu, kde začátkem února 1650 ve Stockholmu po krátké nemoci zemřel.
Trojsvazkové česko - německé vydání Heideggerových kratších textů. První svazek obsahuje studie: Úvod k přednášce ” Co je metafyzika? ”, Co je metafyzika?, Doslov k přednášce ”...
Trojsvazkové česko - německé vydání Heideggerových kratších textů. První svazek obsahuje studie: Úvod k přednášce ” Co je metafyzika? ”, Co je metafyzika?, Doslov k přednášce ” Co je metafyzika? ”, druhý svazek: Konec filosofie a úkol myšlení, Moje cesta k fenomenologii, O porozumění času ve fenomenologii a v myšlení otázky po bytí, třetí svazek studie: Věc, Doslov. Dopis mladému studentovi, Řeč, ” básnicky bydlí člověk ”, Co je to filosofie?, Hebel – domácí přítel, Principy myšlení. Přeložil I. Chvatík. Druhé, opravené vydání.
Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním historickým a filosofickým problémům spojeným s Platónovým dialogem Kritón. Zvláště se zaměřuje na dvě témata vystihující dialo...
Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním historickým a filosofickým problémům spojeným s Platónovým dialogem Kritón. Zvláště se zaměřuje na dvě témata vystihující dialog jako celek. Jedním z nich je role tří mluvčích dialogu (Sókratés, Kritón, athénské zákony) a komplexní vztah mezi nimi a autorem díla. Druhým hlavním tématem, které navozuje silnou souvislost s novodobým a současným politickým myšlením, je otázka poslušnosti zákonu, problém občanské poslušnosti a související otázka společenské smlouvy. Monografie představuje pluralitu různých odborných přístupů k dané problematice.
Kant upozornil na to, že sebevědomí představuje významný fenomén při zodpovězení otázky, co je člověk. Hegel v návaznosti na Fichta rozšiřuje výklad tohoto fenoménu o úvahy postihuj...
Kant upozornil na to, že sebevědomí představuje významný fenomén při zodpovězení otázky, co je člověk. Hegel v návaznosti na Fichta rozšiřuje výklad tohoto fenoménu o úvahy postihující jeho intersubjektivní dimenzi, jež se rozvíjí v rámci toho, co Hegel označuje jako „pohyb uznání“. Na začátku tohoto pohybu proti sobě stojí dvě individuální sebevědomí. Aby k tomuto pohybu mohlo dojít, musí být sebevědomí jako takové již konstituováno. Na průběh této konstituce, jak ji Hegel analyzuje v kapitole „Síla a rozvažování“ ve své Fenomenologii ducha, se zaměřuje předložená práce. Základní pohyb, který vědomí při této konstituci sebe sama jako sebevědomí realizuje, lze popsat jako cestu z vnějšku poznávaného světa přírodních fenoménů zpět do vlastního nitra. V rámci tohoto pohybu dochází k překonávání rozdílu, jejž vědomí klade mezi sebe a jím poznávaný vnějšek. Jakmile je tento rozdíl překonán a stane se rozdílem, jenž žádným rozdílem není, jak zní Hegelova často opakovaná formulace, pochopí podle Hegela vědomí, že nitro, které se domnívalo odhalovat jako nitro přírodních fenoménů, bylo jeho vlastním nitrem. Hegel tento stav popisuje metaforou opony: opona je roztažena a nitro zří jen do sebe sama.
Polemická korespondence mezi německým polyhistorem G. W. Leibnizem a anglickým teologem, fyzikem a Newtonovým žákem S. Clarkem, která se rozvinula ve druhém desetiletí 18. století, patří ...
Polemická korespondence mezi německým polyhistorem G. W. Leibnizem a anglickým teologem, fyzikem a Newtonovým žákem S. Clarkem, která se rozvinula ve druhém desetiletí 18. století, patří k vůbec nejznámějším a nejvlivnějším korespondenčním výměnám v dějinách evropského myšlení. Korespondence sestává z pěti Leibnizových francouzsky psaných dopisů a právě tolika Clarkových anglicky psaných odpovědí. Jejím ústředním tématem jsou jednak základy Newtonova převratného matematicko-fyzikálního výkladu skutečnosti, jednak důsledky, které takový výklad má na polích matematiky, teorie poznání, teologie a přírodní filosofie. Vliv pozic obou korespondentů sahá až k formulaci Einsteinovy obecné teorie relativity. Její české vydání tak poskytne vítaný a potřebný materiál mj. i teoretikům a historikům přírodní vědy.
V Heideggerově hlavním díle Bytí a čas vystupuje Hegel především jako představitel „vulgární“ metafyziky času. Přednáška o Hegelově pojetí zkušenosti, kterou Heidegger proslovil ...
V Heideggerově hlavním díle Bytí a čas vystupuje Hegel především jako představitel „vulgární“ metafyziky času. Přednáška o Hegelově pojetí zkušenosti, kterou Heidegger proslovil v akademickém roce 1942/1943, se však zaměřila na stěžejní motivy vlastní Hegelovy filosofie. Heidegger se zde ptá po povaze filosofie samé i po tom, jak v kontextu Hegelovy filosofie rozumět konečnosti a vztahu konečných jsoucen k absolutnu. Především se však vypořádává se statusem zkušenosti ve Fenomenologii ducha, tedy s pojmem ústředním pro fenomenologii dvacátého století. Heideggerův komentář skýtá svou podrobností dobré východisko pro porozumění vztahu dvou filosofií, které patří k vůbec nejdůležitějím událostem západního myšlení.
Kniha Morálka. Úvod do etiky vyšla poprvé r. 1972. Williams již v této své první knize v obrysech předestírá otázky, které budou určující pro celé jeho dílo. Čtenář se zde setkáv...
Kniha Morálka. Úvod do etiky vyšla poprvé r. 1972. Williams již v této své první knize v obrysech předestírá otázky, které budou určující pro celé jeho dílo. Čtenář se zde setkává s Williamsovou kritikou Immanuela Kanta, ale i utilitarismu nebo s pojmem autenticity. Hlavní tezí knihy je poznatek, že úvahy o morálce nelze systematizovat. To však neznamená, že bychom se jich mohli buď vzdát, nebo nahradit morálním kázáním. O argumentaci se tyto úvahy opírat musejí, nelze je však na argumentaci redukovat. Jak Williams zmiňuje v předmluvě, cílem morální filosofie není získat nezpochybnitelný poznatek, ale schopnost tříbit vnímání tak, aby si člověk jasněji uvědomil to, co říká, myslí a cítí.
Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho ...
Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně přehlednému tematickému uspořádání, které se opíralo o jeden z Nietzschových rozvrhů plánovaného díla, a také redukci textového materiálu na 1067 číslovaných fragmentů. Bez možnosti srovnat Vůli k moci s kompletní pozůstalostí, která mezitím vyšla v kritickém souborném vydání (naposledy péčí G. Colliho a M. Montinariho), není dnes už možné tuto kompilaci publikovat. Jen o málo přijatelnější je ovšem alternativa konfrontovat čtenáře s celým materiálem pozdní pozůstalosti bez jakéhokoli obsahového klíče a především bez možnosti najít v něm aforismy Vůle k moci citované a interpretované tak dlouho a tolika významnými autory. Zatímco ve velkých literaturách, např. francouzské či anglické, existuje jeden i více starších překladů Vůle k moci, ale zároveň v nich už existují i překlady kompletního kritického vydání, má český čtenář z pozdní pozůstalosti k dispozici stále jen několik velmi útlých a velice selektivních výborů ze čtyřicátých let minulého století. Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 1885–1889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), který zájemcům dovolí přečíst si souvisle aforismy k určitému tématu podle uspořádání Vůle k moci nebo dohledat libovolný aforismus z Vůle k moci i v čistě chronologickém uspořádání kritického vydání. Výsledná edice překladu je tedy obrácena jak do minulosti, k historii recepce, kterou Vůle k moci silně ovlivnila, tak do budoucnosti, protože na ucelený překlad této části pozůstalosti z posledních pěti let Nietzschovy tvorby bude možné kdykoli navázat překladem pozůstalosti z předchozích období.
Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jednou z klíčových osobností filosofie 20. století a jeho dílo jedním z hlavních pramenů moderní analytické filosofie. Svým myšlením naplnil univerzální nárok filosofie a svou teorií významu inspiroval mj. i etnology či lingvisty. Tento přesah za hranice filosofie dává tušit i předkládaný výbor z poznámek psaných na okraj jeho filosofických prací a věnovaných jak podstatě filosofické práce, tak otázkám umění či náboženství. Ediční podoba Rozličných poznámek, které podobně jako většina Wittgensteinova díla vyšly až posthumně, je výsledkem práce jeho vydavatelů. Ti poznámky seřadili chronologicky, což umožňuje sledovat vývoj Wittgensteinových filosofických i obecných názorů, tematickou orientaci v nich ale usnadnili věcným rejstříkem. Určení pramenů Rozličných poznámek, jejichž překlad byl pro toto vydání doplněn a revidován, je umožňuje číst spolu s originály ve Wittgensteinově elektronicky dostupné pozůstalosti.
Kniha poskytuje obsáhlý a poměrně podrobný přehled filozofie období od konce antiky po začátek středověku. Zahrnuje řeckou filosofii od Platóna po Plótina (P. Merlan), Filóna a počátk...
Kniha poskytuje obsáhlý a poměrně podrobný přehled filozofie období od konce antiky po začátek středověku. Zahrnuje řeckou filosofii od Platóna po Plótina (P. Merlan), Filóna a počátky křesťanského myšlení (H. Chadwick), Plótina (A. H. Armstrong), pozdější novoplatoniky (A. C. Loyd), Maria Victorina a Augustina (R. A. Marcus) a tradici řeckého platonismu od kappadockých Otců po Maxima a Eriugenu (I. P. Sheldon-Williams).
Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho ...
Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně přehlednému tematickému uspořádání, které se opíralo o jeden z Nietzschových rozvrhů plánovaného díla, a také redukci textového materiálu na 1067 číslovaných fragmentů. Bez možnosti srovnat Vůli k moci s kompletní pozůstalostí, která mezitím vyšla v kritickém souborném vydání (naposledy péčí G. Colliho a M. Montinariho), není dnes už možné tuto kompilaci publikovat. Jen o málo přijatelnější je ovšem alternativa konfrontovat čtenáře s celým materiálem pozdní pozůstalosti bez jakéhokoli obsahového klíče a především bez možnosti najít v něm aforismy Vůle k moci citované a interpretované tak dlouho a tolika významnými autory. Zatímco ve velkých literaturách, např. francouzské či anglické, existuje jeden i více starších překladů Vůle k moci, ale zároveň v nich už existují i překlady kompletního kritického vydání, má český čtenář z pozdní pozůstalosti k dispozici stále jen několik velmi útlých a velice selektivních výborů ze čtyřicátých let minulého století. Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 1885–1889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), který zájemcům dovolí přečíst si souvisle aforismy k určitému tématu podle uspořádání Vůle k moci nebo dohledat libovolný aforismus z Vůle k moci i v čistě chronologickém uspořádání kritického vydání. Výsledná edice překladu je tedy obrácena jak do minulosti, k historii recepce, kterou Vůle k moci silně ovlivnila, tak do budoucnosti, protože na ucelený překlad této části pozůstalosti z posledních pěti let Nietzschovy tvorby bude možné kdykoli navázat překladem pozůstalosti z předchozích období.
Metafyzická rozprava byla sepsána v zimě 1685–1686, kdy Leibniz sloužil již desátým rokem u hannoverského dvoru, nejprve jako knihovník a pak také jako osobní poradce lankraběte Ernsta A...
Metafyzická rozprava byla sepsána v zimě 1685–1686, kdy Leibniz sloužil již desátým rokem u hannoverského dvoru, nejprve jako knihovník a pak také jako osobní poradce lankraběte Ernsta Augusta. Podle Leibnize je spisek výsledkem dlouhodobého přemítání – a vskutku lze říci, že představuje první soustavné, co možná úplné a vposled i zakládající podání Leibnizova myšlení před monadologickou tezí. Stran vzniku spisu Leibniz sám uvádí: „ Sestavil jsem před nedávnem (nacházel jsem se totiž na místě, kde jsem pár dní neměl co na práci) drobnou metafyzickou rozpravu a rád bych k ní znal mínění pana Arnaulda. Pojednávám zde totiž o otázkách milosti, Božího spolupůsobení na tvory, povahy zázraků, příčiny hříchu a původu zla, nesmrtelnosti duše, idejí, a to způsobem, jenž podle všeho nabízí nové průzory, a může tak vysvětlit velké těžkosti ”. Takto se nit Metafyzické rozpravy odvíjí od dokonalostí Božích, přes otázku zázraků a universálního řádu, k pojmu individuální substance a kritice základů Descartovy fyziky, aby se následně prostřednictvím teorie zobrazení navrátila zpět k Božím atributům a kulminovala v kristologickém rozjímání. Vydání zahrnuje originální francouzský text podle Akademického vydání doplněný o některé poznámky na okraj, vsuvky, přeškrtnutá či vypuštěná místa z různých fází geneze textu, původní český překlad spolu s poznámkovým aparátem pořídili Jan Makovský a Martin Škára.
V buddhistickém myšlení měla kauzalita vždy mimořádně důležitý soteriologický význam. S velmi specifickým a sofistikovaným konceptem kauzality přišel indický buddhistický mnich Nág...
V buddhistickém myšlení měla kauzalita vždy mimořádně důležitý soteriologický význam. S velmi specifickým a sofistikovaným konceptem kauzality přišel indický buddhistický mnich Nágárdžuna (asi 2. – 3. stol. n. l.), jeden z vůbec nejdůležitějších a nejvlivnějších filosofů v celé Asii. Prázdnota (śunyata) všech jsoucen, hlavní téma Nágárdžunova myšlenkového projektu, je velmi úzce spjata s kauzalitou, která je naprosto nezbytná pro naše chápání světa i života. Text obsahuje první český překlad a komentář 1. a 20. kapitoly jeho klíčového textu Kořenné pojednání o střední cestě (Mulamadhyamakakarika), které se týkají zkoumání kauzality. Nágárdžuna analýza se pokouší odhalit antinomickou a logicky rozpornou povahu teorie kauzality, která operuje se jsoucny, jež jsou obdařena neměnnou, samo-sebou jsoucí podstatou neboli vnitřní přirozeností (svabhava). Nágárdžuna dochází k tomu, že žádné inherentní kauzální spojení mezi takovými jsoucny existovat nemůže. Kauzalita proto vposled není objektivním vztahem či metafyzickou silou spojující jsoucna, nýbrž vztahem konceptuálně vytvořeným, jenž by nemohl existovat bez naší konceptualizující mysli. Avšak i když kauzalita není žádným „cementem“ universa či fyzikální silou, přesto pro Nágárdžunu konvenčně existuje jako pragmatický pojmový konstrukt, jenž je základem pro naši každodenní praxi.
Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách, třetí díl - Kacířské eseje o filosofii dějin, Varianty a přípravné práce z let 1973-1...
Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách, třetí díl - Kacířské eseje o filosofii dějin, Varianty a přípravné práce z let 1973-1977, Dodatky k Péči o duši I a II.
Východiskem Lévinasova myšlení je Husserlova fenomenologie a Heideggerova ontologie, s nimiž vede polemnický dialog. Kriticky se staví proti chápání dějin, společnosti a člověka jako cel...
Východiskem Lévinasova myšlení je Husserlova fenomenologie a Heideggerova ontologie, s nimiž vede polemnický dialog. Kriticky se staví proti chápání dějin, společnosti a člověka jako celku či totality, které hledisko nekonečnosti dává do pozadí.
Marsilio Ficino (1433–1499) je znám především jako významný překladatel a komentátor Platóna a novoplatoniků. Platónská filosofie však u něj nestála osamocena, ale měla tvořit podpůrný pilíř křesťanství, formujíc tak spolu s ním křesťanský platonismus. Máme - li ovšem Ficinovo myšlení pochopit v jeho úplnosti, nemůžeme opomenout ani jeho lékařské zájmy, které mu teprve dodávají specifické barvitosti a plnosti. Právě této oblasti se věnuje v trojdílném spise O životě (1489), který se ve své době stal nejčtenějším autorovým dílem. Knihy O zdravém životě, O dlouhém životě a O životě podle nebes jsou věnovány v první řadě učencům, kteří (tak jako Ficino sám) jsou ve svém bádání zvlášť ohroženi melancholií, jde tudíž o historicky první spis věnovaný nemocem z povolání. I když se jedná o texty zdravovědné, prakticky orientované, třetí z knih vypracovává teoretický systém tzv. přirozené magie (magia naturalis), který čerpá z dřívější magicko - astrologické tradice a zároveň svým vlivem dalece přesáhl oblast pouhé medicíny. Díky jejich komplexní povaze, jež zrcadlí celou škálu zájmů a tematických okruhů nejen Ficinových, ale i jeho ideových souputníků, lze knihy O životě považovat za jedinečnou bránu do světa renesančního myšlení. Zrcadlové latinsko - české vydání.
Prvořadý literární historik Giulio Ferroni (* 1943) se Machiavellimu věnuje již od počátku sedmdesátých let, kdy publikoval monografii o motivu životního zvratu a střetu s osudem v Mach...
Prvořadý literární historik Giulio Ferroni (* 1943) se Machiavellimu věnuje již od počátku sedmdesátých let, kdy publikoval monografii o motivu životního zvratu a střetu s osudem v Machiavelliho divadelních hrách. Po třiceti letech promýšlení pak své úvahy k Machiavellimu shrnul v útlé, ale obsažné knize Machiavelli aneb o nejistotě z roku 2003. Ferroni poměrně ostře odmítá představu o Machiavellim coby stoupenci vyhraněného politického konceptu a zaměřuje se naopak na dění jeho textů s jejich zvláštními perspektivami, metaforikou, výkladovými zvraty, energickým vyjadřováním atd. Machiavelliho tedy čte jako filolog, místa z Vladaře a Rozprav staví vedle citátů z Mandragory či Machiavelliho poezie a florentského autora vřazuje do dobového kontextu, literárního (Castiglione, Ariosto) i diskurzivního („lidová“ politická moudrost a reálná praxe florentské politiky). Pozoruhodnou pointou je, že právě v tomto „literárním“ čtení se též projevuje mimořádná Machiavelliho aktualita: Ferroni jej prezentuje jako stoupence „politiky nápravy“ (politica del rimedio), která hledá léky na pragmaticky vnímané neduhy.
Heideggerova studie, jejíž provokativní titul již na první pohled upoutává čtenářskou pozornost, si klade za úkol vyložit Nietzscheho myšlení jako geniální dovršení dějin evropské ...
