Klimatická krize se projevuje všude. Nejvíce na místech, na něž běžně nemyslíme. Říká se, že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní zdroje — pitnou vodu, zemědělskou půdu, místo pro život. Snad nikde to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky, o nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v souvislosti s politickými krizemi, nikoli už těmi environmentálními. Arabistka Lenka Hrabalová se proto v Neúrodném půlměsíci vydává k řekám Eufratu a Tigridu, aby vyprávěla příběh vody, jejího nedostatku i strategického významu. Zkoumá, jestli se může znovu zazelenat Sahara a zda čerpání jejích obrovských podzemních zásob vody s sebou nenese i nějaká rizika. Ohledává historii prastarých lesů a jejich blízkou budoucnost, která bude patrně suchá, plná požárů, ale také nových technologií a ekologických přístupů. Setkává se s místními lidmi i zahraničními vědci, kteří všichni hledají řešení a způsoby, jak zadržet vláhu, zchladit vzduch a něco vypěstovat. A zároveň líčí celý region v nečekané, překvapivé a potřebné perspektivě.

Stezka kontinentálního rozvodí (The Continental Divide Trail, „CDT“) měří 4 989 kilometrů a vede úchvatnou a dynamicky se měnící krajinou, od Národního parku Glacier na kanadských hranicích přes státy Montana, Idaho, Wyoming a Colorado až do Nového Mexika. Tato stezka otestuje vaši vytrvalost a tváří v tvář nepřeberným rozmarům přírody na ni budete nuceni projevit značnou dávku všestrannosti, flexibility a přizpůsobivosti. Její zdolání však představuje jedno z nejlepších dobrodružství všech dob a všichni nadšení hikeři by si ji rozhodně měli připsat na seznam věcí, které by si v životě rádi splnili.

Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her, v Chválách Zadní země líčí své pocity a zážitky z dob, kdy České Švýcarsko ještě nebylo národním parkem, turisté navštěvovali jen Hřensko a Pravčickou bránu a skalní rokle, hrádky a návrší severně od Jetřichovic byly pouze domovem trampů. Pro nadšeného rovera to byla pustá divočina a přírodní ráj na Zemi. Kniha vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti.

Krajina bez vody jako by byla mrtvá, v nejlepším případě připomíná ptáka bez křídel, dům bez střechy, železnici bez pražců. A přitom stačí málo, jediná tůň, studánka, pramen, potok nebo říčka, o majestátních vodopádech, úchvatných jezerech, poklidných rybnících a hrdých řekách ani nemluvě. Všechny ty vodní kulisy dotvářejí český obraz s nezměrnou výpovědní hodnotou, charakterizují svůj kraj působivěji než jakákoli slova a často se stávají nezastupitelnými symboly. Nejedno malebné vodní zákoutí doplňuje místo nemalého historického významu, mnohá skrývají tajemství, snad temnou minulost, magickou sílu či nevšední příběh, jako by soupeřily o naši pozornost. V tomto souboji však není vítězů ani poražených, všechna ta místa, ať už jde o vody stojaté, průtočné, líné nebo dravé, se stávají naším vděčným cílem. Kdo během svých putování krajinou hledá něco víc než jen pohyb z místa A do místa B, je vždy znovu uchvácen, a jeho cesta se díky vodním klenotům stává dobrodružstvím s přidanou hodnotou, jež může bohulibě naplnit náš čas.

Jak napovídá podtitul Krajina zrozená z moře, druhý svazek řady Knih o Kladském pomezí je z velké části zaměřen na fenomén pískovcové krajiny česko-polského regionu na rozhraní východních Čech a Dolního Slezska a všeho, co s tím souvisí. Najdeme zde podrobný popis polských Stolových hor, Broumovských stěn i slavných Adršpašsko-teplických skal. Kromě obsáhlého pojednání o takových přírodních podivuhodnostech, jako je zdejší pseudokrasové podzemí či členitý reliéf pískovcových skalních měst, kuest a stolových hor, sleduje autor i rozvoj turistiky, horolezectví či fenomén poutnictví. Obsáhlé kapitoly jsou věnovány historii Broumovska a Policka, drobným sakrálním památkám, komponované barokní krajině v Kuksu a Vambeřicích i kdysi slavné Vambeřické poutní stezce. S ohledem na skutečnost, že převážná část zdejšího území byla dříve osídlena Němci, a region byl tedy silně ovlivněn poválečnou obměnou obyvatelstva, nezůstávají stranou ani historické aspekty a příběhy, jež v poválečném vývoji upadly v zapomnění či byly z kolektivní paměti záměrně vytěsněny. Máloco dokumentuje peripetie složitého soužití Čechů a sudetských Němců tak výstižně jako příběh jejich vzájemného potýkání na vrcholu Zvičiny. Jako v předchozím svazku, tak i nyní nás autor provází krajinou prostřednictvím příběhů, jež odkrývají zvláštnosti místní přírody i kulturní fenomény pro Kladské pomezí typické. To vše doplňuje velkým množstvím fotografií, pořízených v průběhu posledních dvaceti let, přičemž mnohá atraktivní místa či přírodní i kulturní objekty jsou v této podobě zachyceny vůbec poprvé.

Zápisky z cest po Tibetu. Tibetská oblast Amdo, zvláště její severní část je místo, kde se od pradávna potkávají různé kultury, národy a náboženské tradice, a možná právě to napomohlo tomu, že se zde uchovaly jedinečné duchovní tradice, které jinde již takřka vymizely. Je to místo odkud pocházel velký reformátor tibetského buddhismu Tsongkhapa, a tak jsou zde početné kláštery jeho následovníků. Kromě toho se tu uchovala zvláštní forma laického buddhismu, tradice tantrických jogínů, ngakpů, spojených se školou Ňingma. Komunity těchto jogínů jsou především na venkově, při malých chrámech a klášterech. I přes všude přítomný vliv moderní doby a čínského režimu, tuto tradici stále následují stovky praktikujících. Ve vesnických chrámech se zde pořádají pravidelné rituály se složitými obřady a rituálními tanci, včetně největšího setkání pro učení Šitra – Tibetské knihy mrtvých. V této oblasti se také nacházejí kláštery a vesnické chrámy původního tibetského náboženství bön, při nichž rovněž působí komunity jogínů. Kniha také přibližuje život a dílo významného buddhistického mistra, básníka a hlavně mystika, jogína Šhabkara. Je zde popsáno hlavní místo jeho působení, malý klášter v horách, Jama Tašhi Khjil a také meditační jeskyně na posvátné hoře Drakar Treldzong. Překlady dvou krátkých textů, přibližují jeho osobitou formu předávání učení ve formě básní. Kniha je doprovozena autorovými fotografiemi z popisovaných míst a rituálů. Na konci knihy je předložen souhrn dosud publikovaných textů a překladů, zabývající se touto méně známou stránkou tibetského buddhismu.

The first official trail around the borders of the Czech Republic. How come anyone can do a long-distance trail around the Czech Republic? How does a trip made by a group of friends become an official trail that makes it into Forbes magazine alongside Serena Williams and into the world’s long-distance routes? Why is it better not to bring a sleeping bag that has a thermal quality suitable for beach sleeping in Morocco? And why have many animals already taken to the trail, but not yet a kangaroo? This combination of lyrical, if sometimes scary, chapters on each section, comically dramatical stories of people who have hiked the trail, and backyard-science tips on how to get started, offers everything you wanted to know about the Czech Trail but were afraid to ask!

840 kilometrů dlouhá pouť napříč magickými Pyrenejemi od hiker’s high po post-trail blues Touha po objevování je stará jako lidstvo samo. Nutí nás sbalit batoh a vyrazit za dobrodružstvím. Ale co když je tím největším dobrodružstvím setkání s vlastní duší? Na pozadí 840 kilometrů dlouhé pouti napříč magickými Pyrenejemi autorka vypráví příběh o síle dětských snů, o peripetiích z trailu i ze života, o přátelství, svobodě, horách, strachu, odvaze i lásce. Jaké bláznivé situace můžete na trailu zažít? Jak taková cesta změní váš pohled na život i sebe sama? Můžete se na ní zamilovat? A co když se zamilujete sami do sebe? Duše na cestách s humorem i hloubkou odkrývá, že každá cesta ven je především cestou dovnitř. Největším pokladem je nalezení sebe sama a největší výzvou je vypořádat se s tím, že po návratu už nejste „tou holkou z trailu“. Nepodceňujte sílu svých snů. Všechno, po čem jste kdy toužili, čeká za hranicí vašeho strachu.

V srdci pralesa se štětcem a mačetou. Poselství o kráse přírody a pestrosti života tropů Jižní Ameriky v textech a kresbách malíře a přírodovědce Jana Dungela. Kniha Jaguár v kocovině je souborem reportáží z malířských cest Jana Dungela po Jižní Americe. Autor v nich čerpá ze svých pracovních deníků a čtenářům přibližuje pozoruhodná setkání nejen s divokými zvířaty, ale také s místními obyvateli a jejich kulturou. To vše na pozadí několikaletého natáčení dokumentů, které mají zachytit současný stav neotropické přírody – její krásu, utrpení i naději na záchranu. Do Jižní Ameriky se malíř a biolog Jan Dungel vypravil poprvé v roce 1992 jako člen výzkumného projektu Zoologického oddělení Moravského zemského muzea a venezuelské přírodovědné nadace FUDECI. Od té doby organizuje výpravy, které systematicky pronikají do zcela neznámých a neprozkoumaných oblastí při severním úpatí pohoří Neblina na hranicích Venezuely a Brazílie. V roce 2004 tam poprvé zdokumentoval neznámý druh primáta, který byl později popsán jako uakari neblinský (Cacajao hosomi). Výprava, které se účastnil v roce 2007, poprvé přesně zaměřila propojení povodí řek Orinoko a Amazonka, které předtím marně hledalo několik mezinárodních expedic. Po proslulé tzv. bifurkaci řeky Orinoko, která je známa již od konce 18. století, se jedná teprve o druhé obdobné hydrologické propojení řek v Amazonii a objev je zaregistrován u Královské zeměpisné společnosti v Londýně.

