Kniha se zabývá vztahem ústavy a práva Evropské unie. V případě jejich rozporu přináší argumenty pro přednost ústavy, pakliže jsou členské státy suverénními státy. Ústava je nejvyšší a základní právní pramen státu. V případě střetu hodnot obsažených v ústavě členského státu Evropské unie a práva Evropské unie je střet nutno řešit podle obecného vztahu ústavního práva členského státu a práva Evropské unie. V Ústavě ČR je stanovena přednost ratifikovaných mezinárodních smluv před zákony. Tato přednost se však nevztahuje na ústavní zákony. Opačná teorie přednosti práva EU před celým právním řádem členského státu, tedy i jeho ústavou, je založena na judikatuře Soudního dvora Evropské unie, nemá však oporu v mezinárodních smlouvách o Evropské unii. Otázka přednosti konkrétního právního řádu je spojena s otázkou suverenity. Pokud členský stát vstupem do Evropské unie neztrácí svou suverenitu, platí, že nad jeho nejvyššími právními normami – ústavou – nemůže být nadřazeno právo jiného subjektu, včetně Evropské unie. Pakliže nadřadíme právo Evropské unie nad ústavy jejích členských států i bez souhlasu těchto členských států, vstupem do Evropské unie ztrácí členský stát suverenitu. Jelikož v přístupové smlouvě, kterou podepsala Česká republika před vstupem do Evropské unie, není stanoveno, že Česká republika ztrácí svou suverenitu, a rovněž tam není stanovena zásada přednosti práva EU vůči ústavním zákonům republiky, je Česká republika stále suverénním státem. Její základní hodnoty jsou vyjádřeny v ústavě a nepodléhají žádnému cizímu právnímu řádu.

Nové vydání komentáře k zákonu o soudnictví ve věcech mládeže, zpracované osvědčeným kolektivem autorů pod vedení prof. Pavla Šámala, vychází po čtrnácti letech, tedy po poměrně dlouhé době, v průběhu níž se jednak vyvíjela praxe orgánů činných podle tohoto zákona – soudů pro mládež a specializovaných státních zástupců a policejních orgánů, v mnoha otázkách došlo k dalšímu sjednocení judikatury a postupů při využívání zákona o soudnictví ve věcech mládeže v praxi. Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo k mnoha novelizacím, a to z posledních let zejména provedených zákony č. 77/2015 Sb., č. 55/2017 Sb., č. 203/2019 Sb., č. 333/2020 Sb., č. 220/2021 Sb. a zvláště zákonem č. 165/2024 Sb., čtvrté vydání komentáře zapracovává všechny změny a doplnění, které tyto novelizace přinesly, a to jak týkající se mladistvých, tak i dětí mladších patnácti let. Jde o změny jak v opatřeních ukládaných mladistvým i dětem mladším patnácti let, tak v řízení v trestních věcech mladistvých a v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Z těchto novelizací je třeba samostatně zmínit zákon č. 165/2024 Sb., který mimo dílčích změn a doplnění týkajících se mladistvých zcela novým způsobem upravil tři fáze řízení ve věcech dětí mladších patnácti let, a to objasňovací, návrhovou a soudní fázi řízení, a zejména právní zastoupení dítěte mladšího patnácti let po celé řízení. S ohledem na to věnuje nové vydání komentáře mimořádnou pozornost výkladu všech ustanovení třetí hlavy první části zákona o soudnictví ve věcech mládeže. V neposlední řadě byla do komentáře zapracována i zatím poslední novela provedená zákonem č. 319/2024 Sb., jenž výrazně omezil senátní rozhodování u soudů prvního stupně, u okresních obecných soudů i soudů pro mládež nyní působí jen samosoudci.

Druhé, aktualizované vydání učebnice ústavního práva kolektivu autorů z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je věnováno jednotlivým institutům ústavního práva České republiky a zároveň přináší informace o organizaci a fungování demokratického právního státu. Kniha je členěna do 17 kapitol. Autoři při výkladu vycházejí ze systematiky Ústavy České republiky (úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Zabývají se rovněž recentním ústavním vývojem Československa po roce 1989, problematikou vztahu vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva a ústavní úpravou bezpečnosti státu a mimořádných stavů. Publikace je určena především studentům práva, zároveň v ní mohou najít potřebné informace i posluchači dalších humanitních oborů, ale i všichni ti, kteří se zajímají o otázky demokracie, ústavy, uspořádání a fungování demokratického právního státu i o aktuální politické dění. Na tuto knihu navazuje práce Základní práva, věnovaná vztahům občana a státu, jak jsou ústavně stvrzeny v Listině základních práv a svobod a z ní vycházejících zákonech.