Heideggerova studie, jejíž provokativní titul již na první pohled upoutává čtenářskou pozornost, si klade za úkol vyložit Nietzscheho myšlení jako geniální dovršení dějin evropské metafysiky. Zároveň však odmítá Nietzscheho přesvědčení, že kritickou analýzou novověkého „nihilismu“ a rozvrhem „nadčlověka“ budoucnosti, který by byl schopen pozitivním způsobem uplat-ňovat „vůli k moci“, tuto metafysiku překonal a opustil. Heidegger podává výsledky svého uvažování o „dějinách bytí“, které předestřel v pěti semestrech přednáškového cyklu na toto téma na universitě ve Freiburku v letech 1936–1940. Nihilismus, jehož zkratkovitým vyjádřením je věta citovaná v titulu, je podle Nietzscheho „vnitřní logikou“ dvou tisíciletí dějin Evropy, která se marně snaží vymanit z pojetí hierarchicky uspořádaného jsoucna tradovaného theologickým hellénisticko-židovským výkladem světa, jehož základní strukturu vytyčil na počátku evropské metafysiky Platón. Podle Heideggerovy pozdní filosofie, která se zde začíná rýsovat, nezachrání lidstvo Nietzschem hlásané „přehodnocení“ všech metafysikou „znehodnocených“ hodnot, nýbrž dosud nikdy nezahájené vážné a hluboké zamyšlení nad tím, jak rozumíme bytí. Překlad I. Chvatík a P. Maťová.
Monografie zkoumá motiv lidského života jako nekončící cesty obrácené ustavičně kupředu a do budoucnosti v představě Řehoře (zemř. po r.394). V jednotlivých kapitolách kniha z perspe...
Monografie zkoumá motiv lidského života jako nekončící cesty obrácené ustavičně kupředu a do budoucnosti v představě Řehoře (zemř. po r.394). V jednotlivých kapitolách kniha z perspektivy zvoleného tématu představuje jednotlivé Řehořovy spisy, a může tedy posloužit i jako uvedení do celého Řehořova díla a do studia patristické teologie vůbec.
Britský autor, který ve svém slavném díle sleduje rozmanité aspekty řeckého sklonu k iracionalitě od Homéra až po 3. stol. po Kr., nabízí netradiční pohled na kulturu, tradičně spojov...
Britský autor, který ve svém slavném díle sleduje rozmanité aspekty řeckého sklonu k iracionalitě od Homéra až po 3. stol. po Kr., nabízí netradiční pohled na kulturu, tradičně spojovanou s vítězstvím rozumu.
Slavný Heideggerův text obsahující první rozvrh jeho filosofických zkoumání, která vyústila sepsáním díla Bytí a čas, je zásadním, do té doby chybějícím článkem geneze Heidegger...
Slavný Heideggerův text obsahující první rozvrh jeho filosofických zkoumání, která vyústila sepsáním díla Bytí a čas, je zásadním, do té doby chybějícím článkem geneze Heideggerovy filosofie, článkem, který dokládá, že jedním z jejích hlavních zdrojů byla široce rozvržená interpretace Aristotelovy filosofie.
Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie ...
Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii. Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání, úvod, překlad a poznámky M. Šedina.
Vita activa, známější pod anglickým názvem The Human Condition, je nejdůležitější filosofický spis Hannah Arendtové. Pojednává v něm o základních formách lidské činnosti, které j...
Vita activa, známější pod anglickým názvem The Human Condition, je nejdůležitější filosofický spis Hannah Arendtové. Pojednává v něm o základních formách lidské činnosti, které jsou zároveň základními podmínkami, za nichž je člověku dán život na zemi. Těmi jsou práce, zhotovování a jednání, jež charakterizují člověka jako pracující bytost čelící tlaku biologické nutnosti (animal laborans), jako zhotovitele předmětů lidského světa zajišťujícího stabilní rámec pro existenci lidského rodu (homo faber) a jako politickou bytost, která skrze jednání a promlouvání manifestuje svou personální jedinečnost, uskutečňuje svou svobodu a spolu s druhými splétá předivo lidských vztahů (animal politikum). Systematická filosofická analýza těchto lidských činností je spojena s pronikavou reflexí hlubokých společenských proměn v novověku a s kritickým rozborem teorií, které byly jejich myšlenkovým základem.
Kniha jednoho z nejoriginálnějších filozofů 20. století a významného představitele současné ontologie a fenomenologie. Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšle...
Kniha jednoho z nejoriginálnějších filozofů 20. století a významného představitele současné ontologie a fenomenologie. Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšlení – k fenomenologii vnímání a lidské tělesnosti – a ještě radikálněji vyjadřuje svůj úmysl zrušit kartesiánské rozlišení ducha a těla a dospívá k ontologii ”látky světa” jako posledního základu zjevování.
Spis je jedním z nejdůležitějších textů filosofické školy v Chartres. Jde o pozoruhodný pokus skloubit biblickou zprávu o stvoření světa podle Genesis s Platónovým Timaiem.
Spis je jedním z nejdůležitějších textů filosofické školy v Chartres. Jde o pozoruhodný pokus skloubit biblickou zprávu o stvoření světa podle Genesis s Platónovým Timaiem.
Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do současnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojí před alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k probl...
Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).
Zformulování etických principů. Zdůvodnění principiálního zájmu o blaho jiných lidí a nalezení smyslu v myšlence odpovědnosti nejen před sebou samým, ale i za sebe sama.
Zformulování etických principů. Zdůvodnění principiálního zájmu o blaho jiných lidí a nalezení smyslu v myšlence odpovědnosti nejen před sebou samým, ale i za sebe sama.
Autor vycházející z pozice právního normativismu a známý svou kritikou liberalismu a parlamentarismu se ve své práci z r. 1932 zabývá analýzou a vzájemným vztahem pojmů státního a pol...
Autor vycházející z pozice právního normativismu a známý svou kritikou liberalismu a parlamentarismu se ve své práci z r. 1932 zabývá analýzou a vzájemným vztahem pojmů státního a politického, přítele a nepřítele, války a nepřátelství.
Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru (jen v Itálii 20 vydání) “nové paradigma” výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tüb...
Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru (jen v Itálii 20 vydání) “nové paradigma” výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tübigenských badatelů K. Gaisera a H. Krämera. Ústní tradice se chápe jako pomoc psanému, tzn. že “nepsané nauky” jsou pojaty jako klíč ke správnému pochopení rozhodujících míst Platónových dialogů.
Kniha Jan Caramuel z Lobkovic, Vybrané aspekty formální a aplikované logiky, pojednává o filosofické logice barokního učence Jana Caramuela z Lobkovic (1606–1682). Theolog, matematik a logi...
Kniha Jan Caramuel z Lobkovic, Vybrané aspekty formální a aplikované logiky, pojednává o filosofické logice barokního učence Jana Caramuela z Lobkovic (1606–1682). Theolog, matematik a logik Caramuel ve své formální logice předjímal některé charakteristické prvky moderní matematické logiky, které došly rozvoje až v polovině 19. století. Caramuelovo dílo také vykazuje zajímavé aplikace logického přístupu v celé řadě filosofických a theologických námětů. Kniha poskytuje systematický vhled do myšlenkového světa vysoce originálního raně novověkého scholastického autora a poukazuje na trvalou aktuálnost mnoha jeho závěrů.
Richard, převoř augustánského opatství Svatého Viktora u Paříže, patří spolu se svým učitelem Hugonem k nejznámějším teologům svatoviktoriánské školy a dvanáctého století vůbe...
Richard, převoř augustánského opatství Svatého Viktora u Paříže, patří spolu se svým učitelem Hugonem k nejznámějším teologům svatoviktoriánské školy a dvanáctého století vůbec.Kniha o vtěleném slově je výkladem veršů proroka Izajáše 21, 11-12, od nichž je odvozen i její původní název: Volá na mne ze Seíru. Je to ukázka středověké biblické exergeze, která v textech Písma hledala nejen doslovný (historický) význam, ale zároveň alegorický (tj. věroučný) a tropologický (tj. duchovní) smysl.
Baconovo De signis (samostatná část jeho Opus maius, objevená a zpřístupněná teprve v roce 1978), představuje nejrozsáhlejší středověké pojednání k obecné teorii jazykového a mimo...
Baconovo De signis (samostatná část jeho Opus maius, objevená a zpřístupněná teprve v roce 1978), představuje nejrozsáhlejší středověké pojednání k obecné teorii jazykového a mimojazykového znaku. Jde o pozoruhodnou syntézu aristotelské sémantiky s augustinskou sémiotikou. Zvláštní pozornost zaslouží například teze, že znak je bytostněji určován vztahem k recipientovi, a nikoli k označovanému obsahu, široce pojatá teorie víceznačnosti a také nauka o analogii jakožto spontánním a v principu nekonečném rozvíjení označovacího vztahu vlivem přirozených vazeb i na půdě konvenčního jazyka. Latinsko-české vydání s předmluvou a komentářem připravuje M. Pokorný
První český překlad významného díla politické filosofie v zrcadlovém česko-latinském vydání. Cicero se v tomto dialogu inspirovaném Platónovou Politeiou zabývá vztahem politické teor...
První český překlad významného díla politické filosofie v zrcadlovém česko-latinském vydání. Cicero se v tomto dialogu inspirovaném Platónovou Politeiou zabývá vztahem politické teorie a praxe. V prvních dvou knihách podává výklad smíšeného zřízení, ve druhých dvou se zabývá významem spravedlnosti pro stát, v poslední, šesté knize nás seznamuje se Scipionovým snem. Přeložil a úvodní studii napsal J. Janoušek. Komentářem a poznámkami opatřili A. Havlíček a H. Fořtová.
Komentované latinsko-české vydání stěžejního theologického spisu Maria Victorina (4. stol.), jednoho z prvních křesťanských theologů latinského Západu a tvůrců křesťanské trojičn...
Komentované latinsko-české vydání stěžejního theologického spisu Maria Victorina (4. stol.), jednoho z prvních křesťanských theologů latinského Západu a tvůrců křesťanské trojiční nauky. Obsáhlá úvodní studie je věnována Victorinovu životu a dílu, diskusím v rámci tzv. ariánského sporu a otázce filosofických zdrojů Victorinova theologického díla. Překlad a úvodní studii pořídil V. Němec.
Pohled do dějin Židů a křesťanů, objev Izraele a theologická revize antijudaismu, nové hodnocení ”nového judaismu”, bible v rukou Židů a křesťanů, Nový zákon - kniha židovská.
Pohled do dějin Židů a křesťanů, objev Izraele a theologická revize antijudaismu, nové hodnocení ”nového judaismu”, bible v rukou Židů a křesťanů, Nový zákon - kniha židovská.
Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekon...
Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekonečno. Společným cílem statí je přispět k reflexi a dalšímu rozvíjení Lévinasovy filosofie, která je koncipována jako radikální polemika se zásadními proudy evropské filosofické tradice. Protože Lévinas své myšlení rozvíjí jako konfrontaci, která vytváří ostré polarity, je čtenář jeho díla stavěn před otázku, nakolik je filosoficky oprávněná a nosná. Odpověď na tuto otázku, která je společným úběžníkem této publikace, má proto podobu dialogických statí, v nichž je Lévinas nově konfrontován s mysliteli, kteří jeho stanovisko významně ovlivnili, stejně jako s těmi, kteří, ač bez přímého vlivu, promýšlejí tatáž témata z odlišných východisek. V knize proto nechybí konfrontace s Hegelovým pojetím vztahu k druhému, Kantovou ideou autonomie, Heideggerovým rozvrhem fundamentální ontologie či Husserlovou fenomenologií. Na druhé straně jsou do ní zařazeny také rozhovory s mysliteli, kteří s Lévinasem sdílejí motivy, jakými jsou tělesnost (Patočka) či vztahová existence vůči druhému (Sartre, Merleau-Ponty) a vůči Bohu (Keirkegaard, Buber). Nechybí rovněž téma myšlení diference a negace (Derrida, Adorno), motiv zranitelnosti (Butler), smrtelnosti a vztahu k jazyku (Blanchot).
Skriptum Evangelické theologické fakulty University Karlovy. Práce je shrnutím podstatných částí autorových přednášek a studií z oblasti liturgiky, církevního práva, ekumeniky a círke...
Skriptum Evangelické theologické fakulty University Karlovy. Práce je shrnutím podstatných částí autorových přednášek a studií z oblasti liturgiky, církevního práva, ekumeniky a církevních dějin v posledních čtyřiceti letech.
Tato studie hledá metodické a také ideologické předpoklady, z nichž vycházela či vychází mezináboženská komparace v diskurzu religionistiky, biblistiky a tzv. staré orientalistiky. Zvlá...
Tato studie hledá metodické a také ideologické předpoklady, z nichž vycházela či vychází mezináboženská komparace v diskurzu religionistiky, biblistiky a tzv. staré orientalistiky. Zvláštní pozornost přitom věnuje různým srovnávacím ”strategiím”, které tyto disciplíny uplatňovaly při výzkumu náboženských kultur starověkého Předního východu.
Překladový sborník interpretačních statí (E. Hussey, Ch. Kahn, K. Robb ad.) se zaměřuje na metafyzický výklad světa a lidské existence, jak nám je přibližován v dochovaných zlomcích ...
Překladový sborník interpretačních statí (E. Hussey, Ch. Kahn, K. Robb ad.) se zaměřuje na metafyzický výklad světa a lidské existence, jak nám je přibližován v dochovaných zlomcích Hérakleita z Efesu. Tematický důraz je přitom kladen na promyšlenou mnohoznačnost Hérakleitova autorského stylu a na filosofickou relevanci jeho svébytné poetiky, vedle souvislostí s iónskými filosofy přírody, s Parmenidem, Empedokleem či Démokritem je zkoumán také Hérakleitův vztah k Homérovi a orální epice, k Hérodotovi, Sofokleovi apod. Edičně připravil M. Pokorný.
Soubor statí předního francouzského hellénisty, věnovaných náboženství, filosofii, umění a politice, podává všestranný obraz řeckého myšlení a mentality.
Soubor statí předního francouzského hellénisty, věnovaných náboženství, filosofii, umění a politice, podává všestranný obraz řeckého myšlení a mentality.
Sborník přináší příspěvky z mezinárodní konference, která se konala v Praze ve dnech 9.-12. února 2003. Účelem konference bylo připomenout významnou osobnost českého vědeckého, fil...
Sborník přináší příspěvky z mezinárodní konference, která se konala v Praze ve dnech 9.-12. února 2003. Účelem konference bylo připomenout významnou osobnost českého vědeckého, filosofického a společenského života první poloviny minulého století. Sborník je koncipován tak, aby připomenul Rádlovu osobnost pokud možno v celé šíři jejího působení, tzn. na poli biologie a dějin vědeckého myšlení, v oblasti české filosofie a politického myšlení, včetně jeho zásadního politologického příspěvku k česko-německým vztahům. a též jeho aktivity v prostředí ekumenicko-křesťanských.
Knížka patří dnes již ke klasickým studiím o zakladateli jedné z nejvlivnějších filosofických škol doby helenistické. Autor se v ní soustředil na náboženské aspekty Epikúrova vysto...
Knížka patří dnes již ke klasickým studiím o zakladateli jedné z nejvlivnějších filosofických škol doby helenistické. Autor se v ní soustředil na náboženské aspekty Epikúrova vystoupení.
Kniha předního židovského novozákoníka sleduje vliv, který má essejství, odštěpená židovská sekta z doby přelomu letopočtu, na formování některých základních linií křesťanství.
Dvacátý svazek sebraných spisů Jana Patočky. Přátelská a důvěrná korespondence Václava Richtera s Janem Patočkou je zachována ve 106 Patočkových dopisech, k nimž bohužel chybějí Ri...
Dvacátý svazek sebraných spisů Jana Patočky. Přátelská a důvěrná korespondence Václava Richtera s Janem Patočkou je zachována ve 106 Patočkových dopisech, k nimž bohužel chybějí Richterovy protějšky.
Další z „esejů“ z Rozpravy o metodě, v němž Descartes předvádí svou metodu na nauce o světle, zvláště pak na objevu zákonu lomu světla a jeho důsledcích. Francouzko-česky, s pův...
Další z „esejů“ z Rozpravy o metodě, v němž Descartes předvádí svou metodu na nauce o světle, zvláště pak na objevu zákonu lomu světla a jeho důsledcích. Francouzko-česky, s původními obrázky a závěrečným komentářem překladatele.
Dva prvořadí medievalisté v této krátké knížce z roku 1997 shrnují všechny dostupné poznatky o jedné z nekontroverznějších postav středověkého myšlení a nabízejí zcela novou hodn...
Dva prvořadí medievalisté v této krátké knížce z roku 1997 shrnují všechny dostupné poznatky o jedné z nekontroverznějších postav středověkého myšlení a nabízejí zcela novou hodnotící perspektivu. Autoři zasazují Sigerova stanoviska do institučního rámce středověké univerzity, rekonstruují jeho dialog s Tomášem Akvinským a zdůrazňují myšlenku, jíž se řídila veškerá jeho aktivita: vykonávat povolání filosofa.
Jedna z nejpozoruhodnějších knih dvojice francouzských autorů, která novým způsobem vymezuje místo filosofie na konci 20. stol. ve vztahu k vědě a umění. Brilantní ukázka toho, co oba a...
Jedna z nejpozoruhodnějších knih dvojice francouzských autorů, která novým způsobem vymezuje místo filosofie na konci 20. stol. ve vztahu k vědě a umění. Brilantní ukázka toho, co oba autoři charakterizují jako nomádský či rhizomatický styl myšlení.
Sv. 3: Kniha mapuje hlavní směry řecké filosofie (epikureismus, skepticismus, stoicismus atd.) po smrti Alexandra Velikého do konce Římské republiky. Přeložil a nové opravené vydání při...
Sv. 3: Kniha mapuje hlavní směry řecké filosofie (epikureismus, skepticismus, stoicismus atd.) po smrti Alexandra Velikého do konce Římské republiky. Přeložil a nové opravené vydání připravil Petr Kolev.
Sedmnáctou knihu své encyklopedie, nadepsanou De rebus rusticis - O zemědělství, věnoval Isidor rostlinné říši. Jádro a hlavní část knihy představuje výklad jmen rostlin a obecných te...
Sedmnáctou knihu své encyklopedie, nadepsanou De rebus rusticis - O zemědělství, věnoval Isidor rostlinné říši. Jádro a hlavní část knihy představuje výklad jmen rostlin a obecných termínů, které s nimi souvisejí. Isidor se neomezuje jen na kulturní, cíleně pěstované rostliny, ale uvádí i rostliny volně rostoucí, pokud přinášely nějaký užitek, a rostliny nebo jejich produkty dovážené z ciziny. Komentovaný překlad a úvodní studii připravily Barbora Kocánová a Zuzana Silagiová.
Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniu žánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy mís...
Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniu žánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy místní demokraté spolu se skupinou exulantů svrhli oligarchy vládnoucí krvavě a krutě pod ochranou spartské posádky. Spiklenci se scházejí v thébském Simmiově domě pod záminkou hovorů o filosofii. O jejich jednáních, činech a rozmluvách na filosofická témata, jež vedou mezi konspiracemi, referuje o něco později hostitelům v Athénách jeden z účastníků převratu, Kafisias, bratr nejslavnějšího thébského vojevůdce Epameinónda.
Řecko-české vydání dvou spisů Dionysia Areopagity, neznámého autora z 5.-6. stol., jehož výklad křesťanské theologie prismatem novoplatónské filosofie výrazně ovlivnil myšlení křes...
Řecko-české vydání dvou spisů Dionysia Areopagity, neznámého autora z 5.-6. stol., jehož výklad křesťanské theologie prismatem novoplatónské filosofie výrazně ovlivnil myšlení křesťanského středověku. Překlad M. Koudelky a V. Hladkého je doplněn řeckým textem a úvodní studií.
