Fascinující průlet biologií života a smrti Smrt čeká na všechny a na všechno. Jde o nevyhnutelný přírodní proces. Vědomí vlastního konce i konce všech našich blízkých patří k nejzásadnějším lidským zkušenostem — a k těm nejděsivějším. Hrůzu přitom nevzbuzuje jen sama smrt, ale právě její nevyhnutelnost a nezvratnost. Lidstvo proto od pradávna hledá způsoby, jak se s tímto vědomím vyrovnat a jak stárnutí i smrt obelstít. Zvláště v posledních letech zaznamenala biologie na poli studia dlouhověkosti ohromné pokroky a do popředí se dostává naléhavá otázka: Musíme umřít? Biolog a nositel Nobelovy ceny za chemii Venki Ramakrishnan vzal tuto otázku vážně a bere čtenáře na strhující cestu biologií stárnutí, nemocí i umírání. Zabývá se snahami o nesmrtelnost a jejich vědeckými i etickými limity. A odpovídá na jinou, možná důležitější otázku: Proč umíráme?

Úspěch nikdy nebude úplný bez vnitřního naplnění. Už celá desetiletí nás sociální tlak nutí šplhat výš, neustále se překonávat a zlepšovat, dosahovat dalších a dalších úspěchů – jenom tak se konečně budeme cítit úspěšní, naplnění, spokojení... možná dokonce i šťastní. Náš život se proměnil v nikdy nekončící honičku za dalším cílem, za další odškrtnutou položkou na seznamu úkolů. Jenže nic není zadarmo: za to vše platíme svým duševním i fyzickým zdravím. Jsme opravdu šťastnější? A bude to vůbec někdy dost? Kniha Toxická produktivita ukazuje, že žijeme ve světě posedlém myšlenkou mít stále víc hotovo, odhaluje skryté kořeny toho, proč se pořád za něčím ženeme, a postupně rozkrývá mýtus, že dělat víc znamená mít větší hodnotu. Je nejvyšší čas vymanit se z pasti návyků toxické produktivity a vrhnout se do života, který bude nejen produktivní, ale také hluboce smysluplný. Nechte se touto knihou vést na transformativní cestě k objevení sebe sama a získejte nazpátek svůj čas, energii a radost ze života. Brát ohled na vlastní emoční pohodu je důležitější než neúnavně podávat čím dál větší výkon. Nechte se vést k zamyšlení nad tím, jaké jsou vaše motivace a jestli i vaše pojetí produktivity nepotřebuje přehodnotit.

Kniha, která mění pohled na život, práci i sebe samotného. Jaký život vlastně žijete – a jaký byste chtěli žít? Velká pětka pro život je inspirativní příběh o tom, jak najít směr, který dává smysl. Pomáhá pojmenovat vaši „velkou pětku“ – pět věcí, které chcete v životě opravdu naplnit. Bez frází. Bez tlaku. S hlubokým dopadem. Hlavní postava, výjimečný lídr Thomas Derale, ukazuje, že je možné sladit práci s osobními hodnotami. A že každý z nás může žít naplněný život – pokud se k tomu odhodláme.

Hravý průvodce světem „normálních“ lidí Svět neurotypických lidí – tedy svět většinové populace – je pro autisty často zvláštní a nepochopitelný. Clara Törnvallová, sama autistka, proto společně s dalšími autisty napsala zábavný a přístupný výklad většinového neurotypického světa, který by měl lidem s autismem pomoci se v této komplikované „galaxii orientovat. Kniha je určená čtenářům od patnácti let, ale z vysvětlení a rad, proč neurotypici lžou, jak udržovat konverzaci, aniž by se kdokoli urazil, či jak zvládnout změny ve svém životě, mohou mít prospěch i dospělí autisté a autistky. Ostatně i neurotypici na jejím základě lépe pochopí myšlení autistů.

Stále se vám nedaří dosáhnout v životě pocitu štěstí a osobního naplnění, ať už se snažíte sebevíc? Možná není problém ve vás ani ve vašem okolí, ale ve vašem jméně! Podle numeroložky Elly Modřanské je klíčem ke štěstí soulad zvolené životní cesty a jména. Pokud jsou v rozporu, nečeká vás nic jiného než trápení a potýkání s osudem. V knize Jména pro šťastný život najdete návod, jak sobě či svému potomkovi vybrat jméno, které bude souznít s životní cestou, po které se vy nebo on vydáte. Budete mít na výběr z 386 jmen s přehlednými charakteristikami, které vám pomohou jednotlivá jména lépe poznat a případně vybrat takové, které by lépe odpovídalo vaší povaze, touhám a ambicím. Štěstí vámleží na dosah, tak na co ještě čekáte? Přečtěte si Jména pro šťastný život a pohněte svým osudem.

Kdo z nás rád uklízí, myje podlahu, čistí koupelnu či utírá prach? Linda Thomasová se musela se svým vztahem k těmto činnostem vypořádat, když si jako mladá matka ve Švýcarsku založila úklidovou firmu používající prostředky a postupy šetrné k životnímu prostředí. Zpočátku prostě potřebovala vydělat peníze, aby její děti mohly chodit do waldorfské školy. Záhy ale poznala, jak náročná a zároveň podceňovaná tato práce je. A poznala také, jak důležitou a obohacující se může stát – pro uklízené prostory, pro všechny, kteří je potom užívají, i pro uklízejícího člověka. V jejím pojetí se proces uklízení a čištění posouvá na novou úroveň. Mění se v péči o kvalitu prostoru a současně se stává cestou vlastního rozvoje. Při úklidu se můžeme spojit s daným místem, můžeme zostřit naše vnímání natolik, že poznáme, co potřebuje. A tak se tato zdánlivě všední činnost ve spojení s vědomou pozorností a oddaností může stát léčivou. Autorka nabízí všem, kdo o to stojí, možnost zamilovat si uklízení a těšit se z blahodárného působení míst vyčištěných s láskou a pozorností. A nebo se alespoň vydat na cestu změny přístupu k činnostem každodenního života se všemi benefity, které to přináší.