Přidejte se k vytrvalému poutníkovi Timu Voorsovi na jeho výpravné a dlouhé cestě po stezce Te Araroa Trail, která vás povede tři tisíce kilometrů a čtyři miliony kroků napříč drsnou přírodou Nového Zélandu. Tim pět měsíců pěšky putoval po stezce Te Araroa Trail z mysu Cape Reinga až do přístavu Bluff. Nejprve šel sám, ale záhy potkal dvě mladé ženy přezdívané Sunny a Unicorn, které se staly jeho souputnicemi. Společně utvořili nečekanou trailovou rodinu a ve trojici překonávali výzvy trailového života – schovávali se před bouřemi, brodili se přes řeky a kempovali v drsné a neuvěřitelně nádherné divočině.

Reportáže o lidech, kteří se nevzdávají. Odvaha mívá i nečekané a velmi nenápadné podoby. Těžší než postavit se nebezpečí nebo vrhnout se do neznáma bývá dělat něco, co má jen malé či mizivé šance na úspěch: postavit se vlastnímu strachu nebo traumatu. Rozhodnout se vykonat něco pro sebe i pro ostatní. Pohladit, obejmout, utěšit a dát najevo své emoce. Přiznat si vinu a zkusit se změnit. Pomáhat. Expert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval několik kontinentů a spoustu zemí. Dokumentoval humanitární a rozvojové projekty, fotil dopady přírodních katastrof, zpovídal oběti válek a útlaku. Všude však potkal neobyčejně statečné lidi, ochotné riskovat pro dobro druhých. David v Ugandě provozuje školu pro bývalé dětské vojáky i jejich oběti. Indické řádové sestry dávají naději dětem na zemětřesením poničeném Haiti. Vietnamští divadelníci zpracovávají zkušenost sexuálního násilí, pro sebe i pro jiné. Pankáči v Barmě se snaží vytvořit prostor svobody. Reportážní kniha Páchat dobro vypráví jejich příběhy a ukazuje, že dobří a odvážní lidé se dají najít opravdu všude.

Jižní Korea není jen kimči a k-pop! Vydejte se na zábavnou cestu po Jižní Koreji spolu s autorkou svérázného cestopisu Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi. Korejské halušky jsou druhou knihou sinoložky Dominiky Sakmárové. Autorka znovu balí kufry a vydává se za dobrodružstvím, tentokrát ovšem s celou svou rodinou, navíc ještě o kus dál na východ – do hypermoderní Jižní Koreje, země, která musí být ve všem o krok napřed a kde berou platební karty i u stánku s cukrovou vatou. Dominika své zážitky z místa překypujícího kulturními odlišnostmi zpracovala do více než šedesáti krátkých kapitol, které vás nejen pobaví, ale i mnohé naučí. Na stránkách knihy nahlédnete například do mateřské školy, okusíte tradiční jídla, poznáte tamní módu, ale také se dozvíte, jaký je rozdíl mezi hygienickou a nehygienickou přírodou nebo jak si před krutou zimou dobře zaizolovat okna bublinkovou fólií. Autorka vypráví svižně, s nadhledem a vtipem. Čtenáře jistě potěší i bonusové historky a doprovodné ilustrace Michaely Ahonen.

Všude dobře — na kole nejlíp Tadeáš Šíma se v roce 2016 vydal na kole do Afriky. Touto cestou si sice splnil svůj sen, jenže už při odjezdu z Kapského Města věděl, že si jej bude muset zopakovat. Tentokrát se vydal například za ochránci slonů v Kongu a domů do Prachatic se opět vracel na kole. Ovšem až z dalekého Ománu, takže musel překonat mimo jiné Saúdskou Arábii — lidem ze Západu neznámou zemi, která se teprve nedávno otevřela turistům. A Šíma ve své cestopisné knize Doma na cestách zve čtenáře ke společnému objevování přírodních krás, svébytnosti lidí i jejich vzájemnosti a především domova, jehož odlesky nachází ve hvězdách, písečných dunách i na staveništích cizokrajných měst.

Publikace Petra Hnyka vybočuje z vydavatelského standardu propagačních a průvodcovských brožurek či jiných, čistě komerčních publikací. Autor v ní prezentuje stěžejní část své mnohaleté badatelské práce. Pro tento region to je historicky první a mimořádně obsáhlé dílo, v němž autor popisuje jak vlastní historii regionu, tak i životní osudy lidí, kteří svůj život nějakým způsobem spojili se skalami. První svazek dvoudílné publikace Skály a lidé nazvaný Skály je zaměřujen na historii skalních měst Adršpašsko-teplických skal. V několika kapitolách je čtenář provázen po skalních cestách, kde je seznámen nejen s vlastní historií postupného objevování a zpřístupňování skalního labyrintu, ale i s archeologickými nálezy a dalšími zajímavostmi, které běžný návštěvník při prohlídce skalních měst nemá šanci objevit ani zaregistrovat. Autor při přípravě knihy čerpal z veškerých dostupných archivních a muzejních fondů, které doplnil osobními vzpomínkami a výpověďmi dnešních obyvatel, nebo potomků těch, kteří ve skalním světě strávili určitou část života. Vše je pak doplněno velkým množstvím obrazového materiálu – rytin, obrazů, ilustrací a starých i současných fotografií, které jsou v mnoha případech dosud nebyly publikovány.

Další z autorových „literárně-etnograficko-politologických cestopisů” o současném reálném Rusku. Uvedený svazek, představující úvodní díl osmidílné série, je věnován autorovým cestám po regionu Idel-Ural (Povolží) a představuje de facto jedinou takovou publikaci pojednávající o tomto teritoriu, obývaném 7 národy, jejichž kultura je u nás fakticky neznámá. Kniha, doplněná rozsáhlou obrazovou přílohou (160 barevných stran / 700 jedinečných fotografií, infografik a map) obsahuje jak reálie, fakta o tamních pamětihodnostech, etnografii, mytologii, duchovních a kulturních tradicích a každodenním životě zdejších národů (Baškirů, Čuvašů, Erzjanů, Marijců, Mokšanů, Tatarů a Udmurtů), tak autorovy osobní zážitky a dojmy, ale i zasvěcené komentáře a odkazy na historické, kulturní a politické souvislosti, včetně pojednání o stalinském hladomoru, zdejším působení čs. legií i boji zdejších národů za svobodu.

Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím. Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry - každodenním životem a názory obyčejných lidí - komplexněji, než se to podaří mnohému ˝domorodci˝, žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu expertovi, mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice. Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků, s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při sklence čaje či vodky s místními umělci, spisovateli, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.

Z předběžného obsahu 3. dílu. Severní Kavkaz potřetí. A znova ve vlaku aneb Směr Kavkaz, Zastávka v Samaře, o Buďonnovsku a čečenské válce, O čečenském terorismu obecně, Útok na Kizljar a Pěrvomajskoe, Čečenský vpád do Dagestánu aneb Konečně záminka k zúčtování, Bombové útoky na obytné domy v ruských městech v září 1999, Krvavé představení aneb Obsazení moskevského divadla Na Dubrovce, Beslanský masakr, Na teroristickou scénu přichází šáhidky neboli Černé vdovy, Znovu v Kislovodsku aneb Opět v roli adoptivního dědečka, Magickou Kabardou aneb Vřídla, hory, vodopády, Hledání kavkazské Šambhaly a nacistický aerodrom pod Elbrusem, Kamenné hřiby a další vodopády, Ještě něco málo o Kislovodsku, Svátek ajranu u Medových vodopádů, Člověk míní, Pánbůh (a FSB) mění, Mezi Karačajci, Šoan, Senti a Dombai, Seznámení s Čerkesskem, Státní svátek Karačajevsko-Čerkeska a návrat turkmenské stíhačky, Po českých stopách, Přivítání v Nalčiku, Socha kněžny Marie jako symbol falšování ruských dějin, Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr, Bezengi, brána Ruskolanu?, Machačkala potřetí, Návštěva Karabudachkentu, Karabudachkent - Paříž - Bekenez, Machačkalské útočiště aneb V náborovém středisku Vagnerovy armády, Krym - cesta domů?Morbidní nostalgie aneb Ruský postkomunistický satanismus, Rusové, národ bez paměti aneb Říše Mankurtů, Legenda o Mankurtech aneb Ovčan, opora opričnického státu, Brežněvův duch přežívá i v době internetu aneb Žumpa ruské historiografie, Machačkalská synagoga Sochnut aneb Náboženská tolerance v praxi, Výlet do Tindi, Iránské křižníky v Machačkale aneb Rusko-íránská družba, Loučení s Kavkazem, Charkov - Kyjev - Bratislava.

Již třetí svazek edice Cesty za horizonty a druhý díl trilogie CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT představuje literárně-politologický cestopis pojednávající o současném reálném Rusku. Tentokrát o autorových cestách po západní Sibiři. I tento svazek obsahuje jak reálie / fakta o tamní přírodě a každodenním životě domorodců, tak autorovy osobní zážitky a dojmy, ale i zasvěcené komentáře a odkazy na historické, kulturní a politické souvislosti. Je zároveň bohatě ilustrován. Kromě 160 stran čb. obrazové přílohy obsahuje i 128 stran barevných (650 jedinečných barevných fotografií, infografik a orientačních map). Vedle popisu aktuální každodenní ruské reality se tento svazek podstatnou měrou - cca z 1/3 - věnuje též exkursu do období ruské občanské války (éře Kolčakovy vlády / Bílého Omsku), jakož i působení čs. legií na Sibiři a osudu našich zdejších krajanů během Velkého teroru, potažmo historii rusko-českých a rusko-evropských vztahů, ale i historie lodní plavby na Sibiři anebo zdejší aktuální náboženské scéně, přináší informace o oživených staroslovanských a novopohanských kultech a dalších duchovních a ezoterických hnutích, takže by tato kniha měla být zajímavá i pro necestovatele, resp. fanoušky obecné i vojenské historie.

Cestopisy jsou oblíbeným literárním žánrem a je jich na knižním trhu poměrně dost. Některé se však svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i publikace CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného - Atapany. Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte.

Filozoficko-poetický cestopis o putování mladých manželů, českého etnografa-klauna-hudebníka a jeho ženy, japonské tanečnice, rumunskými horami s roční dcerkou a kobylou Dojnou.

