Neuvěřitelný příběh apačského stopaře ze speciálních jednotek americké armády a francouzského válečného fotografa. Přátelství, které vzešlo z pekla vietnamské džungle. Autor knihy Válečný reportér, fotograf Patrick Chauvel, vypráví příběh pozoruhodného přátelství s Apačem jménem Sky Eyes. Tento stopař speciálních amerických jednotek, z poloviny indián, z poloviny Skot, se stal pro osmnáctiletého válečného reportéra z Francie nejdříve přízrakem a později nerozlučným druhem. Poté, co oba přežili neřešitelné situace ve vietnamské džungli, pokračuje spirála jejich šíleného dobrodružství v Paříži a končí v Arizoně na území indiánů z kmene Čirikavů. „Jednou budeš vyprávět můj příběh,“ řekl ve Vietnamu Sky Eyes francouzskému fotografovi, a tak se po 35 letech i stalo.

Kdo je tajemný zabiják s trojzubcem, který vraždí občany Pu-jangu? V tchangské Číně roku 669 soudce Ti spravuje vzkvétající město na Velkém císařském průplavu. Když krásná konkubína dovozce západních koberců zmizí ze svého příbytku, kde ve vší diskrétnosti přijímala milence, soudci Ti je hned jasné, že ji stihnul tragický osud. Na seznamu podezřelých figurují tři velmi různí muži, kteří se navzájem neznají. Soudce Ti doufá, že během cesty lodí odhalí v jednom z nich pachatele. To ale nepočítal s tím, že se nalodí i jeho Druhá paní, která se sama pouští do pátrání na vlastní pěst. Neochvějného vyšetřovatele, který zná lépe své zločince než vlastní domácnost, čeká plavba plná překvapení…

Byla zamýšlena jako císařova konkubína, ale ještě než stačila své poslání naplnit, zemřela na dně útesu poblíž soukromé vily prince Atsuhiry. Palác skandál zakryl. O pár měsíců později se do případu zaplete Akitada, protože jeho nejlepší přítel je obviněn ze spiknutí proti císaři. Podaří se mu postupně odkrývat okolnosti záhadné smrt konkubíny, ale zároveň se vystavuje nebezpečí on i jeho bezprostřední okolí. Akitada, obklopený herci od vyvrženců a vrahů až po šlechtičny sloužící ve vnitřních komnatách císařského paláce, se ponoří do temných palácových tajemství. Nejdříve ale musí prozkoumat role, které v této společnosti hrají ženy. Nové pokračování příběhů Akitady Sugawary nás opět přenáší do Japonska 11. století, kde se tento úředník císařské správy bude muset pustit do nebezpečného vyšetřování. Autorka předkládá nejen strhující vyprávění plné zvratů, ale i poučný pohled na dobové zvyky a poměry Japonska.

Knihu chasidských příběhů a osudů z doby holokaustu tvoří vyprávění, které zapsala autorka Yaffa Eliach na základě přímých svědectví a skutečných zážitků osob, které zasáhla katastrofa šoa. V souboru najdeme povídky realistické, popisující tvrdou a hrůznou skutečnost, i povídky fantastické a mystické, v nichž je chasidský pohled na svět tou hlavní skutečností. Hlavní postavy osmdesáti devíti příběhů reagují na okolní svět a utrpení svým vlastním, specifickým způsobem, v němž je vidět snaha přetvořit nesnesitelnou skutečnost do fantaskního chasidského světa a tím reagovat na ukrutnou skutečnost, která je obklopovala. Americký spisovatel Chaim Potok nazval knihu „otevřeným oknem do zapečetěného světa chasidů“. Tyto skutečné i zázračné příběhy jsou hlubokým vhledem do duší těch, kteří své utrpení dokázali přetavit v surovinu pro své obnovené životy.

Málokdo umí tak inspirativně mluvit o Starém zákonu jako biblista a starozákoník Jan Heller (1925-2008). Jeho legendární a dnes už nedostupné dílo Tři svědkové rozebírá tři starozákonní texty, Exodus 12, Izaiáš 52-53 a žalm 22 v souvislosti s novozákonní zvěstí a Ježíšem z Nazaretu. Na základě teologicko-lingvistického rozboru těchto tří textů Jan Heller dokazuje, že pesachové události a hod beránka při východu židů z Egypta, Izaiášův služebník a ponížený z kap. 52-53 a žalmistovo volání opuštěného předznamenávají koncepci novozákonní zvěsti, představovanou o mnoho století později Ježíšem z Nazaretu.

Může se život přes noc obrátit naruby? Osmnáctiletý Alex sní o tom, že se stane hercem jako jeho otec, ale když je mu nabídnuta role, přepadnou ho pochybnosti. Jak se stát sám sebou a nezůstat ve stínu mýtu svého otce? Jak překonat představu „syna někoho“, aby konečně převzal kontrolu nad svým osudem? Jeho démoni ho doženou k alkoholu a k vypjaté životní situaci, při níž dojde na zpočátku nevinném mejdanu ke střelbě a zranění kamaráda. Otec a syn, láska a nenávist. A život před sebou.