Pestrý jídelníček prospívá každému — lidem i ekonomikám. Chod státu, společnosti i našich životů do velké míry určuje ekonomika: hladina inflace, úrokové sazby, měnová politika a tak dále. Podle čeho se však řídí samotné hospodářství a všechny jeho dimenze? Běžný člověk se často může cítit zavalený koncepty, čísly a ukazateli a někdy mu nezbývá než důvěřovat expertům. Stalo se tak možná nevyhnutelné — světové ekonomiky se v posledních desetiletích řídí převážně dominantní ekonomickou doktrínou co nejvolnějšího trhu. Ale stejně jako člověku, tak i hospodářství jednotvárnost škodí. Ekonom Ha-Joon Chang se to pokouší změnit. Ve své nesmírně čtivé knize Stravitelná ekonomie přibližuje ty nejzásadnější ekonomické koncepty na něčem, co je blízké každému — na jídle a jeho příběhu. Dovíme se tak něco o čokoládě, kimči nebo ančovičkách a zároveň o produktivitě práce, nesamozřejmé volnosti trhů nebo automatizaci. Ha-Joon Chang tak zábavně boří mnohé ekonomické mýty, aniž by zabředl do odborné hantýrky. A taky dělá chutě...

Ať už jde o satanskou paniku nebo antivaxerské hnutí, přistání na Měsíci nebo aféru Pizzagate, my lidé jsme odjakživa měli ve zvyku věřit, že nám mocní lžou (a abychom si nekřivdili, občas tomu tak skutečně je). Ačkoli je ale zábava přihlásit se do skupinového chatu a potlachat si tam o chemtrails, události nedávných let nám ukázaly, že některé z těchto teorií si začaly žít vlastním životem – a že naše urputná honba za pravdou může ve skutečnosti páchat škody. Tom Phillips a Jonn Elledge nás berou na fascinující, pronikavé a mnohdy vtipné putování světem starých a nových konspiračních teorií a pokoušejí se zodpovědět klíčovou otázku naší doby: Jak se odhlásit z internetových fór, kde se probírá QAnon, a začít opět věřit tvrdým důkazům?

V posledních letech se na světové, evropské i české scéně objevují mimořádně silná témata s potenciálem změnit společnost, mezinárodní vztahy i energetiku. Jejich pozvolný příchod byl surově přehlušen geopolitickou a energetickou krizí způsobenou ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022. Jedná se o zlom, který v posledních třech dekádách nemá obdoby, a má dokonce potenciál proměnit poválečné uspořádání. Nejen v Evropě nyní dochází k zásadním změnám ve vztazích mezi státy a v dodavatelsko-odběratelských řetězcích stejně jako v oblasti klimatických politik, s fundamentálním dopadem na podobu energetických sektorů. Základní tezí předkládané publikace je multidisciplinarita energetické bezpečnosti a její prolínání mnoha státními politikami. Kniha se ve svých prvých dvou částech zabývá světovými a evropskými událostmi posledních let a jejich vlivem na evropskou energetickou politiku. Ve třetí části se soustředí na změny v České republice, a to nejen v oblasti české zahraniční politiky vůči Rusku a východnímu prostoru, ale především v oblasti energetické bezpečnosti země. Reflektována je také rovina evropské integrace. Nejvíce ovlivněnými sektory jsou elektroenergetika, uhelná a jaderná energetika stejně jako zásobování komoditami, palivy a s tím související infrastruktura. Kniha je určena především laickému publiku napříč společností, ale svým strukturovaným výkladem a komplexním pojetím v souvislostech má potenciál oslovit i zkušené odborníky, analytiky, novináře či akademickou veřejnost.

Na cestu uzdravení sebe sama se Yung Pueblo vydal v době, kdy jeho tělo i mysl byly silně poznamenané dlouhodobým užíváním drog. Při hledání správného směru zjistil, že když poctivě prozkoumá a uchopí své úzkosti a obavy, od kterých utíkal, přestane se cítit jako cizinec ve vlastním srdci a mysli. A jakmile se začal věnovat meditaci a důvěřovat své intuici, konečně se cítil duševně lehčí a schopný projevovat lásku. Cesta to nebyla snadná a ještě neskončila, ukázala mu však, že uzdravit se skutečně lze. Autor ve své knize vysvětluje, jak se všichni můžeme při uzdravování posunovat vpřed: učit se sebesoucitu, opustit minulost a emočně dozrát. Když ta tíha spadne, naše mysl se konečně přestane cítit přetížená napětím a my budeme schopni se znovu napojit na přítomnost. A svět kolem nás se může stát přitažlivějším. Toto jsou však pouze první kroky. Jak sílíme a rozšiřujeme si sebeuvědomění, je naší zodpovědností (a také součástí cesty k uzdravení) podnikat kroky na podporu zdraví a harmonie všech lidí. Závěrečná část knihy ukazuje, jak můžeme – a musíme – přispět k budování světa, který již nebude strukturálně škodlivý, nýbrž strukturálně soucitný.

Čím déle jsem o radosti přemýšlela, tím více jsem toužila ji prozkoumat. Zmapovat ji jako neznámou krajinu. Co se odehrává v mozku, když se radujeme? Jak na tyto procesy reaguje naše tělo? Jak se radost proměňuje v průběhu života? Co je to za pocit, co jej vyvolává a jak jej lidé oslavují v různých kulturách? Tato kniha je výpravou do neodolatelné země. Země radosti.