Poznání nových míst nebo návraty do krajů již známých patří odpradávna mezi primární pohnutky k cestování a také k cestopisectví, třebaže vymezení takto vzniklých literárních útvarů může být značně variabilní. K těmto otázkám se pravidelně navrací nejeden badatel, aby v konkrétní perspektivě promýšlel způsoby, jakými jsou dojmy z cest v proměnách času zaznamenávány a předávány. Kolektivní monografie s poetickým názvem Okouzleni neznámem sleduje naznačenou problematiku v podmínkách zejména středovýchodní Evropy, jejíž barvitost je předurčena mimo jiné přetrvávajícími aspekty symbolické geografie. Jednotlivé kapitoly se tak snaží postihnout šíři motivací, s nimiž se člověk z různých sociálních vrstev v takto vymezeném prostoru vydával na cesty. Autoři přítomné publikace si však všímají nejen toho, kdo a kam od středověku po naši současnost cestoval. Zabývají se rovněž metaforickými způsoby vnímání kulturní krajiny, jež mohou napomoci k pochopení geokulturně a historicky podmíněných zvláštností této části Evropy.

Cesta Iana Czecha na Yukon se snad v ničem nevyvíjela podle původního plánu. Nevinný sjezd řeky Yukon za účelem dokumentace života tamních bobrů se náhle proměnil ve zlatokopecké expedice ve společnosti jedné z nejslavnějších prospektorských ikon na Yukonu. Buldozerem vytvářeli nové cesty v divočině a odstřelovali skály za účelem prozkoumání nových nalezišť zlata. V důsledku dalších neočekávaných událostí se však Ian přemístil na Aljašku, kde absolvoval letní a zimní sezonu lovu královských krabů. (Podle vyjádření časopisu National Geographic se jedná o nejnebezpečnější povolání na světě.) Pak pokračoval na Floridu, kde zrenovoval čtrnáctimetrový škuner, se kterým přežil hurikán poblíž ostrova Key West. Spolu s přítelem z Aljašky a novým členem posádky, odvážnou dvacetiletou dívkou z Quebeku, která svým šarmem dokázala přikouzlit do běhu událostí další výjimečný rozměr, absolvovali plavbu do Nassau se zastávkami na neosídlených karibských ostrovech. Po cestě zachránili život ztroskotaným utečencům z Kuby a prožili spoustu dalších těžko uvěřitelných dobrodružství.

Velká jízda pokračuje navazuje na velmi úspěšnou prvotinu slovinského cestovatele žijícího u nás, Igora Brezovara. V první knize Velká jízda začíná jsme se dočetli, jak u malého kluka žijícího v malebné slovinské vesnici Žužemberk vznikla touha cestovat, poznávat a objevovat svět. Pak jsme s ním procestovali kus Evropy, Afriku a Asii, poznávali život a zvyky lidí v exotických končinách… Velká jízda pokračuje navazuje životním příběhem již zkušeného cestovatele, který si plní sen procestovat svět, alespoň jeho „sjízdnou“ část. V knize se společně s Igorem budeme brodit mongolskými řekami, utopíme motorku, projedeme se po transsibiřské magistrále a zúčastníme se jurta párty. Dostaneme se do Japonska, budeme spát v parcích, ochutnáme mořské řasy, ryby a sashimi, projedeme se kolem hory Fuji a podíváme se do legendárního Nagana. Po cestovatelské pauze po narození druhého dítěte se přesuneme do USA, Anchorage na Aljašce, a prožijeme americký sen, nádherné národní parky, Route 66, americké choppery a country muziku, jazz a blues. Přes Mexiko budeme pokračovat Střední a Jižní Amerikou, kde žijí nejkrásnější ženy světa (Kolumbie), projedeme Ekvádor, Peru a vysokohorské silnice v Bolívii, kde potkáme indiánky v pestrobarevném oblečení s typickými kloboučky a děti pracující v uranových dolech. Vyspíme se na solném jezeře Ujuni a setkáme se s kmenem Uru na plovoucích ostrovech jezera Titicaca. V Buenos Aires se budeme učit tančit tango a cestu kolem světa zakončíme v nejjižnějším městě na světě Ushuaia. Po Carretera Austral, nejkrásnější cestě v Patagonii, se pak zase vrátíme do Buenos Aires, odkud odletíme domů. Tato kniha je věnována všem, jejichž vášeň je cestovat, i těm, kteří ji v sobě hledají. Jejím poselstvím je odhodit strach, vzbudit touhu poznávat, cestovat po světě a na vlastní oči zjistit, jak je pestrý, barevný a krásný.

Pozor! Tohle není klasický cestopis! Nečekejte bohaté romantické popisy nejznámějších turistických destinací. Místo toho se připravte na pořádnou nálož komických příhod ze života obyčejných lidí, které je možné zažít snad pouze na Dálném východě. Dominika Sakmárová, tehdy studentka sinologie, ve více než sedmdesáti krátkých kapitolách čtenáři přibližuje situace, které zažila během pobytu v Číně a na Taiwanu, a seznamuje ho s tamější realitou. Píše nejen o nesnadných pokusech začlenit se, ale zaznamenává i příhody, které zažila s jinými studenty, zahraničními i místními. Někteří z nich se pak společně s ní podívají i na východní Slovensko. Humorné historky celou knihu odlehčují a dodávají jí na čtivosti. Glosovány jsou rovněž odlišnosti mezi kulturami – evropskou a asijskou. Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi tak nemusí zajímat pouze zapálené cestovatele a nadšence do exotiky, ale i ty, kteří se nebojí učit novým věcem a mají rádi vyprávění podané svižně a s nadhledem. Kniha je doplněna ilustracemi Michaely Ahonen.

Strhující reportáže o jedné z nejdrastičtějších válečných zbraní — sexu. Válka zasáhne každého. Obzvlášť krutě a tvrdě však dopadá na ty nejslabší a nejzranitelnější. A to nejen ve svých nepřímých důsledcích, ale naopak cíleně a s jasným záměrem morálně a lidsky rozložit, zastrašit, ponížit, nebo dokonce vyhladit celé části obyvatelstva. Řeč je o znásilnění a dalších formách sexuálního násilí, které armády, milice a teroristické skupiny celého světa využívají jako strategické zbraně. Proslulá britská novinářka Christina Lamb pokrývá jako reportérka válečné konflikty už přes tři desetiletí. Zpovídala ženy, které „pro potěchu“ věznili Japonci během druhé světové války. Ženy, které zažily sexuální mučení argentinskou juntou v roce 1976. Ženy, které znásilňovali barmští vojáci během genocidy Rohingů v roce 2017. Ženy, které se dostaly do rukou Boko Haram či ISIS. Ženy, které dopadly válečné zločince z Bosny. Lamb v knize Naše těla, jejich bojiště vypráví příběhy hrůzy, utrpení i hrdinství a zároveň upozorňuje na často opomíjený, avšak o to strašnější aspekt války.

Jak vypadá lidské cestování očima psa? Jaký pán, takový pes. A když páníček vyrazí na cestu po Evropě, musí ho jeho čtyřnohý přítel věrně doprovázet. Nebo spíš trpělivě sedět vzadu v autě. Pes Barnabáš je vypravěčem cestopisu, který nás zavede z Horoměřic u Prahy do Paříže, na pobřeží Atlantského oceánu a přes Španělsko, Portugalsko a Itálii až na Balkán. Psí vypravěč glosuje konání svých páníčků a my tak jeho prostřednictvím zažíváme komické situace. V psích očích totiž vypadá značná část našich naprosto automatických činností absurdně. Děti to mnohdy vidí podobně a v Barnabášovi brzy najdou spojence. A co si z cestopisu malí čtenáři odnesou? Především chuť poznávat nové věci, krajiny i lidi. Vždyť dobrodružství čeká hned za rohem. A kdo si označkoval všechny čtyři nohy Eiffelovky, ten se ve světě neztratí. A co je nejdůležitější: teprve na cestě poznáte, co je to vlastně domov. Domov je tam, kde máte svou misku a dečku.

Kulturně a jazykově pestrý ostrov Nová Guinea dlouhodobě přitahuje pozornost a jitří lidskou představivost. Získal si nechvalnou pověst domova kanibalů a lovců hlav. Kniha z antropologického hlediska otevírá citlivá témata konzumace lidského masa a získávání lidských trofejí lidmi. Autor na bohatém etnografickém materiálu představuje reálie novoguinejského lovu hlav a kanibalismu, nešetří podrobnostmi, ale svá vyprávění zasazuje do historického a kulturního kontextu. Kniha ukazuje kulturní logiku těchto jevů i motivace koloniálních aparátů prosadit na ostrově vlastní představu práva a pořádku, tedy tyto zvyky vymýtit. Kniha přináší bohatý původní obrazový materiál, který ukazuje konkrétní doklady kanibalismu a lovu hlav na Nové Guineji. Autor představuje kanibalismus a lov hlav jako jevy, jež neodmyslitelně patřily do repertoáru kulturního chování člověka.