Listy jsou jedinou částí Platónova literárního odkazu, v níž autor mluví v první osobě. Dozvídáme se z nich mnohé o jeho poměru k historickým osobám a událostem a v neposlední řadě také ke svému vlastnímu dílu a poslání. Z Listů lze čerpat řadu důležitých údajů z Platónovy autobiografie, zprávy o jeho politických postojích a rovněž o jeho osobní účasti v politických dějinách Syrakús. Jelikož je však pravá politika v platónském pojetí vždy spjata s jistým pojetím filosofie, obsahují Listy rovněž významné pasáže o povaze a podmínkách filosofického poznání a potvrzují Platónovo odmítnutí možnosti jeho písemné fixace.
Autorka zasazuje Filónův život a jeho intelektuální činnost do historických souvislostí na přelomu epoch (Filón byl současníkem Ježíšovým), všímá si jeho závislosti na dobovém ře...
Autorka zasazuje Filónův život a jeho intelektuální činnost do historických souvislostí na přelomu epoch (Filón byl současníkem Ježíšovým), všímá si jeho závislosti na dobovém řeckém filosofickém myšlení na jedné straně, a pokusů vyrovnávat se v tomto kontextu s vlastní náboženskou tradicí na straně druhé. Sleduje rovněž osud jeho duchovního dědictví, který měl vliv i na jeho pozdější dějinný obraz: apropriace jeho díla křesťanskou církví vedla k mylným představám o jeho konverzi, či dokonce o jeho biskupské hodnosti. Hlavní zájem práce se však zaměřuje na Filónovy alegorické biblické komentáře, i ve vztahu k midrašické produkci palestinského židovstva, a předkládá základní Filónovy filosoficko-theologické koncepce, týkající se zejména představy Boha a jeho stvořitelského díla prostřednictvím božského Logu.
Jan Patočka (1907-1977) is the leading Czech philosopher of the 20th century. He studied phenomenology with Edmund Husserl and Martin Heidegger. His brief teaching career at the Philosophical Faculty...
Jan Patočka (1907-1977) is the leading Czech philosopher of the 20th century. He studied phenomenology with Edmund Husserl and Martin Heidegger. His brief teaching career at the Philosophical Faculty of Charles University in Prague was repeatedly terminated by the Communist regime in Czechoslovakia. Before his death, he became one of the spokesmen of the Charter 77 dissident movement. Spanning his entire life, from one of his first articles to one of his last, this selection of texts by Jan Patočka illustrates his thoughts on the appropriate manner of being and engagement in the world. These texts examine the role of the philosopher in the world, how the world constrains us through ideology, and how freedom is possible through the recognition of our human condition in the problematicity of the world. These views outline Patočka’s “political” philosophy and how his later engagement in the political sphere with Charter 77 corresponds with the ideas he maintained throughout his whole life. Eric Manton (* 1971) - translator - studied political philosophy in Ohio Wesleyan University and Charles University in Prague, and international human rights law in the University of Essex. He wrote his master’s thesis on “The Political Philosophy of Jan Patočka”. He has worked for international organizations in the Balkans and currently works at the Jan Patočka Archive at the Center for Theoretical Study in Prague.
Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obo...
Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obou jeho mluvčích, za druhé na filosofický problém zbožnosti a za třetí na otázku, zda lze v dialogu nalézt rozvinutou teorii idejí.
Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci o...
Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci oblíbených tématech morální filosofie. Unikátní recepce se dočkaly i v českém prostředí počátku šestnáctého století, kdy byly přeloženy do humanistické češtiny, list Veritas dokonce dvakrát. Publikace přináší kritickou edici obou listů, jejich nový překlad do češtiny, jakož i transkripci obou staročeských překladů, jejichž autory byli Řehoř z Hrubý z Jelení a Oldřich Velenský z Mnichova. Kniha je uvozena studií, která pojednává o Ficinově korespondenci a jejím filosofickém významu obecně, analyzuje oba zmiňované listy a věnuje se jejich působení v renesanci a raném novověku. Zabývá se také kontextem českých humanistických překladů, který ukazuje, že platonik Marsilio Ficino byl v českém prostředí v prvních dekádách šestnáctého století vnímán a recipován především jako morální filosof.
Úvahy o polské vládě (1771) jsou posledním Rousseauovým politickým dílem, vznikly v době, kdy se Rousseau po mnohých peripetiích vrátil v červnu 1770 do Paříže a věnoval se psaní bio...
Úvahy o polské vládě (1771) jsou posledním Rousseauovým politickým dílem, vznikly v době, kdy se Rousseau po mnohých peripetiích vrátil v červnu 1770 do Paříže a věnoval se psaní biografických děl, která podle autorova přání vyšla až po jeho smrti. Impulsem pro vznik Úvah byla žádost vzbouřených polských konfederátů o sepsání reformy polské ústavy. Rousseau této žádosti vyhověl pod podmínkou, že jeho spis nebude zveřejněn, ilegální kopie díla však v Paříži kolovaly již rok po jeho dokončení. Rousseau v tomto spisu řeší možnost přežití polského národa ve chvíli ohrožení státní existence Polska. Předjímá tak národnostní hnutí 19. století a opět se ukazuje jako bytostně originální myslitel. Úvahy o polské vládě svými četnými odkazy na Společenskou smlouvu potvrzují jednotu autorova politického myšlení i to, že Rousseau ani v pozdní fázi svého života neztratil nic ze síly své výřečnosti a svého přesvědčení. Překlad je doplněn vysvětlivkami překladatelky, rejstříkem, seznamem literatury a doslovem zasazujícím tento spis do dobových reálií.
Překlad byl pořízen podle německého originálu Hegels Begriff der Erfahrung, in: M. Heidegger, Gesamtausgabe, 5: Holzwege, Frankfurt a. M. 1977, str. 115-208. Číslování po straně textu odkaz...
Překlad byl pořízen podle německého originálu Hegels Begriff der Erfahrung, in: M. Heidegger, Gesamtausgabe, 5: Holzwege, Frankfurt a. M. 1977, str. 115-208. Číslování po straně textu odkazuje ke stránkám originálu. Obsah tohoto pojednání byl vyložen na semináři k Hegelově Fenomenologii ducha a Aristotelově Metafyzice (kniha IV a IX) v akademickém roce 1942-43 a zároveň dvakrát přednesen užšímu kroužku zájemců.
Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zem...
Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintillianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství. Úvod, překlad a poznámky Petr Kitzler.
Současní autoři zabývající se teorií dějepisného poznání zastávají převážně skeptické stanovisko vůči možnosti objektivního poznání minulých dějin lidstva: Přiklánějí se ...
Současní autoři zabývající se teorií dějepisného poznání zastávají převážně skeptické stanovisko vůči možnosti objektivního poznání minulých dějin lidstva: Přiklánějí se více či méně k mínění, že dějepisné poznání je v posledku určitým druhem porozumění historika sobě samému. V kritické distanci k tomuto pojetí zastává Sousedík realistickou teorii dějepisného bádání. Hájí tedy přesvědčení, že historickým bádáním lze dosáhnout výsledků, jež se shodují s tím, co se v minulosti skutečně událo. Výklad se dělí na tři části. V první autor zkoumá, jak si představit dějinnou minulost lidstva jaká je, dříve než se stane předmětem dějepisného bádání (tj. dějiny jako „factum brutum“). Ve druhé se zabývá otázkou, jak dějepisec pro účely svého bádání musí dějiny pojaté jako factum brutum adaptovat (takto adaptovanou minulost nazývá autor „dějiny jako res gestae“). Autor ukazuje, v čem tato adaptace spočívá, a dovozuje, že dějepisec, postupuje-li náležitě, nemění dějinná fakta tak, aby to bránilo objektivnímu poznání minulosti. Ve třetí části se autor věnuje tzv. filosofii dějin, tj. pokusu vložit do dějin a priori něco, co v nich empirický dějepis nenalézá, totiž nějakou představu jejich celkového průběhu, směřování či „smyslu“. V kritickém přístupu k takto pojaté filosofii dějin navazuje autor na podněty formulované hlavně Karlem Popperem. Přístupně napsaná kniha je určena dějepiscům, filosofům, theologům, a širší vzdělané veřejnosti.
První kniha jednoho z nejdůležitějších textů evropské tradice politické filosofie se zabývá problémem přirozenosti obce a otroctvím. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko...
První kniha jednoho z nejdůležitějších textů evropské tradice politické filosofie se zabývá problémem přirozenosti obce a otroctvím. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.
Sv. 7: Adornova stať „Schéma masové kultury“ byla nalezena v autorově pozůstalosti a přestavuje volné pokračování kapitoly o kulturním průmyslu z Dialektiky osvícenství. Lze ji považovat za shrnutí Adornovy kritiky masové kultury. Čtenář v ní nalezne Adornovu diagnózu základních prvků masové kultury: reklamy, filmu, rozhlasu, hudby. Přeložil Milan Váňa a Michael Hauser.
Sv. 16: Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) patří k u nás dosud nedoceněným inspiračním zdrojům filosofie 20. století. Je autorem rozsáhlého pojednání o Aristotelově Metafy...
Sv. 16: Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) patří k u nás dosud nedoceněným inspiračním zdrojům filosofie 20. století. Je autorem rozsáhlého pojednání o Aristotelově Metafyzice (Essai sur la Métaphysique dAristote, I. svazek 1837, II. svazek 1845) a přehledu francouzské filosofie 19. století Rapport sur la philosophie en France au dix-neuviéme siécle (1867), jehož závěrečná kapitola bývá považována za manifest francouzského spiritualismu. Nejvýznamnějším Ravaissonovým spisem je však krátké pojednání O zvyku (De lhabitude, 1838). Ravaisson v něm vychází především z Aristotela, ale i z francouzských spiritualistů (Maine de Biran) a přírodovědců přelomu 18. a 19. století. Svou analýzu zvyku zasazuje na jedné straně do kontextu obecné filosofie přírody, aby stanovil, jaký typ jsoucna může získat zvyk (trvalou dispozici). Na druhé straně vztahuje fenomén zvyku k filosofii ducha, neboť duch, který získává určitý návyk, přestává být plně sebevědomý a plně svobodný, získává zčásti neměnnou přirozenost. Fenomén zvyku ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha. Jak v oblasti přírody, tak v oblasti svobody, která se stala zvykem, nacházíme tutéž nereflektovanou spontaneitu. Ravaissonovo pojedání o zvyku významně zasáhlo do dějin francouzského myšlení. Například Bergson vypracovával svou dualitu mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním v návaznosti na závěrečné pasáže spisu O zvyku. S Ravaissonovým pojetím zvyku se vyrovnávali fenomenologičtí autoři, jako Paul Ricoeur ve své Filosofii vůle, či Maurice Merleau-Ponty.
Sv. 3: Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad mor...
Sv. 3: Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách. Toto dílo vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, jež se nepřestává vyvíjet. Třetí svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Eurasie, křesťanství po dobu křesťanských reforem, islámu, judaismu až po chasidismus a tibetským náboženstvím.
V homiletickém spisu Otče náš se kappadocký teolog snaží v pěti kázáních vyložit jednu z nejstarších křesťanských modliteb, kterou podle Matoušova evangelia předal během horského ...
V homiletickém spisu Otče náš se kappadocký teolog snaží v pěti kázáních vyložit jednu z nejstarších křesťanských modliteb, kterou podle Matoušova evangelia předal během horského kázání svým učedníkům sám Ježíš. Vedle důrazu na nutnost modlitby se Řehoř zabývá otázkou, jak se správně modlit, za co prosit, jak děkovat a jak se k modlitbě duchovně připravit. Aby člověk mohl považovat Boha za svého Otce, musí na sobě nejprve pozorovat jakousi podobnost s Bohem. Té může dosáhnout pouze tehdy, když se oprostí od vášní a všeho zla a vede ctnostný život. Jedině pak jej smí s důvěrou oslovovat jako svého Otce. Řehořovy úvahy o povaze křesťanské modlitby neztrácejí dodnes na aktuálnosti a mohou přispět také k současným diskusím nad podobou jejího tradičního textu.
Adorno, který vystupoval proti výkladovým systémům, zde podává v podstatě úplný a originální estetický systém. Od vztahu umění estetiky a společnosti v prvních i posledních kapitolách se autor velmi zásadně vyslovuje ke vztahu krásna přírodního a uměleckého, ke kategoriím krásna a ošklivosti, k subjektivním a objektivním stránkám uměleckého díla, k jeho soudržnosti a smyslu, ke zdánlivosti, záhadnosti i pravdivému obsahu umění a zejména k rozpornému vztahu umění a skutečnosti. Překlad D. Prokop. Nové, opravené vydání, v nakladatelství OIKOYMENH první, připravila T. Matějčková.
Sborník esejů slavné německo-americké politické myslitelky je českému čtenáři již zčásti znám, čtyři eseje z celkových osmi již totiž vyšly pod názvem Krize kultury (Mladá front...
Sborník esejů slavné německo-americké politické myslitelky je českému čtenáři již zčásti znám, čtyři eseje z celkových osmi již totiž vyšly pod názvem Krize kultury (Mladá fronta, 1994) a teprve nyní odděleně vychází i zbytek původního svazku. Tak jako v mnoha svých dílech i zde Arendtová občas stojí jakoby na půl cesty mezi politickou filosofií a poezií. Pohledy na dějiny, politickou filosofii i lidské myšlení vůbec, které tu Arendtová předkládá, zůstávají úchvatné a inspirativní.
Profesor Collége de France Alain de Libera, jehož klíčová monografie Penser au Moyen Áge z roku 1991 a dlouhá řada dalších objevitelských článků a knižních analýz podstatným způsobe...
Profesor Collége de France Alain de Libera, jehož klíčová monografie Penser au Moyen Áge z roku 1991 a dlouhá řada dalších objevitelských článků a knižních analýz podstatným způsobem změnila historiografii středověkého myšlení, předkládá v této knize souvislý esej o komplexní historičnosti středověké filosofie v jejích institucionálních a politických rámcích. De Liberova kniha je významnou měrou zaměřena polemicky proti obvyklým synoptickým prezentacím „ středověkého myšlení v singuláru, autorovým úmyslem rozhodně není podat učebnicově vyrovnaný přehled všech významných postav a témat. Jeho hlavní snahou je představit různé konstelace toho, jak staletími označovanými za středověká procházelo antické dědictví a získávalo - v křesťanském, islámském i židovském kulturním prostředí - nové akcenty a podoby.
olemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů ja...
olemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že „kritika morálky“ v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.
Klasické dílo politického myšlní, které ve své době vzbudilo značné kontroverze. Autorka se v roce 1961 vydala jako reportérka do Jeruzaléma, kde sledovala soud s nacistickým funkcionář...
Klasické dílo politického myšlní, které ve své době vzbudilo značné kontroverze. Autorka se v roce 1961 vydala jako reportérka do Jeruzaléma, kde sledovala soud s nacistickým funkcionářem Adolfem Eichmannem. Ze statí původně určených pro magazín The New Yorker vznikla kniha, která je vlastně filosofickou reportáží. Kromě popisu okolností soudu, při němž uplatňuje svoji schopnost přesného pozorování, formuluje rovněž filosofické teze, které tvoří rámec, v němž lze uvažovat o vině a odpovědnosti v nacistickém Německu. Kniha měla bouřlivou odezvu a vyvolala spory, jež filosof Isaiah Berlin označil dokonce za „občanskou válku intelektuálů“. Mezi dodnes nejdiskutovanější postřehy Hannah Arendtové patří teze, že zlo spáchané Eichmannem mělo kořeny v absenci myšlení a „banálnosti“.
Kniha Čas a rytmus je pokusem o shrnutí celé tradice myšlení o čase od antiky po současnost. Především tradice filosofické, od Hésioda a Platóna až po Heideggera, Patočku a Lévinase, a...
Kniha Čas a rytmus je pokusem o shrnutí celé tradice myšlení o čase od antiky po současnost. Především tradice filosofické, od Hésioda a Platóna až po Heideggera, Patočku a Lévinase, ale také tradice vědecké. Na dnešním pojetí času se totiž významně podíleli také ti, kdo kdysi pozorovali oblohu a vytvářeli kalendáře, i ti, kdo konstruovali různé hodiny. Právě na vývoji mechanických hodin ukazuje autor vývoj časových představ ve středověku a raném novověku. V řadě přehledových kapitol si pak všímá různých věd a jejich vztahu k času: geologie, která objevila jeho hloubku, fyziky, která ho dokázala matematizovat, biologie, sociologie, ekonomie, psychologie - a ovšem i historie. Závěrečné kapitoly tvoří autorův původní příspěvek k filosofii času, totiž výklad o pozoruhodném fenoménu rytmu a jeho souvislosti s lidskou časovostí. Neboť rytmus je jistě tělesný - a přitom z něj vyrůstá to nejduchovnější, co člověk zná: hudba a poezie. Rytmus prožíváme jako vnitřní - a přitom je něčím, co nás spojuje a strhává. Nové přepracované vydání.
Ve druhé knize tohoto politicko-filosofického pojednání se jeho autor zabývá kritikou jednotlivých pokusů o uspořádání ideální obce. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko...
Ve druhé knize tohoto politicko-filosofického pojednání se jeho autor zabývá kritikou jednotlivých pokusů o uspořádání ideální obce. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.
Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě...
Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě a světem vnímaným jako fenomén, pojmy čistého vědomí a fenomenologické pojetí rozumu. Přeložili A. Rettová a P. Urban. 2019 - nové, opravené vydání připravil J. Trnka.
Mojžíšův život, jedno z Řehořových vrcholných děl, má být odpovědí na otázku, v čem spočívá dokonalá ctnost. Ve snaze objasnit čtenářům podstatu dokonalosti autor nejprve vypráví a následně krok za krokem interpretuje biblickou zprávu o Mojžíšovi. Nabídnutý výklad probíhá v duchu starověké alegorické exegeze: Řehoř vede své čtenáře k tomu, aby ve slovech Písma spatřovali vyšší smysl. Příběh o egyptském princi a osvobození izraelského lidu se tak stává nadčasovým vyprávěním o úsilí lidské duše vymanit se z područí smyslů a iracionálních hnutí, rozvíjet ctnost a stále lépe poznávat, kdo je to Bůh. V průběhu spisu se ukazuje, že snaha o dokonalou ctnost a touha po poznání Boha spolu úzce souvisejí. Klíčem k obojímu je především ochota neulpívat na ničem, čeho již bylo dosaženo, a stále se napřahovat k něčemu ještě dokonalejšímu. Jedině člověk, který stále překračuje vlastní hranice, může poznávat nekonečného Boha, protože se mu stává podobným.
Kniha je souborem statí, pojednání a přednášek vydaných při různých příležitostech od poloviny třicátých, ale hlavně během čtyřicátých let, poslední příspěvky jsou z konce le...
Kniha je souborem statí, pojednání a přednášek vydaných při různých příležitostech od poloviny třicátých, ale hlavně během čtyřicátých let, poslední příspěvky jsou z konce let padesátých. O jejím významu svědčí už jen ta skutečnost, že vyšla ve čtyřech vydáních, z nichž předposlední a poslední bylo vždy rozšířeno. Kniha je rozdělena na dvě části. První se zabývá tzv. „ homérskou otázkou “, a to z různých úhlů pohledu (historický přehled bádání, geneze textu, postava „ Homéra “, resp. postava homérského pěvce, Homérova doba, odrazy krétsko - mykénského umění v Iliadě apod.). Druhá část, kterou doporučujeme číst s Homérovým textem u ruky, pojednává o vybraných scénách z Iliady i Odysseii (Hektor a Andromaché, Achilleovo rozhodnutí, Hektorova smrt, Odysseův návrat apod., sem je zařazena i široce citovaná studie o Achilleově štítu), text ilustrují vyobrazení, většinou vázová, ale i drobných bronzových předmětů a zbraní. Zájemce o hlubší vhled do bádání o homérské otázce a homérských básních zde nalezne obsáhlý seznam odborné literatury, doplněný o literaturu současnou v ediční poznámce (S. Fischerová).