Sborník obsahuje dvanáct studentských prací z výjezdního semináře z ústavního práva, pořádaného v dubnu 2024 Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Peci pod Sněžkou. Příspěvky se zaměřují na analýzu role a postavení hlavy státu v různých ústavních systémech, přičemž kombinuje teoretické úvahy s komparativními příklady. Největší pozornost je věnována České republice, probírají se však i příklady z jiných zemí, a to i těch v tomto kontextu méně obvyklých (např. Černá Hora). Příspěvky se věnují tématům, jako jsou přímá volba prezidenta, právní povaha prezidentských aktů, financování prezidentských kampaní či remonarchizace v některých státech. Kniha nabízí zajímavé pohledy pro všechny, kdo se zajímají o současné ústavní výzvy a roli hlavy státu v moderní společnosti.

Monografie zkoumá jednotlivé aspekty reálné moci soudnictví s historickým i mezinárodním komparativním přesahem. Předmětem zájmu je vzájemný úzký vztah práva a politiky, konkrétně jednání soudů a soudců v politickém kontextu. Autor podrobuje kritické analýze mocenské vztahy a ambice soudnictví směrem k ostatním mocem, jako je zákonodárná, výkonná, ale i kontrolní, mediální či moc samosprávy. V načrtnutém kontextu se zabývá jednotlivými aktéry a jejich vzájemnými interakcemi. Vše prizmatem základní otázky: Jaká je moc moci soudní? Kniha je rozdělena do obecné části obsahující analýzu stěžejních pojmů a části zvláštní zahrnující čtyři dimenze. Dimenze první pojednává o moci moci soudní v institucionálním ohledu, dimenze druhá pak v rozhodovací činnosti. Třetí dimenze se zabývá politickou a společenskou angažovaností soudců a veřejnou prezentací jejich názorů. Poslední čtvrtá dimenze se věnuje trestnímu stíhání politiků a zásahům do nezávislosti soudnictví z jejich strany.

Kniha Ústavní text v unijním kontextu mapuje změny ústavního režimu České republiky způsobené členstvím v Evropské unii. Kromě europeizace textu českých ústavních předpisů se publikace pokouší podchytit rovněž na evropskou integraci navázanou judikaturu českých i unijních soudů, právní předpisy dolaďující ústavní text, formující se ústavní zvyklosti, neformální politickou praxi i transformaci českých ústavních institucí. Kniha tak poskytuje přehled europeizované živé české ústavy dvacet let po vstupu do Evropské unie a její jednotlivé kapitoly pokrývají změnu chování klíčových českých ústavních aktérů (vláda, ministerstva, prezident, parlament, soudy), transformaci ústavních institucí evropskou integrací ovlivněných jen omezeně (území, obyvatelstvo) i dopad unijního členství na českou diplomacii a síť mezinárodních smluv uzavíraných Českou republikou.

Sborník obsahuje šestnáct studentských prací z výjezdního semináře z ústavního práva, pořádaného v červenci 2023 Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Horní Lomné. Seminář byl tentokrát zaměřen na ústavněprávní rozměr nejrůznějších otázek spojených tím, že jsou v posledních letech předmětem kulturních válek ve společnosti. Široký okruh témat tak zahrnuje klimatickou změnu, migrační krizi, práva LGBTQIA+ osob, definici znásilnění, právo na interrupci, cenzuru internetu, rouhání, státní ingerenci do výchovy dětí až po právo platit v hotovosti.

Kniha je zaměřena na střet zájmů jako problém rozhodování při výkonu veřejné funkce, kdy se do kolize dostává veřejný zájem, který má veřejný funkcionář z titulu své funkce prosazovat nebo hájit, a jeho zájem soukromý. Střet zájmů vykonavatelů veřejné moci se přitom dotýká samotných základů demokratického státu, neboť potenciálně ohrožuje imperativ, aby veřejná moc sloužila všem občanům. Na úvodní výklad o pojmu střetu zájmů, rolích státu a požadavcích na právní úpravu střetu zájmů vyplývajících z českého ústavního pořádku navazuje představení právních a etických pravidel regulujících chování veřejných funkcionářů v České republice včetně otázky vymahatelnosti těch právních povinností, jejichž porušení zákon neumožňuje trestat. Konkrétně se autor věnuje problematice kumulace funkce člena Parlamentu s funkcí člena zastupitelstva územních samosprávných celků a s tím spojeným negativním projevům při přijímání zákonů zasahujících do prostředí územních samospráv. Dále se zabývá zákazem účasti na soutěži o veřejné prostředky a zákazem vlastnictví médií z hlediska jejich proporcionality a deficitů jejich normativního vyjádření. V případě povinnosti podávat majetková přiznání autor kriticky hodnotí zásah Ústavního soudu, jehož následkem nejsou v České republice majetková přiznání přístupná na internetu ani u čelných představitelů státu, a dále neuspokojivou aplikační praxi spočívající v nedostatečném správním trestání některých přestupků na úseku střetu zájmů. Závěrem autor upozorňuje na chybějící právní úpravu některých fenoménů, které představují předpolí pro vznik střetu zájmů nebo jsou spojeny se zneužitím veřejné funkce pro osobní prospěch (přechody do soukromé sféry, lobbování, přijímání darů). Kniha je určena politické reprezentaci, zaměstnancům veřejné správy na centrální, regionální i místní úrovni a zástupcům aktivní občanské společnosti, kteří se zajímají o prostředí, ve kterém žijí, a je pro ně důležité, jakým způsobem je v České republice vykonávána státní moc.