Máte za to, že je nemožné vypravit se do nejtemnějšího srdce Afriky, Zairu neboli Konga, pěšky s batohem na zádech a s jedním dolarem na den? Není mnoho těch, kteří něco takového uskutečnili. Na počátku devadesátých let, pár let po revoluci, se Jiří Černický vydal „jen tak nalehko“ prozkoumat jedno z nejtajemnějších, nejméně probádaných a nejnebezpečnějších území na světě, rozlohou rovnající se třetině Evropy. Bylo to místo, kde chyběla téměř jakákoli infrastruktura, kde nebyla nafta ani voda a kterému dlouhodobě vládl jeden z nejhorších diktátorů Mobutu Sese Seko. Nebyla to cesta ledajaká, byla to cesta umělecká a měla jistý charitativní účel. Nejde proto autorovými slovy ani tak o „cestopis jako spíše pokus vzájemně propojit dvě oblasti, které podle mého názoru obě reprezentují emoci prázdnoty“. Vedl ji étos snahy o oboustranné překlenutí zanedbaných regionů nacházejících se na periferii, na okraji zájmu, míst bez perspektivy osobního růstu. Současně to ale také bylo dobrodružství plné nebezpečí ve formě slídících jaguárů, nadržených pohraničníků, častého hladu, průjmu a jiných hrozících nemocí, ztroskotání, neustálého bahna a neprostupné džungle či uprchlíků z rozhořívajícího se konfliktu ve Rwandě. Ale také neobyčejných živočichů, květin, barev, vůní, neopakovatelných zážitků a neočekávané lidské velkorysosti. Myslíte, že dobře znáte nejdrsnější český sever, protože jste tam vyrůstali? Tato kniha vás vyvede z omylu. Od dobrodružství zažívaných v klučičích partách a objevů neobvyklých pokladů na „největší skládce světa“ plné toho nejtoxičtějšího odpadu, seškrabávání lákavých samolepek na západních závodních vozech či vytváření „afrických jezer“ v zatopených lomech i s vypuštěnými akvarijními rybičkami přes vykukující růžky dávné historie mající podobu například úkrytu werwolfů či Goebbelsova srubu, sžívání se s různými místními vzdorovitě nepřizpůsobitelnými občany až po zkušenosti získané na šachtě, autor prošmejdí všechny kouty svého dětství a dospívání, aby na světlo vyvrhl vše zdánlivě chudé, ošklivé, zteřelé a zapomenuté jako něco, co může být přenositelnou, sdělitelnou zkušeností nás všech, a nakonec svým pravým opakem.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Íránu, najdete v knize Lenky Hrabalové Mozaikou Íránu. V úvodních kapitolách se seznámíte s islámem, Íránem a Persií základními historickými milníky této části světa. První část Na křižovatce dějin se věnuje zajímavým kapitolám íránské historie, jako je například výstavba legendárního Esfahánu či počátky americko-íránského nepřátelství. Druhá část Tisíce tváří Islámské republiky se zabývá íránskou společností. Náboženskými skupinami, etniky, ale také sexualitou v Íránu či islámskými zákony. Třetí část Všechny kouty země je zasvěcená různým regionům Íránu a jejich specifikům, jako jsou například římské památky, pašování alkoholu v pohraničí či kontinuální boj pouštního národa o vodu. Čtvrtá část Okem cestovatelky je dedikována každodenním zážitkům na íránské ulici, ale také zmrzlině, charitě či lázním. Autorka se nevyhýbá ani otázkám, které zajímají návštěvníky jejích přednášek – mnohoženství, alkoholu či islámského práva. Do knihy se promítá autorčina láska k historii a kultuře, ale zejména k místním lidem, mezi kterými má mnoho přátel.

Publikace o českém a slovenském mořeplavectví vás provede vývojem tohoto pozoruhodného fenoménu země, jež má k moři víc než daleko. Obsahuje množství příběhů nejvýznačnějších českých a slovenských mořeplavců 20. a 21. století, kteří dokázali obeplout svět. Od působivého vzpomínání na legendární osobnost Rudolfa Krautschneidera přes autentické příběhy Richarda Konkolského, Jozefa Varsányiho, Jiřího Albrechta, Ivana Orla, Oldřicha Karáska, Františka Sýkory, Jiřího Denka, Vlada Porvaznika a dalších až po doplněné, nejnovější vyprávění Martina Dolečka. Kdy a proč napadlo naše mořeplavce obeplout svět? Jak se dá v našich podmínkách postavit loď? Co vše během plaveb zdolali a do jakých úskalí a nebezpečí se dostali? Co jim plavba dala a naopak vzala? Kudy vede nejkratší cesta ze srdce Evropy na moře? Odpověď na tyto a množství dalších otázek naleznete v této jedinečné publikaci, která zahrnuje i přehledné dějiny mořeplavby, množství faktografických údajů o technických parametrech konkrétních lodí a informací nezbytných ke znalosti mořeplavby. Kniha je bohatě provázena fotografiemi, dobovými materiály a ručně malovanou samostatně vloženou mapou s vyznačenými trasami. Doplňují ji krásné ilustrace Mikkela Odehnalů. Tak ahoy! Pojeď s námi na moře!

Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her v Nejkrásnější sbírce ukazuje, že milovník a znalec přírody nemusí sbírat jen motýly napíchané špendlíky do krabice, třídit kameny do škatulek nebo lisovat květiny do herbáře. Mnohem cennější je mu sbírka zážitků, dojmů a vzpomínek z nejkrásnějších míst dnešní České a Slovenské republiky, která jsou národními parky nebo chráněnými krajinnými oblastmi. Kniha vznikla jako poděkování za možnost toulat se kouzelnými krajinami Československa v dobách, kdy jsme o výpravách do jiných zemí mohli jen snít. Její už čtvrté vydání připomíná, že si lze podobnou “sbírku” vytvořit i v dnešním přetechnizovaném světě. Vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti.

Barvité vyprávění napěchované pozoruhodnými fotografiemi a mapkami z cest Igora Brezovara, muže, který na motorce objel svět. V sedle motorky najel půl milionu kilometrů, navštívil šest kontinentů. A tím si splnil svůj dětský sen. V šestnácti letech se vydal na svou první velkou cestu. Jako bezstarostný milovník života, motocyklů a žen poznává dálky, exotickou hudbu, nádhernou přírodu, lidi, jejich odlišné tradice a zvyky, zemi a kulturu. Místo popisů toho, co viděl, se zaměřuje na to, co slyšel, s kým se potkal. Diskutuje s každým, kdo chce mluvit, třebaže vyznává jinou víru a náboženství, má odlišnou barvu pleti nebo politické názory, které se neslučují s jeho vlastními. Dospívá a poznává nejen svět, ale i sebe sama.

Fantastický cestopis fiktivní zemí Syn obchodníka s pepřem Dževik vyrostl na příbězích z Olondrie, vzdálené země, kde jsou knihy na rozdíl od jeho domoviny běžné. Když jeho otec zemře a Dževik zaujme jeho místo při každoroční obchodní cestě do Olondrie, je jeho život téměř dokonalý. Ale právě když si tam užívá slavnost ptáků, z poklidu ho drasticky vytrhne duch mladé dívky, který ho začne pronásledovat. Vyprávění Dževika z Tyomu o jeho putování z Čajových ostrovů do tajuplné Olondrie sice oficiálně nemůže spadat jinam než do žánru fantasy, ve skutečnosti však jde o nadžánrovou knihu, která se občas čte jako báseň v próze, občas jako le-guinovská etnografická studie smyšlených národů a občas jako cestopis prosycený vůněmi a barvami Afriky, kde kniha vznikla. A mimoto jde také o vyznání lásky literatuře, knihám a příběhům a možnostem slova jako takovým.

Když chtěl Claudio Magris literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými protéká řeka Dunaj, musel objevit nový literární žánr. Vznikl text na pomezí románu a eseje, deníku a autobiografie, kulturních dějin a cestopisu. Podobná charakteristika se nabízí i v případě této knihy. Jejím ústředním tématem jsou nedávnou válkou těžce zkoušené balkánské země Bosna a Hercegovina, Srbsko a Chorvatsko. Nechat se provázet minulostí dávnou i nedávnou právě Michalem Hrušíkem je trefa do černého. Je to mimořádně zasvěcený a zevrubně informovaný průvodce. Jeho jedinečnost spočívá v obdivuhodně hluboké znalosti historických souvislostí, osobní zkušenosti z mnoha cest a pobytů na Balkáně, diplomatické misi a v neposlední řadě především v porozumění a lásce k této zemi i všem jejím obyvatelům.

Reprezentativní kniha uznávaného geografa, polárníka a zakladatele české antarktické výzkumné stanice seznamuje čtenáře s fascinujícím a vzdáleným ledovým kontinentem. Poutavě vypráví o tom, jak se Antarktida vyvíjela, jak se v minulosti měnilo její klima a jak důležitou roli hraje v systému naší planety. Podstatná část publikace je věnována objevitelským a dobyvatelským výpravám prvních výzkumných expedic počínaje Jamesem Cookem. Obsáhleji představuje méně známý, zato však dechberoucí příběh švédské výpravy Otto Nordenskjölda, uskutečněné před sto dvaceti lety do oblasti nacházející se v těsném sousedství nynější české základny. Významná část knihy je soustředěna na českou antarktickou stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse u východního pobřeží Antarktického poloostrova. Základna, na kterou může být Česká republika právem hrdá, již zhruba patnáct let poskytuje jedinečné a komfortní zázemí vědcům z mnoha přírodovědeckých oborů. Kniha detailně představuje prostředí, v němž se česká stanice nachází, a popisuje její nelehký zrod od hledání vhodného místa přes komplikované administrativní procesy až po její projektování, napínavý transport stavebního materiálu z Evropy a náročnou vlastní stavbu. Stranou nezůstávají ani život na stanici, každodenní práce vědců a hlavní vědecká témata českých expedic. Kniha umožňuje čtenáři podívat se na Antarktidu očima člověka, který stál u zrodu myšlenky na vybudování české polární stanice, a zároveň člověka, pro něhož se Antarktida stala životni láskou.

Autor předkládá čtenářům kromě mnoha dobrodružných cestovatelských zážitků i setkávání se skutečnými sibiřskými šamany a léčiteli v tamních drsných podmínkách. Popisuje jejich způsoby léčení, který mu byl osobně přítomen, včetně zajímavých receptů. Kniha má fotografickou přílohu.

...může jít každý! První oficiální přechod po hranicích republiky. Stezka Českem, to je první oficiální přechod po hranicích republiky tvořící tisícikilometrovou trasu po jižní části a tisícikilometrovou po severní. Jak se z nápadu party nadšenců stane přechod ve stylu Pacifické hřebenovky nebo Camina, který se dostane do největší světové aplikace dálkových treků a do amerického Forbesu? Proč dokáže takováto cesta během roku nadchnout tisíce lidí? A proč se na stezku vydalo několik psů, kůň, kuře, ale pštros ještě ne? Kniha obsahuje jednak informativní kapitoly, ve kterých jsou popsány jednotlivé etapy, rady, jak se připravit na cestu, na co si dát pozor nebo tipy na nejkrásnější místa, ale také motivační kapitoly psány lidmi, kteří se rozhodli na Stezku vypravit. Jsou to nadšenci, jenž vyrazili jinak: mladé ženy, které se vydaly poprvé na dálkovou trasu úplně samy, maminky z Klubu minituristů putující s kočárky, rodiny, které cestu pojaly jako putování na více let, pes, co se svou paničkou obešel celou Stezku, či lidé důchodového věku. Samostatná kapitola je věnována Trail Angels, lidem, kteří ve svém volném čase dobrovolně pomáhají poutníkům na Stezce, nebo třeba bandě ze Sportovního klubu vozíčkářů, která projíždí Stezku po etapách. A právě SKV je věnován autorský honorář. Dočtete se také, na jakých principech a zásadách je Stezka založena, o Klubu českých turistů nebo třeba o udržitelném turismu. Kniha je určena širokému čtenářskému publiku, protože na Stezku Českem může vyrazit opravdu každý. A pokud se na ni necítí, může si alespoň přečíst krásné a inspirativní příběhy těch, kteří překonali sami sebe a vydali se na trasu, která jim změnila život.