V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však ...
V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však spekulativní analýza pojmu dějin, ale zkoumání základních představ o světě v tzv. archaických společnostech, které sice žijí své dějiny, ale snaží se od nich odhlížet, dokonce je popírat. Archaický člověk, který je pro Eliadeho šifrou pro náboženského člověka vůbec, věří, že profánní svět konkrétních lidských dějin je úpadkovým způsobem existence. Skutečný a smysluplný je pouze mytický čas absolutního počátku, kdy všechno bylo „nové“. Pouze účastí na posvátném světě bohů a héroů, který zde byl „v onom čase“ (in illo tempore), člověk skutečně jest, a pouze opakováním počátečních vzorů jejich jednání nabývá smyslu i jeho jednání. Dějinný pobyt člověka se stává snesitelným jen periodickým obnovováním světa, tedy „věčným návratem“ k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací. Přeložila E. Strebingerová. Nové vydání 2019.
Bergson v této své práci rozpracoval originální koncepci vnímání. Vychází z rozlišení vnímání jakožto sounáležení člověka s hmotou a pamětí, díky níž se vnímání stává ro...
Bergson v této své práci rozpracoval originální koncepci vnímání. Vychází z rozlišení vnímání jakožto sounáležení člověka s hmotou a pamětí, díky níž se vnímání stává rozpoznáváním a přestává být pouze působením jedné části hmoty na jinou. Na základě rozlišení vnímání a paměti Bergson buduje svou verzi dualismu, v níž odlišnost těla a ducha není odlišností prostorovou, nýbrž časovou. Kniha měla nezanedbatelný vliv na celou řadu dalších francouzských filosofů (Merleau-Ponty, Hyppolite, Deleuze aj.) Přeložil A. Beguivin. 2019 dotisk vydání z roku 2003.
Klasické dílo německého filosofa s podtitulem Studie o dobrotě Boha, svobodě člověka a o původu zla je obhajobou myšlenky, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty. Český překlad K. Šprunka. dotisk vdání z roku 2004.
Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Podle Benjamina pravda je skutečnost sama, nikoli poznávací vztah, což vyvolává ot...
Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Podle Benjamina pravda je skutečnost sama, nikoli poznávací vztah, což vyvolává otázku, jak souvisí pravda s výkonem poznání, resp. s pojmy. Stejně důležité je tázat se, kdy se pravda děje a kde se děje, tj. zda se vůbec může uskutečnit v dějinách a v tomto světě. A konečně, pravda si žádá své zpřítomnění a tento požadavek či nárok úzce souvisí s etickou a potažmo politickou dimenzí Benjaminova pojetí pravdy.
Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou „nečasovou úvahu“, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou r...
Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou „nečasovou úvahu“, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou roli filologů jakožto vychovatelů, protože podle něho ukazují jen falešně idealizovaný obraz klasičnosti. Zároveň tento titul zastřešuje Nietzschovy drobnější filologicko-filosofické práce (Homér a klasická filologie, Pět předmluv k pěti nenapsaným knihám), v nichž se antika pro Nietzscheho stává živnou půdou k úvahám o moderní společnosti a kultuře a které dokreslují jeho ranou filosofii, formulovanou v té době ve Zrození tragédie z ducha hudby a v Nečasových úvahách. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší v příloze rovněž překlad čtyř dopisů, které se váží k vydání Nietzschovy knihy Zrození tragédie a přinášejí také ohlédnutí za jeho „filologickou“ kariérou. Přeložili Pavel Kouba a Petr Kitzler.
V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu ...
V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je u Nietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještě znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež inspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátit báseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou nedostačivost.
Maurice Merleau-Ponty pronesl na College de France patnáct přednáškových cyklů (1952-1961). Po každém roce sepsal k příslušnému cyklu shrnutí a ta průběžně publikoval v ročence Colle...
Maurice Merleau-Ponty pronesl na College de France patnáct přednáškových cyklů (1952-1961). Po každém roce sepsal k příslušnému cyklu shrnutí a ta průběžně publikoval v ročence College. Souborné vydání shrnutí, které v roce 1968 uspořádal Merleau-Pontyho žák a přítel Claude Lefort, tak přináší ucelený přehled o tom, jak Merleau-Ponty interpretoval řadu důležitých filosofických témat ve středním a pozdním období své filosofické kariéry. Mezi tato témata patřilo zejména vyjadřování, mluva a řeč, dějinné utváření smyslu, příroda, život a lidské tělo ve vztahu k nim či výtvarné umění a literatura. Kromě toho Merleau-Ponty v přednáškách představil i své pojetí filosofie jako radikálního tázání či dialektiky bez syntézy.
Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v perspektivě „první osoby“. Je navržena specifická metoda, zvaná „introspekce plus“, při níž nedochází k separaci mez...
Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v perspektivě „první osoby“. Je navržena specifická metoda, zvaná „introspekce plus“, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy. Po teoretické stránce je práce relevantní jak k analytické, tak i fenomenologické tradici ve filosofii, přičemž vztah k fenomenologii je výraznější.
Kniha zahrnuje texty z let 1978 až 2017 věnované filosofii českých myslitelů: Tomáši Garriguu Masarykovi, Janu Patočkovi a Václavu Havlovi. Hlavním společným rysem jejich uvažování je ...
Kniha zahrnuje texty z let 1978 až 2017 věnované filosofii českých myslitelů: Tomáši Garriguu Masarykovi, Janu Patočkovi a Václavu Havlovi. Hlavním společným rysem jejich uvažování je filosofie nakloněná k činu. Masaryk, Patočka i Havel chápali politiku jako činnost založenou na mravním základě a hledali nový duchovní rozměr života moderního člověka, který nenachází opo-ru ani v metafyzice, ani v tradiční podobě náboženství. Jejich hledání, i když se zdá, že občas zabloudilo do slepé uličky, může být inspirativní i pro současné myš-lení, zejména pro řešení soudobých politických problé-mů, jako je role národa a národního státu, otázka bu-doucího uspořádání Evropy, vztah k násilí, válce a revo-luci. Především však je povzbuzením a ospravedlněním osobní angažovanosti i v situacích, které nejsou tako-vým projevům nikterak nakloněny. Asi 250 stran.
V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tent...
V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tento svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice. Přeložil J. Frei.
Základní dílo francouzského existencialismu, v němž se autor pokusil navázat na Heideggerův filosofický výklad lidské konečnosti, kterou chápe jako možnost být tím, čím nejsem, a neb...
Základní dílo francouzského existencialismu, v němž se autor pokusil navázat na Heideggerův filosofický výklad lidské konečnosti, kterou chápe jako možnost být tím, čím nejsem, a nebýt tím, čím jsem. Jean-Paul Sartre v tomto rámci vykládá lidskou svobodu, situovanost všech ”projektů” a v rámci analýzy konkrétních vztahů k druhému člověku podává i svůj slavný výklad, v němž se lidská otevřenost pro možnosti neautenticky zvěcňuje. Přeložil O. Kuba. Nové, opravené vydání, 2018.
Oakeshottovo dílo je pojímáno jako zásadní příspěvek do konzervativní tradice. Vybrané eseje ho ukazují jako myslitele, který promýšlí otázky, jako jsou podstata politična, lidské přirozenosti, racionality, vztahu mezi politikou a hodnotami, času a historie, aj. Nabízený svazek, z velké části výběr z jeho poválečných článků, které vyšly v roce 1962 pod titulem Rationalism in Politics and Other Essays, podává obraz jeho politického myšlení.
Recepce Hegelovy filosofie představuje klíčovou kapitolu moderního francouzského myšlení. Za zakládající spis bývá považována existenciální interpretace J. Wahla Nešťastné vědomí ...
Recepce Hegelovy filosofie představuje klíčovou kapitolu moderního francouzského myšlení. Za zakládající spis bývá považována existenciální interpretace J. Wahla Nešťastné vědomí v Hegelově filosofii (1929), po níž se v rozmezí tří dekád objevila řada hegelovských prací od autorů jako A. Kojeve, J. Hyppolite či É. Weil. Přestože od počátku šedesátých let přestává být hegelianismus jedním z dominantních proudů francouzské filosofie, jeho představitelé stále nabízejí interpretace významné nejen v úzkém okruhu hegelovských bádání. Například v devadesátých letech vzbudí mimořádný zájem kniha C. Malabouové Hegelova budoucnost. Plasticita, časovost, dialektika.
Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve svě...
Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.
Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž vě...
Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž věty se neopírají o zkušenost. Na základě své teorie, v níž vymezuje podmínky možnosti poznání vůbec, pak dospívá k tvrzení, že metafyzika na rozdíl od matematiky a přírodních věd překračuje zkušenost neoprávněně, a udává podmínky, za nichž jedině může být smysluplná. Svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2001. Obsahuje kompletní text druhého vydání z r. 1787, včetně všech pasáží z prvního vydání z r. 1781, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku jsou rovněž zařazeny Kantovy rukopisné exempláře. Nové vydání připravili Milan Sobotka a Jan Kuneš.
Od svého otce zdědil John Stuart Mill zájem o institucionální, politickou a právní reformu a také kontakt s osobou i dílem Jeremyho Benthama, pod vlivem autorů jako Coleridge, Carlyle, Goeth...
Od svého otce zdědil John Stuart Mill zájem o institucionální, politickou a právní reformu a také kontakt s osobou i dílem Jeremyho Benthama, pod vlivem autorů jako Coleridge, Carlyle, Goethe či Wordsworth se radikalismus původní verze utilitarismu pokusil zmírnit a více zdůrazňoval význam kultivace našich vloh, citů a představivosti. Druhý svazek výboru z Millova díla obsahuje v nových překladech Millovy klasické spisy O svobodě a Úvahy o zastupitelské vládě, věnované základním charakteristikám liberální společnosti, tedy svobodě slova a volebnímu právu. Přeložili Martin Pokorný, Ondřej Beran a František Vahalík. Kniha vychází díky finanční podpoře The Westonia Charitable Trust.
Publikace navazuje na první svazek nových českých komentovaných překladů základních děl korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocratic...
Publikace navazuje na první svazek nových českých komentovaných překladů základních děl korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum. Tento druhý svazek obsahuje spisy, které v dějinách evropského myšlení sehrály mimořádnou roli: spis O přirozenosti člověka (představující humorální teorii, jež se stala paradigmatickou teorií po řadu dalších staletí), spis O svaté nemoci (pojednává o epilepsii a jejím světském původu), spis O vzduchu, vodách a místech (podává základy klimatické medicíny) a spis věnovaný terapii, obsahující četné lékařské kazuistiky (Epidemie I). Knihu uzavírá pojednání věnované snům: O životosprávě IV. Součástí publikace je podrobný přehled všech spisů Corpus Hippocraticum. Autory překladů a komentářů jsou H. Bartoš, J. Černá, S. Fischerová, J. Országh a J. Souček, přehled spisů vypracovali J. Černá a J. Klouda. Editory svazku jsou H. Bartoš a S. Fischerová.
Svazek zahrnuje dva Merleau-Pontyho texty ze sklonku r. 1951, jejichž původním účelem bylo představit jej přijímací komisi jako kandidáta na prestižní College de France. Texty obsahují pr...
Svazek zahrnuje dva Merleau-Pontyho texty ze sklonku r. 1951, jejichž původním účelem bylo představit jej přijímací komisi jako kandidáta na prestižní College de France. Texty obsahují propracované shrnutí Merleau-Pontyho prvních publikací (Struktura chování, Fenomenologie vnímání) i popis projektů, na nichž právě pracoval (Próza světa) a které plánoval (Viditelné a neviditelné), především však přehled problémů a témat, jimž se chtěl věnovat ve své výuce na College. Na rozdíl od naprosté většiny ostatních materiálů vydávaných po Merleau-Pontyho smrti tak texty ke kandidatuře představují filosofův myšlenkový projekt jako jednotnou stavbu, v níž je propojeno mnoho dílčích, na první pohled ne zcela souvisejících témat. Středobodem všech zamýšlených zkoumání tak je otázka, jak se tělesně-perceptivní život, jehož specifickou podobu Merleau-Ponty popsal ve svých prvních knihách, prodlužuje a proměňuje s nástupem kulturních nástrojů a řeči a vede ke „zkušenosti pravdy“, tj. k překročení naší dílčí situace v poznání. Jestliže fenomenologický rozbor vnímání ukázal, že vnímání není jen rudimentární podobou racionálního poznání, pak ani sama naše představa rozumu nemůže zůstat nezměněna, protože je třeba ještě provést analýzu konkrétních postupů, jimiž racionalita uchopuje skutečnost a dosahuje svých výsledků. Materiály, které vznikly během následujících deseti let Merleau-Pontyho působení na College de France, ukazují, že zbytek svého života věnoval naplňování a upřesňování právě takto formulovaného programu. Přeložil Jan Halák.
Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragm...
Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragmatismus (Dreyfus, Brandom, Crowell ad.). Problematické body této recepce umožňují exponovat na malé ploše obecnější rozdíl mezi filosofiemi jazyka (komunikace) a filosofií rozumění, jež řeč a řečovou povahu zkušenosti spojuje s temporalitou a situovaností lidského bytí. Tento rozdíl, který udržoval a udržuje velkou část moderní filosofické diskuse v mimoběžných drahách, chce Řeč a zjevnost zachytit na půdě prohloubeného pojmu rozumění. Vodítkem je při tom pokus upřesnit a nově využít všeobecně přijímanou, ale málo promýšlenou distinkci mezi jazykem a řečí. Pouze ve sféře řeči lze totiž vykázat, že mluvit o věci znamená nejen sdílet významy, nýbrž být ve světě s druhými a proti druhým.
Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihouFriedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujíc...
Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihouFriedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice. K tomu přistupuje i problematika neobvyklé historie textu, v níž mají své místo i podvrhy a zneužití ve službách ideologie. Kdo však heslům typu nadčlověka a vůle k moci nedůvěřuje a chtěl by nebo dokonce musí číst Nietzschovo tak často citované dílo v originále, ten na následujících stranách nalezne užitečného průvodce. Tato kniha je nabídkou, abychom spolu se dvěma zkušenými čtenáři vyrazili ne zrovna nenáročnou cestou, při které se budeme krok za krokem důvěrně seznamovat s vlastní řečí tohoto radikálního filosofa, abychom byli na konci připraveni pustit se s požitkem a úspěchem do samotného textu. Přeložil Petr Kitzler.
Přednáška Nač básníci? byla proslovena v nejužším kruhu přátel u příležitosti 20. výročí úmrtí R. M. Rilkeho, který zemřel 29. prosince 1926. Analyzuje básnické dílo R. M. Rilk...
Přednáška Nač básníci? byla proslovena v nejužším kruhu přátel u příležitosti 20. výročí úmrtí R. M. Rilkeho, který zemřel 29. prosince 1926. Analyzuje básnické dílo R. M. Rilkeho a odkazuje i na několik básní F. Hölderlina. Heideggerovi přátelé, pro které přednášku napsal, byli jistě podobně jako on sám důvěrně obeznámeni s tvorbou obou těchto velkých německých básníků. Takovou obeznámenost nelze předpokládat u českého publika, a proto překladatel svými překlady většinu zmiňovaných děl doplnil. Přeložil Ivan Chvatík.
Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze...
Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických. Na prvním místě ovšem ovlivnila autora samého, jehož pozdější filosofování lze velmi dobře chápat právě jako snahu vyrovnat se s tímto svým dílem. Přeložil Petr Glombíček.Druhé opravené vydání.
Formou rozhovoru, jehož vůdčí osobností je Sókrates, uvažuje Platón o vztahu věci, pojmu a pojmenování. První svazek řecko-českých vydání Platónových dialogů.
Formou rozhovoru, jehož vůdčí osobností je Sókrates, uvažuje Platón o vztahu věci, pojmu a pojmenování. První svazek řecko-českých vydání Platónových dialogů.
Ciceronův spis O zákonech úzce navazuje na jeho dílo O věcech veřejných. Oba tyto dialogy jsou zároveň míněny jako římská obdoba Platónových dialogů Ústava a Zákony. Ze spisu O zák...
Ciceronův spis O zákonech úzce navazuje na jeho dílo O věcech veřejných. Oba tyto dialogy jsou zároveň míněny jako římská obdoba Platónových dialogů Ústava a Zákony. Ze spisu O zákonech, který Cicero nejspíše nikdy nedokončil, se dochovaly necelé tři knihy a několik zlomků. První kniha tematizuje především otázku přirozeného práva, ve druhé knize se Cicero zabývá náboženskými zákony, ve třetí knize nastiňuje rozdělení a kompetence politických úřadů. Jako bytostný Říman Cicero nenavrhuje zákony pro ideální obec mimo reálný svět, ale pro dokonalejší podobu stávající římské republiky, jejímuž rozvratu se snaží zabránit. Český překlad v zrcadlovém vydání připravili J. Janoušek a M. Novotný. Poznámkami opatřil M. Novotný.
Autoři kolektivní cizojazyčné monografie zkoumají antické pojetí přátelství (philia) a jeho politický význam, a to jak v širším kontextu starořecké literatury, tak ...
Autoři kolektivní cizojazyčné monografie zkoumají antické pojetí přátelství (philia) a jeho politický význam, a to jak v širším kontextu starořecké literatury, tak v reflexi klasických autorů, zejména Platón a a Aristotela.
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Ideální státní uspořádání se opírá o společenství majetku a žen a rozumnou chudob...
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Ideální státní uspořádání se opírá o společenství majetku a žen a rozumnou chudobu, která nepřeje přepychu. V tomto státě bude vládnout vnitřní harmonie, zrozená z hierarchického uspořádání v podobě tří základních společenských tříd - vládnoucích filozofů, válečníků, řemeslníků a rolníků. V čele státu by měli stát ti nejlepší s důkladnou výchovou, jež jim umožní dobrat se filozofického poznání dobra, vyzařujícího světlo pravdy. Všechny ostatní formy státu jsou hluboce provázány s nespravedlností.
Porfyriova sbírka čtyřiačtyřiceti Sentencí nestejné délky je pokusem zachytit základní principy Plotinovy nauky týkající se vztahu duše a těla, charakteristik tělesného a netělesnéh...
Porfyriova sbírka čtyřiačtyřiceti Sentencí nestejné délky je pokusem zachytit základní principy Plotinovy nauky týkající se vztahu duše a těla, charakteristik tělesného a netělesného, Intelektu v jeho jednotě a mnohosti i „toho, co vše přesahuje“, o němž žádnou nauku podat nelze. Řecko-české vydání připravuje Lenka Karfíková.
Třetí svazek Vybraných spisů představuje Waltera Benjamina jako spisovatele, v jehož literárních dílech se zrcadlí a naplňují některé z jeho vůdčích konceptů a idejí. Jádrem svazku...