Vtipný příběh o ženě, která v harému krále Šalamouna soupeří s ostatními konkubínami o místo v loži slavného krále. Vzhledem k tomu, že jako jediná žena u Šalomounova dvora uměla číst a psát, způsobilo, že po několika humorných i napínavých peripetiích tuto inteligentní ženu král pověřil, aby v příbězích sepsala dosavadní dějiny lidstva. V jejím podání je řada biblických pasáží vyprávěna s neodolatelným humorem a ironickým nadhledem, ale vlastně bez jakéhokoliv zásadního zkreslení nebo posunu významu. Šalomounova intelektuálka sepisuje své vyprávění od počátků lidstva, ale hlavním obdobím, které má popsat, je doba krále Šalomouna a jeho otce, krále Davida. Své texty pak předkládá Šalomounovy redaktorskému posouzení, s nímž nad leckterou formulací živě diskutuje v obhajobě svých autorských postupů.

Permakultura není pouhým přístupem k zemědělství: její principy mohou inspirovat alternativní životní styl, zodpovědný vůči přírodě i člověku – ať už se zásadami řídíme bezvýhradně, nebo do svého běžného života začleníme pouze ty podněty, které jsou nám blízké. Permacomix je zároveň praktickým manuálem i vyprávěním o autentické zkušenosti. Třicátník Gaëtan deprimovaný ze svého zaměstnání v korporátu, se nečekaně nadchne pro permakulturu, která dlouho fascinovala a přitahovala jeho milou Izii, a to mu konečně poskytne vhodnou příležitost zvolnit. Začínají se seznamovat s etickým konceptem, jehož záměrem je budování udržitelných lidských sídel inspirovaných přírodou. V karavanu, který se stane jejich novým domovem, se vydávají na cestu s kočkou a seznamem kontaktů na lidi, kteří jim mohou pomoci v dobrodružství, jež je zároveň duchovním putováním. Komiks citlivě popisuje cestu, kterou dvojice začínajících nadšenců podstupuje v touze po poznání, cestu dlouhou a náročnou, ale nesmírně vzrušující. Příběh neustále vybízí k otázkám: Je vůbec možné „žít permakulturně“? Co přesně tento souhrn pojmů a postupů obnáší? Mohla by být permakultura klíčem k plnohodnotnějšímu, harmoničtějšímu a spravedlivějšímu životu?

Sugestivní výpověď francouzské klavíristky, která strávila jedenáct měsíců v „dívčím orchestru“ v koncentračním táboře Osvětim. Pod vedením rakouské houslistky Almy Rosé, neteře Gustava Mahlera, hrály vězeňkyně u bran tábora přicházejícím a odcházejícím pracovním četám nebo na koncertech pro dozorce a SS. Ve své knize popisuje jednu z mnoha absurdit života ve vyhlazovacím táboře s vědomím, že díky zvláštnímu režimu a hudbě byl její osud snesitelnější. Fania Fénelonová popisuje s ironií i černým humorem žárlivost a napětí mezi členkami souboru různých náboženství i národností, kterým i přes ochranu ze strany nejvýše postavené ženy v Osvětimi Marie Mandelové hrozil každým dnem přesun do bloku 25, odkud vedla jen jedna cesta.

V září 2017 se neurolog Michel La Van Quyen probudil s ochrnutu polovinou obličeje. Lékři stanovili jako diagnózu přepracování a předepsali absolutní klid. Autor popisuje blahodárné účinky ticha, v němž byl ponořený a které mu pomáhalo postižení vyléčit. Zkušenost ho inspirovala k rozsáhlému výzkumu a s pomocí neurologie objasňuje přístupným způsobem, co víceméně všichni instinktivně tušíme: pohroužíme-li se do akustického, ale i vizuálního, podnětového či myšlenkového ticha, náš mozek přejde do velmi zvláštního režimu. A právě toto „odpojení“ mu pomáhá v regeneraci a při vyplavování toxinů, které způsobují různá neurodegenerativní onemocnění. Ticho ve všech svých formách navíc příznivě ovlivňuje kreativitu, zlepšuje paměť, a dokonce nám pomáhá při budování vlastního „já“. Autor pomocí vědy potvrzuje přesvědčení velkých myslitelů Východu i Západu, že ticho má ohromující moc, a je jen na nás, abychom jí využili.

Mladá žena Vigdis Adelais původem z prosperující křesťanské rodiny se zamiluje do Davida Todrose, syna rabína a studenta ješivy. Jejich životní příběh je o to složitější, že se odehrává v katolické Francii jedenáctého století. V touze po společné budoucnosti se Vigdis se vzdává svého pohodlného života a pár prchá z města s pronásledovateli v patách. Na jihu Francie se formuje první křížová výprava a z příběhu zakázané lásky se stává putování napříč kontinenty. Na základě dvou fragmentů z Káhirské genízy – archivu uchovávajícího více než tři sta tisíc rukopisů a dokumentů uložených v horní komoře synagogy ve Staré Káhiře – vytvořil Stefan Hertmans pozoruhodné dílo, v němž s téměř tisíciletým odstupem zrekonstruoval tragický příběh milenců, jimž hvězdy nepřály. Hertmans umně proplétá fakta s fikcí a se stylistickou vynalézavostí barvitě líčí středověkou společnost.

