Výjimečný, napínavý příběh o přežití v divočině, jenž odhaluje problémy a ukazuje houževnatost domorodců v kolumbijské Amazonii V červnu 2023 byly v kolumbijské Amazonii nalezeny čtyři domorodé děti, které hluboko v džungli přežily pád malého letadla. Všichni tři dospělí na palubě zemřeli při havárii a děti dokázaly přežít samotné čtyřicet pět dní v jedné z nejnehostinnějších oblastí světa. Kolumbijská veřejnost týdny napjatě sledovala rozsáhlé pátrání doprovázené domorodými historkami o zlých lesních duších i nekonvenční taktiky obrovského pátracího týmu. I přes několik jasných stop, že děti přežily, už většina lidí po několika týdnech neúspěšného pátrání přestávala doufat, že se děti podaří nalézt živé. Třináctiletá Lesly Jacobombaire Mucutuyová se však nevzdala. Kniha Čtyřicet dní v džungli vypráví o tom, jak se nejstarší sestra dokázala postarat o tři mladší sourozence a jak přežili čtyřicet pět dní v té nejdivočejší divočině, zatímco po nich usilovně pátralo několik speciálních jednotek kolumbijské armády společně se statečnými dobrovolníky z řad domorodců. Během vyprávění se čtenář ponoří do domorodé mytologie plné duchů, šamanů a psychedelických lektvarů, jež nakonec hrála v úspěšném nalezení dětí stěžejní roli a díky níž se tato záchranná mise nepodobala žádné jiné.

Básník, textař, skladatel, kytarista a písničkář Jiří Smrž v této knize předkládá čtenářům všechny své písňové texty, řazené abecedně, a též vzpomíná na vše, co utvářelo jeho život - od dětství až dosud. Je přesný a vážný, ručí za každé své slovo. V textech písní i ve vzpomínkách. Vstupujeme spolu s ním mezi folkové muzikanty, čteme o jejich hraní i vzájemných vztazích. Poznáváme autorovy vzory a učitele, procházíme nahrávacími studii, dotýkáme se práce v lese a života na Šumavě. Jiří Smrž je vzácně nadaný hudebník a vzdělaný spisovatel. Čtenář se rychle přesvědčí, že jeho kniha patří k nejlepším, jež byly v tomto žánru napsány. Kniha byla vydána s podporou OSA Partner.

Drásavá literární zpověď slavného autora je překvapivě příběhem o alkoholu. Jack London v ní popisuje své zkušenosti s pitím oddospívání, kdy se živil jako námořník, až po dobu, kdy se stal bohatým a úspěšným spisovatelem. Zachytil v ní nejrůznější momenty, od barového furiantství až po zoufalé tonutíopilce v oceánu, v podstatě se smiřujícího se smrtí. Není divu, že kniha podlomila jeho pověst čistého dobrodruha a úspěšného autora legendárních knih. Píše v ní o fascinaci alkoholem,ale jeho příběh je především varováním. Jack London byl přesvědčený, že má svou závislost pod kontrolou, ovšem jeho tragická smrt na předávkování morfiem v pouhých čtyřiceti letech byla důsledkem prohraného boje s alkoholem.

Deníky vojenského kaplana Guye Mayfielda jsou mimořádně cenným svědectvím o osudech britských, českých i dalších pilotů RAF v letech 1940 a 1941. Nahlížíme do doby, kdy si nikdo z nich nemohl být jistý vítězstvím ve válce ani tím, že se dožije dalšího dne. Přesto tito piloti každý den vstali, létali a bojovali za svobodu své země i celé Evropy. Mayfieldovy texty jsou lakonické, silné a osobní. Kaplan obdivuje výkony pilotů v boji s Luftwaffe, aby vzápětí sdílel jejich obavy, finanční a rodinné problémy i city, jimž se nedá poručit ani v tomto konfliktu. Piloti za ním přicházejí, odcházejí – a najednou nejsou. Tehdy vede svůj lidský zápas i on: „Ani veškeré mé modlitby je neudrží v oblacích. Jak těžké je uchovat si křesťanskou naději a víru v té drobné změně mezi dvěma životy!“ Knížku doprovázejí unikátní fotografie postav ze základny RAF v Duxfordu. V deníku narazíme i na několik pozoruhodných českých stop. Seznamte se s novým, neobyčejně působivým pohledem na bitvu o Británii.