V druhém svazku publikace Skály a lidé se autor věnuje především lidem, kteří svůj život nějakým způsobem spojili s Adršpašsko-teplickými skalami. Nejprve jsou to ti, kteří ve skalách nalezli zaměstnání. Vedle tradičních profesí, jako jsou skalní průvodci a převozníci, svůj prostor dostávají i profese, které již patří k minulosti skal: střelmistři a trubači na ozvěnách, flašinetáři, harfenistky či hráčky na lyru, šenkýři ve skalní hospůdce a další. Kapitola věnovaná dobám válečným ukazuje místa ve skalách, která v případě potřeby sloužila jako úkryty. V souvislosti s druhou světovou válkou jsou připomínány i zajatecké tábory a váleční zajatci, kteří ve skalách nebo v blízkém okolí nuceně pracovali. Připomenuty jsou také filmy a filmoví tvůrci, jimž skalní partie poskytly jedinečné exteriéry. Nezapomíná se ale ani na celou plejádu herců, kteří si v těchto filmech zahráli. Druhá část knihy nabízí poměrně ucelený pohled na činnost mnoha lidí, kteří již po několik století pro návštěvníky skal připravují památky z cest – suvenýry.

Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora Dobrá zpráva! Balkán stále zůstává rájem dobrodruhů i svobodného cestování. Desítky cest, stovky nečekaných situací, ve kterých není nouze o dobrodružství, jsou zkoncentrovány v napínavých cestopisných povídkách. Už jenom přesun veteránem, legendárním busíkem VW T3, do balkánských zemí je často plný napětí. Budeme putovat po horských planinách pěšky i na lyžích. Při prvosjezdech divokých řek se nebude zvedat pouze hladina vody, ale také adrenalin pádlujících vodáků. Plavba na mořském kajaku nabídne osvěžující setkání s místní kulturou a pohostinností. Zjistíte, že fenomenální balkánský kras a jeho jeskyně ve svém kouzelném podzemí přivítají i běžného, fyzicky zdatnějšího návštěvníka. Mnohé balkánské jeskyně lze totiž navštěvovat zcela svobodně. Zdejší krasové oblasti nabízejí také dostatek prostoru prozkoumat si i zcela neznámou jeskyni, nový kus naší planety. Jak mohou takové geografické objevy v 21. století probíhat, se dozvíte hned v několika kapitolách. Aby vám kniha mohla sloužit jako dobrý turistický průvodce, není třeba umět číst mezi řádky. Geografické a historické informace i zajímavosti jsou shrnuty do ucelených, graficky oddělených pasáží a prolínají se celou knihou. Přes 200 fotografií atraktivních míst a jejich podrobný popis jsou inspirací i stručným návodem pro všechny svobodné cestovatele. QR kódy s GPS souřadnicemi nejvýznamnějších destinací si snadno načtete do svých mobilních navigací. K podzemí, kde GPS nefunguje, jsme připravili několik orientačních map. Autor knihy Marek Audy do balkánských zemí začal jezdit již v dětství. Touha poznat poslední zbytky čisté jihoevropské přírody přerostla v lásku až posedlost, která provází příběhy na stránkách této knihy. Uprostřed lůna Evropy na vás čekají rajské zahrady. Stačí jen vyrazit na cestu!

S rodinou na cestě západem USA. Humorný rodinný road trip po Americe od autora knihy Pod Annapurnou svítá modře. Dětem se mají plnit sny. A když dva pubertální synové nutně potřebují vidět a zažít Ameriku, rodiče nakonec zabalí kufry, zakoupí letenky a nefalšovaný road trip může začít! Jiří Fišar, autor úspěšné knihy Pod Annapurnou svítá modře, se skutečně s manželkou a dvěma syny vypravil na dobrodružnou cestu po západě USA. S nadhledem a neutuchajícím humorem podává příběh této trochu netradiční cesty, ve kterém provede čtenáře úskalími, která přináší cestování s dospívajícími dětmi (a s manželkou, na tu nesmíme zapomenout!) po národních parcích, ale i velkých městech. Pokud máte děti a velké cestovatelské plány, toto je kniha přímo pro vás. Ale vlastně pro všechny, kteří mají rádi cestovatelské historky, Ameriku a moudrý humor.

Nové vydání dvou nedostupných textů autora Karpatských her a Knihy o Jizerských horách. Zašlá chuť morušek je barvitou vzpomínkou na mládí stráveném v divokém kraji Krkonoš. Odráží autorův niterný vztah k těmto horám, na které vzpomíná tak, jak je poznal v dobách svého mládí jako mimořádně půvabný kout, plný vznešenosti, pohody a harmonie. Cestovní zpráva čarodějova učně - autorova prvotina - je pak záznamem putování po východním a jižním Slovensku s Marcelem Safírem. Jemu je věnován i poslední text knihy: Marcel Safír - člověk odsouzený k životu.

Druhé vydání knížky nás opět zavede na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himalájích leží pro nás, Středoevropany, docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění. Tam, kde ještě nedávno nebyla ani prašná cesta, už dnes po nové silnici proudí desítky aut. Vedle domů z hlíny vyrůstají betonové stavby. V této knize je mnoho příběhů, některé vypráví o minulosti Malého Tibetu, jiné popisují současné osudy lidí, a nakonec se zde objevují i přání a vize do budoucna. Jaký bude Malý Tibet, jaký by ho chtěli jeho obyvatelé mít, čeho se obávají? Společně texty, příběhy a komentáře k nim tvoří jakousi koláž, která by mohla vyjevit v nových souvislostech skutečný, současný život lidí v oblasti Ladak, někdy též nazývaný Malý Tibet, a tradici, z které čerpá.

Jet do Afriky a poznat tamní přírodu, to je sen kdejakého kluka. Ne každý ale v sobě později najde sílu na to, aby takový dětský sen skutečně prožil. Tohle je příběh snu, který se opravdu stal. Začíná pod horou Libín a v sedle kola. Čím vším se jeho hlavní hrdina na své cestě stal? Jaké lidi potkal? Co zažil v písku a větru uprostřed saharských dun? Proč s sebou vezl násadu od krumpáče? Potkal v pralese vysněného slona? A co zjistil o tmě, které se odjakživa bál? Vydejte se s ním na cestu přes hory, pouště, savany i tropické lesy. Jmenuji se Tadeáš Šíma, je mi 27 let a pocházím z jihočeských Prachatic. V roce 2016 jsem vyrazil poprvé na kole do Afriky. Z rodného města jsem došlapal až do marockého Rabatu, kde mě přepadla skupina mladých banditů, kteří mě připravili o kolo i elán pokračovat v cestě. Má paličatost však zvítězila a já se na cestu o rok později vydal znovu. Z marockého přístavního města Tangeru jsem podél západního pobřeží došlapal až do Kapského Města. Celá cesta trvala 7 měsíců a byla dlouhá 13 000 kilometrů. Což je asi 650 Třešňáků. 1 Třešňák = 20 km (pozn. autora)

Beduíni na Sahaře, kteří se dnes usadili na okraji pouště, nazývají Carla Bergmanna „posledním beduínem“. Promovaný podnikový ekonom z Kolína nad Rýnem totiž žije tak jako jejich předkové: putuje se svými velbloudy v dlouhých karavanách skrze liduprázdné oblasti súdánské a egyptské západní pouště. Carlo Bergmann je mnohostranně nadaný – je to fotograf, který umí ukázat krajinu v krásných obrazech, jež berou dech, nadaný vypravěč, jenž umožňuje svým čtenářům, aby se přenesli do dálky a osamělosti pouště, a v neposlední řadě i bystrý objevitel důležitých kulturních svědectví z prehistorie, z faraonského, řeckého i římského období. ”Bergmannova kniha s názvem Poslední beduín vyšla na přelomu minulého a tohoto století. Již v době svého vzniku představovala naprosto neobvyklý, často až neuvěřitelný text, svědectví o životě jednoho z pouštních badatelů dnešních dní. O to neuvěřitelněji působí dnes, v roce 2018. Její titul totiž není nadsázkou či jakýmsi pouhým symbolem. Carlo je skutečně jedním z beduínů, který zná poušť, a především tu egyptskou, tzv. Západní poušť, jako nikdo jiný. Carlo se do pouště opakovaně vracel každoročně na několik měsíců prakticky po tři desetiletí. Nepohyboval se v ní autem, jako to dělá většina lidí, ale pěšky v doprovodu velbloudů s nákladem toho minima věcí, které člověk potřebuje, aby v nelítostné poušti přežil. Špatně spočítáte zásoby vody, a zemřete, dojde vám jídlo, zemřete, dostanete zápal slepého střeva nebo se zraníte, nejspíš zemřete… Tím spíše, pokud putujete sám.

„Koho jsem potkal, co jsem viděl, leccos i zkusil a mnohé zažil...“ Tak charakterizuje Petr Voldán knihu, ve které vás vyzývá – pojďte si povídat. V řádcích se zrcadlí šestadvacetiletá zkušenost s rozhlasovým mikrofonem, okouzlení zvukem a provokativní nutkání objevovat zajímavosti jak doma, tak ve světě. Vydáte se s ním na cesty, na kterých budete společně hledat klíče k příběhům lidí neznámých i světem obdivovaných. Dozvíte se, jak se přestupuje z ledoborce na ledoborec, kde se vzal na polici autorovy knihovny Hurvínek, kterého přivezl kdysi do Moskvy profesor Josef Skupa, kolik druhů chleba po světě autor upekl, kam až vedlo setkání s Dagmar Peckovou při nákupu brambor v Londýně nebo proč se chodil učit správnou rozhlasovou řeč do Stavovského divadla v Praze. Autor vybízí otázkami k zamyšlení, provokuje fantazii, prezentuje, ale nevnucuje názory. Řádky z pera tohoto ostříleného rozhlasáka budete nejen číst, díky zvláštní zvukové linii vyprávění je možná v duchu i uslyšíte. A nejlépe prý budou ladit u šálku dobré kávy.