Vypravěče románu, spisovatele a profesora budapešťské univerzity, navštíví starý chasid ze Sighetu přeživší holokaust, který tvrdí, že se setkal s Franzem Kafkou v Osvětimi. Vyprávění akademika zaujme. Začne pátrat po okolnostech kafkovy smrti v sanatoriu a dochází k překvapivým zjištěním. Co když Kafka v roce 1924 opravdu nezemřel? Co když nepodlehl tuberkulóze a dál vedl utajený, spokojený život s Dorou Diamantovou v Berlíně? Vypravěč se vydává pátrat po Kafkových stopách do Prahy, Oxfordu, Berlína a Tel Avivu a příběh se ho postupně zmocňuje jako posedlost, s níž se vyrovnává sepisováním Kafkova posmmrtného života. Vypravěč po Kafkových stopách opravdu dojde k cíli, ale není však jisté, jestli tam nalezl klid, nebo zůstal v zajetí své vlastní kafkovské existence.

Novela “A nevěsta zavřela dveře“, za niž autorka obdržela prestižní Brennerovu cenu, je příkladem autorčina smyslu pro humor. Na pozadí malé rodinné tragédie zde umně rýsuje portrét jedné společenské vrstvy a zároveň si utahuje z rodiny svatebčanů, kterým nevěsta dává ve svatební den nečekaně košem. Margie, hlavní hrdinka novely, která za sebou zavřela dveře, popisuje naprosto věrohodně a přitom s humorem, jeden z nejvypjatějších okamžiků v životě izraelské rodiny – den svatební. Mladá nevěsta se od rána zavírá v ložnici svých rodičů a odmítá z pokoje vyjít, nebo alespoň vysvětlit, proč se nechce vdávat. Svatební obřad se blíží a mladá nevěsta zůstává neoblomná. Nepomáhají sliby, přemlouvání ani výhružky. Kromě zarputilé Margie a ženicha Matiho se setkáváme i s nervózními, starostlivými rodiči obou snoubenců a dalšími příbuznými. Matalonová v novele nabízí pronikavý pohled do fungování základní jednotky izraelské společnosti, kterou je rodina, a odkrývá spletité vazby jednotlivých společenských vrstev a jejich třecí plochy. Izraelská spisovatelka Ronit Matalonová (1959–2017) patřila k významným hlasům současné hebrejsky psané literatury. Kromě cenami ověnčené prózy se věnovala žurnalistice, v 80. a 90. letech, v době první intifády, psala reportáže z Pásma Gazy a Západního břehu pro levicově orientovaný deník Haarec. Kromě toho se věnovala esejistice, vyučovala srovnávací literaturu a kreativní psaní na univerzitě v Haifě. Ve své tvorbě se Matalonová, jejíž rodina pocházela z Egypta, věnovala převážně identitě mizrachi Židů, tj. orientálních Židů původem z arabsky mluvících zemí. Ti oproti Židům aškenázského, evropského původu zažívali především bezprostředně po založení Státu Izrael útlak ze strany vládnoucího, převážně aškenázského, establishmentu. Zároveň se jasně profilovala jako feministka.

Jeden dům na poklidném předměstí, tři nájemníci, tři zpovědi, které se čtou se zatajeným dechem. Příběhy, jež se vzájemně proplétají a odhalují tajemství a lži, bez nichž by rodiny snad ani nemohly existovat. Tři patra, to jsou i tři freudovská patra lidské duše, id, ego a superego, na jejichž základě je román vystavěn. Eškol Nevo přináší tři neotřelé příběhy a dokazuje, že je skvělým vypravěčem, který dovede vystavit světlu ta nejtemnější zákoutí lidské duše. Tři patra jsou poutavým románem, jenž své hrdiny znovu a znovu vhání do pastí morálky a společenských konvencí a nutí čtenáře klást si otázku: Co bych na jejich místě dělal já? Děj románu předního izraelského spisovatele Eškola Neva se odehrává v současném Tel Avivu, ale témata, která přináší, jsou obecně lidská a blízká čtenářům napříč kontinenty. Román líčí příběhy tří různých obyvatel domu stojícího na poklidném předměstí a je rozdělen do pater, v nichž hlavní hrdinové bydlí. V prvním patře vede (zdánlivý) monolog Arnon, který se líčí jako vzorný a ochranitelský otec dvou malých dcer, ale postupně z jeho vyprávění vyplývá, že projevovaná starost je spíše špatně maskovanou majetnickostí a že vinu a trest posuzuje dvojím metrem. O patro výš si vezme slovo Chani, tentokrát prostřednictvím dopisu, který je pro ni formou terapie: už osm let je zavřená doma, po druhé mateřské se do práce nevrátila a manžel je doma zřídka. Najednou se ovšem za dveřmi zjeví jeho odcizený bratr a Chanina rutina dohánějící ji k šílenství je zlomena. Ve třetím patře nahrává soudkyně na penzi Dvora vzkazy na záznamník svému nedávno zesnulému manželovi – podniká věci, které dřív dělat nemohla, a na jedné z demonstrací se seznamuje s mužem, jenž ji donutí vyrovnat se s těžkým tajemstvím z její minulosti. Co se stane, když je „spořádaný“ člověk žijící celkem všední život vystaven nějaké mimořádné události? Jsou rozhodnutí postav a jejich důsledky už nezvratné, nebo vždy existuje cesta zpátky? A chtějí se hrdinové tou cestou vůbec vydat?