Někdo zná Tomáše Zimu jako lékaře, další si jej vybaví coby děkana 1. lékařské fakulty UK, snad nejznámější je jako úřadující rektor Univerzity Karlovy, někteří vyznavači golfu znají pro změnu Tomáše Zimu golfistu, svoje jméno má i v kulinářských kruzích. Ve skutečnosti je ovšem profesor Tomáš Zima pouze jeden muž - lékař, špičkový vědec, úspěšný manažer, vynikající organizátor a člověk mnoha různých koníčků a zájmů. Jaká byla jeho cesta k medicíně? Jak se řídí odborný ústav, lékařská fakulta a celá Univerzita Karlova? Jaké má naše nejstarší a největší vysoké učení jméno ve světě a jakou hraje současný rektor roli v integraci evropského školství? A k tomu všemu - jaký je Tomáš Zima v soukromí? Jak jej vidí jeho učitelé, kolegové, rodina a přátelé? Co všechno má rád a co ho štve? Co by rád změnil? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá kniha Lékař zdravého rozumu. Nemá ambici být bilančním pomníkem a vznikala téměř „v poklusu“, Tomáš Zima je totiž v pětapadesáti letech stále v pohybu, připraven i nadále ovlivňovat a glosovat dění nejen ve svém oboru, v medicíně, ale i ve společnosti, všude kolem nás, a posunovat věci efektivně kupředu.

Knížka je čtvrtou v pořadí autorových knížek „pamětí“, vzpomínek na dětství a mládí, a „odehrává se“ v období středoškolských studií a krkonošských prázdnin na začátku šestého decenia minulého století.

Italský lékař, matematik a astrolog Girolamo Cardano (1501-1576) patří mezi slavné renesanční polyhistory. Cardanův životopis je pozoruhodným svědectvim renesanční doby a jednoho pohnutého života: nebyl to jen život zasvěcený věděni a jeho šíření, ale do jeho běhu zasáhla i tragická smrt syna a posléze i obvinění z hereze a následný zákaz psaní knih. Jde o text dodnes živý a poutavý a pro význam osobnosti svého autora historicky významný.

Vzpomínková knížka na doc. MUDr. Františka Véleho, CSc., významného českého neurologa, kineziologa, pedagoga, spoluzakladatele tzv. Pražské rehabilitační školy.

„Horská medicína je tu se vším všudy. Přístroje v mrazu nesnímají, barvu obličeje těžko přes krvavé rány odhadnout. O pacientově stavu se přesvědčuji jen pohmatem pulzu svými zkřehlými prsty,“ popisuje Kristina Höschlová nelehké momenty práce lékaře v závějích. Kristina Höschlová (*1979) je česká lékařka a záchranářka se specializací na anesteziologii a urgentní a horskou medicínu. Po absolvování lékařské fakulty pracovala v pražském traumacentru a u záchranné služby, byla s Lékaři bez hranic v Afghánistánu a po několik zimních sezon pracovala jako urgentní lékařka letecké záchranné služby Mont Blanc Helicopteres v Avoriaz ve francouzských Alpách. Své napínavé zážitky a zkušenosti s horskou leteckou záchrannou službou a cestu, která ji k této práci přivedla, popisuje v knížce Lékařem mezi nebem a horami.

Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv, musel autor leccos vynechat, aby nezpůsobil řadě lidí problémy s tehdejší státní mocí. Také - jak přiznal po letech - se občas soustředil na něco, co už ztratilo význam, a některé věci v oné době viděl jinak, třeba i trochu mělce. Útlá knížka končila rozpadem někdejší folkové dvojice Burian-Dědeček a oficiálně vyšla až roku 1990 jako první svazek edice Traverza v nakladatelství Scéna.