Kniha v šestnácti kapitolách seznamuje s tokem Rokytky a krajinou kolem ní od Libně přes Vysočany, Hloubětín, Hrdlořezy, Kyje, Hostavice, Dolní Počernice, Běchovice, Koloděje, Hájek, Královice, Nedvězí až po Říčany, Tehov a Tehovec, též s částí toku Říčanky a s tokem Chvalky. Hradilova kniha probouzí vědomí vzájemnosti nás lidí s řekou, ukazuje ji jako živoucí bytost. Poukazuje na to, jak řeka krajinu oživuje a jak tím zároveň formuje charakter života lidí, kteří kolem ní žili a žijí. Řeka není jen využitelným přírodním zdrojem, ale také archetypem naší vlastní duševní krajiny, je obrazem našeho vlastního životního toku, příběhů složitých lidských dějin, které autor ve své knize obsáhle a barvitě líčí. Kníha je nenahraditelným zdrojem poznání genia loci tohoto místa.

Významný český cestovatel Miloslav Stingl tentokrát zvolil poněkud jiný pohled – svých bohatých cestovatelských zkušeností využil k vytvoření poutavého vyprávění o milostných a sexuálních praktikách na pěti kontinentech. Pro českého čtenáře je bezesporu zajímavé vydat se do exotických míst a nahlédnout do tajemství tak intimního, jako je sex. Ještě dnes existují některé indiánské kmeny a africké národy, nad jejichž svatebními či zásnubními rituály člověk žasne. Jako by necestoval pouze prostorem, ale i v čase. Jak a s kým se milovali staří Řekové a Římané, co všechno je v sexu dovoleno a kde už musely zakročit příslušné orgány, kam až sahá lidská fantazie… Rozhodně vás tento tematický výlet nudit nebude.

Zažijte neuvěřitelné výpravy odvážlivců napříč oceány! Na primitivních plavidlech napříč oceány – s úvodním slovem Thora Heyerdahla jr., Miroslava Zikmunda, Miloslava Stingla, Petra Horkého a doslovem Niny Ingrišové. K největším dobrodružstvím dvacátého století patří plavby odvážlivců na primitivních plavidlech napříč oceány. Jména Thor Heyerdahl nebo Eric de Bisschop vešla do historie mořeplavby i vědy. Opomíjeným hrdinou, který se v padesátých letech dvacátého století vydal s vorem Kantuta napospas vlnám Pacifiku, byl Čech Eduard Ingriš. To však nebylo jediné Ingrišovo velké dobrodružství. Za první republiky začal jako veleúspěšný hudební skladatel – kromě množství operet je i autorem stovek písní, včetně slavné Niagary. Po odchodu z Československa prožil po roce 1948 dramatické období, kdy se téměř bez prostředků protloukal Jižní Amerikou, aby se nakonec i tam stal obdivovaným hudebníkem a dirigentem, posléze filmařem a mořeplavcem. Podával si ruku s prezidenty, přátelil se s hollywoodskými celebritami, jeho filmová hudba byla nominována na Oscara, byl poradcem spisovatele Ernesta Hemingwaye a přítelem Thora Heyerdahla. A v rodné zemi upadl takřka v zapomnění! Třetí vydání Plaveb „sebevrahů“ (tak posádky plavidel častovali odpůrci) vychází po více než 70 letech po úspěchu legendární plavby voru Kon-Tiki. Před třemi lety balzové vory Tupac Yupanqui a Rahiti Tane, v rámci expedice Kon-Tiki 2, dopluly za 43 dní z Jižní Ameriky na Velikonoční ostrov. Legenda žije, dobrodružství pokračuje!

Dárková edice s DVD s cestopisným filmem! Čtyřicet let stará Škoda 1000 MB dobyla svět! Zábavný i poutavý příběh embéčka, které se dvěma mladými dobrodruhy na palubě projelo svět. Horký vzduch se tetelí nad rozpálenou americkou dálnicí ztrácející se v nekonečnu ostrého slunce, když tu se z prašné dáli vynoří elegantní bílý vůz Škoda 1000 MB. Pasažéry čtyřicet let starého embéčka Julie jsou bratranci Michal a Martin, dva mladí dobrodruzi, kteří se bez jakékoli znalosti automechaniky vydali na cestu kolem světa za doprovodu této letité Čechoslovačky. Michal Vičar, mladší z cestovatelů, vypráví s nadhledem a pokornou sebeironií příběh jejich sedmiměsíční výpravy napříč čtyřmi kontinenty a dvaadvaceti zeměmi. Dozvíte se, zda s embéčkem dokázali pokořit Transsibiřskou magistrálu a uniknout kolumbijským drogovým kartelům nebo jestli jsou krásnější stopařky v Hondurasu, či v Litvě. Prozradí vám, kolik defektů může československý vůz s rokem výroby 1969 na cestě kolem světa utrpět a kteří celníci jsou nejpřísnější. Vedle zeměpisných a historických zvláštností dalekých i blízkých krajů poznáte také povahy lidí, bez jejichž pomoci nebo jen podpory a obdivu by se bláznivý sen objet svět veteránem Julií těžko podařil. Kniha Embéčkem kolem světa je inspirativním cestopisem, zachycujícím s humorem patálie cesty kolem zeměkoule, který vás bude bavit od začátku do konce. Současně je i příručkou přežití pro ty, kterým v garáži nedočkavě dřímá auto po dědečkovi!

Busny: Zpět, to je kniha o tom, jak jsme po jedenácti měsících cesty Afrikou stanuli na nejjižnějším cípu kontinentu a rozhodovali se, kam dál. Protože nám ale Afrika za tu dobu přirostla k srdci, rozhodli jsme se v ní ještě chvíli zůstat. Tohle je kniha o cestě zpět, z jihu na sever, ze zimy do tepla a znovu do zimy, z Afriky do Evropy. Nasedněte s námi do růžového busu a nechte se vést. Vítejte v Africe!

Na co všechno narazíte, když se rozhodnete cestovat napříč Afrikou ve zpola nepojízdném růžovém autobuse? Jsme Marika a David a vydali jsme se do Afriky natáčet seriál. Nápad vyrazit na dobrodružnou cestu vznikl spontánně jednoho večera u piva. Od prvotního nadšení uplynuly dlouhé měsíce zařizování, telefonování, balení a zkoušek, kolik toho naše nervy vydrží. Nakonec to zvládly a my poprvé stanuli na africkém kontinentě. Kniha popisuje náš příběh i každodenní pocity a zážitky, jež oko kamery nezachytilo. O uskutečnění bláznivého plánu, o cestování ve stařičkém busu, o lásce k poznávání. O tom, jaké je vržení uspěchaného Evropana do líně tekoucí řeky afrického času. O krásách i nesnázích na každém kroku, o bláznění ze společného soužití na pár metrech čtverečních, o tom, jak se bojíme a nic nejde, ale hlavně že je sranda. O překročení hranic domova, kontinentu a sebe sama. Cíl je neznámý, jedeme TAM.

Podivuhodný kamenný svět dávných Mayů v kultovním vyprávění legendy českého cestopisu. „Otázky, jenom otázky,“ zapsal si E. E. Kisch, když okouzlen stanul v Mexiku před divy stavitelské kultury, které před staletími vytvořili indiáni. Miloslav Stingl byl první Čechoslovák, který se vydal do Střední Ameriky, aby se pokusil vysvětlit alespoň část záhad, jež obestírají pyramidy, kamenné paláce, sochy a stély, které přežily věky, konzervovány pod nánosem hlíny a prachu. Letadlem, vlakem, autobusem, pěšky i na koni se vypravil po stopách Mayů, za poklady jejich měst. A neopomněl ani ty, kteří jako první, často s nasazením života, podnikali výpravy k odkrytí pohřbených pokladů. Bývalá mayská střediska v moři pralesů již vydala některá ze svých tajemství, i hluboké studně, kam kněží házeli dívky jako oběť, mayský kalendář byl dešifrován, Stinglovo vyprávění je však, jak je pro něj typické, nadčasové. Aktualizované vydání provázejí bohaté ilustrační materiály, dobové i současné fotografie, kreslené rekonstrukce mayských staveb a reprodukce indiánského výtvarného umění.

Vzrušující výpravy Bruna Baumanna do písečných moří světa. Dobrodruh a fotograf Bruno Baumann již více než dvacet let prochází ohromujícími krajinami písečných i horských pouští Afriky a Asie, které zažil tak intenzivně jako žádný jiný Evropan. V této knize dokumentuje své expedice po navštívených pouštích, které právem vzbuzují pozornost, ať už je to jeho překonání pouště Taklamakan s karavanou velbloudů, osamocená pěší cesta pouští Gobi či jeho dlouhé putování z Čadu až do Egypta napříč Saharou. Baumann propojuje své osobní dobrodružství s hlubokými znalostmi příslušné kultury a vypráví o napínavém setkání s horským národem Tubu, o vysychajících řekách, kvetoucích oázách i staletých pokladech. Naléhavě a úchvatným způsobem podává hraniční zážitky z pouště, krásu a nemilosrdnost, bohatost života i skromnost, fascinaci i absolutní odevzdání.

Kniha Pod Annapurnou svítá modře je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. Hlavní hrdina je zdánlivě obyčejný bankovní úředník, který žije svůj spokojený, úspěšný a „nalinkovaný“ život. Ovšem jen do chvíle, kdy se „něco“ stane a on odjede do Himálaje, aby absolvoval 220 km dlouho pěší pouť kolem Annapurny. Neuvěřitelné? Možná. Ale občas musíte všeho nechat a vylézt na kopec, abyste viděli svůj život z jiné perspektivy. Cesta a náhodná setkání s lidmi utváří a mění názor hlavního hrdiny na svět, vlastní život a vlastně i ostatní lidi. A vede až k okamžiku, kdy musí volit a vybrat si svoji další životní cestu. Otevře další dveře a vstoupí do neznáma?