Publikace komplexně analyzuje problematiku vrchního velení ozbrojeným silám z ústavněprávní perspektivy. Státovědná část analyzuje objekt, subjekty, obsah a rozsah vrchního velení jako výkonu nejvyšší rozhodovací autority nad ozbrojenými silami. Zvláštní pozornost je věnována rozboru povahy ozbrojených sil jako specifické organizace a ústavně-teoretickým souvislostem vrchního velení. Kromě toho poukazuje na vliv vrchního velení na konstrukci prezidentských a semiprezidentských režimů. Další část je věnována komparativní analýze ústavního zakotvení vrchního velení v Německu, Rakousku, Polsku a na Slovensku. Navazuje historická ústavněprávní úprava vrchního velení v českých zemích, a to se zvláštním zaměřením na období první republiky. Ústavněprávní část rozebírá postavení prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil dle čl. 63 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky. Autor kritizuje dosavadní výklad a přináší vlastní pohled na interpretaci a chápání prezidentova vrchního velitelství dle ústavního pořádku. Rozebírá i otázku kontrasignace a právní povahu aktů vrchního velitele, jakož i ústavní pojem ozbrojených sil.

Sborník obsahuje šestnáct příspěvků z výjezdního semináře z ústavního práva, pořádaného v dubnu 2023 Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Peci pod Sněžkou. Příspěvky se věnují tématům ústavního práva souvisejícím s ekonomikou, konkrétně ochraně vlastnictví, svobodě podnikání, sociálním právům včetně práva na bydlení a ústavním mezím zdanění.

Kniha je vůbec první českou ucelenou publikací, pojednávající o ústavních zvyklostech. Nabízí jejich systematický teoretický i empirický rozbor. Po teoretickém úvodu a krátkém exkurzu do středoevropských zemí se autoři přesouvají na území České republiky a vysvětlují, jak a proč se u nás ústavní zvyklosti vyvinuly a jak ovlivňují fungování českého demokratického režimu. Kromě těch etablovaných se věnují také pokusům prosadit některé další ústavní zvyklosti, které však nakonec neuspěly. Je pozoruhodné, byť ne překvapivé, že se české ústavní zvyklosti až na jednu výjimku týkají prezidenta republiky. Důvody jsou v knize popsány. Ústavní zvyklosti jsou mnohdy pojmem kontroverzním, nicméně často klíčovým, který je v každém případě dobré znát. Co jsou ústavní zvyklosti a proč jsou důležité? Existují ve střední Evropě? A proč se tam o nich (ne)mluví? Jak jsou pojímány v České republice? Jak ovlivňují ústavní zvyklosti českou demokracii? Proč se u nás týkají hlavně prezidenta? A proč se některé prosadily, a jiné ne?

S univerzitním profesorem Karlem Klímou o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou se politické strany snaží lámat ke svému volebnímu prospěchu, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému. Geniální filozofové již v 18. století načrtli vizi ústavy jako jakési společenské smlouvy, podle níž se svobodní občané dohodnou na výkonu moci. Po konstitučních monarchiích a nejstarší platné ústavnosti americké se až po 2. světové válce ukazuje, jaký význam má ústava pro nastavení demokracie a její ochranu. Karel Klíma jako mezinárodně uznávaný profesor, který nedávno završil 30 let působení v orgánech Světové asociace ústavního práva, tento vývoj hodnotí, a to na pozadí vlastního občanského a profesního života. Mluví otevřeně o životě na pražské právnické fakultě v letech normalizačních i za revolučních změn. Jako jeden z katederních zakladatelů plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se tvořivě podílel na jejím rozkvětu a především na rozvoji její mezinárodní spolupráce. V souvislosti se známým skandálem na plzeňských právech jako první po mnoha letech přináší nové argumenty, které ukazují tehdejší mediální degradaci i všeho dobrého, co fakulta představovala, což vedlo k poškození mnoha poctivých studentů a učitelů. Kniha není pouze životopisným vyznáním. Její podstatnou část tvoří disputace, tedy odpovědi profesora Karla Klímy na stěžejní otázky života české ústavy za třicet let jejího politického života, a to včetně trvalých pokusů politiků ji přizpůsobovat svým okamžitým, zejména volebním cílům. Ukazuje také na vývoj pozice Ústavního soudu jako jediného možného korektora v zásadě nestabilní parlamentní politiky, a tím i na faktické politologické změny v ústavní dělbě moci.