„Tak už leť!“ volá chlapec odkojený marvelovskými filmy na Spidermana stojícího na střeše čtyřpatrové budovy, zatímco jeho otec ne sebevraha křičí: „Nedělejte to!“ Bezdětný pár soustřeďuje své nezměrné rodičovské city do jednoho adoptovaného štěněte. Osamělý miliardář se rozhodne skupovat cizí narozeniny. Dystopická verze Ameriky se ocitá ve válce s Mexikem a Trumpova vláda ve svém třetím funkčním období láká náctileté Američany do armády pomocí videohry. Etgar Keret je v kontextu celosvětové literatury vskutku jedinečný úkaz. Ve dvaadvaceti povídkách jednoho z nejoblíbenějších izraelských autorů současnosti, jenž nepřestává hýřit bizarními nápady, jdou ruku v ruce nejvšednější situace s fantaskními představami a srdceryvné chvilky s cynickým humorem. Postavy se potýkají se záludnostmi rodičovství a války, s omamnými látkami a dorty, pamětí a láskou. Jejich osudy se nikdy neubírají očekávanou cestou a nepřestávají překvapovat, bavit a dojímat.

Kniha Svět modliteb rabína Elieho Munka je do dnešní doby považována za nejlepší komentář k židovským modlitbám, který byl napsán v jiném jazyce než hebrejštině. Zároveň hluboce náboženský a filosofický komentář k denním i svátečním modlitbám pomáhá k porozumění a plnému pochopení textu modliteb. Součástí knihy a Munkových komentářů jsou i části modlitební knihy-siduru, které uvádíme poprvé knižně v překladu rabína Karola Sidona. Kniha je rozdělena do dvou částí, na Denní a Sváteční modlitby, a obsahuje kromě velkých částí samotného siduru i komentáře k jednotlivým výrazům v modlitbách a obsáhlý, v českém prostředí ojedinělý, heslář ke zdrojům, z nichž Elie Munk čerpal.

Sylvain Tesson, autor bestselleru V sibiřských lesích, se tentokrát vydal s fotografem Vincentem Munierem na Čhangthang, náhorní plošinu Tibetu, po stopách téměř mytické šelmy: sněžného levharta. Putování drsnou krajinou a hledání skutečné šelmy se pro autora stává duchovní cestou. Dojmy z výpravy za extrémně plachým, samotářským zvířetem v knize Sněžný levhart vztahuje ke zkušenostem se ztrátou milovaných žen, jejichž přízrak ve vzácné šelmě spatřuje, a prokládá úvahami o vztazích mezi přírodou a člověkem.

Sága o svatém Óláfovi (Óláfs saga helga) z pera islandského autora 13. století Snorriho Sturlusona je nejznámější královskou ságou a nejslavnější z dochovaných staroseverských biografií norského krále Óláfa Haraldssona (ca 995 – 29. 7. 1030), ve své době známého také jako Óláf Tlustý. Po smrti získal přízvisko Óláf Svatý a stal se nejvýznamnějším norským světcem a patronem Norska. Snorri Sturluson na jeho životním příběhu mistrně ukazuje přerod mocichtivého dobyvačného vikinga v pokorného světce a zároveň detailně přibližuje historické události začátku 11. století. Sága tvoří nejdůležitější součást souboru královských ság Heimskringla („Okrsek zemský“) a vychází nyní v odborně zredigovaném překladu Ladislava Hegera.

Islandská rodová sága o Grettim, složená ve 12. nebo na začátku 13. století, podává obraz rodového zřízení, které v 10. století zavedli na Islandu norští vystěhovalci: nesváry mezi jednotlivými rody podléhají zákonu krevní msty, mírněného jen stěží rodovými sněmy. Hrdinou ságy je příslušník jednoho z předních rodů, nepřemožitelný Gretti. Jeho odsouzení k vyhnanství je těžkou křivdou, k níž dochází pro křivé nařčení ze strany těch, kterým pomohl v jejich nouzi. I jako psanec však vykonává jeden hrdinský čin za druhým, nad svými soky totiž vyniká silou, rozumem i vtipem. Nad zběsilými válečníky berserky, ohrožujícími majetek i čest lidí, vítězí s nevídanou duševní převahou. Gretti nevysvobozuje lidi jen z moci lidských zlosynů, ale i z moci zloduchů záhrobí a mýtů. Fantaskní prvky a humor, se kterým jsou Grettiho dobrodružství líčena, oživují typicky lakonický styl ság, který svým ornamentálním charakterem souzní s dobovým vikingským uměním.

