Hľadanie hodnotového zakotvenia trestného práva sa nezaobíde bez skúmania jeho filozofických a historických východísk. Odnepamäti spoločnosť diskutovala najmä o zmysle trestania, resp. o účele trestných sankcií. Monografia obsahuje detailný právno-historický výskum ukladania trestov od čias biblického staroveku a rímskej antiky, cez stredovek a osvietenstvo, až po charakteristiku trestného práva v rámci komunistického režimu. Osobitný zreteľ autor kladie na skúmanie filozofických a sociologických východísk trestného práva. Publikácia sa snaží v každej etape dešifrovať nosné princípy, ktoré sú recentnému trestnému právu vlastné a pritom ich existencia nachádza v dejinách (či vo filozofii) svoje nepopierateľné odôvodnenie. Zvýrazňovanie paralel so súčasnosťou vedie nielen k identifikácii koreňov restoratívnej justície, či určeniu možných smerov trestnej politiky, ale je obohatené aj o kriminologickú a penologickú komparáciu.

Učebnice přináší výklad o vývoji, osobnostech a inspiračních zdrojích kodifikace obecného soukromého práva v českých zemích od středověku po současnost a dále přehled dějin domácí civilistiky v širším (teritoriálním) pojetí. Cílem autorů je přiblížit středoevropskou civilistickou tradici i význam historicko-komparativního přístupu. Učebnice je určena pro studium právních i historických oborů.

Kolektivní monografie se v právněhistorickém pohledu zabývá tím, nakolik se soudy při své praxi v českých zemích v 18.–20. století řídily doslovným zněním aplikovaného právního předpisu a nakolik při rozhodování šly nad jeho rámec. Autoři na vybraných právních institutech občanského, správního, trestního a hospodářského práva tuto otázku zkoumají prostřednictvím analýzy dobových pramenů práva a současně analýzy aplikační praxe soudních orgánů v 18.–20. století. Čtenáři se mohou přesvědčit o tom, že některá úskalí, s nimiž se potýká soudobá justice, nejsou žádnou novinkou a že se s nimi právo muselo vypořádávat i v dobách minulých při řešení nadčasového konfliktu mezi právem a spravedlností.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992. Pojednání o první československé ústavě je čtenářům předkládáno ve třech svazcích.

Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, proč argumenty proti přirozenému právu nejsou platné. Těm, kdo ho odmítli ve jménu bezbřehé tolerance, připomíná paradox jejich volby. Podle něj pak totiž platí, že „čím více vzděláváme rozum, tím více vzděláváme nihilismus“. A „nevyhnutelným praktickým důsledkem nihilismu je fanatické tmářství a zpátečnictví“, připomíná Strauss.

Učebnice přináší výklad o vývoji, osobnostech a inspiračních zdrojích kodifikace obecného soukromého práva v českých zemích od středověku po současnost a dále přehled dějin domácí civilistiky v širším (teritoriálním) pojetí. Cílem autorů je přiblížit středoevropskou civilistickou tradici i význam historicko-komparativního přístupu. Učebnice je určena pro studium právních i historických oborů.

V druhom prepracovanom a doplnenom vydaní monografie predstavujú autorky, ktoré sa profesijne venujú právnej histórii, dejiny právnickej vzdelanosti a právnej vedy na Právnickej fakulte historickej Trnavskej univerzity počas jej 110-ročného pôsobenia v starobylom slobodnom kráľovskom meste Trnava v rokoch 1667 – 1777. Vo svojej monografii sa zameriavajú na fungovanie fakulty, predstavenie procesu výučby s inovatívnym zaradením výučby domáceho (uhorského) práva, premeny obsahového zamerania právnického štúdia, pôsobenie jednotlivých profesorov fakulty, predstavenie ich najvýznamnejších diel aj s prezentáciou výňatkov z nich. Ponúkajú pohľad na zmeny v uhorskom právnickom vzdelávaní pod vplyvom nových osvieteneckých teórií a zaradenie nových predmetov právnického štúdia (prirodzené právo). Nielen na kultúrne a vzdelanostné dedičstvo v monografii predstavenej trnavskej historickej právnickej fakulty sa snaží nadviazať od roku 1998 obnovená Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave. Zaujímavé dejinné peripetie, širší rámec pohľadu na novoveký univerzitný život, jeho organizáciu a istý minuciózny vhľad do novovekej uhorskej právnej vedy a azda omnoho viac ukryli autorky do tejto monografie, určenej odbornej právnickej verejnosti a všetkým záujemcom o dejiny právnického vzdelávania a právnej vedy.

Druhé vydání učebnice se zaměřuje na čtyři tradiční soukromoprávní zásady a jim odpovídající instituty: z věcného práva na zásadu akcesní-superficiální a translační, z dědického práva na zásadu pořizovací volnosti a univerzální sukcese. Přibližuje jejich pojem, smysl a vývoj, včetně komparace s předními evropskými občanskými zákoníky (francouzským, německým či švýcarským). Historicko-srovnávací pohled umožňuje nejen lépe pochopit účel a směřování platné úpravy, která výrazně navazuje na středoevropskou právní tradici, ale přináší také cenné inspirace pro řešení konkrétních sporných otázek.