Sborník obsahuje deset různě zaměřených textů renomovaných odborníků, týkajících se dělby moci. Po teoretické analýze dělby moci v Ústavě Jana Kysely se Marian Kokeš zabývá touto otázkou v rámci zákonodárného procesu, kdy existuje napětí panující mezi vládou a parlamentem. Příspěvek Jana Malíře je věnován (ne)justiciabilitě politických otázek v kontextu dělby moci. O státních orgánech, které nelze jednoduše zařadit do klasické trojdělby moci, píše trojice autorů Ondřej Kadlec, Katarína Šipulová a David Kosař. Dalšímu bloku problémů, týkajících se reakce státních orgánů (zejména soudů) na pandemii, se věnují Jan Wintr a Petr Mikeš. Stanislav Balík posunuje problematiku dělby moci od výlučně moci státní k územní samosprávě. Vlastimil Göttinger vrací otázky dělby moci do obecnější polohy, přičemž apeluje na větší respekt mezi jejími jednotlivými složkami – zejména ve vztahu k moci soudní, která bývá nezřídka „otloukánkem“ ze strany politiků. Na zdánlivě separátní problém hromadného prominutí daně v kontextu teorie dělby moci poukazuje Ondřej Moravec. Jaroslav Benák připomíná, že mají-li modely dělby moci věrně zobrazovat mocenskou realitu, nelze opomíjet ani další nestátní vlivné aktéry, kterými jsou ekonomické subjekty nebo náboženská společenství.

Monografia sa snaží predstaviť právne východiská majetkovoprávneho postavenia ženy privilegovaného stavu – šľachtičnej – v postavení dcéry, manželky alebo vdovy v stredovekom a novovekom Uhorsku. Monografia ponúka ucelený pohľad na právne postavenie ženy cez súbor jej osobitných majetkových a taktiež dedičských práv. Vychádza z relevantnej právnej úpravy (právne obyčaje, zákonné články) a osobitne z vtedajšej právnej zbierky Tripartita (1514), ktorá konzervovala a pre celý novovek zakotvila práva uhorskej šľachty. Právne postavenie šľachtičnej bolo v tomto období určené viacerými zásadnými skutočnosťami, ktoré vychádzali z tradičnej podriadenosti mužskému pohlaviu a z potreby ochrany ženy (osobitne v ohrozených pozíciách vdovy alebo dcéry – siroty/polosiroty). Ženy sa nielen spoločensky, ale aj právne vnímali ako slabšie, krehkejšie pohlavie (infirmitas sexus) neoplývajúce dostatkom schopností pre samostatné právne konanie, čo vyjadrilo Tripartitum v I. časti, čl. 91 slovami: „Verum quia puellae plerumque animi levitate seducuntur... (Dievčatá sú často oklamané pre svoju ľahkomyseľnú povahu...).“ Zdôrazňovaná krehkosť (slabosť či nestálosť) žien (fragilitas sexus) viedla v duchu ich ochrany k zakotveniu osobitných dedičských nárokov dcér vo vzťahu k otcovskému majetku a osobitných nárokov manželky vo vzťahu k majetku manžela (resp. k pozostalosti manžela). Zo zásadných osobitných práv žien (popri nemožnosti nadobúdať a tiež dediť donačné a nedonačné majetky a práva vyhradené len mužom) monografia podrobne rozoberá vlasové právo, právo dievčenskej štvrtiny, obvenenie, parafernálie, veno, vdovské právo a vdovské dedenie. Tieto inštitúty stredoveká právna veda vnímala ako osobitné ženské práva (v ich vecnoprávnom a dedičskoprávnom chápaní bez presnejšej právnej kvalifikácie). Monografia tak čitateľovi ponúka, ako autorky dúfajú, zaujímavú historickú skicu na ženské uhorské elity v zúženom právno-historickom náhľade ich majetkovoprávneho statusu.