Na horských vrcholech řídce osídleného severoamerického Západu dodnes funguje síť požárních hlásek sloužících k včasnému odhalení požárů. Autor knihy se každoročně vrací na třítisícový Apache Peak na jihu Nového Mexika, aby tam od dubna do srpna strážil horskou a pouštní krajinu pod sebou – jedná se o oblast, kde dochází k vůbec nejčastějšímu výskytu suchých bouří na území Spojených států. Kniha nabízí zasvěcený pohled na problematiku požárů, včetně historických a společenských souvislostí. Vysvětluje, v čem spočívá přirozená ekologická funkce ohně, a ukazuje, jak v současnosti dochází k přehodnocování přístupu k boji proti tomuto živlu. Především je ale poetickým vyprávěním o životě uprostřed neprostupných lesů a horských štítů, o přírodě a o samotě. Autor tak vědomě navazuje na řadu svých slavných předchůdců, spisovatelů a současně příležitostných požárních hláskařů, mimo jiné beatniků Garyho Snydera a Jacka Kerouaca, kteří v osamění na horských vrcholcích naslouchali múzám, ale i svým vnitřním běsům a strachu.

Nová kniha Františka Koukolíka Stupidita je určena širšímu okruhu čtenářů. Vypráví o nejrozšířenějším a nejvlivnějším, nicméně nepřiznávaném, zapíraném, znevažovaném, nejhlubším, obtížně uchopitelném znaku lidského individuálního a skupinového chování, jímž je stupidita. Stupidita není nadávka ani posměšné značení, není hloupost, není nevědomost, není omyl, není nepozornost vůči varovným signálům, stupidita není absurdita ani iracionalita. Stupidita je projev zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím. Nejjednodušší teoretický příklad jádra stupidity: představte si, že jako jedinec nebo skupina řešíte nějaký problém. Řešíte jej úspěšně podle nějakého návodu. Jenže povaha problému se změní, protože svět je proměnlivý. Úspěšný neboli adaptivní návod je najednou neúspěšný neboli maladaptivní. Přesto ho užíváte nadále. Vytvořit nový návod je nad vaše síly. Výsledkem jsou potíže případně katastrofa, osobní i skupinová. Převod do praxe: jsme hierarchicky organizovaný druh sociálních primátů, jehož skupiny soupeří o zdroje. Válka byla pro vítězné elity celé dějiny adaptivní návod. Vynález jaderných a dalších zbraní hromadného ničení z něj udělaly návod maladaptivní. Což mocenské elity ignorují. Stupidita je totiž zcela normální způsob, jímž lidská mysl dociluje kompromis mezi svou neschopností vyrovnávat se přímo s informacemi, které přicházejí z fyzikálního prostředí a odměnami/tresty, které přicházejí ze sociálního prostředí. Mocenské elity vědí, že každý neomezený růst končí kolapsem, vědí o účincích jaderných zbraní, o klimatické změně, o devastaci životního prostředí. Takže ve jménu vlastní moci vypínají zpětnou vazbu: devastují informační prostor za účinné pomoci značné části svých oddaných podaných. Na rozdíl od hlouposti stupidita není opakem inteligence. Stupidita je opakem moudrosti. Proto může být stupidita geniální. Stupidita se jako zářný duch vznáší nad vodami lidských dějin. V současnosti přezařuje vše, takže je možné, že náš druh vyhraje globální Darwinovu cenu. Technologicky geniální stupidita je vrcholem a možným koncem našich dějin. Pokud si příslušníci mocenských elit myslí, že ho přežijí, modlí se k vlastní stupiditě. Že by se uvnitř mocenských elit objevily moudřejší skupiny? Nejde to vyloučit, ale byla by s tím strašná práce. Jednoduchý pokus totiž ukázal, že máme stupiditu v genech už od prvních obratlovců.

Příprava a realizace táborů pro děti a mládež je pro většinu dospělých celoživotní láskou i posláním. Za úspěšným táborem se skrývá spousta zodpovědné práce, hledání, nabírání zkušeností, sebepoznání. A také značná dávka nadšení opírajícího se o potřebné znalosti a dovednosti. VELKÁ KNIHA O TÁBORECH poslouží jako rádce a pomocník pro začínající i zkušenější hlavní vedoucí tábora, ale také další pracovníky. Provází čtenáře krok za krokem všemi činnostmi, s nimiž se při organizaci tábora setká, a to před táborem, na táboře i po táboře. Kniha obsahuje ucelené postupy, tipy a příklady. Pro lepší přehlednost jsou informace rozčleněny do zastřešujících kapitol Pořadatel a personál, Účastníci, Termíny a časový plán, Místo a ubytování, Cíle a program, Stravování, Doprava, Vybavení a materiál, Hospodaření, Provoz, Dokumentace a Speciální tábory. Kapitoly Vybraná témata podrobněji rozšiřují záběr knihy dalším propojením teorie s praxí. Nechybí účelně a přehledně zpracovaná legislativa. Orientaci v knize usnadňuje promyšlená grafika.

Malý atlas Měsíce s dvojími mapami vhodnými pro všechny typy dalekohledů. Standardní i zrcadlově převrácené názorné mapy předního vynikajícího a mezinárodně uznávaného odborníka Ing. Rükla nám ukazují Měsíc tak, jak jej můžeme pozorovat dalekohledem. Mapy zobrazují celou pozorovatelnou část Měsíce včetně okrajových partií, viditelných za příznivých librací. Druhé rozšířené vydání beznadějně rozebrané příručky pro dalekohledáře. Oproti prvnímu vydání obsahuje navíc mapy měsíčních fází přibývajícího i ubývajícího Měsíce.

Jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, zetabyte informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí, epidemie a mnohé jiné. Kniha Sedm zákonů nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. I my.

Canfield na těchto stránkách jasně popisuje nejen to, co musíte vědět, ale také to, co musíte dělat, abyste do svého života přitáhli, co chcete. Klíč k životu podle Zákona přitažlivosti se vypořádává s důležitými tématy, jako jsou jasný úsudek, poslání a čin. Tento průvodce vyzývá k zamyšlení – krůček po krůčku vás provede procesem vymezení vašich snů, cílů a tužeb. Na této cestě lépe porozumíte sami sobě a uvědomíte si, kdo skutečně jste a proč jste tady. Vaše cesta začíná právě tady a teď. Můžete změnit svůj život, zlepšit své povědomí o tom, co se děje s vaším životem, a získat sílu k vytvoření úžasné budoucnosti – takové, která je naplněná láskou, radostí a hojností. Tato kniha je vaším klíčem.