Když tajemník Švédské akademie udílel Patricku Modianovi Nobelovu cenu za literaturu, nazval ho Marcelem Proustem naší doby. Modiano se ve své tvorbě věnuje tématům paměti, ztráty, identity a hledání a všechna jeho díla jsou variací na stejnou zkušenost: jeho vlastní. Rodokmen je vzácnou příležitostí odhrnout závoj fikce a nahlédnout příběh pro všechny milovníky Paříže, jenž stojí na počátku těch ostatních. V těchto poutavých pamětech Modiano vypráví o svérázném životě svých rodičů za německé okupace, o svém dětství v domácnosti plné cirkusových umělců a gangsterů poválečné Paříže i o dospívání, kdy pro něj bylo zásadní seznámení s matčiným přítelem Raymondem Queneauem. I když Modiano přiznává, že na paměť se nedá vždy spolehnout, s bolestnou jasností si vybavuje nejpalčivější momenty svého mládí, včetně smrti svého desetiletého bratra. Modianovy vzpomínky na prvních jedenadvacet let jeho života v Paříži jsou opravdovým darem pro čtenáře jeho románů, k nimž nabízejí jedinečný klíč.

Ernst Hanfstaengl, navzdory dvoumetrovému vzrůstu přezdívaný Putzi („prcek“), se ve 20. letech stal Hitlerovým pianistou a důvěrníkem. Jeho život je dalším neuvěřitelným příběhem, který napsala druhá světová válka. Narodil se americké matce a německému otci roku 1887 v Mnichově, poté žil v bohémském New Yorku, kde obchodoval s uměním a ve volném času se věnoval hudbě. O deset let později se seznámil s Hitlerem, finančně ho významně podporoval a hrál mu na piano Wagnera, kdykoli si to Hitler přál. Výstřední muž se širokými kulturními obzory vzbuzoval žárlivost nacistů, zejména Goebbelsa a Goringa, ve skutečnosti snil o spojenectví Německa se Spojenými státy. Hitler ho jmenoval v roce 1933 vedoucím říšského oddělení pro zahraniční tisk, ale po čtyřech letech Hanfstaengl upadl v nemilost a v obavě o život byl nucen z Německa uprchnout. Přes Švýcarsko se dostal do Anglie, odkud ho vyhnal Churchill, a pak do Spojených států, kde se stal hlavním Rooseveltovým zdrojem informací o Hitlerovi. Ernsta Hanfstaengla považovali jedni za neškodného šaška, druzí za zrádce a jednoho z architektů zla. Putzi byl po válce omilostněn a zemřel v roce 1975 v Mnichově.

Soudce Ti přišel o paměť! Odjíždí na venkov za větším klidem a útočiště nalézá v nádherné zahradě, kterou si nechal postavit bohatý obchodník s čajem. Během odpočinku se ale před soudcem vyjeví řada záhad – kdo jsou obchodníkovi tajemní hosté: namyšlená dvořanka, slavný básník či taoistický zahradník, který zahradu zaplnil záhadnými symboly? Proč se majitel skrývá ve věži postavené v samotném středu panství? Podaří se jim spatřit bájný modrý lotos, ve který všichni bezmezně věří, ale nikdo jej ještě neviděl na vlastní oči? Kolik tajemství se soudci podaří odhalit, než se mu paměť vrátí, pokud vůbec? Díky důkladnému studiu reálií se Frédériku Lenormandovi daří pro své čtenáře oživit Čínu 7. století a úchvatnou tchangskou civilizaci, která přivedla Říši středu na vrchol její slávy.

Osud ctihodného soudce Ti vůbec nešetří! Právě když byl jmenován do důležité funkce, dostane příkaz k rozvodu se svojí drahou První paní a oženit se s princeznou z císařské rodiny. Paní Lin Er-ma, vyhnána od rodinného krbu, najde útočiště u divadla, kde ji obsazují do rolí manželek soudců! To už je na soudce trochu moc, zvláště když ho nyní zaměstnává série vražd mladých žen, musí čelit nájemnému vrahovi s potetovaným čelem, snášet novou družku, zanícenou vyznavačku feng-šuej, špehovat alchymisty s jejich záhadnými kejklemi, přihlížet divadelním představením, v nichž se mu vysmívají, a chránit svou rodinu před úklady nelítostné císařovny Wu. Soudce Ti se za vlády Tchangů opět nenudí!

Soudce Ti působí v ospalém přímořském městečku Pcheng-laj, kde se po zločincích slehla zem. K smrti se nudí, až jednoho dne obdrží pozvání od prefekta, aby se neprodleně dostavil na důležitou schůzku do vyhlášených vřídelních lázní. Tam se ke svému údivu setká s dalšími kolegy. Vyjde najevo, že předmětem schůzky je podivná soutěž na uvolněné místo tamního okresního soudce. V malebných kulisách poklidného letoviska se mezi soudci rozpoutá lítý boj, kde vše je dovoleno: intriky, pomluvy a lži. Důvtipný a svědomitý soudce Ti na vlastní kůži pocítí, jak neuvěřitelně zlomyslní, cyničtí a proradní dokážou být příslušníci soudcovského stavu v honbě za starým pergamenem, a kvůli falešné cti se nezaleknou ani vraždy.