Sborník jedenácti článků z výjezdního semináře z ústavního práva, pořádaného v dubnu 2022 Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Peci pod Sněžkou, se tematicky věnuje činnosti tzv. třetího Ústavního soudu, tedy Ústavního soudu od roku 2013, se soudci jmenovanými vesměs prezidentem Milošem Zemanem. Soudci Ústavního soudu jsou jmenování prezidentem republiky se souhlasem Senátu na deset let, a tak při zpravidla desetiletém působení českých prezidentů soudce z let 1993–2003 jmenoval Václav Havel („první Ústavní soud“), soudce činné v letech 2003–2013 převážně Václav Klaus („druhý Ústavní soud“) a soudce vykonávající svoji funkci od roku 2013 právě Miloš Zeman („třetí Ústavní soud“). Období třetího Ústavního soudu se chýlí ke konci, a tak pomalu počíná čas bilancování.

Kniha přináší edici zapomenuté práce českého ústavního právníka Vratislava Kalouska (1883–1936), v meziválečném období působícího jako vysoký úředník ministerstva vnitra. Autor srovnává po první světové válce nově vzniklé ústavy sousedních republik – Československa, Německa, Polska a Rakouska. Studie byla napsána nedlouho po přijetí těchto ústav, a představuje tak jeden z prvních rozsáhlejších textů o nich a zároveň i jejich zajímavou reflexi pohledem počátku 20. let. Její autor poukazuje na řadu obdobných řešení a kriticky zkoumá a vysvětluje odlišné prvky regulace. Některé nově přijaté zahraniční ústavy Kalousek ve své době rovněž přeložil do češtiny a publikoval je, aby je lépe zpřístupnil domácím zájemcům. Překlady pojednávaných ústav a dále i Kalouskův překlad pruské ústavy tvoří přílohu edice. Kniha je doplněna životopisnou studií, stručně přibližující osudy jejího dnes pozapomenutého autora.

Listina základních práv a svobod představuje nejvýznamnější pramen lidských práv pro českou právní praxi. Tento velký komentář je cennou pomůckou k její správné aplikaci. Komentář je určen především pro praxi. Je založen na pečlivé kritické analýze judikatury Ústavního soudu, který Listinu autoritativně vykládá. Komentář obsahuje rozbor a odkazy na tisíce rozhodnutí Ústavního soudu, obou nejvyšších soudů i Evropského soudu pro lidská práva. Jednotlivé kapitoly komentáře jsou přehledně členěny podle témat, aby v něm bylo možno rychle najít hledanou informaci. Cílem zkušeného kolektivu autorů bylo, aby advokáti, soudci, státní zástupci i ostatní právní praktici našli v komentáři vyčerpávající odpovědi na lidskoprávní otázky, které v praxi vznikají.

Publikace zkoumá právní a mimoprávní faktory, které mají vliv na rozhodování Ústavního soudu České republiky. Zaměřuje se především na to, jaké předpoklady pro rozhodování soudu vytváří vnější politické a společenské prostředí, jak se v tomto rozhodování odráží odlišné postoje a přístupy jednotlivých soudců a jaký vliv na něj má složení soudních senátů. Autor s využitím empirických metod ukazuje, že v činnosti soudu se výrazně projevují odlišnosti jednotlivých soudcovských osobností, a především rozdíly mezi aktivistickým, nebo naopak zdrženlivým přístupem soudců.

Metoda (test) proporcionality v současnosti představuje základní metodologický přístup k přezkumu ústavnosti omezení základních práv, který aplikují soudy po celém světě. Tato doktrína současně významnou měrou formuje způsob, jakým o základních právech přemýšlíme, jak o nich mluvíme a jak jimi také v konkrétních případech argumentujeme. Monografie mapuje vývoj této základní ústavněprávní doktríny a jejích jednotlivých variací a komponent v praxi Ústavního soudu ČR. Současně poskytuje návod, jak tento nástroj aplikace základních práv uchopit a jak s ním správně pracovat. Je proto určena jak pro akademiky, tak pro právníky z aplikační praxe i studenty se zájmem o veřejné právo.

Po více než 20 letech vychází podstatně přepracované a rozšířené vydání oblíbené učebnice obecné státovědy, která představuje základ pro další studium ústavního práva. Publikace vyjde v polovině října 2021. Pokud si publikaci objednáte do 30. září 2021, získáte ji se slevou 20 % jen za 552 Kč. Samozřejmostí je přednostní expedice okamžitě po naskladnění. Na publikaci navazuje II. díl Ústavní právo a státověda. Ústavní právo České republiky.