Nová kniha Christiny von Dreien pojednává o aktuálních tématech této doby. O tom, jak můžeme konstruktivně čelit chaosu kolem současné globální pandemie a jak vidět pozitivní aspekty dokonce i ve „snahách“, jež nás mají za úkol vyděsit. Drobná knížečka, která dodává velkou odvahu. Rok 2020 byl velmi zvláštní, poznamenaný šílenstvím okolo nového koronaviru. Dominovaly v něm globální krize, strachy a nejistoty, nucená opatření a protesty, negativní myšlenky a vzájemná obviňování. Uprostřed této matoucí doby Christina von Dreien, jež patří ke generaci mladých, konstruktivních a inovativních lidí s pozitivními impulsy, pozvedá svůj hlas a představuje nový, komplexnější pohled na současnou situaci ve světě na roky 2021 – 2022. Svým jednoduchým a zároveň geniálním poselstvím mimo jakákoliv klišé oslovuje přímo srdce lidí. Tato knížka je výzvou, abychom rozšířili své horizonty vnímání a vlastní odpovědnost za světové události přesunuli z politické úrovně na každého z nás: Jak může každý přispět k tomu, aby se destruktivní a nemocný systém změnil k lepšímu? Je třeba vidět a podporovat ve všem to pozitivní, otevřít se novým poznatkům, nepropadat strachu – ať se stane cokoliv –, důvěřovat tomu, že nakonec všechno dobře dopadne, požádat o podporu svůj tým duchovních průvodců, cvičit se ve vděčnosti, spokojenosti a odpouštění. Christinina slova dávají sílu a naději, že my sami jsme si schopni vybudovat, ba že si také skutečně vybudujeme krásný, dokonalý svět globálního míru, po němž všichni toužíme. – A to právě teď.

Nová kniha Christiny von Dreien sa zaoberá aktuálnymi témami tohto obdobia. Hovorí o tom, ako môžeme konštruktívne čeliť chaosu týkajúceho sa súčasnej globálnej pandémie a ako nájsť pozitívne aspekty dokonca v snahách, ktorých úlohou je vystrašiť nás. Malá knižočka, ktorá dáva veľkú odvahu. Rok 2020, rok koronavírusu, bol veľmi zvláštny a šialený. Všade na svete sa vyskytovali krízy, strach a neistota, nútené opatrenia a protesty, vzájomné obviňovania sa a myšlienky, že všetko okolo nás je nepriateľské. Uprostred tejto zmätenej doby zdvíha svoj hlas aj Christina von Dreien. Patrí ku generácii nositeľov nových riešení a pozitívnych impulzov. Jasnými a jednoduchými slovami otvára svoj nezvyčajný komplexný pohľad na situáciu vo svete v rokoch 2021 – 2022. Jej jednoduchým a zároveň geniálnym posolstvom, veľmi vzdialeným od bežných klišé sa priamo dotýka ľudských sŕdc. Táto knižka je výzvou, ako rozšíriť horizonty nášho doterajšieho vnímania reality a presunúť zodpovednosť za svetové udalosti z politickej úrovne na všetkých nás: Čím môže každý konkrétne prispieť k tomu, aby sa náš deštruktívny a chorý systém zmenil v konečnom dôsledku k lepšiemu? Treba vidieť a podporovať vo všetkom práve to pozitívne, otvoriť sa pre nové poznatky, nepoddať sa strachu, nech by sa dialo čokoľvek, dôverovať v to, že nakoniec všetko dopadne dobre, požiadať o podporu svoj tím duchovných sprievodcov a cvičiť sa vo vďačnosti, spokojnosti a odpúšťaní. Christinine odporúčania dávajú silu a nádej, že sme schopní vytvoriť a aj vytvoríme skutočne krásny a dokonalý svet globálneho mieru, po ktorom všetci túžime — práve teraz.

Autori vám pomôžu vystúpiť zo začarovaného kruhu závislostí. Formou kurzu, plného názorných príkladov, sa naučíte pracovať na sebe, ale tiež pomáhať blízkym ľuďom, ktorí sa dostali do náročnej životnej situácie. Prestanete sa rozčuľovať, urážať sa, závidieť alebo žiarliť, zbavíte sa zlosti, strachu a ďalších negatívnych emócií. Získate mnoho užitočných rád, ako sa vymaniť z najrôznejších závislostí (vrátane tých hlavných, akými sú alkohol, fajčenie a drogy) a vytvoriť harmonické rodinné vzťahy (pričom sa dozviete napríklad aj to, že muž a žena majú rozdielne duchovné úlohy). Sineľnikovova metóda je založená v prvom rade na pochopení skutočných, hlbších príčin problému aj zodpovedajúcich vzorcov správania, a v druhom rade na komunikácii so svojím podvedomím, čo vám pomôže „preprogramovať sa“.

Táto publikácia prináša veľmi podrobné a pútavo podané rozprávanie o osobnosti, diele a živote jednej z najslávnejších a najzvláštnejších postáv našej civilizácie Nikolovi Teslovi. Prvá časť knihy sa venuje jeho životu od detstva až po posledné roky do jeho smrti. Druhá časť sa systematicky a súhrnne zaoberá jeho jednotlivými vynálezmi a objavmi od známych, ktoré už boli začlenené do nášho moderného života, až po tie, ktoré patria skôr do oblasti záhad a science-fiction, ak nie priam vymyslené legendy. Posledná časť je venovaná zvláštnostiam podivínskej osobnosti tohto svojrázneho, tajomného génia, pričom knihu uzatvára dlhý sled Teslových výrokov a citátov, ktoré najlepšie odhaľujú jeho unikátnu myseľ. Vykladá v nich svoje vízie týkajúce sa budúcnosti, novej úlohy žien, významu včiel a podobne.

The autor revolutionizes the idea of human consciousness and the invisible structures from which our material world arises. The bearer of one of the most respected minds of today summarizes – for the layperson and expert alike – the findings of contemporary science into a comprehensive whole, putting them into context with pre-scientific philosophical and religious writings. Autorův bestseller ”Kdo jsme” vychází v anglickém překladu.