Kdo by neznal Broučky – jedno z nejoblíbenějších děl české literatury? Kniha od roku 1876 vyšla už více než stokrát a patří k vůbec nejvydávanějším českým publikacím pro děti. A nezůstalo jen u češtiny, byla přeložena do angličtiny, němčiny, ruštiny a dalších jazyků. Broučky doprovodilo ilustracemi mnoho předních českých výtvarníků, příběh se dočkal i několika animovaných zpracování. Poněkud ve stínu tohoto díla zůstal jejich autor Jan Karafiát (1846–1929). V obecném povědomí asi zůstává, že byl evangelický farář, avšak více je o něm známo pouze v evangelickém prostředí a v místech, kde působil. Kniha je výborem z původních čtyř svazků Karafiátových pamětí, jež postupně vycházely v letech 1919, 1921, 1922 a 1923 v Praze, a zahrnuje období jeho dětství, studií a zrání až po jeho dvacetileté působení v Hrubé Lhotě. Po sto letech je tak možné se znovu těšit z autentického vzpomínání tohoto nevšedního spisovatele. V Pamětech spisovatele Broučků přibližuje Jan Karafiát svůj bohatý života – své dětství v Jimramově (tedy po staru Imramově, jak jej sám nazývá), studia v cizině i následné působení v Čechách a na Moravě. Nabízí barvitý obraz nejen svého vlastního životního putování, duchovního zrání a bojů, které v úsilí o obrození reformované evangelické církve podstoupil, ale i lidí, se kterými se v životě potkal, a krajů, ve kterých pobýval. Jeho vzpomínání je o to zajímavější, že žil v době převratných historických událostí a proměn, které jej výrazně ovlivnily – od prusko-rakouské či prusko-francouzské války a sjednocení Německa přes první světovou válku až po rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky.

Sbírka netradičních a často mrazivých zážitků extrémního sportovce Jana Venci Franckeho. „Černá a mrazivá yukonská noc. Teploměr ukazuje -40 °C a klesl by ještě níže, kdyby mu to baňka dovolila. Jsem fyzicky i psychicky na dně. Všude, kam se podívám, jsou stopy vlků. Slyším, jak vyjou, a když omylem zasvítím čelovkou do lesa, vidím spousty svítících očí, které na mě upřeně hledí. Prý útočí jen na slabého jedince. Jenže já jsem jedinec a momentálně sakra zesláblý. K tomuto stavu se přidávají halucinace – nejdříve vizuální. Vidím podivná zvířata, věci a tvary. Pak i sluchové – cinkání tramvaje nebo bzučení včel. Musím rozlišovat, co se děje v mé hlavě a co v reálu. Dnešní noc mám o zábavu postaráno. Tak popisuje sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke jeden z intenzivních momentů na svých cestách za extrémním dobrodružstvím. V knize najdete jeho dosavadní sbírku netradičních a často mrazivých zážitků. Možná, že i vám bude při čtení zima, budou vás bolet nohy a začnete mít halucinace. Ale rozhodně se i zasmějete. Zjistíte, kolik tisíc much je potřeba spolknout k přejetí Austrálie na kole. Jak vypadá líbánková noc ve spacáku na Yukonu v -52 °C. Kolik má na Aljašce minuta hodin či jak bahnitá a mokrá je „královnina páteř.

Legendární diplomat Henry Kissinger, poradce amerických prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda, stál uprostřed nejdůležitějších jednání studené války. Je rovněž autorem mnoha rozsáhlých publikací o mezinárodních vztazích, v nichž precizně rozebírá detaily a analyzuje relevantní historické paralely. Kniha Kissinger podle Kissingera je jiná. Je to záznam rozhovorů, které s Kissingerem vedl jeho blízký spolupracovník Winston Lord. Ze vzpomínání obou veteránů vzniklo koncentrované a názorné svědectví o umění diplomacie. Znalci Kissingerova díla ocení osobní zkušenost z hvězdných hodin americké politiky, ostatním kniha poslouží jako čtivý úvod do Kissingerova brilantního uvažování.