V Čchang-anu je hlad a nouze, dodávky potravin váznou, obyvatel je příliš, a tak císařovna a dvůr sáhnou po prostém řešení: odsunout půl milionu duší do Luo-jangu. Vyhlásí losování jmen rodin, které budou vypovězeny, ale účelově ho zfalšují, protože se císařovna chce zbavit příbuzných svého zesnulého manžela.Tomu odpovídá i průběh strastiplné cesty, které se z vlastní vůle zúčastní i soudce Ti: někdo chce totiž jednoho po druhém zahubit tchangské prince. Zároveň se do konvoje zapojí – bez soudcova vědomí – i jeho nejmladší dcera, Malý poklad, která se zamilovala do vojáka-tanečníka, jehož jméno je na seznamu exulantů. K průvodu se přidá i první žena soudce Ti paní Lin, protože chce nezdárnou dcerku přivést k rozumu. Cesta je obtížná a navíc je v zájmu nejvyšších míst, aby do Luo-jangu dorazilo co nejméně osob. Kdo likviduje jednoho po druhém prince z dynastie Tchangů? Kdo pronásleduje čtyři sta tisíc obyvatel metropole, které losování odsoudilo k přesídlení do jiného města? To se dozvíme až v závěru. Věrný své vášni pro kriminální případy nás soudce Ti provádí zákruty čínské kultury. Kdo jiný než on by byl s to čelit takovému sledu úskočných vražd, zhroucených mostů a úmyslně poškozených hrází a neztratit přitom nic ze svého důvtipu a klidu?

Smrt člena císařského dvora vyvolá povyk, protože panuje podezření, že se ho opovážil otrávit jeden z lékařů. Vyšetřováním vraždy je pověřen soudce Ti, který se proto vydává do Velké lékařské služby, světově ojedinělé instituce, jež shromažďuje veškeré lékařské vědění a vzdělává ty nejlepší odborníky v císařství. Soudce Ti tentokrát pronásleduje vraha, který je vysoce inteligentní, znalý ve svém oboru, a o to nebezpečnější. Během pátrání soudce čtenáře seznamuje s pozoruhodnými taji čínské medicíny, od akupunktury po bylinky.

Vyšetřovat vraždu prostitutky uprostřed Slavnosti květů se soudci Ti opravdu nechce. Co má ale dělat, když ke zločinu došlo před zraky jeho První paní? Jeho drahá manželka si tuto skandální vraždu bere osobně, a tak soudci Ti nezbývá než povolat své věrné pobočníky Ma Žonga a Tiao Tchaje a pustit se do vyšetřování, které je zavede mnohem dále, než by se na počátku mohlo zdát. Soudce a jeho pobočníci se dozvědí mnohé z tajů odehrávajících se v komnatách dynastie Tchang i tajemství zájezdních hostinců při Hedvábné stezce.

Náš oblíbený soudce je povolán do hlavního města Tchangů, aby vypovídal o svém posledním případu. Sotva se vydá na plavbu po Žluté řece, dostává nový služební příkaz: zajistit bezpečnost svědka netrpělivě očekávaného v Zakázaném městě. Je tu ale háček, soudce Ti vůbec neví, kdo z cestujících je ten Laj, kterého má chránit. Zatímco mu před očima ubíhá překrásná krajina severní Číny, množí se kolem mandarína vraždy a pokusy o zabití. Je to pro něj ta nejnebezpečnější plavba jeho kariéry v temné atmosféře, v níž se podezíravost mísí s legendární čínskou elegancí.

Na zpáteční cestě z poutní cesty ke chrámu Vznešeného vrcholu se soudce Ti a jeho První paní dozvědí, že v kraji, kterým právě procházejí, rozsévá hrůzu obávaný vrah, nazývaný Sekáč hlav. Jsou proto rádi, že nalézají útočiště u bohatého obchodníka, jehož okolním zrakům vzdálený dům stojí na kraji lotosového pole. Jejich klid netrvá však dlouho. Při snídani v pavilónu objeví v jezírku tělo jejich hosta – bez hlavy. Slušné vychování jim nedovolí vzdálit se v takové chvíli z domu. Soudce Ti je zaměstnán sepisováním kondolencí a První paní přípravou smutečního obřadu. S pomocí věrného pobočníka Tiao Tchaje využijí času stráveného v domě, aby vyřešili záhadnou vraždu, navzdory neochotě rodiny a překážkám zločinců a neochoty místního podprefekta.

Existuje souvislost mezi vraždou válečného hrdiny rozřezaného na kusy, podezřelými aktivitami věhlasného kaligrafa, záhadným zmizením sbírky nefritů a nejasnostmi v manželství obchodníka s čajovými konvicemi? Zatímco v jeho podprefektuře padají hlavy, soudce Ti se snaží zjistit, co skrývá choť dovozce čajových konvic, překrásná paní Li. Jako by samotné vyšetřování těchto vražd nestačilo, mandarína každou noc povolává přízrak a vyžaduje způsobný pohřeb. S rozplétáním příze této navýsost čínsky důmyslné zápletky ctihodnému soudci Ti pomáhá jeho věrný pobočník Tao Kan, nenapravitelný kapsář neschopný opustit svědkův příbytek s prázdnými kapsami.