48 nádherně ilustrovaných karet vychází ze stejnojmenné knihy, v níž Don Miguel Ruiz odhaluje zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. S těmito kartami se vám dostává do rukou stará toltécká moudrost jako každodenní praktický průvodce osobní svobodou a štěstím.

Proč Židé a muslimové odmítají jíst vepřové maso? Proč byly v pozdně středověké Evropě upáleny tisíce čarodějnic? Tyto a další hádanky prozkoumává známý antropolog Marvin Harris a jeho závěry jsou jednoduché: lidé jednají v sociálních a ekologických kontextech, díky nimž je jejich jednání smysluplné. Jinými slovy: kulturní myšlenky a postupy, které se nám zdají divné, mohou být pro obyvatele těchto kultur skutečně životně důležité a nezbytné.

Rostlina není živočich. Za tímto zdánlivě banálním konstatováním se skrývá skutečnost, kterou jako bychom si ani neuvědomovali, že totiž struktura rostlinného organismu se naprosto liší od naší. Tyto v pravém slova smyslu živoucí sítě, schopné přežít katastrofické události a zachovat si při tom veškerou funkčnost, jsou jako organismy mnohem odolnější a „modernější“ než živočichové.Jako dokonalé spojení pevnosti a flexibility vykazují rostliny mimořádné schopnosti adaptace, které jim umožňují žít v extrémních podmínkách, když například dokážou čerpat vláhu ze vzdušné vlhkosti, používat mimikry jako obranu proti predátorům nebo se pohybovat bez vydávání energie. Jejich tělesná stavba složená z modulů je trvalým zdrojem inspirace v architektuře. Navíc produkují chemické molekuly, jejichž prostřednictvím dovedou manipulovat chování živočichů, a jejich složitý kořenový systém se špičkami ohledávajícími okolní terén se dá převést do konkrétních aplikací v oblasti robotiky. Dnes už víme, že pěstovat rostliny v kosmu je nutným předpokladem, jak pokračovat při jeho dobývání, nebo že umístit část našich výrobních kapacit do oceánů v podobě plovoucích skleníků typu Jellyfish Barge může být řešením, jak uspokojit rostoucí spotřebu potravin.Jako sofistikované a rozvinuté sociální organismy, jež nabízejí řešení mnoha technologických problémů, jsou rostliny plnohodnotnou součástí společnosti živých organismů. Chceme-li zlepšovat kvalitu našeho života, neobejdeme se bez inspirace v rostlinném světě.Tato kniha zkoumá rostlinný svět, abychom si dovedli představit budoucnost lidstva.

Potřebujete se dát rychle znovu dohromady po náročné situaci? „Přeskakují“ na vás snadno emoce ostatních a potřebujete se proti tomu obrnit? Je pro vás nezbytné vytvořit si hojivé, podpůrné a bezpečné prostředí k životu? Švédská terapeutka ve své knize nabízí množství praktických návodů, jak může vysoce citlivý člověk svou citlivost konstruktivně využít. Radí, jak se vyrovnat s tzv. přestimulováním a jak o sebe skutečně do hloubky pečovat, abychom zase nabyli ztracené rovnováhy, uvádí praktické rady z vlastní zkušenosti, příklady různých vhodných cvičení zaměřených na ponoření do sebe a uklidnění a užitečné fyzické i duševní strategie (jak se dát dohromady po náročném dni, jak se „uzemnit“, vyjadřovat verbálně své pocity). Najdeme zde i návody, jak coby vysoce citlivá osoba zvládat společenský kontakt, jak poznávat nové lidi, jak se vymezovat, jak vytvořit potřebné pauzy na oddech, jak chránit svůj prostor, jak podnikat, a několik rozhovorů s vysoce citlivými jedinci, kterým se podařilo úspěšně změnit svůj život. Asa Saga Hammarstedt je švédská terapeutka.

Theodore Roszak (1933-2011), patří k nejvýraznějším americkým historikům a sociologům. Pojmem kontrakultura vystihl v roce 1969 průsečík mezi Novou levicí a hippies, jímž byl boj proti tomu, co nazývá technokracií – režim založený na korporátní a technologické expertíze, který vládne v průmyslové společnosti. Detailní rozbor několika myslitelů, kteří tehdejší mladistvou kontrakulturu ovlivnili nejsilněji – Herberta Marcuseho a Normana Browna, Allena Ginsberga a Paula Goodmana – ukazuje, jakým způsobem každý z nich zpochybňuje převládající vědecký pohled na svět a tím také podkopává základy technokracie. Následně obrací pozornost k „mýtu objektivního vědomí“ a tvrdí, že kultura, která potlačuje nebo degraduje vizionářskou zkušenost, se dopouští hříchu oslabování naší existence. Otázka stojící před námi totiž nezní „jak vědět?“ ale „jak žít?“. Nalezení odpovědi si žádá obnovu magického pohledu na svět, ze kterého vyrůstá lidská tvořivost i pospolitost. Roszakovi se tak s moudrým vhledem daří odhalovat hlubší smysl tehdejších studentských nepokojů, beatniků a hippies, psychedelického hnutí, rockové hudby, oživení okultismu a mysticismu, protestu proti americké válce ve Vietnamu i nevoli mladé generace stát se součástí bohaté technologické společnosti. V předmluvě z roku 1995 se Roszak krátce zamýšlí nad vývojem, jakým prošla kontrakultura od chvíle, kdy tento termín zavedl. Doslovem opatřil M. C. Putna.

Základní a dnes již klasické dílo známého autora týkající se obecných i antropologických předpokladů symboliky a jejích proměn a funkcí. Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou.