Nové aktualizované vydání doplněné o další úžasné fotografie. V této knize se poprvé potkávají největší legendy českého cestování Jiří Hanzelka & Miroslav Zikmund a Miloslav Stingl. Pomyslní sokové z vrcholu cestovatelské popularity publikují poprvé společně, aby se podělili o své zážitky z jedinečného ostrova Nové Guineji. Kromě materiálů těchto největších es našeho cestování přináší kniha i rozsáhlý text Rudolfa Švaříčka o dobrodružných výpravách hluboko do nitra ostrova. Přínos této nádherné publikace je o to významnější, že nepřináší zprávy pouze o jednorázové návštěvě či expedici, ale očima známých českých cestovatelů tří generací mapuje situaci na ostrově v průběhu více než čtyřiceti let jeho novodobé historie. Knize na barvitosti ještě přidává fakt, že se její autoři liší nejen v čase, ale i v úhlu pohledu. Každý z nich je jiný, svérázný. Vzhledem k tomu, že počty zemí, které každý z nich navštívil, se počítají v desítkách, mají s čím srovnávat.

Ke vzpomínkám na Šalomounovy ostrovy, Fidži, Nové Hebridy či Novou Británii, kde žijí kučeravé národy, přidává aktualizované a komentované vydání i mikronéské příběhy z roku 1976. Povídání o prvním tetovaném bělochovi na Ponape, o kamenných mincích na Yapu vysokých jako chlap, o tajemných stavbách oceánských „Benátek“ v Nan Madol nebo také o lidech, jejichž společenské postavení určuje – ano – obyčejný hřeben. Stingl píše: „Chtěl bych porozumět světu, ve kterém žiji. Celému světu. Uvidět, pochopit všechny jeho tváře a každý jeho věk. Proto cestuji. Putování, o němž chci vyprávět, bylo mou cestou největší. Jel jsem kolem celého světa. A přál jsem si na této cestě navštívit všechny časem i prostorem nám nejvzdálenější obyvatele zeměkoule.“ Pojedete také?

Velká kniha o českém cestovatelském srdci. Šedesát příběhů o lidech, kteří v posledních dvou stoletích pomáhali přes veškerou nepřízeň, lhostejnost a nepochopení doby otevírat našemu národu okno do světa. Čtenář může v knize nalézt odpověď na základní otázku, na kterou si museli odpovídat lidé uzavření v zemi bez možnosti svobodně cestovat, popřípadě putovat světem bez potřebných financí. Kde se vzalo jejich odhodlání, čím byli motivováni a proč jejich touha po širém světě dokázala překonat všechny překážky? Kniha Zapomenuté výpravy je o odvaze nevzdat se a prošlapávat cestu, byť je to jakkoliv obtížné. Rozšířené a aktualizované vydání obsahuje jedinečné dobové fotografie, doprovodné materiály a ilustrace. Výjimečná publikace o prakticky neznámých českých cestovatelích a dobrodruzích. Třicet nových a třicet původních příběhů většinou neznámých lidí, kteří dokázali mimořádné, mnohdy světově ojedinělé kousky, aby pak byli zapomenuti.

Pohodlně se usaďte, let na kouzelném koberci právě začíná. Budeme sledovat stopy dávných karavan až do Střední Asie, do samého srdce Hedvábné stezky. Tady stávala velkolepá města, na jejichž vyhlášených bazarech se prodávalo a překládalo zboží putující z nejrůznějších koutů Asie do Arábie a Evropy. I v současné době je Střední Asie úžasným koutem světa, o němž se toho ovšem ve zprávách mnoho nedozvíte a v nabídkách cestovních agentur ho většinou nenajdete. Zajímalo nás, jestli lze z dob jeho dřívější slávy ještě dnes něco vidět, cítit a zažít. To, co jsme při našem putování po středoasijských končinách objevili, předčilo všechna naše očekávání. Nalejte si šálek dobrého čaje a začtěte se do vyprávění o pohnutých osudech tamních lidí, nechejte se okouzlit barvitostí a rozmanitostí místních kultur, seznamte se s paradoxy středoasijských dějin i politiky v příbězích psaných s humorem a nadhledem. Pobavte se veselými i napínavými příhodami, které jsme během dvou let strávených ve Střední Asii nasbírali. Nahlédněte s námi do míst, kam se kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci nejspíš v blízké budoucnosti jen tak nepodíváte, a inspirujte se našimi zkušenostmi, jak si lze užít cestování s batohem na zádech a s poloprázdnou kapsou.

Miloslav Stingl, žijící legenda cestopisné literatury, nás tentokrát zavádí do Nového světa mezi stále záhadnou a pozoruhodnou skupinu afroamerických obyvatel kontinentální Latinské Ameriky a ostrovů v Karibském moři. Vydáme se do Venezuely, Brazílie a zejména na četné ostrovy Antil – na Haiti, Kubu, Bahamy, Jamajku, Bermudy a mnohé další. Autor líčí poutavým a zároveň přehledným způsobem fascinující dějiny a kulturu Afroameričanů. Černoši přišli do Nového světa poprvé před pěti stoletími. Každý dobře ví, že nepřišli z vlastní vůle, ale byli zavlečeni jako zvěř na otrokářských lodích. Během této dlouhé doby tu otročili na plantážích, bojovali v desítkách povstání a vzpour, prchali do zdejších pralesů a zakládali si v nich své státečky. Díky svébytnému charakteru etnika jejich kultury nezanikly, ale na mnoha místech se rozvinuly. Stingl nám tak může odhalit tajemství zvané vúdú, děsivou záhadu haitských zombie a zachytit vzrušující atmosféru tanců a karnevalů, kdy bubny jakoby skutečně ožívají. Vydejte se i vy za těmito černými bohy Ameriky. Kniha vychází s doprovodným textem afrikanistky a antropoložky Kateřiny Mildnerové pojednávajícím o unikátním náboženském fenoménu Mama Tchamba, který je významně vázán právě na zaoceánský obchod s otroky.

Bájné ostrovy Jižního Pacifiku vždy jitřily fantazii Evropanů. Jen někteří tam však skutečně dorazili, aby mohli obdivovat krásu polonahých žen, západ slunce nad ševelícími plážemi, ale třeba i řezbářské nebo tetovací umění Polynésanů. Čechem, jemuž se to v mnohém splnilo (ještě před nástupem globalizace), je etnolog Miloslav Stingl, žijící legenda cestopisné literatury. Je ještě na světě něha? Je ticho, nepřerušený tok štěstí, je ještě na světě ráj? Ráj na světě. Říkají, že je. Že existuje! Etnograf ho nazývá Polynésií. A zeměpisec Ostrovy jižních moří,“ napsal Stingl v úvodu beznadějně rozebrané knihy z roku 1974. Aktualizované a komentované vyprávění o krásách a tajích Tahiti, Samoy, Nového Zélandu, Markéz či Velikonočního ostrova přináší nejen klasické a brilantní Stinglovy postřehy, upevněné odbornou erudicí, ale i zcela nové pasáže věnované dalšímu polynéskému fenoménu: lidojedství. Věděli jste, že novozélandští Maoři si z lidských kostí vyráběli dokonce i kolíčky na prádlo a flétničky? Že Markézané, tetovaní od hlavy až k patě, si lidské maso doslova zamilovali? A že na ostrově Rapa Nui – plném mýtických soch moai – existuje i jeskyně Ana Kai Tangata, což neznamená nic jiného nežli Jeskyně kanibalů? O tom všem vypráví Stingl, již osmdesátiletý, v Ostrovech krásy, lásky a lidojedů, na něž brzy naváže druhá část přibližující Stinglovy cesty Melanésií a také Mikronésii.

Spolu se svými dvěma kamarády se Messner pokouší zdolat západní stěnu Ortleru cestou, kterou dvě stě let nikdo nepoužil. Výstup má dramatický průběh. Horolezci uvízli na svislé stěně v tisícimetrové výšce. Situaci komplikuje hustá mlha i obrovský ledový převis nad nimi. Cesta zpátky však není možná, a zbývá jen únik směrem vzhůru. Messner se znovu musí spolehnout na své neomylné instinkty, které z něj učinily nejslavnějšího horolezce všech dob.

Fenomén českého cestopisu – První cesta. Výběr toho nejlepšího z cest Hanzelky a Zikmunda po Africe a Americe. První svazek s podnázvem První cesta dokumentuje první etapu cesty kolem světa v letech 1947 až 1950. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda vycházely ve své době ve stotisícových nákladech v celkovém počtu 6 milionů výtisků! Popularita autorů se rovnala slávě filmových hvězd. Kvůli komunistické cenzuře a uvěznění mezi ostnaté dráty železné opony po roce 1968 zůstaly dlouho pouze v knihovnách jejich obdivovatelů. Ale značka H+Z zůstává pojmem i dnes.

Kdyby někdo uspořádal anketu o nejrozmanitější a současně nejzajímavější zemi světa, patřilo by Peru k favoritům. Směsice jeho přírodních a historických pozoruhodností je tak dokonale „namíchaná“, až se z toho točí hlava. Od předlouhého peruánského pobřeží Pacifiku se směrem do vnitrozemí zdvíhají nejvyšší hory tropického pásma, aby se pak snížily do obrovské pralesní pánve, již vytvořila nejmocnější řeka světa Amazonka, která v oněch peruánských velehorách pramení. Nejnovější archeologické nálezy dokazují, že právě na území dnešního Peru vznikly první velké indiánské civilizace, které pak v průběhu několika tisíciletí našly pokračovatele v říších, jejichž kulturní úroveň lze měřit s tím nejlepším, co v jejich době existovalo v jiných částech světa. „Po několika týdnech v Peru se stanete amatérským přírodovědcem a archeologem, ať je základ vašeho vzdělání jakýkoliv,“ říká cestovatel Vladimír Plešinger, známý svými knihami z Afriky a Jižní Ameriky. Plodem jeho četných pobytů a cest podniknutých v letech 24 až 29 je kniha, jejíž příběhy a historie pokrývají celou rozlohu Peru doslova z jednoho konce na druhý.

Je mnoho způsobů, jak využít všeobecnou svobodu. Cestovatel a fotograf Jiří Kolbaba si intenzivně plní své klukovské sny. Náruživě cestuje a sbírá po celém světě informace, obrázky exotické přírody a lidských tváří. Poté, co navštívil okolo sta zemí všech šesti kontinentů planety, připravuje četné fotovýstavy, besedy a diashow. Po reakcích svých posluchačů a milovníků cestování vznikla tato kniha téměř na „společenskou objednávku“. Několik desítek příběhů a postřehů tohoto známého dobrodruha nás zavede doslova do celého světa. Všechny kapitoly jsou doplněny barevnými fotografiemi.