Učebnice přináší výklad o vývoji, osobnostech a inspiračních zdrojích kodifikace obecného soukromého práva v českých zemích od středověku po současnost a dále přehled dějin domácí civilistiky v širším (teritoriálním) pojetí. Cílem autorů je přiblížit středoevropskou civilistickou tradici i význam historicko-komparativního přístupu. Učebnice je určena pro studium právních i historických oborů.

niha podává stručný přehled právních dějin křesťanského a židovského náboženského společenství. Zabývá se jak dějinami vztahu státu a církve, tak církevního a židovského práva od jejich počátků do 21. století. Autoři, oba zkušení vysokoškolští učitelé, podávají přehledný výklad, který doplňují zajímavými podrobnostmi. Text je dělen do krátkých oddílů, což zvyšuje dynamiku a čtivost textu. V první části se autoři věnují právním dějinám židovství ve dvou tisíciletích před vznikem církve. Originálním způsobem pojednávají o biblických dějích a charakterizují biblické knihy. Ve druhé části, rozdělené do jednadvaceti kapitol podle jednotlivých staletí křesťanského letopočtu, se věnují především právním dějinám křesťanství, ale přihlížejí i k rozvoji židovského práva, zejména v období vzniku Talmudu. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů z řad právníků, studentů práv a všech humanitních oborů i široké veřejnosti. Je výbornou pomůckou k vyučování náboženství, právní propedeutiky a dějepisu ve všech typech škol.

Tzv. Veľká vojna, ako sa zvykne označovať prvá svetová vojna, znamenala v riešení otázky českej a slovenskej identity nepochybne zásadný obrat. Na troskách Rakúsko-Uhorska, ktorého boli oba národy súčasťou, sa ako optimálne riešenie javilo vytvorenie spoločného štátu Čechov a Slovákov. Hoc pri jeho budovaní a napokon vzniku zohral hlavnú úlohu zahraničný odboj, v politickom zmysle jasný program slovenskej budúcnosti predstavila politická elita na Slovensku už v máji 1918, keď na dôvernej porade vedenia Slovenskej národnej strany jednoznačne odmietla spájanie budúcnosti Slovákov s Uhorskom a vyslovila sa za politické spojenie s Čechmi. Znamenalo to definitívny rozchod s rakúsko-uhorskou monarchiou a na základe samourčovacieho práva deklarovaného prezidentom Woodrowom Wilsonom programové prihlásenie sa slovenskej politiky k účasti na utvorení samostatného československého štátu. Uvedenému rozhodnutiu predchádzali výrazné aktivity slovenských a českých krajanov v USA, organizovanie legionárov, koordinovanie zahraničného odboja, vytvorenie Československej národnej rady a osobitne intenzívne aktivity najmä T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a E. Beneša. Maximálna rezonancia témy vzniku našej spoločnej republiky v roku 1918 podnietila záujem aj kolektívu právnych historikov z viacerých právnických fakúlt bývalého Československa. V spolupráci s historikmi z Katedry histórie Filozofickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici sa podujali na spracovanie vybraných problémov spojených so vznikom ČSR a s postavením a fungovaním Slovenska v spoločnom štáte v priebehu prakticky siedmych dekád jeho existencie.

Nové vydání oblíbené vysokoškolské učebnice přináší obraz vývoje českého státu a práva od nejstarších počátků do roku 1945. Učebnice přispívá k pochopení základů evropské právní kultury, k níž náš právní řád vždy náležel a jejíž tradice přetrvaly i období nesvobody a totalitních režimů. Uživatelský komfort při studiu zvyšují nejen marginální titulky, usnadňující orientaci v textu, ale i početné ukázky z pramenů, které se stávají součástí výkladu a umožňují tak studentům jeho lepší pochopení. Čtenáři ocení i bohatou obrazovou a grafickou přílohu.

Vedecká monografia predstavuje ucelenú právnu analýzu jedného z najdôležitejších období rímskych dejín. V jeho rámci došlo k prechodu od republikánskeho Ríma k cisárskej ríši. Autor do detailov popisuje, akými ústavnými postupmi sa Augustovi podarilo to, na čo krvavo doplatil Gaius Iulius Caesar. Zároveň poukazuje na Augustove reformy, ktoré navždy ovplyvnili právo starých Rimanov. Monografia sa delí na historický úvod do problematiky a analýzu reforiem ústavného, správneho, trestného, procesného a občianskeho práva. Kapitoly o formulovom procese a rodinnom práve sa v dôsledku svojej dôležitosti stávajú univerzálnou pomôckou pre všetkých bádateľov v oblasti rímskeho práva. Svojou povahou kniha určite nadchne nielen právnych romanistov, študentov, záujemcov o rímske právo a antiku, no môže sa v mnohom stať inšpiráciou aj pre súčasných právnikov (a politikov).