Učebnice vysvětluje jednotlivé instituty ústavního práva České republiky a zároveň přináší informace o organizaci a fungování demokratického právního státu. Kniha je členěna do 17 kapitol. Autoři při výkladu zásadně následují systematiku Ústavy České republiky (úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Věnují se rovněž recentnímu ústavnímu vývoji Československa, problematice vztahu vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva a ústavní úpravě bezpečnosti státu a mimořádných stavů. Tato učebnice je vůbec první, která se věnuje přímé volbě prezidenta či novému zákonu o státním občanství České republiky, který nabývá účinnosti 1. ledna 2014. U každé kapitoly je uveden výběr odborné literatury a na závěr knihy je připojen věcný rejstřík. Učebnice je určena především studentům práva, zároveň však poskytuje informace všem, kdo se zajímají o aktuální politické dění. Na tuto knihu naváže práce věnovaná vztahům jednotlivce a státu, jak jsou ústavně stvrzeny v Listině základních práv a svobod a z ní vycházejících zákonech.

Publikace se zabývá problematikou procesu přípravy vládních návrhů zákonů v České republice, její výklad je zasazen jak do teoretického rámce tvořeného „nově“ navrženou teorií zákonodárství v ČR, tak samozřejmě do prostředí dlouhodobé praxe. Důležitost tohoto procesu je dána především dominancí vlády v množině subjektů nadaných zákonodárnou iniciativou, tedy oprávněním připravovat a k projednání v Parlamentu předkládat návrhy zákonů. V tomto ohledu je o to více alarmující skutečnost, že tato problematika je u nás z hlediska teoretického i praktického (včetně právní regulace) ponechána spíše stranou zájmu. Předkládaná publikace se proto snaží tuto mezeru zaplnit, přičemž přináší zjištění, že zkoumaný proces trpí řadou zásadních (koncepčních, systémových) nedostatků, které v konečném důsledku ovlivňují kvalitu přijatých právních předpisů i zákonodárství obecně. V jejím závěru jsou proto (s inspirací v zahraničních právních úpravách či teoretických přístupech prezentovaných v rámci theory of legislation) formulovány některé návrhy řešení či prezentovány možné změny směrem k více systémovému a koncepčnímu nazírání na proces přípravy vládních návrhů zákonů, a to za účelem zvýšení obsahové (formální) kvality i efektivity legislativní produkce ze strany vlády.

Učebnice se zaměřuje na základní otázky ústavního a institucionálního práva EU, jakož i vnitřního trhu, unijní regulace ochrany hospodářské soutěže, veřejných podpor a veřejných zakázek s důrazem na soudní aplikaci unijního práva.

Sborník devíti studentských prací se zabývá výzvami, jimž čelí ústavní právo během celosvětové pandemie. Potřeba radikálně omezit sociální kontakty v zájmu zpomalení či zastavení pandemie vedla řadu států k vyhlášení některého z mimořádných stavů a k razantnímu omezení některých základních práv a svobod, zejména svobody pohybu a pobytu, shromažďovací svobody, svobody podnikání, práva na vzdělání a dalších. Snaha vlády rychle na hrozící nebezpečí reagovat se dostávala do napětí s některými ústavními principy, jako je ukládání povinností jen na základě zákona. Zvláště citlivé jsou ústavněprávní otázky spojené s konáním voleb za pandemie, volby jsou neodmyslitelným základem demokracie, ale zároveň výrazným rizikem pro šíření pandemie. Texty ve sborníku se věnují i rizikům mimořádných vztahů ve vztahu ke svobodě projevu a subsidiaritě trestní represe.

Druhý díl učebnice od autorů z katedry ústavního práva Právnické fakulty UK v Praze spojuje v jednom svazku celou ústavněprávní materii. Vedle kapitol o vývoji československé státnosti obsahuje zejména výklad jednotlivých institutů platného ústavního práva. Hlavním tématem je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Jádro práce tvoří rozbor všech ústavních orgánů s důrazem na jejich vzájemné vztahy. Zvláštní pozornost je věnována volbám, zákonodárnému procesu i řízení před Ústavním soudem, analyzovány jsou též ústavní základy vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva a s tím související ústavněprávní aspekty členství České republiky v Evropské unii. Současně je podán ucelený výklad práv, svobod a povinností občanů, tedy vztahu občana a státu v České republice, jak je obsažen v ústavních normách a prováděcím zákonodárství, včetně jejich reflexe v judikatuře soudů. Čtenář ocení zejména komplexní přístup ke zpracování jednotlivých témat, jehož součástí je kritická analýza jejich uplatňování v politické praxi. Třetí vydání učebnice je rozšířeno o kapitolu shrnující významné změny v pramenech ústavního práva mezi lety 2015 a 2020.

Evropská unie od státní správy unijních zemí vyžaduje mimo jiné schopnost formulovat vlastní postoje k unijním iniciativám, prosazovat je při jednání v institucích EU i implementovat unijní předpisy v domácím prostředí. Europeizace státní správy proto často přetváří vnitřní strukturu domácích ministerstev a jiných státních orgánů, jejich rozhodovací procedury i komunikaci s ostatními politickými aktéry. Tato publikace na příkladu čtyř českých institucí (Úřad vlády, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) zkoumá změny způsobené v české státní správě členstvím v Evropské unii. Kniha demonstruje, jak se každá ze zkoumaných institucí přizpůsobila europeizaci odlišným způsobem odrážejícím jejich vlastní institucionální historii i rozdíly agendy, kterou se na unijní úrovni zabývají. Autorský tým publikace působí na katedře evropských studií FSV UK.