Kdo by se odvážil vydávat se za soudce Ti? Zkušeným zlodějům vpřestrojení za soudce a jeho pomocníka se podaří oklamat a okrást bohaté obchodníky s nefritem. Soudcova kariéra tak visí na vlásku a hrozí mu vyhnání do hor mezi nevzdělané pastevce. Jeho paní se mu snaží zachránit pověst tím, že mu zajistí služby spisovatele, který dokáže umě zkrášlovat zprávy o soudcově vyšetřování. Tou dobou se Ti pouští do deset let starého případu krádeže chrámových soch. Pro záchranu své kariéry neváhá přejít strašidelný most, setkat se s obávanou vražedkyní nebo vyzvat na souboj veslaře každoročních závodů dračích lodí

Populárně-naučná monografie o posledním Rožmberkovi popisuje život posledního rožmberského vládce jihočeského dominia. O Vokovi panuje řada legend a mýtů, které ho popisují jako prostopášníka a flamendra, k čemuž přispělo i populární filmové zpracování. Autor však vylíčil jeho osud a postoje jako komplikovanější, než by se z tohoto obrazu mohlo na první dojem zdát. Kniha například zmiňuje významnou skutečnost, že se Petr Vok přiklonil k evangelíkům, kterým pomáhal nejen finančně, ale podílel se i na prosazení Rudolfova majestátu, který potvrzoval náboženskou svobodu v Čechách. Milan Švankmajer (1928–2003), český historik, který se specializoval na ruské novověké dějiny. Působil jako vědecký pracovník, začátkem normalizace byl z politických důvodů propuštěn. Poté pracoval v knihovně, kde také pod pseudonymem Anežka Svobodová sepsal knihu Petr Vok z Rožmberka. Po sametové revoluci vedl Ústav dějin střední a východní Evropy a i v důchodovém věku přednášel.

Interaktivní kniha, v níž si dítě může zahrát na detektiva a na základě obrázků, výpovědí svědků a podezřelých odhalit pachatele. Kniha obsahuje 12 zajímavých detektivních příběhů: Horko v ledovém hotelu, Krádež v Satabdurském chrámu, Panika v cirkusu Bereroha, Zrádce na hradě Rohlíku, Záhada ve škole Samurajů, Koncert s deseti záhadami, Krádež v karavanu, Čarodějný lektvar, Farma vzhůru nohama, Silvestrovská noc a osm záhad, Poklad sedmi trpaslíků, Sabotáž na Marsu, Krádež v supermarketu.

V židovské čtvrti belgických Antverp žije největší komunita ortodoxních Židů po New Yorku a Jeruzalémě. Jejich štrajmly, pejzy, černé kabáty a bílé podkolenky upomínají, že sem kdysi přišli z východní Evropy. Proniknout do jejich zákulisí, tajů a tradic je pro lidi zvenčí těžké, ne-li nemožné. Novinářce a spisovatelce Margot Vanderstraeten se to podařilo. Za léta, kdy v moderně ortodoxní židovské rodině jako studentka doučovala děti, si vybudovala pevné přátelství s rodinou Schneiderů, a nakoukla do světa, jehož čas, směr i rytmus i v moderní době udává 613 židovských přikázaní. Díky jejímu čtivému vyprávění se tak dozvíme, proč židovské ženy v Antverpách nosí na hlavách paruky, že každá věřící židovská rodina má dvě separátní kuchyně a jak jsou důležité dohazovačky sňatků. Podíváme se jejíma očima i do ortodoxních komunit v New Yorku a Jeruzalémě, kde autorka některé židovské přátele nadále navštěvuje poté, co odešli z Antverp. V Belgii a Nizozemsku figuroval Mazl tov mezi 10 nejprodávanějšími tituly roku 2017, deník De Standaard jej vyhlásil za nejlepší non-fiction roku a belgická královna Mathilde tento autobiografický román označila za jednu z nejdůležitějších knih.

Květy zla byly ve své době skandálním dílem, které kvůli často nemravnému a pohoršujícímu obsahu dostalo svého autora až před soud. Baudelaire zde vyjadřuje své zklamání ze světa rozehráváním temných tónů lidské duše a odhalováním věcí, od kterých se lidé raději odvracejí. Představuje i svou poetiku, která upřednostňuje dokonalou, hladkou a odtažitou krásu před přirozeností, jež ve francouzské dekadentní a symbolistické literatuře rezonovala ještě dlouhá desetiletí. Dílo neskutečně náročné po obsahové i formální stránce se stalo těžkým oříškem pro řadu českých překladatelů, zde jej po dlouhé době, kdy sbírka byla dostupná pouze jako neúplný výběr, přinášíme v kompletním převodu Svatopluka Kadlece.

V druhém díle Krutých příběhů sladké Francie se opět vracíme do země středověkých vesniček, gotických katedrál, levandulových polí a skvělé gastronomie. Kniha poutavým a zábavným způsobem vypráví příběhy a dramatické osudy, které se odehrály v jihofrancouzské Provenci nebo na rozeklaných útesech bretonského pobřeží. V tomto druhém díle krutých příběhů z francouzské minulosti i současnosti se například dozvíme, jak to bylo se záhadnou bestií, která zardousila v Gévaudanu několik desítek lidí, co si měl počít král, pokud mu hrozila impotence, jaký osud postihl nevěrné francouzské princezny a je-li pravda, že Vilém dobyvatel přivázal manželku k oslímu ocasu a nechal ji vláčet ulicemi města. Kniha zcela určitě potěší všechny, kdo mají rádi Francii, chtějí si oživit své vzpomínky nebo se plánují do této krásné země vydat.