Vysokoškolská učebnice je dílem autorského kolektivu katedry právních dějin PF UK v Praze, jehož cílem bylo poskytnout v základních rysech přehled o právním vývoji na evropském kontinentu. Autoři se soustředí především na společné rysy evropského právního dědictví, jehož počátky vznikaly ve starověké Mezopotámii, se zdůrazněním rozhodujících zemí této oblasti - Francie, Německa a Ruska. Proto jsou z tohoto zpracování vypuštěny dějiny anglo-amerického práva (jimž je věnována samostatná učebnice). Výklad je v první části veden podle jednotlivých zemí evropského kontinentu (mimo již uvedené země např. Itálie či Polska), v druhé části srovnávací metodou v časovém průřezu: jsou zde uvedeny právní dějiny církví od 6. do 20. století i dějiny politických a právních učení, členěný dle jednotlivých dějinných údobí. Publikace je určena především studentům právnický fakult, kterým přináší potřebný přehled o právních dějinách evropského kontinentu až k počátku 21. století, může však zaujmout i širší laickou veřejnost.

Učebnica prináša po dlhom čase komplexný výklad k predmetu Dejiny cirkevného práva, ktorý je súčasťou študijného programu najlepších právnických a teologických fakúlt. Jej hlavným cieľom je poskytnúť najdôležitejšie poznatky o vývoji Katolíckej cirkvi z právneho hľadiska, zohľadňujúc aj vzájomné vzťahy medzi ňou a štátom ako dvoma právne dokonalými spoločnosťami (societates iuridicae perfectae). Chronologicky sa zameriava na obdobie od prvopočiatkov Cirkvi až do dnešných čias, pričom jednotlivé periódy analyzuje rovnomerne, zasadzujúc ich do celkového obrazu dejín ľudstva. Z toho dôvodu neopomína ani ideové, sociálne, politické, ekonomické a ďalšie prvky, ktoré významným spôsobom ovplyvnili vývoj ľudskej society. Učebnica sa neobmedzuje ani v geografickom zábere a popri krajinách s prevažujúcim kresťanským náboženstvom sa zaoberá i časťami sveta, v ktorých prebiehala, respektíve dodnes prebieha evanjelizačná misia. Osobitná pozornosť je venovaná aj cirkevnoprávnemu vývoju na území Slovenska. Dielo tak môže poslúžiť študentom právnických fakúlt, ako i fakúlt teologických a filozofických. Okrem odbornej verejnosti disponuje potenciálom osloviť aj laického čitateľa, ktorý má záujem o získanie objektívneho pohľadu na právne aspekty dejín Katolíckej cirkvi a jej úlohu pri formovaní ľudskej spoločnosti, ale i právnictva ako takého.

Publikace je věnována jednomu z velkých témat českých právních dějin, poměru středověkých Čech a říše, které se v našich končinách těší letité akademické tradici a jehož potenciál nebyl dosud ani zdaleka vyčerpán. Výklad se snaží ukázat, že stávající diskuse o soužití obou sousedních národů málo reaguje na posun, kterým prošly společenské vědy na Západě ve druhé polovině 20. století a který se skrývá pod heslem cultural turn. Protože se moderní kulturně historické přístupy a metody setkaly na jiných badatelských polích s úspěchem, domníváme se, že by bylo chybou jich nevyužít a sledovat česko-říšské stýkání a potýkání úzkým prizmatem událostních dějin, aniž bychom vzali v potaz normativní struktury a představy, usměrňující jednání soudobých aktérů. Cílem monografie je tedy zmapovat soužití politických elit, tvořících pouto mezi otonsko-sálskou říší a přemyslovskými državami, v celé jeho právní rozmanitosti. Pohybujeme se v rozmezí od temného 10. století do renesančního 12. století, které se v mnoha ohledech jeví jako přirozené mezníky vývoje. Jelikož se nám nedostává zpráv domácí provenience, nezbývá, než abychom na vztahy mezi oběma sousedními zeměmi, jejich obyvateli a panovníky hleděli očima říšských kronikářů a letopisců, z nichž jsou bližšímu zkoumání podrobeni ti, jejichž díla jsou mezi odborníky pokládána za kanonická. Nové čtení pramenů má prokázat, že česko-říšský prostor nebyl ovládán pouhým fyzickým násilím a politickým kalkulem, jak hlásá naše právní historiografie od roku 1945 do dneška, ale že podléhal všeobecně přijímaným regulativům, jež vtiskovaly právní mantinely přeshraničním stykům na nejvyšší úrovni.

Kniha zpracovává komplexně a přehledně vývoj právního institutu státního občanství na území dnešní České republiky od jeho založení až po současnost. Autor popisuje a vysvětluje ve společensko-politických souvislostech pohybující se materiální základnu institutu, která se měnila v čase v závislosti na společenských a politických událostech, a to zejména v průběhu dynamického 20. století. Věnuje pozornost všem revizím v pojetí institutu, zlomovým změnám či inkorporaci nových instrumentů do právní úpravy. To vše v nezbytné komparaci s vývojem i v okolních evropských státech. Velký prostor je věnován také současné právní úpravě, zákonu č. 186/2013 Sb.