Matematický kosmolog Brian Swimme se ve Skrytém srdci kosmu zamýšlí nad tím, jak dnešního člověka – a zvláště naše děti – vymanit z uvěznění, do nějž byli v moderní době uzavřeni úzce materialistickým pohledem na svět a konzumním způsobem života, a jak je otevřít novému kontaktu s vesmírem. Přesněji řečeno, jak nás znovu do vesmíru iniciovat. Taková iniciace není jen intelektuální záležitostí, nestačí pouze studovat vzrušující fakta a teorie nového kosmologického příběhu, ale je nezbytné tento nový příběh žít, což předpokládá proměnu navyklých vzorců našeho vnímání, hlubokou transformaci subjektivity. Brian Swimme v této souvislosti navrhuje různé způsoby, jak nové vědecké porozumění dynamickému evolučnímu vesmíru, které často vzdoruje naší přirozené intuici, integrovat do našeho vnímání a tělesného prožívání. „Skryté srdce kosmu je velmi potřebný, hutný a přehledný úvod do nové kosmologie, která dramaticky transformuje naše porozumění vesmíru i porozumění povaze a osudu lidstva. Swimme zvláštním osvětlujícím způsobem zkoumá hluboká tajemství kosmu a má vzácný dar, jak integrovat vědu s vědomím posvátného. - Steven Rockefeller, Middelbury College Brian Swimme, vynikající vědec, nám odhaluje v této knize zázrak a krásu a okouzlující vlastnosti světa kolem nás. Jen takový vesmír, vesmír odhalovaný takovým lyrickým jazykem, může naše duše zachránit, protože toto je prvotní odhalení samotného božství. Thomas Berry, autor The Dream of the Earth / Sen země. Aniž by čtenáře zatěžoval technickými pojmy, Brian Swimme sděluje v této knize základní myšlenky moderní kosmologie a současně vyjadřuje vědomí naší sounáležitosti s kosmem. Fritjof Capra, autor Tao fyziky.

Rania je podivuhodná novela o duchovním putování hrdinky téhož jména a jejím osudu naplněném nadějí i zoufalstvím, temnotou i světlem, láskou i bojem. Epické vyprávění hudebního skladatele, astrologa, filosofa a všestranného umělce Dane Rudhyara, inspirované jeho vlastním životem i osudy jeho přátel, představuje líčení lidského osudu poznamenaného tragickou cestou individualizace i svízelným putováním po transpersonální stezce z hlediska autorovy filosofie. Hrdinka zápolí s vlastní vášnivou povahou i okolním světem o vymanění z podmíněnosti a nalezení duchovní podstaty a přitom se nevyhnutelně střetává se silami temnoty vlastní duše i duchovních světů. „Rania je příběhem silné, neobyčejné ženy, jejíž život je naplněn extrémy světla a temnoty, krásy a tragičnosti. Tuto práci jsem koncipoval jako jakousi symfonii, zahrnující tři dějství. Zdůraznil jsem poetickou a hudební formu pomocí délky jednotlivých kapitol, resp. slok: na začátku jsou kapitolky krátké, posléze, když se děj zvolní a uklidní, se prodlužují. Ve druhé části symfonického vyprávění se děj zpomaluje, formální užití krátkých kapitol už není zapotřebí. Znovu se objevuje až ve třetí části, která končí vzpomínkou na počáteční heroické téma oběti semene. Děj Ranii je zhuštěný, leckdy dramatický, přeskakuje z jednoho vrcholu na druhý – v současnosti by se asi hovořilo o ‚vrcholných zážitcích‘. Postavy se objevují na pozadí společenských a přírodních scenérií, jež jsou načrtnuty zhruba, z hlediska svých bytostných rysů.“ Dane Rudhyar.

Jsme nemocní. I když navenek můžeme překypovat zdravím, každý si v sobě nese nějaké trauma – nejčastěji z útlého dětství – které mu brání plně se realizovat a vést šťastný a plnohodnotný život. Alejandru Jodorowskymu během bouřlivého a plodného života pod rukama vykrystalizovala svérázná terapeutická metoda, kterou nazývá „psychomagie“. S traumaty a psychickými poruchami se nesnaží bojovat represivními postupy medicíny, ale prostřednictvím imaginace, umění, tvůrčího přístupu a kontaktu s nevědomím. Jodorowsky nechce být guru ani postmoderní šaman s iPhonem a obrázkem Panenky Marie. Je znalcem náboženských a hermetických tradic, ale neváže se na ně. Snaží se být „civilním světcem“, který si za svou terapeutickou praxi nenechává platit ničím jiným než dopisy klientů. Některé z nich obsahuje i tato kniha.

Ogham je dávný dorozumívací systém. Podobně jako písmo starých Mayů, starých Egypťanů nebo severské runy musí být zkoumán v kontextu s místem a s životem společnosti, kde vznikl. Ogham vytvořili dávní druidové, kněžský řád keltské společnosti. Ta žila v těsném sepětí s přírodou a na ní je také založen celý tento sofistikovaný systém.Tajemnou abecedu v této knížce přibližujeme krok za krokem nebo chcete-li, strom za stromem. Dávný systém se vynořuje z mlhy zapomnění jako cesta, po které putuje mladá druidka. Dávná tajemství vyplouvají na povrch v magických vizích a příbězích vyprávěných duchem lesa a duchem jednotlivých stromů, které vroubí cestu naší krajinou, po které kdysi Keltové mířili na západ.

Kde vlastně začíná Orient? Jak se měnily české obavy z islámu nebo ze „žlutého nebezpečí“? Jak asi reagovali naši předci, když poprvé uviděli bonsaje, břišní tanečnice nebo tančící dervíše? Kdo byli první skuteční indiáni a černoši, kteří žili v Čechách? Je Praha opravdu městem zbožných žen či dokonce „svolných a nespoutaných vášnivek“? Kdy se dostanou česko-vietnamští spisovatelé do školních čítanek? A budeme někdy mít prezidenta romského či vietnamského původu? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět tato kniha. V první části zkoumá, jak se čeští cestovatelé hlavně v devatenáctém a na počátku dvacátého století vydávali do „Orientu“, jak ho vnímali a interpretovali. A také, jaký obraz „exotických měst“ si dopředu vykonstruovali a jak posléze tato představa obstála při konfrontaci s realitou. Druhá část publikace líčí, jak „exotično“ postupně pronikalo k nám, takže se jevy, o jejichž existenci mnozí obyvatelé Čech před sto padesáti lety často měli jen malé tušení, i u nás stávají každodenní a takřka všední realitou.

