Publikace se zabývá případy, ve kterých dochází k nakládání s cizí věcí proti vůli jejího vlastníka. Patří sem jednak spojení jedné věci s jinou (akcese), zpracování cizí věci ve věc jinou (specifikace), versio in rem, použití cizí věci při odvracení krajní nouze, a konečně možnost obětovat cizí věc pro záchranu cizí hodnoty. Autor zkoumá uvedené případy v historických souvislostech a sleduje způsoby, zda a jakým způsobem je hrazena škoda, která vzniká upotřebením věci jejímu vlastníkovi v jednotlivých právních úpravách: od práva římského přes právo pandektní, rakouské, československé až po občanský zákoník z roku 2012. Zároveň autor analyzuje otázku, nakolik je právní úprava uvedených případů v současném občanském zákoníku odrazem zásady „nikdo se nemůže obohatit na úkor jiného“ a zda na tyto případy může být aplikována právní úprava bezdůvodného obohacení.