Knižní rozhovor redaktora a editora Jana Šulce (* 1965) s písničkářem, básníkem, prozaikem, publicistou, autorem knih pro děti a překladatelem Jiřím Dědečkem (* 1953) mapuje jeho život od narození do současnosti. V knize jsou zachyceny vzpomínky na desítky významných osobností, s nimiž se Jiří Dědeček v životě setkal, ožívá zde jeho dětství v Karlových Varech, úspěšná léta juniorského mistra republiky ve veslování, středoškolská léta na Malé Straně, studium na FF UK, společné hraní a vystupování s Janem Burianem v letech 1973-1984, základní vojenská služba, cesty do zahraničí, práce tlumočníka v Pražské informační službě a sólová dráha od roku 1985. Pozornost je věnována Dědečkově rodině, blízkým přátelům, působení v listopadu 1989 i činnosti předsedy Českého centra Mezinárodního PEN-klubu. Hodně prostoru je věnováno Dědečkově tvorbě (básnickému slovu, hudbě). Do rozhovoru je vložena řada tematických kapitol a Dědečkových klíčových písňových textů. Součástí knihy jsou fotografická příloha, úplná Dědečkova diskografie a bibliografie a obsáhlé rejstříky osob a názvů děl.

Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.

Ve vzpomínkách na relativně rané dětství jsem opustil sám sebe ve věku 9 let, i když některé ze vzpomínek a příběhů přesáhly i do pozdější doby. Protože jsem shledal (na základě vlastního kritického posouzení s odstupem času a také podle reakcí prvních čtenářů uvnitř rodiny i mimo ni), že zaznamenávání těch vzpomínek nebylo zcela zbytečné ani zcela nudné, pokusím se v nich pokračovat. Připadá mi totiž, že opustit sám sebe na začátku teenagerovského zranitelného věku by bylo na jedné straně poněkud nezodpovědné, a z druhé strany by to byla škoda, protože spousta legračních i vážných situací a příběhů s patinou zašlého času by tak zůstala utajena mé rodině i všem dalším lidem naladěným na podobnou vlnovou délku, které to případně začalo zajímat a bavit.

Knížka Chrousti na zábradlí balkónu je prvním pokusem Pavla Peciny o jakousi beletristickou faktografii nebo faktografickou beletrii a měla by být prvním dílem jeho zoologických vzpomínek na život.

Bear Grylls je muž, který vždy vyhledával ta nejextrémnější dobrodružství. Znají a obdivují ho miliony lidí - jako hlavní postavu celosvětově oblíbených dobrodružných seriálů, jako úspěšného spisovatele či jako hlavu skautského hnutí - protože Bear Grylls přežil tam, kam se odváží jen málokdo. Nyní poprvé Bear vypráví o svém akčním životě. Jeho otec ho už jako malého chlapce na ostrově Wight naučil lézt a plachtit. Netrvalo proto dlouho a Bear se už ve škole začal pouštět do dobrodružných nočních horolezeckých výprav. Jako teenager našel svou identitu a smysl života v lezení a bojových sportech, které nakonec zavedly mladého dobrodruha na úbočí mocného Himálaje či do výcvikového tábora velmistra karate v dalekém Japonsku. Po návratu domů nastoupil do obávaného a náročného výběrového kurzu Britských zvláštních jednotek 21 SAS – a tato cesta ho zavedla až na samotné hranice fyzických i mentálních sil. A pak si Bear při hrozivé parašutistické nehodě v Africe natřikrát zlomil páteř. Nebylo vůbec jisté, jestli bude vůbec znovu chodit. Jenže ani ne za osmnáct měsíců po úrazu a navzdory prognózám lékařů stanul třiadvacetiletý Bear, jako jeden z nejmladších horolezců v historii, na vrcholu Mount Everestu. A to byl jen začátek jeho dalších, neobyčejných dobrodružství...Bláto, pot a slzy je strhující a zábavnou povinnou četbou nejen pro adrenalinové závisláky, ale i pro salónní dobrodruhy.