Třetí svazek Vybraných spisů představuje Waltera Benjamina jako spisovatele, v jehož literárních dílech se zrcadlí a naplňují některé z jeho vůdčích konceptů a idejí. Jádrem svazku je kompletní překlad Jednosměrky, vedle Berlínského dětství kolem roku 1900 výbor obsahuje několik krátkých básnických próz, např. text „Na slunci. Přeložil M. Ritter.
Filosofická prvotina Valeriána Magniho (1642) vychází ze středověké a renesanční metafyziky světla. Zároveň jeho přístup vykazuje určité subjektivistické rysy, neboť východisko filo...
Filosofická prvotina Valeriána Magniho (1642) vychází ze středověké a renesanční metafyziky světla. Zároveň jeho přístup vykazuje určité subjektivistické rysy, neboť východisko filosofie spatřuje v analýze poznávacích aktivit filosofovy vlastní mysli (egoitas). Magni zde zdůrazňuje epistemologický význam světla jako podmínky smyslového i rozumového poznání a připisuje světlu i klíčový význam ontologický, protože každé jsoucno je ontologicky závislé na Světle mysli, které je identické s Bohem. Magniho filosofická prvotina byla ve své době (kupř. N. Mersennem) chápána jako blízká filosofii René Descarta. Přeložila Markéta Klosová
Sv. 8/2: Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty př...
Sv. 8/2: Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. - 70. let 20. století. Německy a francouzsky psaná část těchto materiálů je zde v souladu se zásadou Sebraných spisů Jana Patočky přeložena do češtiny. V příloze jsou otištěny cizojazyčné originály textů, které dosud nebyly uveřejněny v žádné zahraniční publikaci.
Rozprava o metodě byla vydána roku 1637 v Leidenu jako předmluva ke třem spisům, v nichž Descartes vykládá své matematické a přírodně filosofické názory (Dioptrika, Meteory a Geometrie)...
Rozprava o metodě byla vydána roku 1637 v Leidenu jako předmluva ke třem spisům, v nichž Descartes vykládá své matematické a přírodně filosofické názory (Dioptrika, Meteory a Geometrie). Autor v ní seznamuje čtenáře s motivy své práce, předkládá její dílčí výsledky a nabízí k úvaze teoretické i praktické výhody svého vědeckého přístupu. Za zmínku především stojí, že zde formuluje principy své vědecké metody a spolu s tím i podává náčrt své metafyziky. Stejně historicky významná je i jeho výzva změnit postavení člověka ve světě, již lze shrnout autorovými slovy: „staneme se jakoby pány a vlastníky přírody“. Rozprava o metodě je jedním z prvních textů, v nichž je vysloveno moderní porozumění člověka sobě i světu.
První díl rozsáhlého výboru z Millova díla představuje Milla především v kritické návaznosti na zakladatele utilitarismu Jeremyho Benthama: svazek obsahuje Millovu klasickou stať „Utili...
První díl rozsáhlého výboru z Millova díla představuje Milla především v kritické návaznosti na zakladatele utilitarismu Jeremyho Benthama: svazek obsahuje Millovu klasickou stať „Utilitarismus a jeho rozsáhlé intelektuální portréty Benthama a Coleridge jakožto nejvýznamnějších reprezentantů obou proudů dobového britského myšlení, reformního a konzervativního. Dodatek svazku tvoří úvodních pět kapitol z Benthamova klasického spisu Úvod k principům morálky a zákonodárství. Přeložili Karel Šprunk a Martin Pokorný.
Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života. V příp...
Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života. V případě Spinozovy Etiky si filosofie klade především tyto úkoly: potlačení afektů umenšujících sílu jednat, odkrytí lidské nesvobody a úsilí o dosažení radosti spojené s adekvátním poznáním a plnohodnotným jednáním. Autor podává velmi osobitou interpretaci Spinozova života a díla a současně s tím obhajuje svůj vlastní způsob filosofování. Přeložil M. Vrabec.
Další svazek platónovských spisů. Dialog hledá ideální uspořádání obce, účastníci diskuse rozebírají hodnoty, normy a měřítka, které by měly být základem optimálního společe...
Další svazek platónovských spisů. Dialog hledá ideální uspořádání obce, účastníci diskuse rozebírají hodnoty, normy a měřítka, které by měly být základem optimálního společenského zřízení.
Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplero...
Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplerovu astronomickou fyziku, Komenského projekt univerzální výchovy a Bolzanovo vědosloví. Spojnicí mezi těmito koncepcemi je ideál sjednoceného vědění. Rámcem Lovaňských přednášek je zamyšlení nad kulturními dějinami českých zemí obsahující kritiku jejich národního pojetí inspirovaného Herderovou filosofií.
Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento...
Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento pohyb je představen na třech tématech nestejné šíře: na Augustinově pojetí moudrosti (studie Sapientiae amor), na jeho představě o vztahu duše a těla (studie Duše a tělo v Augustinových raných dílech) a konečně na jeho úvahách o paměti a fantazii (studie Fantazie a paměť v Augustinově korespondenci s Nebridiem, k níž je připojen český překlad dopisů 6 a 7).
Principy jsou Constantovým hlavním politickým spisem, systematickým přednesem jeho politické teorie. Benjamin Constant de Rebecque se narodil v Lausanne v protestantské rodině. Mládí strávi...
Principy jsou Constantovým hlavním politickým spisem, systematickým přednesem jeho politické teorie. Benjamin Constant de Rebecque se narodil v Lausanne v protestantské rodině. Mládí strávil na cestách se svým otcem. Pobýval střídavě v Holandsku, Belgii, Německu a Anglii, v letech 1783–1785 studoval v Edinburghu. Určující pro něj bylo roku 1794 setkání s Mme de Staël. Během císařství musel Constant opustit Francii, do země se vrátil roku 1816. V období Restaurace byl jako poslanec vůdcem liberální opozice. Roku 1816 vydal psychologický román Adolphe (Adolf, česky 1903), ohlašující nastupující romantismus. Jeho nejvlivnějšími politickými díly byly protinapoleonský pamflet De l’esprit de conquete et de l’usurpation (1814, česky vyšel roku 2012 jako O dobyvačnosti a uzurpaci), Principes de politique ve verzi z roku 1815 a slavná přednáška De la liberté des Anciens comparée a celle des Modernes (1819, česky vyšla roku 2006 jako O antické svobodě ve srovnání se svobodou moderní).
Sv. 18: Krátký spis z r. 1938 představuje jedno z nejdůležitějších Voe-gelinových děl. Ukazuje strukturální podobu ideologických masových hnutí (fašismu, nacismu, komunismu) s politick...
Sv. 18: Krátký spis z r. 1938 představuje jedno z nejdůležitějších Voe-gelinových děl. Ukazuje strukturální podobu ideologických masových hnutí (fašismu, nacismu, komunismu) s politickými náboženstvími, interpretuje je jako jejich sekularizovanou podo-bu a zařazuje do jejich historického vývoje. Kniha podnítila trvalou diskusi o vztahu sekulární politiky a kultury k nábožen-ství, která dnes nově získává na aktualitě. Přeložil J. Frei.
Podrobnými, avšak přehledně podanými interpretacemi osmi vybraných kapitol Vladaře svazek umožňuje seznámení s Machiavelliho svébytným politickým myšlením i se současným stavem bádání. Rozbory se věnují ústředním motivům spisu, jako je moc, politická inovace, republikánství, sláva, role rádce, dějiny, fortuna a virtu.
Kniha se zabývá latinským jazykem jako univerzálně dorozumívacím prostředkem západní kultury po více než dva tisíce let. Vedle chronologického přehledu historických fází existence la...
Kniha se zabývá latinským jazykem jako univerzálně dorozumívacím prostředkem západní kultury po více než dva tisíce let. Vedle chronologického přehledu historických fází existence latiny uvádí též specifika jejího uplatnění. Autor zdůrazňuje, jak několik tzv. smrtí latiny v průběhu kulturní chronologie paradoxně podpořilo její nesmrtelnost: tento jazyk se v zásadě nezměnil od starověku až po současnost, a tak umožňuje jak dialog vedený s velikány minulosti tak živou konverzaci a poučení o kořenech našeho komplikovaného současného světa.
Podrobný výklad vybraných pěti knih Aristotelovy Politiky ukazuje politickou vědu v okamžiku jejího zrodu, kdy je vyčleněna obec jako samostatný filosofický problém a současně předmět ...
Podrobný výklad vybraných pěti knih Aristotelovy Politiky ukazuje politickou vědu v okamžiku jejího zrodu, kdy je vyčleněna obec jako samostatný filosofický problém a současně předmět praktické péče. Význam tohoto kroku vystupuje především ve srovnání s předchozí tradicí, zejména se stanoviskem Platónovým. S rozpoznáním obce a její vnitřní struktury jako skutečné osy politického života a myšlení je spjato uchopení svrchované povahy politična, jež je dána schopností zahrnout všechny ostatní činnosti, postoje a preference. Jde o pochopení, jež se opakuje v dalších uzlových bodech dějin politického myšlení, a Aristotelovu nauku o obci lze proto považovat za rozhodující krok v předání odkazu klasického politického myšlení dalším epochám.
Tzv. osmá kniha Stromat je sbírka Klementových výpisků z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí ...
Tzv. osmá kniha Stromat je sbírka Klementových výpisků z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí protiskeptické polemiky. Kromě vlastní teorie důkazu zahrnuje též diskusi o metodě zkoumání, diairesi, definici a kategoriích a pojednání o příčinách.
Apologetický spis raně křesťanského autora z druhého století, obsahující jednak polemiku s kulturou a vzdělaností tehdejší řecky hovořící společnosti, jednak povzbuzení k hledání ...
Apologetický spis raně křesťanského autora z druhého století, obsahující jednak polemiku s kulturou a vzdělaností tehdejší řecky hovořící společnosti, jednak povzbuzení k hledání moudrosti ve spisech nepocházejících od Řeků. Nejde o běžnou apologii, autor usiluje spíše o přípravu čtenářů k hlubšímu poznání křesťanství tím, že zpochybní hodnoty, na nichž si zakládá řecká společnost, a pokusí se posílit věrohodnost židovské moudrosti, zvláště důkazem chronologické priority Mojžíše a jeho „filosofie“ před Homérem a všemi řeckými mysliteli a básníky. Řecko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil Pavel Dudzik.
Spis neznámého autora, dochovaný v korpusu děl Plútarchových, představuje jeden z hlavních zdrojů informací o antické hudbě. Kromě dějin hudby u Řeků jsou v něm nastoleny i širší o...
Spis neznámého autora, dochovaný v korpusu děl Plútarchových, představuje jeden z hlavních zdrojů informací o antické hudbě. Kromě dějin hudby u Řeků jsou v něm nastoleny i širší otázky důležitosti hudební výchovy a vzdělání vůbec. Úvodní studie Sylvy Fischerové usiluje představit řeckou kulturu jako primárně músickou, v níž široce koncipovaný fenomén músiké hrál ústřední roli.
Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politické sociologie do češtiny nebyl nikdy přeložen, přestože dvousvazkové dílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako prvn...
Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politické sociologie do češtiny nebyl nikdy přeložen, přestože dvousvazkové dílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Součástí knihy je též překlad Obrany „Ducha zákonů“, v níž se Montesquieu vyrovnává s útoky jezuitů a jansenistů na svou knihu.
Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani krit...
Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.
Sv. 6: Šestý svazek řady Starověké písemnictví Levanty představuje čtenáři historický vývoj Levanty, a to prostřednictvím syntézy písemných pramenů a hmotné kultury. Ve své úvodn...
Sv. 6: Šestý svazek řady Starověké písemnictví Levanty představuje čtenáři historický vývoj Levanty, a to prostřednictvím syntézy písemných pramenů a hmotné kultury. Ve své úvodní části předkládá kulturně-historický vhled do prostoru starověké Levanty, a to nejen prostřednictvím písemných pramenů, ale i skrze archeologickou výpověď. Všechny klíčové historické mezníky i zásadní společenské a kulturní fenomény jsou doplněny odkazy na konkrétní texty publikované v předchozích svazcích, a vytváří tak jakési vademecum dějin Levanty. Zvláštní pozornost je věnována vztahům Egypta a Chetitské říše, tedy mocností, které se zejména ve druhé polovině 2. tis. př. Kr. významně podílely na utváření dějinného i kulturního uspořádání Levanty. Třetí část knihy pak tvoří již tradičně koncipovaná komentovaná antologie, která má čtenáři usnadnit pochopení vybraných částí úvodního historického exkursu.
Metafyzika A je úvodní knihou souboru Aristotelových spisů věnovaných otázkám první filosofie. Aristotelés zde definuje filosofii jako vědu o prvních počátcích a příčinách. Na pozad...
Metafyzika A je úvodní knihou souboru Aristotelových spisů věnovaných otázkám první filosofie. Aristotelés zde definuje filosofii jako vědu o prvních počátcích a příčinách. Na pozadí své vlastní nauky o příčinách podává přehled názorů svých předchůdců od Thaléta přes pythagorejce až po Platóna a podrobuje je kritice. Nový český překlad F. Karfíka.
Od smrti Carla Schmitta v roce 1985 se rozeběhla vlna zájmu o jeho dílo: jeho texty vycházejí v nových edicích i překladech, vrší se komentáře a interpretace. Schmitt je – řečeno slovy...
Od smrti Carla Schmitta v roce 1985 se rozeběhla vlna zájmu o jeho dílo: jeho texty vycházejí v nových edicích i překladech, vrší se komentáře a interpretace. Schmitt je – řečeno slovy, která ještě nedávno působila jako provokace – nejmladším klasikem politického myšlení. V důsledku toho ale též nabývá na naléhavosti problém jeho prominentního nacistického angažmá. Kervéganova kniha z roku 2011 Schmittovu osobní zkompromitovanost na rozdíl od mnoha jiných interpretů nepopírá ani neomlouvá, bere ji jako nezvratný fakt. Lze dnes i přesto produktivně využívat Schmittových úvah a argumentů? Řečeno slovy názvu původního francouzského vydání Kervéganovy knihy: co si vlastně počít s Carlem Schmittem? Nebo jinak: jak vyjít od Carla Schmitta, jak z něj učinit myšlenkové východisko, od jehož omezení jsme zároveň schopni se odpoutat? Kervéganova odpověď se dělí na kapitoly o theologii (tedy otázku, zda je Schmitt politickým theologem, nebo naopak právním teoretikem), normativitě (předmět Schmittovy polemiky s H. Kelsenem), legitimitě (ohnisko Schmittova sporu s liberalismem a parlamentarismem), političnu a jednotě světa.
Traktát De vulgari eloquentia hledá mezi italskými dialekty jazyk, který by mohl být všem Italům společný a zároveň schopný vyjádřit i největší a nejvznešenější myšlenky. Druhá ...
Traktát De vulgari eloquentia hledá mezi italskými dialekty jazyk, který by mohl být všem Italům společný a zároveň schopný vyjádřit i největší a nejvznešenější myšlenky. Druhá kniha pak představuje nedokončenou poetiku a Dante se v ní zabývá různými aspekty kancóny, kterou považuje za vrcholný básnický útvar. Překlad, úvodní studii a poznámky připravil R. Psík. Latinsko-české vydání.
Protignostické pojednání O Kristově těle (De carne Christi), sepsané kolem roku 200, náleží k hlavním věroučným dílům zakladatele latinské křesťanské apologetiky Tertulliana z Kartága. Autor v něm proti doketistickým pojetím dokazuje, že Kristovo tělo bylo skutečným lidským tělem z masa a kostí, zrozené z panenské matky. V návaznosti na pavlovský koncept „bláznovství podle lidí“ pak podle Tertulliana právě zdánlivá paradoxnost vtělení potvrzuje jeho pravdivost a skutečnost. Latinsko-české vydání doplněné úvodní studií a výkladovými poznámkami připravil P. Kitzler.
V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, ...
V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti.
Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V ře...
Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V řeči se bytí dává jako vůbec nejobecnější slovo, a pokud má tedy řeč jakýkoli zřetelný smysl, mělo by mít – také a především – vyhraněný smysl slovo „ bytí “, pokud ale nemáme skončit ve slepé uličce reprezentované Parmenidem či megariky, nemůžeme mu vyhraněný smysl přisoudit. Dokonalé bytí, představované hvězdami a ještě důrazněji nehybným hybatelem, pak je nutným úběžníkem veškerých úvah o bytí ve sféře pohybu a změny – ale současně je ve své nehybnosti a samostatnosti nemyslitelné, neboť i lidské myšlení je pohyb. Aristotelés, jak jej představuje Aubenque, tedy nezavrhuje platónský chórismos, naopak jej vyostřuje, odmítá se však spokojit s Platónovými odpověďmi na výzvu sofistiky.
Sv 3: Tento svazek je komentovanou antologií primárních písemných pramenů korespondenční povahy, které se bezprostředně vztahují či vznikly v prostoru starověké Syropalestiny ve 3.-1. t...
Sv 3: Tento svazek je komentovanou antologií primárních písemných pramenů korespondenční povahy, které se bezprostředně vztahují či vznikly v prostoru starověké Syropalestiny ve 3.-1. tisíciletí př. Kr. Kniha je členěna chronologicky a geograficky a to dle míst nálezu příslušných textů. Zatímco materiál z 3. tisíciletí př. Kr. je zastoupen pouze zlomkovitě, prostřednictvím dopisů z Ebly, tak texty ze 2. a 1. tisíciletí př. Kr. odhalují značnou jazykovou a kulturní bohatost tohoto kulturního prostředí.
V pozůstalosti Klementa Alexandrijského se dochovala sbírka exegetických zlomků známých pod názvem Eclogae propheticae („Vybrané pasáže z prorockých knih“, tj. z Písma). Jedná se sna...
V pozůstalosti Klementa Alexandrijského se dochovala sbírka exegetických zlomků známých pod názvem Eclogae propheticae („Vybrané pasáže z prorockých knih“, tj. z Písma). Jedná se snad o náčrty připravovaného díla nebo o výpisky z Klementova spisu Hypotyposes („Náčrty“), který je rovněž dochován jen zlomkovitě. Oba texty, Eclogae i Hypotyposes, představují méně známou, ale velmi zajímavou stránku Klementova myšlení, totiž jeho zájem o biblickou exegezi. Kromě výkladů některých biblických pasáží (žalmy, epištoly) obsahují tato díla též vzácná svědectví o ústní tradici „presbyterů“, angelologické spekulace i citace ze ztracených památek starokřesťanské literatury (Petrova apokalypsa). Předkládaná publikace zahrnuje český překlad a podrobný komentář Eclog i všech dochovaných zlomků Hypotyposes (včetně zlomků dosud nevydaných), jakož i dalších tematicky příbuzných fragmentů Klementova díla. Edice zlomků, úvod, překlad a poznámky připravila Jana Plátová.
Sv. 2: Tento svazek komentované antologie přináší čtenářům výběr z textů pocházejících z oblasti Syropalestiny a okolních zemí, které se bezprostředně vztahují k jeho náboženskému prostředí. Text je rozdělen do dvou částí. První, kterou označujeme jako literární, obsahuje velkou skupinu mýtů, eposů, modliteb, hymnů a příkladů mudroslovné literatury. Druhá část pak přináší výběr z kultických skladeb, tedy textů, které používali kněží a další specialisté v kultickém rozměru náboženského života společnosti. Obdobně jako v ostatních svazcích této řady, tak i zde je zastoupen nejen obsahově, ale i chronologicky bohatý materiál, pokrývající období téměř tří tisíc let. Zatímco nejstarší zde zastoupený materiál představují texty ze starověké Ebly (dnešní Tell Mardích), tak nejmladší skladbou jsou Achíkarova slova, aramejsky psaný text objevený německou archeologickou expedicí na egyptské Elefantině v závěru roku 1906 a na počátku roku 1907. Většina textů, jež jsou obsaženy v tomto svazku, však pocházejí ze 2. tisíciletí př. Kr., přičemž nejvíce jsou zastoupeny texty z archívů starověkého Ugaritu (dnešní Rás Šamrá) a Emaru (dnešní Tell Meskene), datované převážně do 13.-12. století př. Kr.