K2 je s 8611 metry téměř o dvě stě padesát metrů nižší než Mount Everest, ale co se obtížnosti výstupu týče, s přehledem svého slavnějšího soka předčí. Zabít se na ní můžete snadno jak při výstupu, tak při cestě dolů. Mike Conefrey přináší v této poutavé knize barvitý popis prvních pokusů o dosažení vrcholu i fascinující vhled do složitého dědictví jejího prvovýstupu. Začíná neúspěšnou snahou na drogách závislého okultisty Aleistera Crowleyho a mapuje historii, ve které hned několik velkých a úspěšných mužů propadlo kouzlu K2: od zámožného italského vévody Abruzzského přes revolučního průkopníka lezení ve Spojených státech Fritze Wiessnera, skvělého, ale osudem stíhaného expedičního vůdce Charlieho Houstona až po Achilla Compagnoniho a Lina Lacedelliho, dva Italy, kteří nakonec jako první stanuli na vrcholu. Pro všechny se K2 stala posedlostí, ale ani jednomu nepřinesla štěstí. Pomocí exkluzivních rozhovorů s přeživšími členy jednotlivých výprav i jejich rodinami a díky volnému přístupu k jejich deníkům a osobní korespondenci nám Conefrey servíruje skutečnou atmosféry „kruté hory“ a odhaluje, proč až do dnešních dnů zůstala „horou opravdových horolezců“, a to i přes mnohé kontroverze a tragická úmrtí. Duchové K2 je mistrovské dílo horolezecké literatury, vystavěné na napětí a obsazené samými tragickými hrdiny a výstředními snílky.

Škodou 100 do Mongolska a zpět! Manželé Urbanovi zase vyrazili na dlouhou cestu starým střepem. Škodou 100 z roku 1969. A na své dlouhé cestě si psali deník, aby ani jedna historka, ani jeden zážitek nezapadl. I vy se proto s nimi můžete vydat ze Strašína přes Pamír do Mongolska a nakonec do Prahy na Václavák. Sáhli si až na dno, projeli vyprahlou stepí ve 40stupňových vedrech, topili se v bahně, zapadali sněhem a málem zmrzli, vydrápali se do více než 4 600 metrů, jeli tam, kam si troufnou jen velká terénní auta, byli okradeni a bylo jim pomoženo. Několikrát byli na pokraji konce, ale nakonec všechny problémy vyřešili a podařilo se jim ve zdraví přijet domů.

Cestopis o návratech nejen na Srí Lanku vychází ke 100. narozeninám Miroslava Zikmunda. Sloni žijí do sta let je cestopis prostorem i časem, příběh o náhodách, zrání a stárnutí. Je to kniha o životních návratech. Vyplujte na zámořskou cestu na exotickou Srí Lanku a do vzpomínek cestovatele Miroslava Zikmunda, který vám chce vyprávět o zelených čajových plantážích, divokém oceánu, nezapomenutelných výhledech z nevyzpytatelných hor, na jejichž vrcholcích se vám zamotá hlava horkým vzduchem promíseným s vůní ibišku a jasmínu. Vydejte se na cestu náhod, přátelství a zrání a oslavte s ním sto let naplněných cizokrajnými dálkami, pestrými barvami, tisícem chutí a zážitků! Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou procestoval celkem 83 zemí světa. V roce 2000 se již potřetí vydal na Srí Lanku, tentokrát však s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Jejich putování je protknuto nejen výpravami k posvátným chrámům, které už po staletí stráží sošky buddhů, ale i návštěvami u nevšedních osobností, jakými byl například spisovatel Arthur C. Clarke nebo slavný srílanský tanečník a Miroslavův dávný přítel Čitrasena. Miroslav Zikmund v roce 1969 odjel na Srí Lanku oslavit svou padesátku. Pojďme jeho neuvěřitelné 100. narozeniny oslavit symbolickým návratem do tropického ráje. Nezbývá, než nasednout na vlnu vzpomínek a nechat se vést časem. Příjemnou cestu!

Každý týden, vždy ve čtvrtek večer se ve starém kamenném domě v kopcích nad italským středověkým městečkem Orvieto schází čtveřice zralých žen – Miranda, Ninucia, Paolina a Gilda. Společně vaří, večeří, popíjejí místní vynikající víno a povídají si. Povídají sio ztracených láskách, o manželech a milencích, o malých trápeních i velkých starostech, o smutku i radosti, o stárnutí i naplněném životě. Zkrátka o všem, co zažily a každodenně zažívají. Sdílí také rodinné recepty na výtečná jídla, kteráse v jejich rodinách vaří po celé generace a jejichž chuťi vůně se neodbytně linou celou knihou. Čtenář tak má možnost nahlédnout i do tajů umbrijské kuchyně a sám si některou z místních specialit doma připravit.Pohodlně se usaďte a nechte se unášet srdečnými příběhy umbrijských žen.

Významný český cestovatel Miloslav Stingl tentokrát zvolil poněkud jiný pohled - svých bohatých cestovatelských zkušeností využil k vytvoření poutavého vyprávění o milostných a sexuálních praktikách na pěti kontinentech.

Netradiční cestopis brněnského cestovatele a výtvarníka Jana Dungela. Bohatě ilustrovaná kniha doplněná autentickými autorovými fotografiemi z cest po Austrálii a Jižní Americe volně navazuje na úspěšný titul S Jaguárem v posteli: Pralesní deník z roku 2012. Při své práci rozhodně dobrodružství nevyhledávám, vždy si mne najde samo. O tom je ostatně má první kniha S jaguárem v posteli, ve které jsem se se čtenáři chtěl podělit o své zážitky, a Jaguár lidi nežere vlastně plynule navazuje tam, kde poslední příběh končí. Mnohé z popisovaných příběhů mi s odstupem doby znovu připadají až skoro neuvěřitelné, některé situace se odehrály na hraně života a smrti. Například když se naše loď ocitla pod palbou kolumbijských partyzánu, nebo jeden z nás málem zemřel po těžkém úrazu hluboko v pralese stovky kilometrů od nejbližší indiánské vesnice. Nicméně se snažím striktně držet reality a ve svých reportážích čerpám ze svých deníků, kam si každý den zapisuji vše podstatné, co jsem prožil.

Mnohý čtenář si nepochybně vzpomene na slavnou knihu Dunaj italského spisovatele Claudia Magrise, v níž se v polovině osmdesátých let vydal na 2 580 kilometrů dlouhou cestu od pramene Dunaje až po jeho ústí do Černého moře. Výsledkem byl osobitý žánr na pomezí románu a eseje, deníku, kulturních dějin a cestopisu, mapující ohromující kulturní bohatství mizející střední Evropy. O necelých patnáct let později, na počátku roku 1999, se na podobnou, i když rozsáhlejší pouť Evropou vydává Geert Mak, aby zmapoval její stav na prahu nového tisíciletí. Mak celý rok cestuje křížem krážem Evropou, po stopách její historie, od Verdunu k Berlínu, od St. Petěrburku po Osvětim, od Kyjeva po Srebrenicu. Má vzácný pozorovací talent a především umí psát. Jeho kniha je brilantním záznamem cesty, kombinací deníkových záznamů, novinových zpráv, vzpomínek a hlasů nejrůznějších lidí, od významných osobností až po obyčejné lidi. Čte se jako strhující román o neklidném století tohoto kontinentu. Kniha V Evropě byla dosud přeložena do patnácti jazyků, mimo jiné do němčiny, maďarštiny, italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, polštiny a turečtiny. Byla zpracována také v podobě televizního seriálu, za který autor obdržel cenu Prix Europa.

Dvacetiletý Vojtěch Bílý strávil jeden školní rok jako učitel-dobrovolník na karmelitánské misii ve Středoafrické republice (SAR). Po jeho příjezdu zde vypukla občanská válka mezi muslimskými okupanty a původním křesťanským obyvatelstvem. Na Vojtovi tak náhle bylo s minimem prostředků a zkušeností vytvořit dětem v misijní škole ostrůvek bezpečí, konstruktivní práce a normality. Kromě toho se Vojta spolu s charismatickým představeným misie P. Aureliem Gazzerou zapojil do monitorování zločinů a po jeho boku se účastnil pokusů o smírčí jednání mezi znesvářenými stranami. Poznal tak zevnitř fungování obávaných povstaleckých skupin Séléka a jejich bojovníky, motivované především touhou po prestiži a majetku, jež jsou v chudé, prakticky nefungující zemi nedostatkovým zbožím. V období otevřených bojů, kdy se misie proměnila v improvizovaný uprchlický tábor, zde Vojta pomáhal se zásobováním, hrál si s dětmi uprchlíků, aby odvedl jejich pozornost od hrozícího nebezpečí, a rovněž podával exkluzivní zprávy o situaci českým i světovým médiím, vládám a humanitárním organizacím, které konflikt ve Středoafrické republice kriticky dlouho nezajímal. Stal se svědkem odsunu muslimů ze SAR, jenž měl vyřešit konflikt, avšak zpřetrhal mnohé sousedské i přátelské vazby. Vojtův návrat domů se pak víceméně překryl se zklidněním situace, kdy se lidé na misii a v jejím okolí po bouři sbírají k další existenci. Vojtěch Bílý je vysokoškolský student, po absolvování gymnázia odjel jak dobrovolník na roční misii do Středoafrické republiky. Alena Scheinostová je novinářka.

Roční pobyt v Zelené studánce, jak se v překladu jmenuje japonská vesnička Midorii, umožnil autorce intimní pohled na život, obyvatele a okolí tohoto kouzelného místa, vzdáleného necelých deset kilometrů od Hirošimy. Je to spíš pohled z žabí perspektivy, člověka neturisty, který se v cizí zemi nepohybuje z místa na místo, ale jako žába ze studánky pozoruje okolní dění z jednoho místa. Obraz, který vzniká, představuje Japonsko všedního dne, bez důrazu na obvyklé turistické atrakce, a obyčejný život na vesnici, která byla okrajově poznamenána atomovým výbuchem v roce 1945.

Víte, že na území Čech a Moravy žila civilizace starší než Sumerové? Jaká tajemství skrývají Plešivec nebo Blaník? Přinášejí kruhy v obilí poselství z minulosti? A je na hradě Houska vchod do říše démonů? Kde jsou v České republice místa, kterým je lepší se vyhnout? Známý autor uvádí mnohá překvapivá fakta i hypotézy opřené o moderní vědecké poznatky.