V roce 2009 vystoupil Bruce Springsteen se svou kapelou E Street Band v poločasovém programu Super Bowlu, finálového ligového zápasu v americkém fotbalu. Byl to tak neobyčejný zážitek, že se o tom rozhodl napsat. A pak v tom pokračoval dál a dál, až z toho vznikla tahle autobiografie. Svůj životní příběh sepisoval slavný písničkář celých sedm let. Jeho styl se vyznačuje stejnou upřímností, osobitým humorem a originalitou, jaké svět miluje v jeho skladbách. V knize popisuje dětská léta v katolickém prostředí městečka Freehold v New Jersey, kde zažil „velký třesk“ aneb první vystoupení Elvise resleyho v televizní show Eda Sullivana. Vypráví, jak se rozhodl stát se muzikantem a začal pro to dělat první poslední, vzpomíná na první úspěchy v barových kapelách v Asbury Parku i na vznik slavného E Street Bandu. S odzbrojující upřímností se vůbec poprvé dělí i o soukromé zážitky a trampoty, které inspirovaly jeho nejlepší písně. Mimo jiné se v knize píše, co vše se skrývá v legendární skladbě Born to Run, jež dala celému příběhu jméno. Kniha je určená všem, kdo mají Springsteenovu hudbu rádi a chtějí se o něm dozvědět více, přitom se ale nejedná o obyčejné hudební memoáry. Je to příběh pro dělníky i snílky, pro rodiče i děti, pro milující i osamělé, pro umělce i blázny, zkrátka pro všechny, kteří někdy zatoužili po očistné koupeli v nejlepší rockové lázni na světě. Málokterá z hudebních hvězd o sobě dokáže vyprávět takhle upřímně a naléhavě. Podobně jako ve Springsteenových písních se i v jeho autobiografii táhne nepřeslechnutelná lyrická nota, zároveň z ní ale zní moudrost člověka, který už toho má hodně za sebou a dokáže o tom zajímavě přemýšlet.

Autobiografie biatlonové legendy. S předmluvou Gabriely Koukalové. Držitel největšího počtu medailí ze zimních olympijských her mezi francouzskými sportovci, rekordman v počtu vítězství v celkovém hodnocení Světového poháru i vítězství během jedné sezony. Martin Fourcade je ve svých 28 letech světovou biatlonovou legendou a jedním z největších francouzských šampionů. V této knize se ohlíží za svou fascinující životní dráhou. Vzpomíná na dětství strávené v Pyrenejích, na Alpy, kam následoval svého staršího bratra, a na pohoří Jura, kde sám čelil svému osudu a otevřel se sobě i ostatním, nevynechává ani adrenalin Olympijských her ve Vancouveru a triumf v Soči. Popisuje vnitřní pohnutky, které ho přiměly překonat jeho limity, odhaluje svou zranitelnost, a my tak můžeme zahlédnout neuvěřitelnou sílu jeho charakteru. Mluví o svém životě, o sportu i o setkání s těmi největšími světovými sportovci. Martin Fourcade. Můj sen o zlatě a sněhu je jedinečné a autentické svědectví úžasného člověka a výjimečného sportovce.

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF. Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Co si asi tak může člověk slibovat od života, když ho osud obdaří ne zrovna přitažlivým zjevem, mizerným zrakem, předčasnou plešatostí a navrch jménem Daniel Richard Nixon (ne, po žádných příbuzenských vazbách nepátrejte, to jen Dannyho otec projevil svůj republikánský zápal)? Nejspíš nic moc. Takže žádný div, že je z Dannyho v osmatřiceti osaměle žijící muž se špatně placeným zaměstnáním, těžce závislý na alkoholu a nikotinu. A když pak v práci dojde k reorganizaci a jeho místo zruší pro nadbytečnost, je to už vyloženě na mašli. Na druhou stranu by mohlo být i hůř. Tak například Dannyho bývalý kolega Tim je momentálně z důvodu svedení nezletilé osoby (ačkoli sám tvrdí, že to bylo přesně naopak) na útěku před zákonem, a především před otcem dotyčné slečny, zástupcem šerifa Grizzoffskim, bývalým armádním sniperem s dlouhými prsty a touhou po krvi. Čeká na Dannyho nová úžasná kariéra v maloobchodním prodeji či v psychoterapeutické praxi? Najde konečně spřízněnou duši, s níž by kráčel životem? Je tou pravou oddaná katolička a milovnice koček Wenda, tajemná Abby, mladičká Olivia nebo bývalá spolužačka Lizzie? Na všechny tyto i další otázky vám odpoví nejnovější humoristický román C. D. Payna.