Tato kniha pojednává o utváření duše. Pokouším se v ní vytvořit psychologii duše, napsat esej obsahující novou vizi psychologie z hlediska duše. Jde tudíž o knihu staromódní i radikálně novátorskou, protože se vrací ke klasickým pojetím duše, zároveň však prosazuje myšlenky, o nichž současná psychologie ještě ani nezačala přemýšlet. Duši nemůžeme porozumět jen prostřednictvím psychologie, a proto naše vize dokonce opouští pole toho, co se obvykle pokládá za psychologii, a vydává se hluboko do oblastí historie, filosofie a náboženství. Tato kniha se sice napřahuje ve směru nového psychologického myšlení a pociťování, nicméně svými kořeny stále pevně tkví v hlavní půdě naší psychologické kultury, vyživují ji nahromaděné vhledy naší západní tradice od Řeků přes renesanci a romantiky až po Freuda a Junga. Účelem knihy je nově otevřít otázky o duši a otevřít duši novým otázkám. Rád bych si posvítil na obskurní témata, ale nechtěl bych na ně vrhnout ten typ světla, který má ukončit zkoumání. Tato kniha má položit základy archetypální psychologie, a proto rovněž ukazuje, jak by se na tomto novém poli mělo pracovat. Drží se základní psychologické zkušenosti – totiž že duše o sobě ustavičně hovoří ve stále se opakujících motivech a vždy nových variacích, podobně jako hudba, že je duše nezměrně hluboká a mohou ji osvětlovat jen vhledy, záblesky v obrovské jeskyni nepochopení, vždyť v říši duše je ego jenom žebrák.

Kniha vychází z definice poezie jako „otázky existence zodpovídané v záchvatu pocitu existence“ (Mikuláš Medek) a zkoumá její noetickou dimenzi pohledem inspirovaným freudovskou psychoanalýzou. Pokouší se tak naplnit myšlenku básníka a psychoanalytika Zbyňka Havlíčka, že je třeba odhalit „specifickou strukturu básnického nevědomí, strukturu poetické psychiky“. Vztah nevědomí a poezie je zde promýšlen polemicky a kriticky vůči rozšířenému, ale mylnému přesvědčení o úzké souvztažnosti mezi Freudovým pojetím hlubinných duševních struktur a surrealistickou teorií tzv. psychického automatismu. Esej navazuje na tři myšlenkové zdroje: na studii francouzského psychoanalytika Jeana Guillaumina, zabývající se podílem nevědomí na tvořivém zacházení s řečí, na práce Melanie Kleinové o preverbální psychice raných stadií ontogeneze a na teorii Julie Kristevy o sémiotickém a symbolickém rejstříku vnitřního života a jimi dané dvojí kvalitě řečové zkušenosti – preverbální (gestické, intonační, rytmické) a jazykové. Krajnost inspirace je zde zkoumána jako transgresivní konfrontace těchto dvou zkušeností, jako specifický emoční proces, při němž dochází k přepodstatnění prožitku existence spjatého s nemožností sebevyjádření, tj. nejisté a excitující situace Já před jsoucnem, v jinou nejistotu či jiné vzrušení, ve vzrušující a pronikavé enigma jiné ontické struktury – objevného básnického pojmenování.

Jeden z nejvýznamnějších současných literárních kritiků se v této knize věnuje tématu melancholie u Baudelaira.

Chuť malovat je vlastní každému člověku. Tradiční výchova, především ve škole, se snaží směřovat tuto přirozenou potřebu k umění. Zamezí-li se tomu, může se vyvinout zcela jiný projev, který Arno Stern nazývá stopou. Na rozdíl od uměleckého díla není stopa určena nějakému příjemci. Vzniká z pravlastní potřeby člověka projevovat se tvůrčím způsobem a obrací se výlučně k samotnému malujícímu člověku. Pokud se stopa může rozvíjet bez vlivu vnějších faktorů, člověk si uvědomí plný potenciál svých schopností a svou nezávislost na úsudku ostatních. Arno Stern považuje sebe sama za někoho, kdo při hře s malováním slouží, kdo malujícího nepoučuje, ani jeho obrázky neinterpretuje. Oblast jeho výzkumu, výrazová semiologie, zkoumá zvláštnosti, atributy a procesy formulace. Během svých četných pobytů mezi obyvateli pralesa a pouště (mimo jiné v Peru, Afghánistánu, Mexiku, Guatemale, Etiopii, Nigérii a na Nové Guineji) mohl Arno Stern prohloubit své poznatky z každodenní praxe v ateliéru a rozšířit je v univerzální strukturu. Tuto knihu doporučujeme všem, kdo se setkávají s kreslícími dětmi – rodičům, vychovatelům, pedagogům –, nebo těm, kdo chtějí podpořit dospělé, aby znovu objevili radost z malování. Když Arno Stern v roce 1946 jako tehdy 22letý mladík začal pečovat o válečné sirotky v jednom pařížském dětském domově, netušil, že se tak nastartuje jeho neobyčejná kariéra. Bez jakékoliv představy o svém úkolu nechal děti malovat. Již díky prvním zkušenostem si uvědomil důležitost této hry – a také skutečnost, že je k ní potřeba vhodnějších podmínek. Vynalezl tedy zvláštní zázemí – stůl s paletou a ochranné stěny. Zrodil se ateliér, prostor s nesrovnatelnou atmosférou, který dodnes podněcuje jak děti, tak i dospělé k tomu, aby si hráli s malováním, a umožňuje jim prožívat vlastní spontaneitu.