Zenový mistr kocour Kojabaši, který putuje po Japonsku s holí, miskou na milodary a ranečkem přes rameno a vypráví zenové příběhy neposednému žákovi Tanedovi... takový kocour přece neexistuje! Henri Brunel ale jednoho takového kocoura měl. Starý Kojabaši od svého pána leccos pochytil, a tak se vydal na cesty, aby se sám na vlastní kůži přesvědčil, v čem spočívá osmidílná stezka a vznešené pravdy zenového buddhismu. Na cestě za poznáním ho doprovází jeho věrný a učenlivý žák, kocourek Taneda.

Nakladatelství Garamond vydává dvojjazyčnou verzi knih žalmů v českém překladu Viktora Fischla s výběrem Rašiho komentářů. Takto koncipovaná kniha je pro čtenáře zajímavá hned ze dvou hledisek:Zaprvé Knihy žalmů nikdy nevyšly ve dvojjazyčné, česko-hebrejské verzi, a zadruhé je text žalmů doplněn o výbor z Rašiho komentářů, přičemž je třeba podotknout, že knihy s rabínskými komentáři na českém knižním trhu chybí. Za českou verzi žalmů jsme zvolili překlad Viktora Fischla, který je zároveň velmi poetický a poměrně přesný. Hebrejsko-český zrcadlový text bude doprovázet výběr z Rašiho komentářů na každé straně pod čarou. Výběr komentářů bude veden s ohledem na náboženský smysl komentářů a pominuty budou některé Rašiho komentáře dobové či lingvistické povahy.

Kapitoly rabiho Eliezera (Pirke derabi Eliezer), zvané též Barajta rabiho Eliezera, patří mezi nejpozoruhodnější díla v midrašické tradici a jeden z nejčastěji citovaných midrašů v rabínské a midrašické literatuře (cituje ho často např. Raši nebo Nachmanides). Autor zůstává v anonymitě a jednotlivé proslovy klade do úst legendárním nebo imaginárním rabínům. Za místo vzniku se považuje Itálie, někteří historici podle odkazů na islám umisťují vznik Kapitol do Palestiny, podle jiných by se dalo usuzovat i na byzantský původ. V židovské tradici se za zdroj textu sepsaného v 8.–9. století považuje učení rabína Eliezera ben Hyrkana. Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester. Autor se ponejvíce inspiroval Mišnou, Jeruzalémským Talmudem a starými midraši (Midraš Raba), ale i pobiblickou a apokryfní literaturou. Midraš vykládá a tvůrčím způsobem rozvíjí, komentuje a často mysticky interpretuje Tóru a rozehrává spletitou hru nových významů.

Pauline Bebe, jedna z prvních evropských rabínek, podává ve formě odpovědí na sedmdesát otázek základní informace o liberálním judaismu. Liberální či reformní hnutí v židovské víře je moderní alternativou k ortodoxnímu a konzervativnímu judaismu, k němuž se hlásí čím dále více židovských i nežidovských věřících . Od svých počátků v Německu v 18, století přes rozvoj reformního hnutí zejména v USA až po dnešek se liberální judaismus neustále vyvíjí a snaží se úvést do souladu židovskou víru a současný svět. Pauline Bebe se věnuje hlavním zásadám hnutí, požadavkům na věřícího, snahu liberálního hnutí o rovnoprávnost pohlaví až po obřady a liberální náboženskou praxi.

Jó, on si žije ve Francii! Slýchají často Češi žijící ve Francii. Ale co se za tímto výkřikem skrývá? Opravdu jim v zemi vína a sýrů létají pochutiny samy do pusy? Nebo se musí jakožto cizinci snažit dvakrát tolik? Jak se jim hledá práce? Jak snášejí Francouze? A co se jim vlastně na tom žít mimo domov tolik líbí? Odpovědi na tyto otázky se vydala hledat Magdalena Rejžková žijící v Marseille během své soukromé roční Tour de France. Navštívila dvě desítky Čechů, kteří do Francie přišli po roce 1989. Vypravila se za nimi do Alp, do Paříže i na Riviéru. A objevila nečekanou škálu profesí – hokejistu, kuchaře, legionáře, tanečnici, kněze, vědkyni, muzikanty, vysokou úřednici i spoustu dalších. Bez práce nejsou bagety je kniha nečekaných příběhů, dojemných osudů i vtipných postřehů krajanů, kteří alespoň po nějakou dobu svého života zkoušejí, jaké to je žít ve Francii. Barvité rozhovory doplní originální portréty ilustrátorky Aleny Brunhildy Oswaldové.

Dánský spisovatel Jorn Riel strávil většinu života na cestách. S diplomem z Námořní akademie v Kodani v kapse se vydal nejdříve do Grónska, kde zaznamenával realistické i fantastické historky místních rybářů a příběhy o životě v dánských loveckých stanicích podél grónského pobřeží, kde se uprostřed drsné přírody a trudné samoty nadmíru daří podivínům všeho druhu. Vtipné, drsné, ale i roztomilé povídky jsou prvním českým výborem z Rielových historek.