Tato životopisná kniha přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny 20. století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků a narodil se 5 měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém, setkal se s prezidenty a seznámil se s Tabarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného“ kapitalismu… Kniha rozhovorů, které s Miroslavem Zikmundem vedli Petr Horký, Vladimír Kroc a Miroslav Náplava, přináší také dosud nezveřejněné informace ze života tohoto výjimečného cestovatele, které nezazněly ani ve stejnojmenném filmu. Text je doplněn bohatou obrazovou přílohou s množstvím unikátních fotografií. Nechme si vyprávět příběh minulého století mužem, který jej zažil…

Autobiografie Andreho Agassiho je upřímnou výpovědí jednoho z nejlepších tenistů nedávné minulosti. Agassi se šokující otevřeností popisuje svůj tenisový i soukromý život, a to od raného dětství, kdy ho – stejně jako předtím jeho sourozence – přivede tyranský otec k tenisu a nutí dennodenně trénovat. Z Andreho vyroste zázračné tenisové dítě, k tomuto sportu však cítí hlubokou nenávist.

Životopisný román Vášně mysli je velkoryse pojatá freska zachycující osudy zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Kromě velkého množství biografických údajů autor nabízí čtenáři napínavý pohled na intelektuální zrání velkého experimentátora, přibližuje jeho vývoj od přísně vědecky založeného neurologa k odvážně pronikavému analytikovi lidské mysli. Poskytuje široké dobové souvislosti, oživuje atmosféru Vídně přelomu století, seznamuje s Freudovým rodinným zázemím, přáteli, spolupracovníky. Nechybí samozřejmě ani podrobné popisy nejvýznačnějších případů, které dokumentují proměny a zrání Freudových psychoanalytických úvah. Irving Stone píše srozumitelným jazykem, vždy ve svižném tempu a se silným zaujetím. Využívá též fiktivních dialogů založených na pečlivém studiu dopisů a dalších dostupných pramenů i množství poutavých rozhovorů osvětlujících Freudovu povahu a vztah k lidem z profesního i osobního okolí. Kniha zaujme jak odborníky hledající nové informace, tak všechny čtenáře, kteří se chtějí dozvědět víc o jednom z nejoriginálnějších a nejpřitažlivějších myslitelů počátku dvacátého století.

Texty otištěné v této knize dlouho kolovaly mezi kamarády. Zaznívaly na literárních čteních, vycházely časopisecky, objevovaly se v různých sbornících. Ke svému autorovi - novináři, muzikantovi a překladateli Michalu Bystrovovi - patří stejně jako jeho písničky a články. Popravdě k němu patří víc než cokoliv jiného. Žánrově rozevlátý soubor představuje Bystrovovu tvorbu v celé její šíři: od milostné poezie (Noční kouzlo, Rychlík do horečky) přes sarkastický, někdy černý, jindy růžový humor (Sade, lesy, zahradnictví) až po lehce nostalgické rozjímání o rodném městě (Prahoznámá postava) či naopak intenzivní hřímání ve volném verši (Vzteklej pes). Najdeme tu básně o narození dítěte (Blond kytka pro blond holku) i o smrti otce (Zima za průhlednými záclonami), říkanky pro malé neteře, dceru a syna (Kůň s modrýma očima, Všechna hvězdná znamení), ale také zběsilý nonsens podvratného charakteru (Potkal Špringštajn Silvrštajna). Výsledkem je to, čemu autor s oblibou říká „organizovaný chaos.

Podobně, jako tomu je každý rok, i letos byli hosty prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc., děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Kalovy v Praze, v Křesle pro Fausta zajímavé osobnosti jak z akademického prostředí, tak z oblasti kultury. Pozvání přijali a na otázky Marie Retkové poutavě odpovídali: prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D., Vladimír Hanzel, prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc., doc. MUDr. Pavel Klener, PhD., Lubomír Brabec, prof. MUDr. Václav Smrčka, CSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., doc. Mgr. Karel Černý, Ph.D. a prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.