Magické dítě je klasické dílo, které hluboce zpochybnilo panující názory na porodní praxi, rodičovství a vzdělávání dětí. Jeho odvážné myšlenky o tom, jak západní společnost děti poškozuje a jak bychom o ně i o sebe mohli pečovat lépe, dnes znějí pravdivěji než kdykoli předtím. Od chvíle, kdy se narodí, říká Joseph Chilton Pearce, má lidské mládě jediný zájem: naučit se o světě všechno, co se jen lze naučit. Naše planeta je dětským hřištěm a dětskou hru by nic nemělo narušovat. Za takové výchovy je magické dítě šťastný génius, který dokáže cokoli. Je vybaveno k naplnění svého úžasného potenciálu. S využitím myšlenek mezinárodně uznávaného dětského psychologa Jeana Piageta sleduje Pearce růst systému mysl-mozek od narození až do dospělosti. Alarmující nárůst autizmu, hyperaktivity, dětské schizofrenie a sebevražd dospívajících spojuje s chybami, kterých se při výchově a vzdělávání dětí běžně dopouštíme. Následně ukazuje, jak obnovit to ohromující bohatství tvůrčí inteligence, které je vrozeným právem každé lidské bytosti. Pearce zpochybnil veškeré naše představy o výchově dětí a současně s tím i naše představy o sobě samých. Jeho poselství je jednoduché: nikdy není pozdě začít si hrát, všichni jsme totiž magické děti.

Věda posledních dvou staletí zredukovala mytické představy o vodě na jednoduchý chemický vzorec „čisté vody“, popř. v ní rozpuštěné různé látky. Vygenerovala obrovské množství dílčích poznatků a převážně zavrhla ty staré, které až vlivem posledních výzkumů začíná brát opatrně na milost. A přece nám neposkytla o moc hlubší představu o vodě, než měli naši dávní předkové. Autorka této knihy, která se kvalitou vody celý život profesionálně zabývala, si postupem doby stále více uvědomovala, že moderní výzkum vody vytěsňuje řadu ověřených nebo ověřitelných poznatků, které nezapadají do vžité představy o vodě současné vědy. A na sklonku své kariéry napsala drobnou obhajobu vody „v celé své šíři, hloubi i velikosti“. Tu práci adresovala široké veřejnosti, aby vodu více poznala, a mohla tak obnovit dávnou úctu k životodárnému živlu. Knížka je ale zároveň jemnou výzvou vůči vědecké obci, zabývající se výzkumem vody, aby hledala nové paradigma vody, které uspokojivým způsobem zahrne i řadu vodních anomálií, pro které dnes nemáme vysvětlení, a proto stojí na okraji zájmu, a ochuzují tak naše celkové poznání vody o nové dimenze.

Stěžejní dílo anglo-amerického antropologa Gregoryho Batesona se pokouší na podkladě poznatků kybernetiky, teorie systémů a teorie informace postihnout podstatu řádu a organizace živého světa. Pokrývá celou mimořádnou šíři vědeckých zájmů tohoto autora. Postupuje od antropologie přes psychologii, biologii a epistemologii až k otázkám soudobé ekologické krize. Od jiných multidisciplinárních projektů jej odlišuje snaha o přesné definice a důkladné rozpracování jednotlivých detailů společenského a přírodního dění. Z antropologické části stojí za zmínku především Batesonovy úvahy o kontroverzním tématu národního charakteru. Psychologická část pak představuje povinnou četbu pro všechny psychoterapeuty a další profesionály, kteří se zabývají komunikací. Batesonův koncept dvojné vazby totiž definuje samu podstatu komunikační patologie. Velice inspirativní je též pojednání o alkoholismu z perspektivy kybernetiky. V biologické části je nejsilněji znát Batesonův zájem o projevy vzorce a řádu v živém světě. Ve svém pojetí evoluce rehabilituje tělesný kontext genetické výbavy organismů, čímž předjímá současný rozvoj epigenetiky. Epistemologické texty představují první pokus o syntézu jeho myšlenek, kterou dále rozpracoval v knize Mysl a příroda: nezbytná jednota. V poslední části řešící otázky ekologie dochází Bateson k závěru, že ekologická krize, které nyní čelíme, je v první řadě krizí našeho pohledu na svět, je důsledkem chyby ve způsobu, jakým jsme si navykli přemýšlet.

Caroline a Sophie píšou tak, jako si povídají s kamarádkami u sklenky vína. Neberou si servítky, nešetří nikoho, a nejméně sebe. Nebojí se říct nahlas ani věci, kolem kterých se často chodí po špičkách. Stejně jako všechny ostatní ženy i ony vnímají, jak čas rychle běží - kromě jiného je na ulici už nikdo nikdy neosloví Mademoiselle. Pochopitelně je to nenechává zcela v klidu, ale dokážou se statečně podívat pravdě do očí. Prostě věci nejsou, co bývaly: probudíš se, cítíš se skvěle, a přitom ti všichni říkají, že vypadáš unaveně. Na večírek dorazí atraktivní třicátník, a ty mu nestojíš ani za letmý pohled. Mladá žena ti „zalichotí“ poznámkou, že by jednoho dne chtěla vypadat jako ty… a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Tyto nepřehlédnutelné, přitažlivé a šarmantní Francouzky, jejichž styl je prostě nezaměnitelný, se sice tu a tam nostalgicky ohlédnou do minulosti, ale jinak žijí skrz naskrz v přítomnosti a užívají si každý den. A jistě, je to sice trochu divný pocit být starší než francouzský prezident, ale nakonec NO A CO? A ano, vrásky kolem očí nejsou žádná velká výhra, ale bože, jak nudně musel žít ten, kdo je nemá!

Malý atlas Měsíce s dvojími mapami vhodnými pro všechny typy dalekohledů. Standardní i zrcadlově převrácené názorné mapy předního vynikajícího a mezinárodně uznávaného odborníka Ing. Rükla nám ukazují Měsíc tak, jak jej můžeme pozorovat dalekohledem. Mapy zobrazují celou pozorovatelnou část Měsíce včetně okrajových partií, viditelných za příznivých librací. Druhé rozšířené vydání beznadějně rozebrané příručky pro dalekohledáře. Oproti prvnímu vydání obsahuje navíc mapy měsíčních fází přibývajícího i ubývajícího Měsíce.