V knize l´Ironie najdeme většinu pro Jankélévitche typických témat. Ironii vyčerpávajícím způsobem popisuje s pomocí nesčetných příkladů jako stav či typ morálního vědomí, jako ...
V knize l´Ironie najdeme většinu pro Jankélévitche typických témat. Ironii vyčerpávajícím způsobem popisuje s pomocí nesčetných příkladů jako stav či typ morálního vědomí, jako rétorickou figuru a jako literární strategii. Jde mu v prvé řadě o ironii jakožto literární útvar. Považuje ji za literární projev motivovaný dobrým, radostným vědomím: Co je ironie, ne-li vědomí, a to dobré radostné vědomí, v čemž se liší od pokrytectví? Není humoru bez lásky, ani ironie bez radosti. Celkem vzato ironie zachraňuje to, co se zachránit dá. Je smrtelná pro iluze, všude tká pavoučí sítě, do nichž se nechávají nachytat pedanti, domýšlivci a groteskní lidé. Ironie znamená pravou svobodu! volá Proudhon ze své cely ve Sv. Pelagii. Ironie vše zpochybňuje, svým indiskrétním dotazováním boří všechny definice, neustále ruší kazatelskou pedanterii, která se chce usadit v uspokojivé dedukci. Díky ironii myšlení dýchá volněji, když se rozpoznává, tančící a skřípějící, v zrcadle reflexe. Přeložil M. Hybler.
Sv. 7: Poetika je prvním filosofickým dílem, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá mj. problematikou tragédie a epiky, které byly v...
Sv. 7: Poetika je prvním filosofickým dílem, v němž se básnické umění stalo předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá mj. problematikou tragédie a epiky, které byly v Řecku považovány za nejzávažnější obory básnické tvorby. Překlad Poetiky je doplněn o soubor krátkých výpiskú (známý pod názvem Anonymní pojednání o komedii), který je pokládán za svědectví o obsahu nedochované II. knihy tohoto Aristotelova díla. Kniha v překladu M. Mráze vychází v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřeném úvodní studií a poznámkami
Jak spolu souvisejí časo-prostorový a řečový charakter naší zkušenosti? Jakou roli hraje rozdílný „smysl“ času a prostoru při rozumění významu? Předkládané studie tematizují zk...
Jak spolu souvisejí časo-prostorový a řečový charakter naší zkušenosti? Jakou roli hraje rozdílný „smysl“ času a prostoru při rozumění významu? Předkládané studie tematizují zkušenost smyslu z hlediska přítomnosti, jíž není míněna jen jedna časová dimenze, nýbrž přítomnost ve světě, tj. vazba mezi přítomným a spolu-přítomným (ne přítomným). Takto pojatá přítomnost je zkoumána se zřetelem k autorům, kteří směrodatně určili pojem přítomnosti ve významu časovém (Platón, Bergson, Heidegger, Merleau-Ponty), ale i se záměrem systematickým, který význam tohoto pojmu rozšiřuje a mění. Vyjasňování poměru mezi rozuměním jako takovým a vědeckým poznáním míří k pojetí bytí jako individuální přítomnosti ve světě, na níž se podílejí i věci a bytosti, jež nevládnou řečí a nevztahují se k všeobsáhlým dimenzím prostoru a času.
Sv. 5: Tento svazek obsahuje komemorativní, dedikační a náhrobní nápisy, dále pak grafitti, amulety, nápisy na pečetítkách a jiných drobných předmětech, které byly napsány ve starově...
Sv. 5: Tento svazek obsahuje komemorativní, dedikační a náhrobní nápisy, dále pak grafitti, amulety, nápisy na pečetítkách a jiných drobných předmětech, které byly napsány ve starověké Levantě v době bronzové, železné a perské (ca. 3. tisíciletí př. Kr. - 332 př. Kr.). Klínopisné písemnictví doby bronzové je zastoupeno nápisy z Ebly, Mari, Terky, Emaru a Ugaritu. Nápisy z doby železné jsou ze tří oblastí Levanty. Tou první jsou aramejské státy v severní Levantě, druhou pak foinická města na pobřeží Středozemního moře, a nakonec nápisy ze států jižní Levanty (Izrael, Judsko, Pelištejská oblast, Ammón, Moáb a Edóm).
První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939-1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo trans...
První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939-1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality.
Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovuje nejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí, opravené vydání překladu L. Menzela.
Autorovým záměrem je připomenout skutečnost zakořenění naší evropské kultury v řecké antice všem, jimž není řecká kultura lhostejná jakožto součást naší identity. Lhostejné však nemůže být řecké dědictví Evropy ani nikomu, kdo to myslí vážně s úkolem reflektovaného ověření svého vlastního duchovního východiska. Ne všechno, co tvoří evropskou identitu, má řecké počátky. Ale bez těchto počátků by Evropa nebyla tím, čím dnes je. Není zde oslovována žádná zvláštní obec filhellénů, humanistů či vzdělaných občanů - spíše se myslí na všechny Evropany, kteří se jako takoví cítí. Autor zde mluví jako Evropan k ostatním Evropanům v naději, že příspěvek z jeho oboru dojde stejné pozornosti jako příspěvek od ostatních disciplín, jež se zabývají pojmem „Evropa“. Hovoří spíše o obecných předpokladech a prvotních počátcích základních, typicky evropských postojů a hodnot než o jejich vývoji a zavedení. Kulturní pojem „Evropa“ chápe jako otevřenou, tolerantní, pluralistickou kulturu občanské společnosti, oproštěnou od absolutismu a státního náboženství, charakterizovanou historickým povědomím a orientací na vědu. Autor je dalek toho, aby byl hlasatelem určité ideologie. Antiku - a zejména řeckou antiku - nelze učinit poplatnou žádnému určitému společenskému řádu ani ideologii. Měla výrazný sklon k relativizaci svých vlastních hodnot a k (často přehnanému) oceňování kultur Východu. Novověká křesťanská kultura se teprve až v osvícenství naučila zpochybňovat samu sebe. Autor také doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.
Bedřich Loewenstein vyšel ze studií o německém liberalismu a radikalismu 19. století, v 6. letech se zabýval předpoklady nacismu v Německu a r. 1969 organizoval mezinárodní symposium o faš...
Bedřich Loewenstein vyšel ze studií o německém liberalismu a radikalismu 19. století, v 6. letech se zabýval předpoklady nacismu v Německu a r. 1969 organizoval mezinárodní symposium o fašismu v Evropě. Během následujících let zákazu povolání mu jeho základní téma: Moderní civilisace a její slepé uličky vykrystalizovalo na široký historický náčrt vzniku občanské společnosti (něm. 1987, česky 1995), doplněný o druhý svazek pod titulem Problemfelder der Moderne (199). V letech jeho působení na berlínské Svobodné universitě (1979-1994) se Loewenstein nadto zabýval teoriemi nacionalismu a revoluce, osvícenstvím, první světovou válkou, utopiemi a mezioblastmi historie a psychologie. Víra v pokrok představuje velkou syntézu jeho historického a filosofického uvažování.
Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935-1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege...
Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935-1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Dodatek byl sepsán v roce 1956 a poprvé uveřejněn spolu s přednáškou v roce 1960. Studie promýšlí a problematizuje metafyzické pojetí jsoucna a pravdy prostupující všemi jevy, které charakterizují epochu novověku. Pro podrobnou analýzu si vybírá jeden z nich, totiž fenomén moderní vědy, výzkumu a techniky a podává jeho výklad, který je dodnes vysoce aktuální.
Nejvýznamnější kniha kanadského představitele soudobé hermeneutiky, která shrnuje vývoj metody porozumění od pozdní antiky až po dnešní diskusi o problematice interpretace a mezikulturn...
Nejvýznamnější kniha kanadského představitele soudobé hermeneutiky, která shrnuje vývoj metody porozumění od pozdní antiky až po dnešní diskusi o problematice interpretace a mezikulturního dorozumění. Zvláštní pozornost věnuje hermeneutice Heideggerově a Gadamerově.
Autor v díle tematicky rozvíjí stejnou základní myšlenkovou linii jako v Pojmu politična. Ústředními body zůstává problematika politického prostoru, legalita a legitimita, mezinárodní ...
Autor v díle tematicky rozvíjí stejnou základní myšlenkovou linii jako v Pojmu politična. Ústředními body zůstává problematika politického prostoru, legalita a legitimita, mezinárodní vztahy a otázka přirozenosti a nepřirozenosti. Na tomto pozadí popisuje autor vývoj partyzánského hnutí od jeho počátků ve španělské partyzánské válce proti Napoleonovi až do moderní doby, analyzuje Clausewitzovy úvahy o partyzánství, zabývá se vlivem, jenž měly na vývoj partyzánského hnutí Lenin, Mao Ce-tung, Stalin, Che Guevara, Castro aj., a zdůrazňuje, že jedním ze základních znaků partyzána je vždy jeho politická angažovanost.
Adornova stať „ Schéma masové kultury “ byla nalezena v autorově pozůstalosti a přestavuje volné pokračování kapitoly o kulturním průmyslu z Dialektiky osvícenství. Lze ji považovat...
Adornova stať „ Schéma masové kultury “ byla nalezena v autorově pozůstalosti a přestavuje volné pokračování kapitoly o kulturním průmyslu z Dialektiky osvícenství. Lze ji považovat za shrnutí Adornovy kritiky masové kultury. Čtenář v ní nalezne Adornovu diagnózu základních prvků masové kultury: reklamy, filmu, rozhlasu, hudby. Přeložil Milan Váňa a Michael Hauser.
Kniha je pokusem odhalit historicky relevantní filosofickou pozici myslitele Pyrrhóna z Elidy. Autor v ní podává pravděpodobný obraz života a myšlení filosofa, který byl pro současníky ne...
Kniha je pokusem odhalit historicky relevantní filosofickou pozici myslitele Pyrrhóna z Elidy. Autor v ní podává pravděpodobný obraz života a myšlení filosofa, který byl pro současníky nezřídka předmětem skandalizace a pro neopyrrhónské skeptiky ideálem neotřesitelnosti a předmětem reinterpretace.
Rozšířená a upravená verze čtyř přednášek na Union Theological Seminary v New Yorku v r. 1964. Náboženské myšlení má konečně šanci, že bude posuzováno z hlediska své vlastní pod...
Rozšířená a upravená verze čtyř přednášek na Union Theological Seminary v New Yorku v r. 1964. Náboženské myšlení má konečně šanci, že bude posuzováno z hlediska své vlastní podstaty, a ne podle nenáležité náhražky.
Pojednání ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek spojených s jejím fungováním. Plútarchos zde reflektuje skurečnost,...
Pojednání ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek spojených s jejím fungováním. Plútarchos zde reflektuje skurečnost, že v jeho době jsou věštby už výhradně prozaické.
Práce podává ucelený obraz svébytného biologického myšlení velkého básníka a přírodovědce. Věnuje se dobovému i biografickému kontextu Goethova přírodovědného bádání, jeho vě...
Práce podává ucelený obraz svébytného biologického myšlení velkého básníka a přírodovědce. Věnuje se dobovému i biografickému kontextu Goethova přírodovědného bádání, jeho vědeckému stylu i přírodovědcům, kteří goethovskou přírodovědu dále rozvíjeli.
Práce si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Navazuje na filosofické koncepce, které zdůrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnost...
Práce si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Navazuje na filosofické koncepce, které zdůrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnosti fenomenologické analýzy úmyslu jakožto rozlišujícího znaku jednání. Ve druhé se obrací k těm filosofickým koncepcím, které se pokoušejí o recepci Aristotelova pojmu praxis v kontextu myšlení 20. století (Heidegger, Gadamer, Ricoeur, Arendtová). V závěru autor nastiňuje hlavní rysy situace jednání.
Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. ...
Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.
Ceněná, přehledně strukturovaná, stručná, ale přitom obsahově bohatá učebnice poskytuje vhled do základních otázek evangelické theologie. Jednotlivé kapitoly (předmět theologie, zjev...
Ceněná, přehledně strukturovaná, stručná, ale přitom obsahově bohatá učebnice poskytuje vhled do základních otázek evangelické theologie. Jednotlivé kapitoly (předmět theologie, zjevení, Písmo svaté, vztah Starého a Nového zákona, víra a rozum, problém kánonu, otázka biblické hermeneutiky, theologie jako věda aj.) mají stejnou strukturu: Joest nejprve klade zásadní otázky k danému tématu, poté v kritickém rozhovoru nastiňuje reprezentativní pokusy o jejich řešení v dějinách evangelické theologie. Nakonec připojuje formou delší řady tezí vlastní odpověoe. Učebnice tak přináší jednak dějinný přehled, jednak díky závěrečným tezím motivuje k vlastnímu přemýšlení.
Jeden ze dvou svazků Ricoeurova raného díla Filosofie vůle, který pojednává o symbolice zla, a to souběžně v semitské a řecké kulturní oblasti. Dílo uvádí čtenáře do fenomenologie ...
Jeden ze dvou svazků Ricoeurova raného díla Filosofie vůle, který pojednává o symbolice zla, a to souběžně v semitské a řecké kulturní oblasti. Dílo uvádí čtenáře do fenomenologie a hermeneutiky náboženství.
Ve výboru z všestranné tvorby německého polyhistora 18. století, přítele i soka Goetha a Schillerova, Johanna Gottlieba Herdera, má český čtenář poprvé příležitost seznámit se s aut...
Ve výboru z všestranné tvorby německého polyhistora 18. století, přítele i soka Goetha a Schillerova, Johanna Gottlieba Herdera, má český čtenář poprvé příležitost seznámit se s autorovými úvahami o jazyce, literatuře a dějinách od antiky po přítomnost.
Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a...
Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj. ukazuje, jak z jistých základních duchovních činností inteligentní bytosti se pro ni ustavuje vědomí objektivního světa. Spis vrcholí analýzou uměleckého díla. Českému čtenáři se tento spis poprvé dostává do rukou v úplné podobě.
První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného...
První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného živočicha. Zjišťuje, že „věda nemyslí“ a vykládá, co pro něho znamená „myslet“. Na pomoc si bere Nietzscheho ve snaze vyrovnat se s jeho myšlenkou „nadčlověka“ a „věčného návratu téhož“. Překlad druhé části přednáškového cyklu se připravuje. Z německého originálu Das heißt Denken? Vorlesung Wintersemester 1951/52 (Stuttgart, Reclam 1992, podle vydání v nakladatelství Max Niemayer, Tübingen 1984) přeložili Petr Fischer a Ivan Chvatík. První vydání 2014, dotisk prvního vydání, Praha 2018.
Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů, se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání, která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovs...
Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů, se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání, která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovskou fenomenologií, ale zároveň implikuje i důslednou kritiku některých jejich základních tezí. Vnímající subjekt, jak se ho Barbaras snaží ustavit, takto přestává být nezainteresovanou instancí či transcendentalním egem a jeho vztah ke světu se odehrává na bázi touhy. Při budování této koncepce se Barbaras kromě Husserla inspiruje zejména K. Goldsteinem, E. Strausem a H. Bergsonem
Významný nizozemský historik první poloviny 20. století vydal monografii o Erasmu Rotterdamském roku 1924. Tato práce o životě a díle slavného humanistického myslitele se opírá o č...
Významný nizozemský historik první poloviny 20. století vydal monografii o Erasmu Rotterdamském roku 1924. Tato práce o životě a díle slavného humanistického myslitele se opírá o část Erasmovy korespondence zpracovanou do roku 1524. Podkladem pro český překlad bylo nizozemské vydání z r. 1988. s přihlédnutím k poslednímu Huizingou revidovanému vydání z r. 1936. Publikace je opatřena bohatým obrazovým materiálem.
Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovu představu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativní psychologii. Svou třetí částí vytvá...
Klasické filosofické dílo z konce 17. století. Úvodem vyvrací Descartovu představu o vrozenosti idejí. Svým „ideismem“ zakládá mj. asociativní psychologii. Svou třetí částí vytváří novověkou sémantiku. V závěrečné čtvrté části formuluje stupně a meze poznání, včetně toho, jak poznávat „deisticky“ Boha. Dílo vyprovokovalo Leibnize k obšírné replice a Berkeleye k psychofyzickému paralelismu. Kniha patří mezi základní publikace novověkého myšlení. Autor je považován nejen za klasika tzv. empirismu, ale právemse řadí také mezi stěžejní autory moderního liberalismu.
Studie obsahuje myšlenkové jádro Patočkovy vlastní filozofické pozice. Rozvrh úvah na téma filozofie svobody sahá od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Vych...
Studie obsahuje myšlenkové jádro Patočkovy vlastní filozofické pozice. Rozvrh úvah na téma filozofie svobody sahá od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Vychází ke 1. výročí autorova narození.
Námětem monografie je identitní teorie predikace. Predikací se rozumí takové připojení predikátu k subjektu, že jím vzniká smysluplný výrok vyjadřující nějaký poznatek.
Námětem monografie je identitní teorie predikace. Predikací se rozumí takové připojení predikátu k subjektu, že jím vzniká smysluplný výrok vyjadřující nějaký poznatek.
Tato edice tzv. kumránských rukopisů obsahuje 2000 let staré texty židovského společenství, které byly nalezeny ve čtyřicátých letech minulého století v jeskyních u Mrtvého moře. Če...
Tato edice tzv. kumránských rukopisů obsahuje 2000 let staré texty židovského společenství, které byly nalezeny ve čtyřicátých letech minulého století v jeskyních u Mrtvého moře. Českému čtenáři se tak poprvé dostává do rukou překlad těchto textů, jež umožňují vhled do judaismu v období před pádem Druhého jeruzalémského chrámu (70 n. l.), tj. do doby, která měla rozhodující vliv pro vznik křesťanství. Kniha obsahuje dva rozsáhlé úvody S. Segerta a J. Duška a desítky originálních kumránských textů s jejich překlady do českého jazyka. K nejdůležitějším textům patří nepochybně ty, jež se přímo týkají kumránského způsobu života, jako např. Řád jednoty, Řád sboru, Damašský spis, Válečný řád, ale např. i záhadný Měděný svitek. Výběr zahrnuje řády, nařízení, výklady a parafráze biblických knih, poetické a liturgické texty a další literaturu.
Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a pr...
Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a proti holistickému sociálnímu inženýrství, navrhujícímu „systémová řešení“, obhajuje inženýrství dílčí, které místo neuskutečnitelného jednorázového nastolení co nejlepšího stavu hledí odstraňovat jedno po druhém ty nejpalčivější zla a nepořádky. Ale Otevřená společnost i daleko více než to: je to srozumitelný a čtivý text, kde čtivost není výsledkem chtěné snahy o popularizaci, nýbrž Popperova přesvědčení, že osud svobodného světa možná závisí na tom, aby se hlavní sdělení knihy dostalo k co největší skupině čtenářů. Tímto sdělením je: budoucnost je otevřená! Bude-li vám někdo tvrdit, že doba si žádá to či ono (v době psaní knihy plánované hospodářství a totalitární politiku), nemůže mít pravdu, protože o tom, co nastane, nerozhodují nějaké trendy či dějinná směřování, nýbrž rozhodnutí lidí. Důkladněji to dokazuje v Bídě historicismu, ale šířit toto poselství se pokouší především zde (a přidává k tomu i kontroverzní, ale závažnou analýzu jistého aspektu díla největšího filosofa všech dob, za něhož Popper považuje Platóna).
Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem ...
Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřil své rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo - roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi - nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism).
Rekonstrukce přednáškového cyklu Jana Patočky ze školního roku 1971-1972 pořízená na základě magnetofonových nahrávek a zápisů posluchačů. Byl to poslední cyklus, který Patočka pr...
Rekonstrukce přednáškového cyklu Jana Patočky ze školního roku 1971-1972 pořízená na základě magnetofonových nahrávek a zápisů posluchačů. Byl to poslední cyklus, který Patočka proslovil na Filosofické fakultě UK, než byl donucen odejít do důchodu. Text zde vychází vůbec poprvé. Nebyl uveřejněn ani v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky, protože se jej teprve nedávno podařilo sestavit.
Vznik matematické logiky je první revolucí v logice od dob Aristotelových. Úvodní část tvoří český překlad, druhou a třetí část doprovází faksimile prvního německého vydání (18...
Vznik matematické logiky je první revolucí v logice od dob Aristotelových. Úvodní část tvoří český překlad, druhou a třetí část doprovází faksimile prvního německého vydání (1879) - druhá část je dvojím překladem: do češtiny a do dnešní symboliky, třetí pak výkladem-přepisem do současného značení i jazyka.
Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie svě...
Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie světových bytostí (bohy, blažené zesnulé, žijící i panovníka) shodným způsobem. V úvodu se věnuje postavení lidské bytosti v rámci egyptské kosmologie a ve vztahu k ostatním bytostem. Dále přechází od problematiky stvoření člověka k motivu zrození a jeho náboženské interpretaci. Velký důraz je kladen také na pojetí „složek a projevů“ bytosti, a to jak za života člověka, tak po smrti. Publikace je tematicky završena rozborem egyptských představ o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací na svůj začátek skrze téma smrti jako nového zrození.
Sv. XIII: Sedmá kniha je poslední souvisle dochovanou částí Stromat. Je věnována otázce zbožnosti a cíli křesťanského života. Křesťanský „gnostik“ podle Klementa není člověkem ...
Sv. XIII: Sedmá kniha je poslední souvisle dochovanou částí Stromat. Je věnována otázce zbožnosti a cíli křesťanského života. Křesťanský „gnostik“ podle Klementa není člověkem pověrčivým, avšak ani atheistou, je bytostí, která s láskou poznává Boží vůli a „sama sebe tvoří“ k Božímu obrazu. V závěru se Klement vyrovnává se skeptickou námitkou, podle níž neshody mezi různými proudy křesťanského myšlení zpochybňují možnost poznat pravdu na základě víry.
Sv. V: Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předklá...
Sv. V: Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předkládá Platón v Ústavě. Spis O světle je inspirován plótínovskou metafyzikou světla. Alegorické výklady Slunce a světla patří ke klíčovým motivům Ficinova myšlení.
Ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, se Hannah Arendtová věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení. V prvním svazku zasazuje myšlení do prostoru lidské praxe, aby právě takto ukázala jeho svébytnost, a snaží se na tradiční metafyzické otázky podat nemetafyzické odpovědi. Její úvaha je osobitým a pronikavým dialogem se Sókratem, Platónem, Aristotelem, Kantem, Heideggerem a dalšími postavami filosofické tradice - ale také pozoruhodnou interpretací textů Franze Kafky či W. H. Audena.
Obraz proměny řeckého světa a myšlení mezi 12. a 5. stol. př. Kr., mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis. Druhé opravené vydání.
Obraz proměny řeckého světa a myšlení mezi 12. a 5. stol. př. Kr., mezi zánikem mykénské palácové civilizace a vznikem klasické řecké polis. Druhé opravené vydání.
Myšlení Maurice Merleau-Pontyho prošlo od jeho raných prací o vnímání složitým vývojem, vedoucím až k nezavršenému pokusu o vybudování ontologie smyslově vnímatelného. Předkládan...
Myšlení Maurice Merleau-Pontyho prošlo od jeho raných prací o vnímání složitým vývojem, vedoucím až k nezavršenému pokusu o vybudování ontologie smyslově vnímatelného. Předkládaný sborník, sestavený z větší části ze sekundárních textů předních merleau-pontyovských specialistů a doplněný ukázkami Merleau-Pontyho poznámek k přednáškám věnovaným pojmu založení, nabízí různé pohledy na problematiku vymezenou dvěma pojmy, které jsou pro pozdní Merleau-Pontyho myšlení určující: pojmy ideality a založení. Vzhledem k tomu, že právě uvažování o tematice spojené s těmito dvěma pojmy vedlo některé Merleau-Pontyho následovníky k vypracování vlastních fenomenologických projektů, lze tento svazek považovat nejen za průvodce pozdní Merleau-Pontyho filosofií, ale také za průhled do současné francouzské fenomenologie.
Kniha je nejen úvodem do filosofování a filosofie, ale zároveň úvodem do myšlení Ladislava Hejdánka. Autor ve dvanácti sešitech dělených do krátkých a přehledných kapitol představuje...
Kniha je nejen úvodem do filosofování a filosofie, ale zároveň úvodem do myšlení Ladislava Hejdánka. Autor ve dvanácti sešitech dělených do krátkých a přehledných kapitol představuje své vlastní uvažování nad základními i širšími filosofickými otázkami a čtenáři nabízí přehled témat a jejich řešení, kterými jej uvádí do filosofie a jejích dějin a také jej vede k samostatnému myšlení.
V tomto svazku je poprvé zpřístupněna Patočkova korespondencese slavistou, filosofem, žákem E. Husserla, objevitelem Komenského Obecné porady D. Čyževśkým, s německým filosofem výchovy...
V tomto svazku je poprvé zpřístupněna Patočkova korespondencese slavistou, filosofem, žákem E. Husserla, objevitelem Komenského Obecné porady D. Čyževśkým, s německým filosofem výchovy, komeniologema pozdějším vydavatelem Patočkova souborného komeniologického díla K. Schallerem a s francouzskou komenioložkou M. Denisovou. Jde o rozsáhlou a významnou součást Patočkovy komeniologické pozůstalosti, jež přesahuje úzký rámec komeniologiea přináší velmi cenné prameny pro úplnější poznání myslitelského odkazu Jana Patočky
Merleau-Ponty je přesvědčen, že na svět, jak se nám odhaluje ve vnímání, máme sklon zapomínat. Zde předkládaných sedm rozhlasových přednášek z roku 1948 (jejichž obecným tématem b...
Merleau-Ponty je přesvědčen, že na svět, jak se nám odhaluje ve vnímání, máme sklon zapomínat. Zde předkládaných sedm rozhlasových přednášek z roku 1948 (jejichž obecným tématem bylo „utváření myšlení“) je soustředěným znovuobjevováním vnímaného světa.
Titul druhého dílu Benjaminových Vybraných spisů vystihuje hlavní součásti svazku: na jedné straně teoretické texty k filosofii jazyka a k teorii poznání, na straně druhé výbor z deset...
Titul druhého dílu Benjaminových Vybraných spisů vystihuje hlavní součásti svazku: na jedné straně teoretické texty k filosofii jazyka a k teorii poznání, na straně druhé výbor z desetiletí připravovaného opus magnum Pasáže. V knize se objeví například Úkol překladatele, Program nadcházející filosofie, překlad původní verze Teoreticko - poznávací předmluvy k Původu barokní truchlohry či stať O pojmu dějin.
Tato kniha je prvním svazkem šestidílné řady týkající se písemnictví a dějin starověké Syropalestiny v kontextu okolních kultur. Kniha mapuje písemné památky starověkého Předního ...
Tato kniha je prvním svazkem šestidílné řady týkající se písemnictví a dějin starověké Syropalestiny v kontextu okolních kultur. Kniha mapuje písemné památky starověkého Předního východu se zaměřením na Mezopotámii, Sýrii, Palestinu, Anatolii, Írán, Arabský poloostrov a Egypt v období od 3. tisíciletí do počátku hellénismu.
Těžištěm svazku je přednáškový cyklus z roku 1933, ve kterém španělský filosof podnikl jeden z vůbec prvních pokusů o teoretické uchopení techniky a jejího vztahu k člověku. V dalších esejích se Ortega y Gasset vyjadřuje k pozdnímu Heideggerovi, s nímž se setkal na kolokviu v Darmstadtu, k filosofickému stylu, k architektuře či k teoretickým problémům fyziky.
První díl Fenomenologických spisů (SS-6/Fen-I), nazvaný Přirozený svět, obsahuje publikované texty z raného období autorovy tvorby v době před Druhou světovou válkou, tedy především ...
První díl Fenomenologických spisů (SS-6/Fen-I), nazvaný Přirozený svět, obsahuje publikované texty z raného období autorovy tvorby v době před Druhou světovou válkou, tedy především autorovu doktorskou a habilitační disertaci, a několik drobných publikovaných textů z doby okupace a krátkého poválečného období do nástupu komunismu.
Tématem knihy je Kantův morální zákon jako základní princip Kantovy praktické filosofie. Autoři obou textů, Konrad Cramer a Michael Wollf, probírají problematiku morálního zákona přede...
Tématem knihy je Kantův morální zákon jako základní princip Kantovy praktické filosofie. Autoři obou textů, Konrad Cramer a Michael Wollf, probírají problematiku morálního zákona především ve vztahu ke Kantově Kritice praktckého rozumu, v níž byl zformulován jako základní zákon čistého praktického rozumu.
Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a pr...
Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a proti holistickému sociálnímu inženýrství, navrhujícímu „systémová řešení“, obhajuje inženýrství dílčí, které místo neuskutečnitelného jednorázového nastolení co nejlepšího stavu hledí odstraňovat jedno po druhém ty nejpalčivější zla a nepořádky. Ale Otevřená společnost je daleko více než to: je to srozumitelný a čtivý text, kde čtivost není výsledkem chtěné snahy o popularizaci, nýbrž Popperova přesvědčení, že osud svobodného světa možná závisí na tom, aby se hlavní sdělení knihy dostalo k co největší skupině čtenářů. Tímto sdělením je: budoucnost je otevřená! Bude-li vám někdo tvrdit, že doba si žádá to či ono (v době psaní knihy plánované hospodářství a totalitární politiku), nemůže mít pravdu, protože o tom, co nastane, nerozhodují nějaké trendy či dějinná směřování, nýbrž rozhodnutí lidí. Důkladněji to dokazuje v Bídě historicismu (1957), ale šířit toto poselství se pokouší především zde (a přidává k tomu i kontroverzní, ale závažnou analýzu jistého aspektu díla největšího filosofa všech dob, za něhož Popper považuje Platóna)..
Autor zde shrnuje výtěžky svých studií ke staroegyptským, staroizraelským a evropským představám o politickém řádu. Soustřeďuje se přitom na proměnlivé vztahy mezi politickým spol...
Autor zde shrnuje výtěžky svých studií ke staroegyptským, staroizraelským a evropským představám o politickém řádu. Soustřeďuje se přitom na proměnlivé vztahy mezi politickým společenstvím a náboženskými soustavami, přičemž rozlišuje dva aspekty politické theologie. První se týká theologických implikací politických pojmů a představ, druhý politických implikací, theologických pojmů a koncepcí. Autor zdůrazňuje, že často vyzdvihovaný proces sekularizace theologických pojmů má i svůj protějšek a že některé centrální theologické pojmy jsou theologizovanými pojmy politickými. Po podrobné a bohatě členěné analýze egyptských a izraelských náboženských a politických soustav a jejich vzájemných vztahů je v závěru věnována rozsáhlá studie postavě Mojžíše.
6. Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno dal...
6. Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice poznání a dospívá k převratně novému vymezení jak tradičních pojmů teorie poznání (smyslovost, rozum, apriori, adekvace aj.), tak i klíčových pojmů ontologických (bytí, předmět, realita, idealita, podstata aj.)
Sv. 1: Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 179, která nikdy za Kantova života nevyšla. Utor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normat...
Sv. 1: Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 179, která nikdy za Kantova života nevyšla. Utor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 navíc tematizuje specificky filosofickou problematiku, totiž problém filosofie jako systému. Asi 8 stran.
Spis Kategorie patří přes svůj nevelký rozsah k dílům, jež ovlivnila vývoj logiky a filosofie od antiky až do novověku. Je v něm předloženo proslulé aristotelské dělení slov podle je...
Spis Kategorie patří přes svůj nevelký rozsah k dílům, jež ovlivnila vývoj logiky a filosofie od antiky až do novověku. Je v něm předloženo proslulé aristotelské dělení slov podle jejich významů do deseti kategorií, které se pak postupně stávají tématy dalšího výkladu. Překlad dochovaného znění Kategorií je doplněn překladem Úvodu k Aristotelovým „Kategoriím“, který k tomuto pojednání napsal novoplatonik Porfyrios. Nový český překlad M. Mráze vychází v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřeném úvodní studií a poznámkami.
Petr Fenton cestoval do Indie a Nepálu a vyhledal těch několik málo míst, kde uprchlíci stále ještě v plném rozsahu praktikují tibetskou medicínu - jednu z nejsilnějších léčitelských...
Petr Fenton cestoval do Indie a Nepálu a vyhledal těch několik málo míst, kde uprchlíci stále ještě v plném rozsahu praktikují tibetskou medicínu - jednu z nejsilnějších léčitelských tradic na světě, zdokonalovanou po staletí, které nyní hrozí, že se ztratí spolu s lidmi, kteří ji praktikují. Fenton se vypravil s lidovými léčiteli do himalájských předhůří, cestoval po klášterech, svatyních a léčebných centrech, dělal rozhovory s lamy, tantrickými léčiteli a tibetskými doktory. S fascinujícími příběhy, fotografiemi a bylinnými kresbami Fenton vysvětluje tibetské používání léčivých rostlin a žijící duchovní principy, které dávají jejich léčebné praxi takovou sílu. Výsledkem je praktický návod jak pomoci každému z nás znovu nastolit rovnováhu svého těla, mysli a duše - základu dobrého zdraví.
Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie v jeho vývoji od prvních náčrtů, klonících se k atomismu a mechanicismu, až po definitivní formulaci spirituálního dynamismu.
Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie v jeho vývoji od prvních náčrtů, klonících se k atomismu a mechanicismu, až po definitivní formulaci spirituálního dynamismu.
Sv. IV: Traktát, v němž padovský renesanční aristotelik zkoumá různé možnosti řešení otázky po nesmrtelnosti lidské duše. Pomponazzi rozebírá stanovisko Averroovo, Platónovo, Tomáše Akvinského a Alexandra z Afrodisiady a dochází k závěru, že problém není filosofickými prostředky řešitelný. Spis vyvolal v 16. století ostré reakce a ovlivnil filosofii i ve stoletích následujících. Latinsko-české vydání v překladu M. Petříčka s úvodní studií T. Nejeschleby.
E. Fink rozvinul ve svém díle mj. alternativní podobu fenomenologie světa, jenž stejně jako hra nemá žádný poslední základ či účel (Svět jako symbol světa, česky 1993), a pod vlivem ...
E. Fink rozvinul ve svém díle mj. alternativní podobu fenomenologie světa, jenž stejně jako hra nemá žádný poslední základ či účel (Svět jako symbol světa, česky 1993), a pod vlivem Nietzschovým se distancoval od platónské myšlenky stupňování bytí. Ne náhodou se mu proto v této knize podařilo podat jednu z nejcitlivějších interpretací Nietzschova myšlení na německé půdě.
Sv. 21: V tomto svazku bude vůbec poprvé vydána Patočkova korespondence s komeniology, např. s norskou komenioložkou českého původu M. Blekastadovou, se S. Sousedíkem, dále pak s L. Mašín...
Sv. 21: V tomto svazku bude vůbec poprvé vydána Patočkova korespondence s komeniology, např. s norskou komenioložkou českého původu M. Blekastadovou, se S. Sousedíkem, dále pak s L. Mašínovou, J. Popelovou, J. Ludvíkovským, J. Bramborou aj. Edice poskytne pramenný základ pro úplnější poznání díla našeho předního interpreta Komenského, pro dějiny filosofie a literatury i pro politické dějiny 20. století. V tomto ohledu je zvláště cenným pramenem korespondence M. Blekastadové z doby bezprostředně po smrti J. Patočky s předními evropskými vědci (např. s L. Landgrebem, R. Jakobsonem).
Předložená studie zkoumá Hegelovy výklady Aristotelovy psychologie a metafyziky ducha (nús), jež jsou rozvinuty v jeho přednáškách o dějinách filosofie. Autor se pokouší obhájit Hegelo...
Předložená studie zkoumá Hegelovy výklady Aristotelovy psychologie a metafyziky ducha (nús), jež jsou rozvinuty v jeho přednáškách o dějinách filosofie. Autor se pokouší obhájit Hegelovu hlavní interpretační tezi, podle které Aristotelés nejenže není protikladem Platóna jakožto spekulativního myslitele, nýbrž je dokonce mnohem spekulativnější. Autor přitom postupuje tak, že nejprve předloží vlastní interpretace vybraných pasáží z knihy O duši a Metafyziky a poté představí jejich interpretaci u Hegela. Tím se má stát zřejmou Hegelova hermeneutická korektnost a systematický význam jeho zájmu o Aristotelovo myšlení. Studii lze rovněž chápat jako pokus o zpochybnění v současnosti dominantního materialistického výkladu mysli, resp. ducha.
Kniha je pokusem o výklad Patočkova pojetí duchovních základů Evropy na širším pozadí jeho myšlení zahrnujícím jeho fenomenologii, filosofii dějin a dějiny filosofie. Autor se pokouší o kritickou reflexi Patočkova pojetí evropských duchovních dějin jako formace, transformace a úpadku péče o duši, kterou doplňuje o některé vlastní úvahy ke vztahu mezi antickou a křesťanskou podobou evropského ducha.
Ve druhém dílu své trilogie odhaluje Dumézil na základě analýzy a srovnání literárního dědictví indoevropských národů pozoruhodné a velmi přesné shody v jejich mytologii. V první části jsou hlavním tématem tři provinění hrdinů (skandinávského Starkada, indického Šišupály a řeckého Héraklea), ve druhé části jde o společný prototyp, z kterého vychází indický kouzelník Kávja Ušanas a íránský král Kavi Usan, a ve třetí jsou to shody v životní dráze dvou králů (indického Jájatiho a irského Eochaida Fedlecha) a jejich potomků.
Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických roz...
Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických rozhovorů, v nichž se mohou obě strany dostávat do sporu a do „krize“. Tematicky je výbor velmi pestrý, týká se umění, kultury a básnictví, ale také pravdy, demokracie či podstaty člověka. Podobně pestrý je soubor těch, s kterými se autor setkává (Halas, Trefulka, Hašek, M. Machovec, Z. Mlynář, Rádl, Hromádka, J. B. Souček, Kosík, Patočka, Solženicyn, Dürrenmatt, Cervantes, Turgeněv, Heidegger či Jaspers).
Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v...
Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v nich již číst zlom, který vyvrcholí spiskem O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Tématickým ohniskem těchto textů, které ve většině případů spisku O pravdě a lži těsně předcházejí, je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.
Kniha Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie je věnována konverzím jak z hlediska všeobecně historického, tak i z hlediska osudů jednotlivých konvertitů, a to od ...
Kniha Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie je věnována konverzím jak z hlediska všeobecně historického, tak i z hlediska osudů jednotlivých konvertitů, a to od biblických dob až do konce 18. století. Důležitou součástí knihy jsou nejen základní halachická ustanovení, ale i příklady židovské ústní tradice (Mišna, Gemara, midraše), které se konverzí či konvertity zabývají. Českému čtenáři se touto cestou dostává poprvé do rukou kniha, která ho seznámí s vývojem a proměnami jedné, ne úplně běžně známé stránky života židovské pospolitosti.
Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d´histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie ...
Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d´histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách, toto dílo zároveň vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, které se nepřestává vyvíjet. Druhý svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Číny, Indie, Evropy a Íránu a také judaismu až po vznik křesťanství.
Po vydání Prolegomen k čisté logice se Husserl rozhodl uveřejnit šest na sebe volně navazujících logických zkoumání, která znamenala převrat v pohledu na povahu a výkony vědomí. Husse...
Po vydání Prolegomen k čisté logice se Husserl rozhodl uveřejnit šest na sebe volně navazujících logických zkoumání, která znamenala převrat v pohledu na povahu a výkony vědomí. Husserl se v hlavní části svých analýz snaží ukázat, jak je možno skloubit realitu konkrétně se odehrávajících psychických prožitků, jež mají intencionální povahu, s jejich ideální podstatou, tj. významem, a jak je na tomto základě možno nově položit a vyjasnit problematiku vědomí, myšlení a poznání. Připravovaný svazek II/1 obsahuje prvních pět logických zkoumání (1: Výraz a význam, 2: Ideální jednota species a novější teorie abstrakce, 3: K nauce o celcích a částech, 4: Rozdíl samostatných a nesamostatných významů a idea čisté gramatiky, 5: O intencionálních prožitcích a jejich obsazích). Přeložili P. Urban, K. Novotný a H. Janoušek.
Antologie vybraných textů představuje reprezentativní průřez tisíciletými dějinami řecké matematiky v jejích nejdůležitějších disciplínách. Obsahuje mj. podstatný výbor z Eukleido...
Antologie vybraných textů představuje reprezentativní průřez tisíciletými dějinami řecké matematiky v jejích nejdůležitějších disciplínách. Obsahuje mj. podstatný výbor z Eukleidových Základů a ze spisů Archimédových, ukázky z Apollóniových Kuželoseček, z Ptolemaiova Almagestu či z Diofantovy Aritmetiky. Antologii uspořádal, úvodní studii napsal a poznámkami opatřil Z. Šír. Přeložili R. Mašek a A. Šmíd. Řecko-české vydání.
Sv. 7: Druhý díl Fenomenologických spisů zahrnuje fenomenologické texty, které Jan Patočka uveřejnil doma či v zahraničí po roce 1949. Vzhledem k tomu, že se v padesátých letech zabýval...
Sv. 7: Druhý díl Fenomenologických spisů zahrnuje fenomenologické texty, které Jan Patočka uveřejnil doma či v zahraničí po roce 1949. Vzhledem k tomu, že se v padesátých letech zabýval převážně studiem a vydáváním díla J. A. Komenského, pochází první velká práce tohoto svazku až z roku 1965. Svazek tedy obsahuje pozdní autorovu fenomenologickou tvorbu a představuje ústřední část celých Sebraných spisů. Asi 6 stran.
Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce. Nový překlad J. Mour...
Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce. Nový překlad J. Mourala.
Nový překlad jednoho z nejdůležitějších děl politické filosofie doby osvícenství vychází ze současného stavu bádání o politické teorii autora Ducha zákonů. Překlad je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Překlad prvního dílu je součástí projektu překladu celého Ducha zákonů včetně Obrany „Ducha zákonů“ (druhý díl a Obrana v češtině ještě nikdy nevyšly), kterou Montesquieu napsal v odpově na útoky proti knize. Přeložila Hana Fořtová. Asi 35 stran.
Publikace představuje úvod do staroegyptského náboženství, především s ohledem na problematiku pojetí božského a božských bytostí a jejich odrazu v přirozeném a lidském světě. Náb...
Publikace představuje úvod do staroegyptského náboženství, především s ohledem na problematiku pojetí božského a božských bytostí a jejich odrazu v přirozeném a lidském světě. Náboženství starého Egypta a jeho jednotlivé fenomény jsou tak nahlíženy v jejich provázanosti s přírodními místními podmínkami, přírodními jevy, lidskou existencí a uspořádáním společnosti. Všechny tyto roviny se v egyptské kultuře a náboženství neoddělitelně prostupují.
Stěžejní dílo, jímž byly položeny základy fenomenologie. První část Logických zkoumání představuje důsledné odmítnutí psychologismu v logice, tj. ztotožnění logických a psycholo...
Stěžejní dílo, jímž byly položeny základy fenomenologie. První část Logických zkoumání představuje důsledné odmítnutí psychologismu v logice, tj. ztotožnění logických a psychologických zákonů myšlení, a dokazuje protismyslnost jeho skeptických a relativistických důsledků. Husserl, toho času neznámý privátní docent, vyvrací odvážně stanoviska mnoha vynikajících logiků a psychologů své doby a tuto polemiku zasazuje do celkového rámce projektu čisté logiky, kterou vymezuje jako vědu o ideálních podmínkách možnosti teorie vůbec. Prolegomena, která svými kritickými analýzami připravují nové pojetí logiky, jsou tak úvodem nejen k šesti následujícím Logickým zkoumáním, jež tuto ‚novou logiku‘ konkrétně rozpracovávají, ale spolu s nimi zároveň jistým úvodem k Husserlovu celoživotnímu výzkumu logického myšlení, poznání a vědomí vůbec názorně-deskriptivní metodou. Přeložila K.S. Montagová a F. Karfík.
Sv. 8: Emeritovaný historik filosofie z university v Mnichově se v této přednášce, později přepracované do stati, pokouší o alternativní výklad novověku z hobbesovského pojmu zachování (conservatio sui) jako o alternativu k heideggerovskému sebevědomí. Sebezachování je pro Henricha základem moderního aktivismu, snahy o sebeprosazení a pluralitních hodnot.
Posametový president Václav Havel, politik, spisovatel a meditátor se představuje ve svých Dopisech Olze (knižně Praha 1983) také jako filosof i když se nesnaží podat ucelený noetický kon...
Posametový president Václav Havel, politik, spisovatel a meditátor se představuje ve svých Dopisech Olze (knižně Praha 1983) také jako filosof i když se nesnaží podat ucelený noetický koncept. Havlovy úvahy někdy s filosofickým vyústěním lze soustředit kolem pojmu VÍRA. Víra je Havlovi „stav ducha“ nebo „duchovní zkušenost“ je to vztahování se k „absolutnímu horizontu“ je to vztaženost ke smyslu všeho bytí. Havlův „Bůh“ není objekt věc nad jinými věcmi. Je to osobní tajemství (extatická) záležitost ústící do personálního objektivna. Absolutní horizont (víry) není z tohoto světa není to svět je to pravda. Původně vyšel text v časopisu Reflexe v roce 1996.
Ve studii z pozůstalosti zkoumá autor různé moderní koncepce člověka a zároveň formuluje svou vlastní filozofickou pozici. Vyrovnává se přitom s Rádlovou Útěchou z filozofie. Vychází...
Ve studii z pozůstalosti zkoumá autor různé moderní koncepce člověka a zároveň formuluje svou vlastní filozofickou pozici. Vyrovnává se přitom s Rádlovou Útěchou z filozofie. Vychází ke 1. výročí autorova narození.
V této knize autorka odhaluje své osobní objevy a nabízí praktické a jednoduché techniky sexuální magie - techniky, které mohou uvést osvobozující a transformující sílu do života kaž...
V této knize autorka odhaluje své osobní objevy a nabízí praktické a jednoduché techniky sexuální magie - techniky, které mohou uvést osvobozující a transformující sílu do života každého, kdo je bude cvičit.Tato kniha je kurzem, který spojuje tři mocné prvky: psychologii jako prostředek léčení, SkyDancing tantru (tantra nebeského tance) jako cestu k blaženosti, sexuální magii jako cestu k transformaci. Autorka zde volně navazuje na svou knihu Umění sexuální extáze.
Tato práce byla napsána po 2. sv. válce, kdy se Berďajev znovu vrací k dějinně filosoficky laděným úvahám o ruské ideji, inspirující Rusko během posledních pěti století.
Tato práce byla napsána po 2. sv. válce, kdy se Berďajev znovu vrací k dějinně filosoficky laděným úvahám o ruské ideji, inspirující Rusko během posledních pěti století.
Výbor z esejů, rozhovorů a talmudických výkladů. Zpočátku je Lévinas pod vlivem filosofie Husserlovy a Heideggerovy, později se však od obou těchto filosofů odklání a zdůrazňuje prior...
Výbor z esejů, rozhovorů a talmudických výkladů. Zpočátku je Lévinas pod vlivem filosofie Husserlovy a Heideggerovy, později se však od obou těchto filosofů odklání a zdůrazňuje prioritu vztahu k bližnímu před Heideggerovou neosobností Bytí. Lévinasova etika není však etikou všeodpouštějící lásky (zde je cítit jeho polemika zejména s kvietistickým křesťanstvím), ale etikou spravedlnosti, která je podle něho zakotvena v židovské ústní tradici, zejména pak v její písemně fixované podobě, Talmudu. Sepětí s judaismem je neodmyslitelným aspektem Lévinasovy osobnosti.
Pokus o kritickou sebereflexi křesťanské víry, která není vázána na mytické představy či nadpřirozené a metafyzické kategorie. Kniha spadá do diskuse něm. protestantské theol. 60. let...
Pokus o kritickou sebereflexi křesťanské víry, která není vázána na mytické představy či nadpřirozené a metafyzické kategorie. Kniha spadá do diskuse něm. protestantské theol. 60. let k problematice sekulárního člověka.
Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.-3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnost...
Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.-3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. Čtvrtá kniha navazuje na výklad o víře jako základu správného jednání. Na příkladu křesťanského mučedníka představuje ideál dokonalého člověka, jehož ochota vzdát se vnějších dober není výrazem nenávisti ke světu, ale svědectvím lásky k Bohu. Řecko-české vydání, překlad V. Černušková, úvod a poznámky M. Šedina.
Spojujícím tématem knihy je otázka konstituce skutečnosti v celé její šíři. Metodou fenomenologické konstitutivní analýzy zkoumá Husserl postupně oblast materiální přírody, duševní reality a duchovního světa.
Výbor z díla velkého německého sociálního myslitele je rozdělen do tří tematických částí: metodologické, sociologické a politologické. Uspořádal a přeložil M. Havelka.
Výbor z díla velkého německého sociálního myslitele je rozdělen do tří tematických částí: metodologické, sociologické a politologické. Uspořádal a přeložil M. Havelka.
Sv. XI: Pátá kniha Stromat se zabývá vztahem víry a poznání. Víra není jen etický postoj, ale také podmínka umožňující poznat to, co je bytostně nepoznatelné. V rámci výkladu o skr...
Sv. XI: Pátá kniha Stromat se zabývá vztahem víry a poznání. Víra není jen etický postoj, ale také podmínka umožňující poznat to, co je bytostně nepoznatelné. V rámci výkladu o skrytosti pravdy se Klement věnuje otázce symbolu a mnohoznačnosti a podává (na křesťanské půdě nejstarší) popis „ negativní cesty “ výstupu k Bohu. Řecko-české vydání, úvod, překlad a poznámky M. Havrda.
Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze...
Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických. Na prvním místě ovšem ovlivnila autora samého, jehož pozdější filosofování lze velmi dobře chápat právě jako snahu vyrovnat se s tímto svým dílem. Nový překlad P. Glombíčka.
První díl Dějin náboženského myšlení - proslulého díla, do něhož rumunský historik náboženství shrnul výsledky své celoživotní práce - Od doby kamenné po eleusinská mystéria za...
První díl Dějin náboženského myšlení - proslulého díla, do něhož rumunský historik náboženství shrnul výsledky své celoživotní práce - Od doby kamenné po eleusinská mystéria zachycuje nejstarší vrstvy dějin náboženství lidstva, od prvních projevů v prehistorickém období, přes zaniklé civilizace starého Egypta, Mezopotámie, Íránu nebo Chetitské říše, až po rané fáze velkých světových náboženství na území Indie, Izraele a Řecka. Nové opravené vydání.
Čtvrtý, závěrečný svazek byl napsán řadou významných specialistú, religionistú a etnologú, neboť Eliade krátce před svou smrtí již neměl dost sil, projekt sám dokončit. Dvanáct k...
Čtvrtý, závěrečný svazek byl napsán řadou významných specialistú, religionistú a etnologú, neboť Eliade krátce před svou smrtí již neměl dost sil, projekt sám dokončit. Dvanáct kapitol je věnováno především náboženským světúm Austrálie, Oceánie, Japonska, Číny, Indonésie, západní a východní Afriky a Severní, Jižní a centrální Ameriky. Poslední kapitola se zabývá náboženskou kreativitou a procesem sekularizace v Evropě od dob osvícenství se zvláštním zaměřením na německou filosofii.
Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní...
Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.
Knížka, vydaná u příležitosti 1. výročí narození autora, obsahuje dvě studie o Máchovi: Symbol země u K. H. Máchy a Čas, věčnost a časovost v Máchově díle. Básníkova zkušenost ...
Knížka, vydaná u příležitosti 1. výročí narození autora, obsahuje dvě studie o Máchovi: Symbol země u K. H. Máchy a Čas, věčnost a časovost v Máchově díle. Básníkova zkušenost je v nich předmětem filozofické reflexe.
Dopisy jednoho z nejvýznamnějších latinsky píšících církevních otců 4. století, v nichž propaguje východní asketické myšlenky a nově se formující ideál panenství jako návod pro ...
Dopisy jednoho z nejvýznamnějších latinsky píšících církevních otců 4. století, v nichž propaguje východní asketické myšlenky a nově se formující ideál panenství jako návod pro každodenní život zbožného křesťana. Latinsko-český zrcadlový text.
Původní monografie promýšlí základní problémy Heideggerovy pozdní filosofie. Cílem studie je analýza ekstatické temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to v protik...
Původní monografie promýšlí základní problémy Heideggerovy pozdní filosofie. Cílem studie je analýza ekstatické temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to v protikladu k metafyzickému pochopení, v němž je ekstatická temporalita přístupná pouze jako bytí a čas. První oddíl studie sleduje, jak se z celkové struktury ekstatické temporality ustavuje bytí, čas, neskrytost (alétheia) a zdůvodňující základ, v druhém oddílu se věnuje problematice významových vrstev přítomnosti.
Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k...
Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak je pro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu, poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou ježíšovského bádání a s možnostmi interpretace jeho výsledků.
Základní a ve světové literatuře ojedinělá práce podávající v řadě jednotlivých studií průřez dějinami vlivu Platónovy filosofie na křesťanské myšlení doby pozdně antické a s...
Základní a ve světové literatuře ojedinělá práce podávající v řadě jednotlivých studií průřez dějinami vlivu Platónovy filosofie na křesťanské myšlení doby pozdně antické a středověké na latinském Západě i řeckém Východě.
V rozsáhlém eseji, který je dekonstruktivní interpretací známého pojednání W. Benjamina Ke kritice násilí, se jeho autor zaměřuje na vztah práva a spravedlnosti.
V rozsáhlém eseji, který je dekonstruktivní interpretací známého pojednání W. Benjamina Ke kritice násilí, se jeho autor zaměřuje na vztah práva a spravedlnosti.
Sonda do české duchovní tradice od předhusitské éry do konce 18. století. Autor analýzou textů a duchovních proudů sleduje první impulsy a podněty k problematice lidských práv.
Sonda do české duchovní tradice od předhusitské éry do konce 18. století. Autor analýzou textů a duchovních proudů sleduje první impulsy a podněty k problematice lidských práv.
Studie věnovaná rozboru Plótinovy Enneady O svobodě a vůli Jedna, v níž Plótinos poprvé v dějinách západního myšlení formuluje myšlenku nekonečné boží svobody. Lze ji číst také ...
Studie věnovaná rozboru Plótinovy Enneady O svobodě a vůli Jedna, v níž Plótinos poprvé v dějinách západního myšlení formuluje myšlenku nekonečné boží svobody. Lze ji číst také jako úvod do Plótinovy filosofie.
Další svazek Sebraných spisů obsahuje úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souv...
Další svazek Sebraných spisů obsahuje úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souvislosti vývoje pojmu pohybu od presokratiků až po vznik moderní vědy, kdy je Aristotelés vystřídán Galileem. Přitom se snaží korigovat jednostrannost vžitých představ o Aristotelovi a ukazuje, že je možno jej pochopit a vyložit pouze jako myslitele v ustavičném, vývoji, který problémy klade, rozvíjí, ale neuzavírá. Svazek bude rovněž obsahovat materiály z pozůstalosti, které se k tématu vztahují.
Apologie patří mezi Bernardovy spisy, v nichž řeší otázky související s mnišstvím v užším slova smyslu. Základním námětem traktátu je polemika mezi tradičním pojetím mnišství a...
Apologie patří mezi Bernardovy spisy, v nichž řeší otázky související s mnišstvím v užším slova smyslu. Základním námětem traktátu je polemika mezi tradičním pojetím mnišství a novými reformními směry. Podnětem k jejímu sepsání byly rozdíly mezi clunyjskými a cisterciáckými mnichy jak v pojímání obecných řeholních principů, tak konkrétní aplikace řeholních pravidel na každodenní život klášterních komunit.
Příspěvky v tomto výboru rekonstruují Antisthenovo myšlení v širším rámci antické filosofie. Antisthenés zde představuje spojnici mezi klasickou sókratovskou tradicí a hellénistickým...
Příspěvky v tomto výboru rekonstruují Antisthenovo myšlení v širším rámci antické filosofie. Antisthenés zde představuje spojnici mezi klasickou sókratovskou tradicí a hellénistickými formami sokratismu. Hlavní důraz je kladen na kynismus, který přejímá sókratovský odkaz právě díky Antisthenově etické nauce.
Komentované řecko-české vydání Komentáře k Platónovu „Parmenidovi“od neznámého pozdně antického (patrně novoplatónského) autora,který se zlomkovitě dochoval na turínském palimp...
Komentované řecko-české vydání Komentáře k Platónovu „Parmenidovi“od neznámého pozdně antického (patrně novoplatónského) autora,který se zlomkovitě dochoval na turínském palimpsestu. Publikace kromě řeckého textu a překladu zahrnuje detailní komentář a úvodní studii věnovanou příběhu tohoto textu, otázce jeho autorství a srovnání s myšlenkově příbuznými autory a texty, Plótinem, Porfyriem, Mariem Victorinem a některými gnostickými spisy z Nag Hammadi. Text přeložili F. Karfík a V. Němec. Úvodní studii a komentář pořídil V. Němec.