Vazba je tradičním institutem trestního práva procesního. Představuje procesní institut, který výrazně zasahuje do osobní svobody obviněného, přičemž k tomuto zásahu dochází v době, kdy o jeho vině ještě nebylo rozhodnuto. Vazba je tak realizována vůči osobě, jíž svědčí presumpce neviny. Monografie se zabývá otázkou respektování výjimečnosti ukládání vazby jako opatření ultima ratio nejen z hlediska zákonné úpravy podmínek jejího ukládání, ale i přístupu aplikační praxe. Nahlíží na institut vazby a jeho právní úpravu v českém trestním řádu i optikou mezinárodních standardů a požadavků vyplývajících z principu spravedlivého procesu. Poukazuje na problematické aspekty současné české právní úpravy a zamýšlí se, zda a v jaké míře jsou nutné legislativní změny.

Vzťah medzinárodného a vnútroštátneho práva je vo väčšine právnych systémov regulovaný na najvyššej, teda ústavnej úrovni. Žiadna ústava však priamo vo svojom texte v úplnosti nepokrýva všetky spletitosti, ktoré interakcia medzinárodnej a národnej sféry prináša. Táto publikácia sa pokúša tento vzťah komplexne analyzovať z pohľadu slovenského ústavného poriadku. Inšpirácie pritom čerpá z oblasti právnej teórie, medzinárodného práva, ako aj komparatívnej ústavnej praxe. Monografia sa zameriava na vertikálne právne vzťahy, čím sa akcentuje vnútroštátne postavenie jednotlivca ako centrálneho beneficienta medzinárodných vplyvov. S tým úzko súvisí aj ašpirácia spracovania tejto náročnej intersystémovej témy tak, aby mala potenciál ovplyvniť nielen vedecké diskusie, ale aj aplikačnú prax na Slovensku. Kniha je preto určená ako akademickej obci, tak aj sudcom, advokátom, právnym praktikom, ako aj všetkým tým, ktorí majú záujem dozvedieť sa viac o vplyvoch medzinárodného práva v slovenskom právnom poriadku.

Už Alexis de Tocqueville na příkladu USA pozoroval, že v demokratickém státu, který svůj politický a ústavní systém buduje na principech moderního konstitucionalismu, existuje jen málo politických otázek, které by se dříve či později nestaly otázkami soudními. O 180 let později je „judicializace“ politických otázek a politiky jevem, se kterým se lze setkat v celém západním světě včetně ČR a který někdy v nepřehlédnutelném rozsahu ovlivňuje fungování politiky. Tato judicializace politických otázek, resp. judicializace politiky, jež vyplývá mj. z rozšíření moderního konstitucionálního modelu, hlubokých proměn společenských vzorců chování i vzestupu neoliberální politické filozofie v posledních desetiletích, je zvláště nápadná u soudů, které provádějí ústavní přezkum, v jehož rámci dochází zejména k přezkumu ústavnosti zákonů chápaných v moderním konstitucionalismu jako projevy obecné vůle a reagujících na obecné politické a společenské problémy. Soudy provádějící ústavní přezkum tak jsou s politickými otázkami – a to nezřídka s těmi, které jsou ze své podstaty kontroverzní – konfrontovány v podstatě z definice. O to více se debatuje o tom, co tyto soudy pro politické a ústavní systémy vlastně znamenají a jaká má být jejich přesná role.

S tajemstvím v právním smyslu se v běžném životě setkáváme až překvapivě často. Tato jedinečná publikace představuje právní úpravu institutu tajemství v oblasti českého práva soukromého i veřejného. V 11 kapitolách rozebírá povinnosti, které v souvislosti s ochranou tajemství mají jednotlivci a instituce, ale také práva, která jim v souvislosti s ochranou tajemství vznikají, a prostředky, jakými se lze těchto práv domáhat.

Publikace seznamuje odbornou veřejnost s teorií a obecnou metodikou základních tří skupin oceňovacích metod - porovnávací, výnosovou a nákladovou. Teorie oceňování vychází z principů a definic, které jsou zakotveny v Evropských oceňovacích normách a další normotvorné dokumentaci a jsou použitelné na všech trzích včetně Evropské unie a USA. Publikace je zaměřena speciálně na trh České republiky se všemi jeho právními a ekonomickými specifiky. Soustředí se na praktické aplikace oceňovacích metod, jak jsou požadovány zejména bankami a dalšími subjekty finančního sektoru. V závěru autor uvádí metody ocenění ve zvláštních případech (cena zvláštní obliby, ocenění nekomerčních nemovitostí atd.). Kniha je doplněna příklady: vzorovými oceněními pozemku, bytu, rodinného domu, administrativní budovy a výrobního závodu.