To, že se vysokoškoláci stali rozbuškou procesu, který nakonec vedl ke konci čtyřicetileté komunistické diktatury, nebyla náhoda, říká bývalý studentský vůdce Martin Mejstřík. Studenti byli připraveni. Spojoval je odpor vůči všem absurdním projevům totalitního režimu. Mnozí již před listopadem 1989 trpělivě a statečně pracovali na tom, aby se do naší země vrátil fungující demokratický řád. Chtěli konečně žít normálním svobodným životem. Martin Mejstřík byl jedním z nich. Rozhodl se své zážitky z dob hluboké totality a následně porevolučních let předat nejen pamětníkům revoluce. Chce oslovit i mladé lidi, kteří možná právě díky otevřenému osobnímu příběhu lépe pochopí tragiku a bezvýchodnost komunistické ideologie, co reálný socialismus skutečně znamenal a jak se v něm žilo. Deník, který autor psal téměř patnáct let, není jen popisem událostí, je i upřímnou lidskou výpovědí. Najdete zde téměř všechno o autorovi, velmi mnoho o studentských aktivitách před listopadem 1989 a nemálo věcí o sobě samých, shrnuje Martin Mejstřík.

Koláž rozhovorů, fotografií, dopisů i vzpomínek na Bohumila Hrabala a Jiřího Koláře je nejen mozaikou humoru a poetických obrazů, ale i galerií toho, co se v domácím i exilovém kulturním prostoru v minulém století odehrávalo. Kniha zábavným způsobem naznačuje zřejmé příbuzenství vizuální a verbální poezie obou básníků. Jejich prostorem bez hranic tak procházejí Miloš Forman i Jiří Menzel, Pavel Tigrid i Joska Skalník, Meda Mládková a Jiří Stivín, Jindřich Chalupecký a Josef Hiršal, Václav Havel i Jiří Mucha a mnozí další. Vše začalo v dubnu 1989 cestou Bohumila Hrabala do Spojených států amerických, kam ho pozvala bohemistka April Gifford, jeho poslední múza Dubenka. Během série autorských čtení na amerických univerzitách se Hrabal v Chicagu setkal s manželi Kynčlovými a řadou jejich přátel z československých exulantských kruhů. Tam někde se zrodil nápad natočit dokument o Hrabalově pobytu v USA a spojit ho s připravovaným filmem o Jiřím Kolářovi, společném intimním příteli Hrabala i Kynčlových, žijícím tehdy v pařížském exilu. Práce na filmu se daly do pohybu. Hýbaly se však i dějiny, během natáčení došlo v Praze k listopadové revoluci, k přelomu časů, kdy se otevřely hranice. Svět byl najednou zase na nějaký čas krásnější. I proto můžeme v závěru knihy číst z autorova dopisu o pražském promítání kolářovského filmu tyto kouzelné a tehdy nadějeplné věty: Sešli jsme se v Mánesu a pan prezident kvůli tomu zkrátil o celé odpoledne svou návštěvu Sovětského svazu, kde byl zrušit Varšavský pakt. Když přišel s paní Olgou do salonku, Jirka Stivín pohotově zahrál na píšťalu slavnostní fanfáry z Libuše. Přišli všichni, kdo nám při natáčení pomáhali, a tak jsem jim jako poděkování rozdal faksimile toho sborníku Život je všude, který pro tu příležitost svázal Jan Sobota v Texasu a do kterého pan Kolář každému vyrobil krásnou muchláž Prahy k poctě slavného proroctví Komenského. Zdálo se mi, že se jim všem video líbilo, jen se všichni divili, že už nejsou takoví mladíci, jak si mysleli.

Vzpomínky českého lékaře, profesora MUDr. Jana Petráška, DrSc., pokrývají celé dvacáté století. Začínají obdobím, které autor zná z vyprávění rodičů a prarodičů, a končí rokem 2000. Málokdo si již dnes dokáže představit, jak probíhalo studium medicíny po válce, jak se léčilo v malé nemocnici a ve venkovské ordinaci praktického lékaře v padesátých letech minulého století, jak fungovala lékařská fakulta a zejména slavná Charvátova interní klinika v době, kdy byl profesor Petrášek ještě mladým sekundářem. Jan Petrášek toho vykonal za více než šedesát let na jedné klinice pro českou medicínu mnoho, úspěšně léčil, kromě toho publikoval a výrazně ovlivnil několik generací mediků. Prožil svůj dlouhý a pestrý život v sedmi obdobích - předválečném, válečném, poválečném, totalitním, v uvolnění roku 1968, v normalizaci a v době po listopadu 1989. Nyní poutavě sepsal, jaké ty doby byly a jsou - a je to čtení opravdu zajímavé.

Kniha Fotografie, které hrají představuje snímky dvou desítek fotografů, kteří v současnosti patří u nás k těm nejvytíženějším v oblasti hudební fotografie. Editor Ondřej Bezr si zvolil nesnadný úkol: ukázat práci autorů, zachycujících na fotografiích hudbu, její atmosféru, ducha i poselství. Oslovil nakonec ty, jejichž fotografický doprovod se objevoval v médiích, do nichž během téměř třiceti let psal. Mezi autory najdeme profesionály stejně jako amatéry – tedy fotografy, kteří se živí něčím jiným, ale na výsledcích jejich práce se to rozhodně poznat nedá. Někteří z nich preferují velká pódia a světové hvězdy, jiní naopak upřednostňují malé kluby a alternativnější žánry. Co fotograf, to osobnost. Jediné, co mají všichni společné, je láska k muzice a snaha zachytit ji objektivem svého fotoaparátu. Každý dostal stejné zadání: vybrat deset fotografií, jimiž se v této knize chce představit, a podílet se na vlastním krátkém biografickém textu. Součástí knihy je závěrečná esej Josefa Chuchmy o fotografování hudby u nás.

Pro někoho zůstal Antonín Dvořák možná jen zaprášenou látkou z hodin hudební výchovy. Jeho život rozhodně však nebyl usedlý ani fádní a představa nenápadného pána komponujícího v tichu pracovny své nesmrtelné skladby je spíše úsměvná. Píše se rok 1892. Už jen samotná cesta do Ameriky byla v té době dobrodružstvím a Dvořákův tamní pobyt a zrod jeho nejvýznamnějších skladeb zasluhuje naši pozornost. Novosvětskou symfonii zná každý, ale kdo ví, jak málo chybělo, aby se český muzikant Antonín Dvořák stal autorem hymny Spojených států amerických.

Irvin D. Yalom celý svůj profesní život strávil zkoumáním života druhých lidí. Ve svých vzpomínkách obrací své terapeutické oko na sebe samého. Svůj příběh začíná jednou noční můrou: Je mu dvanáct a jede na kole podél domu, kde bydlí dívka s výrazným akné. Tak jako každé ráno na ni ve snaze se s ní skamarádit volá: Ahoj, Vosypko! Ale dívčin otec mu ve snu vysvětluje, že tenhle pozdrav dívku zraňuje. V Yalomovi se tehdy zrodila empatie. Tato kniha není pouhým popisem jednoho života. Yalom se v ní vrací ke svým klientům a ke knihám, které napsal. Důležité jsou ale hlavně vztahy, které prožil a prožívá. Mluví v ní o své ženě, s níž se seznámil díky tomu, že ho jeho kamarád vtáhl do okna domu, kde se konala party její rodiny, a s níž žije více než 65 let. Vrací se k různým cestám, které se svou ženou uskutečnil, ať už to byly líbánky, na kterých si půjčili starou Vespu a projeli Francii, nebo cesta na Bali, kterou oslavili, že jejich nejmladší dítě odešlo z domu. Reflektuje svůj život i svou práci, smutně mluví o rozpadu manželství svých dětí a o tom, jak s Marylin budovali svůj vztah a překonali různé krizové momenty. Jeho kniha je také vzpomínkami oboru. Zmiňuje v ní řadu významných psychologů, s nimiž se setkal a spolupracoval, a také své kolegy, od nichž se i dnes učí novým přístupům. Se čtenářem se loučí jako starý muž, který bere občasné výpadky paměti jako jistou výhodu. Knihy, na které pozapomněl, si může přečíst znovu. Irvin D. Yalom je emeritním profesorem psychiatrie na Stanfordově univerzitě. V Portále vyšly jeho knihy Lži na pohovce, Existenciální psychoterapie, Když Nietzsche plakal, Máma a smysl života, Chvála psychoterapie, Láska a její kat, Každý den o trochu blíž, Léčba Schopenhauerem, Problém Spinoza a Hovory k sobě. V časopise Psychologie dnes vyšla jeho povídka Volám policii.