Lidská důstojnost je hodnotou mnoha tváří vystupující na povrch v takřka neomezeném počtu různorodých situací počínaje obyčejnou pomluvou a konče umučením lidských bytostí ve vyhlazovacích táborech. To však ve svém důsledku vede k vágnosti jejího obsahu a s tím spojeným interpretačním problémům. Tato kniha proto nabízí novou konceptualizaci hodnoty lidské důstojnosti v právu založenou na její funkcionální analýze, rozlišující důstojnost jako samostatné lidské právo, objektivní ústavní hodnotu a konečně zdroj lidských práv. Kniha zároveň poskytuje kritickou reflexi dosavadního užívání lidské důstojnosti v ústavním právu, jejímž středobodem je odmítnutí axiomatických dignitaristických argumentů coby argumentačních faulů degradujících kvalitu a racionalitu odůvodnění soudních rozhodnutí a potažmo snižujících úroveň právní jistoty.

Kniha se zabývá jednou z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších částí ústavního práva procesního, a to řízením o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Autor se podrobně věnuje náležitostem podání ústavní stížnosti, průběhu řízení před Ústavním soudem, otázce účastníků řízení a jejich právního zastoupení, rozhodování Ústavního soudu a závazností jednotlivých forem rozhodnutí, nákladům řízení, publikacím rozhodnutí a konečně vztahu mezi Ústavním soudem a soudy obecnými. Uvádí také celou řadu komparativních příkladů ze srovnatelných zahraničních zemí a podrobně rozebírá vybranou aktuální judikaturu Ústavního soudu. Oproti třetímu vydání (2005) byla kniha aktualizována o změny právní úpravy a o některé posuny v judikatuře Ústavního soudu.

Propojování světa pod hlavičkou globalizace nabízí podněty ke srovnávání životních stylů, struktur vládnutí i právních pravidel v míře vyšší, než to bylo běžné v minulosti. Právní věda patří k oborům, v nichž se srovnávací přístup rozvíjí velmi dynamicky. Kniha přináší dvě studie věnované především srovnávání v ústavním právu, nevyhýbá se však ani obecnějším otázkám po metodách, výhodách a limitech právní komparatistiky vůbec. První studie má obecnější povahu, druhá se zaměřuje především na užívání komparativních argumentů a zahraničního práva v judikatuře Ústavního soudu ČR.

Publikace nabízí vhled do kontextu vzniku a výkladu Ústavy ČR. Jejím cílem je tak přispět k našemu chápání tohoto ústavního dokumentu. První část knihy se podrobně zabývá procesem jeho tvorby a ukazuje význam důležitých osobností, institucionálních aktérů, ale i idejí a inspiračních zdrojů pro tento proces. Ve své druhé části se kniha na teoretické úrovni i formou empirické studie zabývá otázkou, nakolik mají na výklad Ústavy vliv politické názory soudců Ústavního soudu ČR, kteří jsou k tomuto úkolu povoláni.

Historicky první přímá volba prezidenta v roce 2013 vzbudila mezi širokou i odbornou veřejností na české poměry do té doby nezvyklé emoce, jejichž pozůstatkem je patrné rozdělení společnosti přetrvávající do dnešních dnů. Příčiny ne zcela ideálního průběhu volby je možno hledat na více místech. Jednou z nich je fakt, že během volby se projevila řada nedostatků stávající právní úpravy (zejména zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky), které se staly předmětem stížností k Nejvyššímu správnímu soudu a Ústavnímu soudu. Jako problematické se přitom ukázaly zejména oblasti procesu navrhování kandidátů, financování kampaní a v neposlední řadě etického rozměru kampaně. Cílem této publikace je jak popis nedostatků, které se jako problematické ukázaly již při volbě v roce 2013, tak popis míst, která jsou potenciálně riziková do budoucna. Důležitá je rovněž snaha vyvrátit některé nepravdy a mýty, jež na adresu zákonné úpravy zazněly zejména ze strany neúspěšných kandidátů. Současně kniha navrhuje konkrétní řešení, která by mohla stávající neuspokojivý stav napravit. Důležitým inspiračním zdrojem je v tomto směru provedené srovnání české úpravy s úpravami států Evropské unie s republikánským zřízením a přímo voleným prezidentem (Bulharsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Litva, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko).