Podnětem ke vzniku této knihy, která dalece přesahuje obvyklé pojetí katalogu, byla výstava v Liberci v roce 2024 kurátorovaná Luďkem Lukuvkou. Z iniciačního setkání vznikla nakonec odvážná přehlídka malby, kresby a osobité animace, namísto plánované typografie. František Štorm (*1966) patří k předním světovým typografům-tvůrcům písma. Paralelně s jeho dlouholetým působením na poli užité grafiky vznikala vždy volná tvorba, zejména linoryty a kresby, ale v posledních letech také malby větších formátů. Kniha Libero zachycuje Štormovo tvůrčí vzepětí posledních let, ve kterém přirozené koexistují grafický design, knižní ilustrace a zakázky s volnou tvorbou. V té se stále více prosazují olejomalby a akvarely inspirované třeba jihočeskými rybníky nebo zážitky z cest. Šíři Štormova uměleckého záběru zachycuje Libero i ve výtvarném zpracování hudebních aktivit, díky nimž zasahuje velký okruh svých fanoušku. Čtenář se tak muže těšit z divotvorných, někdy až groteskně psychedelických děl v sousedství nápadité grafiky a typografie, jejíž tvarosloví je určujícím gestem autora.

Obrazová publikace uceleně zpracovává, prezentuje a kontextualizuje malířskou tvorbu László Laknera jako jedné ze zásadních osobností středoevropského umění posledních padesáti let, přičemž navazuje na výstavu László Lakner. Infinitum konanou v Muzeu umění Olomouc v roce 2024. Paralelně s tím nabízí možnost nahlédnout vlastní problematiku piktoriálního realismu a figurativní malby uvedeného období až po současnost. Kniha je součástí nově vznikající edice, odborně garantované Muzeem umění Olomouc - Středoevropským fórem, která má za cíl výjimečné autory lokálního původu přirozeně spojovat s těmi nadregionálními, respektive je chápat jako součást obecného světa umění. Vydání je doplněno překladem vstupních studií a soupisů do anglického jazyka a barevnými fotografiemi děl umělce.

Jedinečné dílo s 91 celobarevnými alchymistickými tabulemi, vytvořenými unikátním spojením umělecké vize Martina Stejskala s umělou inteligencí (konkrétně Dall-E 3). Texty doplnili překladatelé textů alchymistické kolekce ”PTAK” (Jakub Hlaváček, Ivo Purš, Martin Stejskal, Vlastimil Šimek, Tomáš Vondrovic , k němuž patřil dnes již zesnulý Vladislav Zadrobílek, známý pod pseudonymem D. Ž. Bor, jemuž je také kniha symbolicky věnována). Spojení „veselé vědy“ s alchymií jako esoterický noetický koncept uvedl do literatury zasvěcené této „Hermově vědě“ moderní francouzský alchymista a filosof, jehož dvě díla byla vydána pod enigmatickým pseudonymem Fulcanelli. V knize Příbytky filosofů klade „veselou vědu“ na roveň „hermetické kabale“ a „jazyku ptáků“, pomocí nichž měli staří mistři skrývat principy své vědy před davem.

Kniha přináší sondu do života a tvorby malíře Pavla Raszky na pozadí dvou světových válek, první republiky a reálného socialismu. Osobní příběh malíře vrstevnatě pojímá každodennost, která se prolíná s politickými a hospodářskými událostmi mnoha desetiletí. Dva životy odkazují na malířovy dvě ženy, s nimiž žil během dvou odlišných období vývoje společnosti oddělených druhou světovou válkou. Životní příběh ilustruje velký počet dobových fotografií. Množství informací, popisů a hodnocení souvisejících s malířovou tvorbou je doplněno reprezentativní barevnou přílohou.

Kniha Doteky snění je obsáhlou monografií řezbáře, sochaře a hudebníka Jiřího Netíka. Zahrnuje fotografické ukázky betlémů, dřevěných a bronzových soch, obrazů, ale také záznamy rozhovorů vedených s autorem v ateliérech v Brně-Líšni a ve Slavonicích, jeho vzpomínky na hudební a řezbářské začátky, zásadní tvůrčí počiny a události, osobní zamyšlení, vzkazy a pocity přátel, hodnocení jeho díla laickou i odbornou veřejností.

Publikace představuje výběr Altovy malířské a grafické tvorby z posledních let (1980–2023). Výtvarná díla se prolínají se současnými texty filozofů Ladislava Benyovszkyho, Jaroslava Novotného, Aleše Nováka, Zdeňka Kratochvíla, teologa Davida Bartoně, historika Jiřího Peška, historičky umění Blanky Altové, teoretičky umění Lucie Rohanové, výtvarného kritika, historika a kurátora Richarda Druryho a dva teoretické texty připojil i Jaroslav J. Alt. Celek reprezentuje pohled na krajinu jako na téma, které lze otevírat jak v rovině filozofických úvah, tak (nejen) jimi inspirovaných výtvarných děl.

Kniha čtenáře uvádí do vývojových proměn výtvarné rekonstrukce prehistorického světa, zejména období mladého paleolitu. Pozornost je věnována výtvarné tvorbě českých a zahraničních umělců od 19. až do počátku 21. století. Výklad sleduje postupný vývoj a základní milníky výtvarné rekonstrukce pravěku a evoluce člověka na území Evropy i ve Spojených státech amerických. Tvůrci umělecké rekonstrukce ztvárňují fyzický vzhled i způsob života našich evolučních předků, přičemž kladou důraz na vizualizaci evolučních proměn morfologie rodu Homo v kontextu prehistorických přírodních ekosystémů, flory a fauny. Tuto uměleckou produkci podporovaly postupně narůstající vědecké poznatky a empirická data z oborů prehistorické archeologie a paleoantropologie. Umělci v mnoha případech pracovali s dobovými domněnkami, archeologickými fragmenty a spekulativními představami otevírajícími prostor pro fantazii, tvůrčí volnost anebo únik z oficiálních uměleckých proudů. Výtvarné rekonstrukci pravěku a evoluce člověka se proto nevěnovali pouze vědecky orientovaní umělci, jako jsou Charles R. Knight, Rudolph Franz Zallinger a Zdeněk Burian, ale i Mikoláš Aleš, Jaroslav Panuška nebo Jan Konůpek. V současnosti svět pravěku zachycují John Sibbick, Julio Lacerda, Cícero Moraes, Élisabeth Daynés, bratři Kennisové nebo Pavel Dvorský a Petr Modlitba.

Prvním titulem knižní edice Muzea umění Olomouc – Středoevropského fóra, jejímž cílem je prezentovat, kriticky zhodnotit či do širšího kulturního i sociogeografického kontextu střední Evropy konce 20. a počátku 21. století včlenit místní autory, je monografie Jiřího Lindovského. Tvoří ji tři sousledné části – první zahrnuje statě historiků umění Ladislava Daňka a Barbory Kundračíkové, reflektující dílo autora jako celek, druhá část je obrazová, demonstrující hlavní okruhy a témata Lindovského tvorby, a třetí pak představuje vybrané archivní texty, přehled výstav a literatury. Jiří Lindovský je skutečným mistrem kresby, kresebné vyjadřování je základem jeho uvažování. Zároveň je však v českém prostředí soustavně chápán jako grafik. Jeho vůbec první monografie naznačuje, jak zúžené toto uvažování je – a Lindovského představuje jako autora přirozeně intermediálního, s jasným povědomím o vývoji aktuálních tendencí i uměleckých strategií, jehož pozice v kontextu současného umění je zcela výjimečná. Vedle celoživotní vášně pro viditelný svět a jeho proměny je totiž druhým podstatným prvkem jeho tvorby technika a technologie. Lindovský čerpá z tradice západní kultury, reviduje renesanční postuláty kalokagathie, harmonie tělesného a mentálního, apeluje na hluboce duchovní principy umění. Činí tak věcně a racionálně, aniž by umění zbavil oné podstatné kvality, která přesahuje rozměr každodennosti, jež se ukazuje být ve své podstatě zázračná.

Sochařka, která v českém umění zanechala svůj otisk. Dílo Evy Kmentové (1928—1980) tvoří oblouk od realistických soch přes různé podoby figurativního modernismu až po polohu souznící se světovými projevy nového realismu. Sochy modelovala z hlíny a odlévala do sádry, pracovala s betonem, kamenem, cínem nebo hliníkem. V šedesátých letech se dotkla strukturální abstrakce a později se opakovaně vracela k otisku nebo odlitku těla či tělesného fragmentu. Často zachycovala momenty života nazíraného ženskou perspektivou. Samostatnou linii tvoří její kresby, jež můžeme považovat za jakési deníkové záznamy. Práce Evy Kmentové je nutno vnímat feministickou perspektivou a řadit ji k autorkám, které v českém umění předznamenaly zájem o genderové otázky. Souvisely s prosazováním umělecké i partnerské rovnoprávnosti, touhou po samostatnosti a v neposlední řadě s hledáním milostného naplnění.

Vstoupíme-li do imaginárního světa Jaroslava Róny a odhalíme jeho niterné výtvarné sny, pomůže nám to pochopit cíle umělcovy tvorby a dešifrovat široký námětový rejstřík a repertoár motivů jeho díla. Malířovo dílo vědomě reflektuje společenský, kulturní a politický kontext a živě reaguje na klíčové umělecké osobnosti, dobové proudy a tendence nebo současnou výtvarnou scénu. Jeho obrazy je možné vnímat jako kritickou sondu vedoucí k existenciální reflexi smyslu i cílů lidského života a proměn společnosti. Do celého malířského díla se promítá pestrá životní zkušenost, nevyčerpatelná tvůrčí představivost, osobitý výtvarný styl a technická i výrazová virtuozita. Zvláště naléhavé jsou obrazové kompozice, apokalypsy a vize, připomínající potenciální i reálné problémy současného světa, které hrozí vyústit v zánik lidské civilizace. Entering Jaroslav Róna’s imaginary world and discovering his inner artistic dreams will help us understand the artist’s goals and decipher the wide repertoire of motifs in his works. In his works, Róna intentionally reflects the social, cultural and political context and addresses to key artistic personalities, contemporary trends and tendencies as well as the current art scene. His paintings can be seen as critical inquiry leading to an existential reflection on the meaning and purpose of human life and social transformations. They are the product of his varied life experience, inexhaustible creative imagination, distinctive style and technical and expressive virtuosity. His pictorial compositions, apocalypses and visions are distinguished by extraordinary insistence, reminding us of potential and actual problems of our world, which may result in the extinction of human civilization.

Malíř, esejista a hermetik Martin Stejskal je autorem interpretační metody konturáže a fázovaných ilusí, v nichž zkoumá princip metamorfózy obrazových iluzí. Tato výtvarná monografie je souhrnem většiny těchto prací.

Knižní verze úspěšného rozhlasového cyklu stanice Vltava dokumentuje skutečnost, že odcházející svět starých mistrů znovu postupně ožívá. Publikace přibližuje pětadvacet ojedinělých děl renesance, manýrismu a baroka od jedinečných umělců, jako byli El Greco, Rembrandt, Rubens, Dürer, Škréta, Braun, Brandl, Spranger, Kupecký a další. Autoři se v jednotlivých kapitolách pokoušejí o výtvarné tvorbě uvažovat jako o otevřeném estetickém systému a nacházet nečekané souvislosti v historickém, námětovém a stylovém kontextu. Poukazují na mezinárodní charakter českého umění v prostředí střední Evropy, přičemž se neřídí hranicemi definovanými uměleckými školami a nerozlišují tvůrce podle národnosti. Pro zájemce o tvorbu starých mistrů se kniha rovněž stává vítanou pozvánkou k osobnímu setkání s největšími poklady Národní galerie v Praze, které je možno od podzimu 2019 vidět ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech v rámci střednědobé expozice „Staří mistři“. Jejím autorem a kurátorem je historik umění Marius Winzeler.

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř „celoslovácká“ slavnost.

„Michaela Bartoňová - malířka, designérka loutek, loutkářka, loutkoherečka a multimediální umělkyně. Je velmi citlivý člověk - k prožívání svých blízkých, ke světu, k přírodě. Je snílek i fantasta. A své sny uskutečňuje. Už jako malá se chtěla stát malířkou, jak píše ve svých vzpomínkách, a taky se jí stala. Každou roli svého života, kterou si vysnila, hraje naplno, se vším, co má a může dát. Pro sebe nic nešetří. Michaela mne a mnoho dalších kolem sebe stále probouzí. Prokrvuje svoji i naši vnímavost, imaginaci, hravost a přirozenou tvořivost. Celou svou bytostí, tím jak žije a co dělá, propojuje a síťuje. Podněcuje naši citlivost a stále vytváří jakýsi základní způsob komunikace, obecně srozumitelný jazyk, kterým bychom si mohli společně rozumět. Když jsme byli malí, šlo to samo.

Převratná a dnes již klasická práce Antropologie obrazu předního německého historika umění Hanse Beltinga v posledních dvaceti letech výrazně ovlivnila přemýšlení o dějinách umění. Jak již napovídá její podtitul, autor v ní přináší nový „návrh vědy o obrazu“. Kniha představuje originální, náročný a provokativní popis toho, co obrazy jsou a jak fungují. „Význam Beltingova textu netkví pouze v jeho schopnosti ptát se například na roli smrti v soudobé civilizaci. Téma, které mě osobně se skoro dvacetiletým odstupem od prvního přečtení zasáhlo nejvíce, je rozhodně způsob, kterým Belting vidí a popisuje zásadní společenské změny, jež do našeho světa přinášejí virtuální obrazy. V roce 2001 jako by předpovídal vývoj a dopad moderních technologií na náš každodenní život.“ / Z úvodního textu Ivana Folettiho /

Barvy pro floristickou tvorbu. Učebnice a pracovní kniha nabízí základní znalosti k pochopení problematiky barev, jednoduchým čtivým způsobem vám přináší fakta, zaměřuje se na aspekty barevného designu a teorii barev. Jejich vnímání, vlastnosti a vzájemné vztahy jsou popsány nejen teoreticky, ale i ukázany v praktické části knihy. Kniha nadchne zkušené floristy i studenty a nadšence pronikající do kouzelného světa květinové tvorby.

Tvorba sochaře Zdeňka Macháčka (1925–2020) představuje originální přínos současné výtvarné kultuře. Dokladem toho je třicátý svazek Edice Osobnosti Nadace Universitas nazvaný ZDENĚK MACHÁČEK (1925), který je věnován celostnímu hodnocení umělcova díla, ale se zaměřením především na poslední patnáctiletí jeho invenční tvorby. Toto nejnovější období zdobí zejména velké cykly Kruh prstenu, Automobilismus, Makarónské hlavy, Caputologie, Zvěrokruh, Tenisologie, Paměť stromu, Duše stromu nebo Lepidoptera. Svazek ukazuje, že umělec se může stát světovým, aniž by žil a tvořil v Paříži, Londýně nebo v Praze.

Předmětem publikace Pravěké umění: Evoluce člověka a kultury je zrození lidské kreativity v kontextu evoluce lidstva. Zvláštní pozornost je věnována vývoji, popisu a interpretaci pravěkého umění. V první části knihy je předložen model antropogeneze a evoluce člověka s důrazem na vznik a migraci anatomicky moderních lidí (Homo sapiens). V ohnisku teoretické analýzy se také ocitá každodenní život pravěkých lovců a sběračů, vývojové proměny paleolitické industrie i způsoby využívání jeskyní a převisů. V souvislosti s genezí lidské tvořivosti je dále analyzován a interpretován fenomén protoumění: neutilitární artefakty, které byly vytvořeny již v období starého a středního paleolitu. Kniha se rovněž pokouší objasnit smysl a význam pravěkých výtvarných artefaktů prostřednictvím teorií a hypotéz o původu lidské tvořivosti a umění. Druhá část publikace představuje konkrétní umělecké projevy v obdobích mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen a magdalénien) včetně materiální technologie. Mobilní a parietální umění jsou systematicky a chronologicky kategorizována, popsána a interpretována v kontextu jejich objevu i aktuálních poznatků.

S náměty Starého a Nového zákona se setkáváme ve všech sférách lidské kultury. Jejich význam dnes širší veřejnosti mnohdy uniká. Slovník biblické ikonografie si klade za cíl napomoci k identifikaci a porozumění především námětům děl výtvarného umění. Do slovníku byla vedle osob a událostí Starého a Nového zákona zařazena ikonografická hesla související s biblickou výpovědí, jako například andělé či alegorie ctnosti a neřestí. Heslo ve slovníku je profilováno tak, že jsou v něm uvedeny biblické události, k nímž se bezprostředně vztahují náměty děl a dále odkazy na umělecká díla. Systém odkazů umožňuje snadnou orientaci ve slovníku. V závěru publikace je zařazena výběrová literatura. Autorem textu je historik umění prof. Jan Royt a doprovodné kresby jsou dílem Dagmar Hamsíkové.

Tvorba Bohuslavy Olešové je patrně nejvíce známá pro expresivní voskové práce na papíře a malby s využitím gesticky prorývaných barevných ploch. Promlouvají k nám vířivé dynamické lineární shluky, v nichž se prorytými linkami odkrývají spodní vrstvy, a žádný z obrazů není prvoplánově a jednoznačně uchopitelný. Práce s vrstvami způsobuje, že některé prvky jsou na první pohled viditelné, zatímco mnohé jiné jen v náznacích prosvítají a nutí nás přemýšlet o tom, co je skryto.

Kniha nabízí nové zhodnocení díla významného českého moderního umělce Bohumila Kubišty, a to způsobem, který přesahuje tradiční formát uměleckohistorické monografie. Jeho tvorbu sleduje prostřednictvím rozkrývání složitých uměleckých, kulturních a historických vztahů v rámci Evropy počátku 20. století. Nejen Kubišta, ale také další středoevropští umělci zprvu balancovali mezi obdivem k modernistickému universalismu uměleckých směrů pařížského centra a snahou nalézt alternativní moderní výraz, vyrůstající z lokální umělecké a intelektuální tradice. Kubištovo zarputilé úsilí iniciovat vznik silné, nadčasové a svébytné moderní kultury však naráželo na nepochopení domácího publika, které vygradovalo vzájemnými konflikty dravě se prosazujících frakcí pražského modernismu a definitivně se roztříštilo v chaosu první světové války. Monografie zároveň krok za krokem sleduje Kubištův pohyb po pařížských bulvárech a kavárnách či městech jako Florencie a Pula, kde se v hodnosti setníka účastnil první světové války. Využívá kartografických postupů, aby přesně zaznamenala přesuny jeho děl mezi středoevropskými centry i regionálními kulturními středisky. V Kubištově síti kontaktů totiž nefigurují jen významní evropští umělci a spolky, ale také slavná umělecká díla, která autonomně vstupují do stále nových situací a nerespektují antropocentrickou perspektivu tradičních dějin umění.

Skutečný obraz největšího génia všech dob poskládaný z jeho tisícistránkových deníkových záznamů. Zůstává nejkreativnějším géniem našich dějin. Jaká tajemství nám může odhalit? Autor životopisných bestsellerů Steva Jobse nebo Alberta Einsteina, ověnčených knižními cenami, oživuje v této nové biografii postavu největšího génia všech dob – Leonarda da Vinci. Walteru Isaacsonovi se staly pro tuto knihu podkladem Leonardovy tisícistránkové ohromující deníkové záznamy a nejnovější poznatky o jeho životě a díle. Z nich splétá příběh, v němž propojuje uměleckou a vědeckou tvorbu tohoto slavného renesančního muže. Ukazuje nám, že Leonardova genialita vycházela z dovedností, které i my sami můžeme zlepšovat, jako je neukojitelná zvídavost, bedlivé pozorování a představivost tak hravá, že koketovala se sněním. Jeho tvořivost vyplývala ze schopnosti propojit humanitní vědy s technikou. Jeho život by nám všem měl připomínat, jak je důležité vědomosti nejen přejímat, ale také se nad nimi kriticky zamyslet. A také že nám nesmí chybět představivost, abychom stejně jako nadaní podivíni a buřiči všech dob dokázali myslet jinak

Monografie zaměřená na Telč a Slavonice usiluje o plastický obraz uměleckého provozu ve vrchnostenských městech na počátku raného novověku a z různých úhlů sleduje především roli měšťanů při vzniku uměleckých děl. Měšťané byli objednavateli výzdobných programů sgrafitových fasád i nástěnných maleb v interiérech městských domů, vlastnili předměty z drahých kovů, pořizovali díla do kostelů a pro své rodiny dávali vytvářet náhrobníky a epitafy. V řadě těchto uměleckých a řemeslných zakázek se projevily proměny náboženské situace v 16. století, kdy díla vytvářená v kontextu reformace získávala odlišný význam od umění vzniklého v katolickém prostředí. V klíčovém období druhé poloviny 16. století lze v dochovaných dílech dokonce vysledovat stopy konfliktu mezi katolickou vrchností a měšťany náležícími k luterskému vyznání. Mezi obyvateli měst se také objevují přímo autoři zkoumaných uměleckých realizací. Na uměleckém provozu se podíleli italští stavitelé, rakouští kameníci i místní tvůrci, kteří společně představují pestrou společnost umělců a řemeslníků, jež spolu s objednavateli vtiskla renesanční Telči a Slavonicím nezaměnitelnou podobu.

V této knížce jsou prezentováni tři výtvarníci Zdeněk Macháček, Jaroslav Svoboda a Miroslav Štěpánek a jejich artefakty, které v letech 2011–2013 vytvořili pro projekt Člověk–Auto / Auto–Člověk: Život – věda – umění.

Co předseda ODS Petr Fiala a jeho kolegové z think-tanku Pravý břeh říkají k dosavadnímu vývoji koronavirové krize? Jak ovlivní naši společnost? Stojí před námi stojí několik výzev, ke kterým se musí odpovědně postavit celá společnost, pokud chceme ze změn, které do našich životů virus přinesl, vytěžit to nejlepší. Musíme odolat pokušení zvolit si snazší řešení na úkor svobody. Západní civilizace zná pro podobné mimořádné situace vyzkoušené postupy a principy, kterých bychom se nikdy neměli vzdát. Všechny tři texty původně vznikaly jako poznámky k vývoji situace v době nouzového stavu. Teď, když pomalu končí první dějství epidemie, je snad vhodný čas na to, abychom do veřejné debaty vstoupili s touto předběžnou reflexí a upozornili na hodnoty, souvislosti a výzvy, před které nás pandemie postavila.

Vincenc Makovský vstoupil do povědomí českého novodobého umění jako výsostný sochař. Tato okolnost poněkud zatlačila do pozadí umělcův projev kreslířský. O nápravu se nyní v této knize pokouší historik umění Jiří Hlušička. Ve snaze dospět k představě o úhrnné podobě umělcova tvůrčího odkazu se mohl spolehnout na poznání, k němuž v minulosti dospěl už ve dvou knižních monografiích věnovaných sochařově osobnosti a jeho dílu. Mohl tak odkrýt úlohu, kterou kresba v Makovského mnohotvárném a mnohoznačném díle zaujímá, a to jak v jeho rané avantgardní etapě, tak i později, kdy pod tlakem společenských peripetií po polovině třicátých let dvacátého století usiloval ztělesnit svůj klasický ideál a kdy obdařil své dílo osobitým humanistickým étosem. Rozsáhlá umělecká pozůstalost, nacházející se zčásti v rodinné sbírce a zčásti ve státních galeriích potvrdila, že kresba Vincenci Makovskému umožnila fixovat prchavou představu a posloužila mu jako neodmyslitelný podnět pro vznik a výsledné ztělesnění jak jeho komorních, tak i monumentálních sochařských realizací, jimiž se zapsal do povědomí naší výtvarné kultury. Proto také úvodní studie a výběr děl v obrazové části knihy počítají s přímou konfrontací konkrétního kreslířského a sochařského projevu. Nicméně mnohé z Makovského kreslířských studií mohou žít samy o sobě. Nepředstavují totiž ani zdaleka pouhý článek tvůrčího procesu, ale díky sochařovým objevným přístupům a vyhraněnému smyslu pro objem zobrazeného modelu či zvoleného výjevu stejně jako díky jeho kreslířskému mistrovství se vyznačují autonomními estetickými či výrazovými hodnotami. Tato monografická publikace z naznačeného poznání vychází. Za hlavní pohnutku jejího vydání však je třeba považovat snahu dát nahlédnout do utajené a dosud z velké míry zcela neznámé části tvůrčího odkazu Vincence Makovského a nabídnout tak ucelenější pohled na jeho uměleckou osobnost.

Míra fantazie a touhy, kterou různé kultury používaly při hledání způsobů a prostředků k určení místa a osudu člověka ve světě a také při předvídání budoucnosti, nezná hranic ani v čase, ani v prostoru: po ukotvení prahnul paleolitický lovec stejně jako postmoderní člověk globalizovaného světa v 21. století. Kniha přináší antropologický pohled na tyto otázky v rámci rozmanitých kultur a civilizací od starší doby kamenné do dnešní doby a provází jej originálními verši a výtvarnými díly, která pro tuto knihu vytvořilo třicet významných českých malířek a malířů, sochařek a sochařů.

Malíř Miroslav Štolfa se narodil dne 11. srpna 1930 v Brně-Maloměřicích, v městské okrajové čtvrti, kde také prožil dětství a léta mladosti. Životní podněty jeho rodiště, zvláště události ze závěru druhé světové války, zásadním způsobem ovlivnily vážnost umělcových postojů i jeho tvůrčí orientaci na svět technické civilizace a na dynamiku moderní doby. Jakkoliv je Štolfovo umění v mnoha ohledech svázáno s Brnem, jeho význam hranice malířova rodiště přesahuje. V uplynulých šesti desetiletích umělec zaujal v české moderní výtvarné kultuře nepřehlédnutelné postavení.

Publikace mapuje více než dvacetileté trvání Galerie z ruky v Křížovicích na Vysočině, kterou provozuje paní Macháčková již od roku 1991. Zachycuje všechny konané výstavy i s vernisážemi, a to jak slovně, tak i fotograficky. Text je velice osobní, protože život galerie je pevně srostlý s životem autorky.

Jak nakreslit keltskou spirálu? Jaká jsou tajemství keltských ornamentálních meandrů? Co tyto tajuplné vzory vlastně znamenají? Výtvarník Adam Tetlow nás v této vytříbené knížečce plné krásných ukázek, diagramů a praktických návodů seznamuje s magickým uměním keltských tvůrců, s jejich postupy i skrytými principy jejich tvorby. Výklad doprovází řada rytin vzácných artefaktů z raných i pozdějších období a autorovy kresby s ukázkami různých postupů.

Hugo Boettinger byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev, tvůrcem křehkých dívčích aktů a zároveň autorem humoristických kreseb a karikatur známým širokému publiku jako Dr. Desiderius. Boettingerovy především portrétní kresby byly výjimečně populární a během jeho života byly mnohokrát vystavovány a publikovány. Ve dvacátých letech se s humoristickými kresbami Huga Boettingera podepisovanými pseudonymem Dr. Desiderius často setkávali čtenáři Lidových novin, Prager Presse, Světozoru a řady dalších periodik. Kresby byly také vydány v několika albech. Jeho výstavy v Praze i v menších městech budily pravidelně velký zájem publika i tisku a jeho veselá dílka se na výstavách také velmi rychle prodávala. Roku 1923 při příležitosti Boettingerovy výstavy v Topičově salonu v Praze, na niž se doslova stály fronty, konstatoval kritik Václav Nebeský, že není snad této chvíle druhého českého malíře, který těšil by se větší oblibě v kruzích nejširších, nad karikaturistu Hugo Boettingera. Žádný z teoretiků umění, kteří se osobou Huga Boettingera zabývali, se nemohl nepodivit nad tím, jak se může v jedné osobě skrývat pohotový kreslíř, který bystře glosuje a ironizuje veškeré dění kolem sebe, a zároveň malíř poněkud zpátečnických idylických krajin zaplněných snícími dívkami. Boettinger měl totiž v té době již za sebou také dvacet let malířské kariéry. Patřil k secesní generaci a v prvním desetiletí 20. století se jevil jako slibný talent, aktivně se účastnil výstav doma i v zahraničí a kritikou byl dobře hodnocen.

Kniha se zabývá osobností a dílem sochaře a restaurátora jáhna Karla Stádníka. Analyzuje podrobně nejen jeho dílo, ale také pohnutky, které jej vedly k tomu, že se věnoval celý život převážně sakrálnímu umění. Vyzdvižena jsou díla, jako je např. sousoší sv. Anežky v pražské katedrále, křížová cesta v olomoucké katedrále, socha sv. Patrika pro Glen Cove v USA, reliéf sv. Vojtěcha pro papeže Jana Pavla II., neobvyklá křížová cesta na Lhotce či restaurátorské počiny, jež ho proslavily v zahraničí -restaurování oltáře Monogramisty IP v Týnském chrámu, Braunových soch v kostele sv. Klimenta či Brokoffových v kostele sv. Havla. Najdeme zde nejen podrobný přehled jeho sochařských děl s informací o tom, jak vznikala, ale také seznamy restaurátorských prací včetně vybraných restaurátorských zpráv, dále přehledy výstav u nás i v zahraničí. Kniha je doplněna množstvím unikátního, dosud nezveřejněného textového i obrazového materiálu.

Druhé aktualizované vydání úspěšné knihy, uvádějící čtenáře do problematiky současného výtvarného umění. Namísto obvyklého chronologického výkladu je zde u vývojových etap a uměleckých směrů zkoumána otázka novátorství a revolučních změn. Autor překvapivě upozorňuje, že ve vývoji moderního i současného umění spíše převládají prvky dlouhodobé, nikoli převratné proměny. Pro studující uměleckých oborů je důležité, že zde vedle dílčí fotodokumentace najdou výběrový přehled uměleckých směrů posledních desetiletí s výkladem i výčtem hlavních světových i českých a slovenských osobností.

Velkým tématem moderní doby se po roce 1800 stal sám umělec, jeho postavení ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku. Svou roli sehrála nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách či téma institucionalizace a reflexe uměleckého provozu. Více či méně stylizované a inscenované obrazy, jejichž prostřednictvím umělci zachycovali prosazování vlastní profese ve společnosti, zahrnují zobrazení sebevědomého tvůrce, romantickou introspekci sebe sama i oslavování a kritiku ikon uměleckého i národního společenství. Kritické analýzy různých fází a souvislostí tohoto vývoje jsou opakovaně součástí uměleckohistorického bádání, stejně tak jako jsou v hledáčku i příbuzných oborů. Kniha s texty od předních odborníků na dané období si klade za cíl uchopit toto téma z různých současných pohledů a ukázat ho v přesazích propojujících české umění s evropským kontextem.

Bohatě ilustrovaná publikace věnovaná proměnám formulí patosu, tj. emocionální řeči lidského těla, jak ji zachycuje výtvarné umění a vizuální kultura v posledních zhruba sto dvaceti letech. Autor originálně rozpracovává psychologickou teorii umění a model umělecké historie významného německého historika umění a kultury Abyho Warburga (1866-1929) a rozšiřuje ji do současnosti. Warburgův pojem „formule patosu“ (Pathosformeln) se v jeho práci stává průsečíkem, v němž ožívají a vzájemně se protínají velká témata humanitních a sociálních disciplín, ale také věd zabývajících se lidskou myslí: otázky mechanismů, skrze něž obrazy působí na své diváky, vzájemného ovlivňování biologických a kulturních aspektů tělesného výrazu a prožívání emocí, vztahu mentálních a materiálních reprezentací či racionality a afektu. Odkazují ale i k eticko-politickým dimenzím těchto otázek, které jsou dnes stejně palčivé jako za Warburgova života a souvisí kupříkladu s potřebou porozumět tomu, jak je lidské vědomí manipulováno obrazy.

Posedlost - vášně a extrémy v umění 20. století. Na pozadí portrétů pěti uměleckých solitérů, v českém prostředí neznámých či málo reflektovaných, nabízí kniha překvapivý pohled na vývoj moderní malby v kontextu dobových filosofických koncepcí a bouřlivých politických událostí. Jak autor předesílá, všechny zvolené tvůrce stravoval jistý druh posedlosti - ať již šlo o téměř freudiánskou posedlost introspekcí u Helene Schjerfbeckové, podivnou směsici nietzscheovské agresivní energie a temných vášní u Ernsta L. Kirchnera a Otto Dixe, nekritickou víru v komunismus u Ernesta Neuschula či posedlý voyerismus u Edwarda Dwurnika. Všichni vytvořili uhrančivá a fascinující díla, jež znepokojují svou vnitřní rozporuplností, díla vypovídající o situaci člověka ve složité době a v mezních životních situacích. Jsou to díla odkrývající mnoho zasutých skutečností a vášní, ale často i odrážející celou řadu dobových intelektuálních zmatků a ideologických pomýlení.

Publikace představuje projevy českého výtvarného umění šedesátých let, které se programově věnují vztahu obrazu a slova. Jde zejména o díla navazující na tehdejší experimentální postupy v umění, na druhé straně reagující na tehdy pociťovanou vyprázdněnost jazyka. To přivedlo řadu autorů k úvahám o relativnosti spojení slova a toho, co označuje. Rozebírána jsou díla Jiřího Koláře, Jiřího Balcara, Jana Kotíka, Ladislava Nováka, Vladimíra Burdy, Josefa Hiršala, Bohumily Grögerové, Jiřího Valocha, Běly Kolářové, Dalibora Chatrného, ale například i známé Antikódy Václava Havla. Publikace vychází při příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané Západočeskou galerií v Plzni.

Katalog mapující díla meziválečné moderny ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni zahrnuje jak díla předválečných kubistů a jejich rozbíhající se cesty, tak tvorbu mladších autorů, kteří se přiklánějí k primitivismu, civilismu či magickému realismu. Do této tvorby, ve dvacátých letech mnohdy idylicky laděné, pak ve třicátých letech začínají pronikat odkazy na reálnou hrozbu války, projevující se v expresi a důrazu na apelativní stránku umění. Katalog představuje tato díla v uměleckohistorických statích a v kapitole věnující se historii těchto akvizic.

Poslední obrazy mohou být vyústěním předcházející tvorby, často se od ní však odlišují, a jsou tak nějakým způsobem výjimečné. Ne zřídka se proto stává, že nemají, pokud jsou takto problematické, v rámci autorova díla plnohodnotné postavení. Neexistuje jeden standardní poslední obraz, ale různé poslední obrazy, tak, jak jsou různé umělecké osobnosti a jejich životní osudy.

Publikace, vycházející v roce nedožitých devadesátin mimořádně významného a originálního výtvarného umělce Dalibora Chatrného, přináší hned několik nových pohledů na jeho tvorbu. Především jsou zde poprvé souborně uveřejněny umělcovy vlastní texty, v nichž vnímavý čtenář může vysledovat východiska a vývoj jeho tvůrčích postojů i výtvarných postupů. Celá kniha, obsahující téměř dva tisíce reprodukcí, je komponována jako příběh, který odkrývá podstatu Chatrného tvorby. Výběr z celoživotního díla je členěn do dvaadvaceti tematických oddílů, které pomáhají pochopit i pocitově vnímat různé typy výtvarného vyjádření, uvažování i osobního autorského experimentování. Velmi cenná je také skutečnost, že vedle reprodukcí obrazů, kreseb, grafik i prostorových objektů zde čtenář najde i textové záznamy a kresebné studie či poznámky, které tvorbě výsledného díla předcházely. V tomto aspektu je kniha koncipována novátorsky a umožňuje sledovat v přímém přenosu celý proces umělcovy tvorby. Doprovodnou teoretickou studii k umělcově tvorbě napsal historik umění a kurátor PhDr. Jiří Machalický, jehož text navazuje na tematické členění oddílů v obrazové části knihy, kterou uspořádal PhDr. Jiří Zahrádka, PhD (Masarykova univerzita, Moravské zemské muzeum) společně s umělcovou dcerou Danou Chatrnou. Důležitou součástí publikace je DVD se záznamy tzv. optickoakustických skladeb – autorských experimentálních filmů vycházejících z umělcových kreseb, objektů a grafik. Významná osobnost českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století je tak představena komplexním a přitom originálním a objevným způsobem. Kniha přináší cenný uměnovědný materiál, který uvítají teoretikové umění jako významný informační zdroj, ale především tohoto zajímavého a osobitého umělce veřejnosti přehlednou a poutavou formou přibližuje, takže bude jistě patřit do knihoven uměleckých škol, galerií a v neposlední řadě milovníků a sběratelů umění.

Tradice ciceronství v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v mo­derním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například M. Baxandalla, F. Haskella či D. Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohokrát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zpro­středkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k „ciceronství“ – tedy k po­zornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním – spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (1951), jenž se letos dožívá životního jubilea a jemuž je také tento sborník věnován. Čtyřiadvacet současných českých a zahraničních historiků umění přináší čtenáři v jednotlivých studiích interpreta­ci vždy jednoho konkrétního uměleckého díla (případně souboru děl), a to prostřednic­tvím vlastního osobitého „ciceronského“ dialogu s ním. Někdy jde o díla velmi známá, jindy téměř neznámá, která se jejich interpreti snaží představit, vysvětlit a zpřístupnit jinak, než tomu bylo doposud. Záměrem těchto ciceronských dialogů s uměleckými díly je nejen přispět k jejich lepšímu pochopení a prožitku, ale zároveň poskytnout čtenářům, řečeno slovy Jiřího Kroupy, onu zábavnou radost z dívání se.

Bohatě ilustrovaný svazek shrnuje veškeré známé výtvarné dílo C. G. Junga – od kreseb přes knižní malby, obrazy až po dřevěné a kamenné sochy. Vydání Červené knihy vyvolalo extrémní zájem o Junga nikoli jen jako zakládající osobnost psychologie a spisovatele, ale též jako o výtvarného tvůrce s neobyčejnou imaginací, smyslem pro kompozici, figuru a barvy. Tento dosud málo známý, přesto ale podstatný rozměr Jungovy osobnosti je poprvé kompletně představen v tomto unikátním díle, které obsahuje přes 250 barevných reprodukcí. Obrazy jsou doplněny úvodními studiemi, které se zaměřují na kořeny Jungova výtvarného projevu, na souvislosti s jeho teorií mandal, na Jungův profil jako umělce, sběratele i diváka. Carl Gustav Jung je jedna ze zakládajících a klíčových osobností psychologie. Portál postupně vydává všechna jeho zásadní díla.

Výtvarná zpracování biblických epizod od Noemovy archy až po Apokalypsu pro vás od nynějška už nebudou skrývat žádná tajemství! Nechte se unést nejkrásnějšími malbami dějin umění. Naučte se číst obrazy a rozumět jim pomocí zvýrazněných detailů. Unikátní publikace pro všechny, kdo chtějí poznat, jak Bible inspirovala největší díla světového malířství.

...tato kniha je vyústěním mé snahy vám přiblížit a trochu i poučit o zákonitostech výroby panenek, dát vám vědět o úžasné práci našich předků, informovat vás o dějinách průmyslové výroby panenek a také o některých současných autorech... Autorka

Kniha pojednává o fantasknu a fantastičnu v uměleckém (malířském) díle. Teoretická studie chápe fantaskno jako výtvor ducha, jako způsob odrazu předmětné, společenské skutečnosti. V ideovém smyslu má v umění funkci estetickou a magickou. Kniha v historickém nástinu ukazuje na obrazových přílohách dějepisu umění příklady vývoje fantaskního umění. Zkoumá námětové okruhy, zjevy a etapy tohoto imaginativního umění i motivaci tvorby umělců. Uvádí i výklad obrazů z hlediska psychologů a psychiatrů, kteří se na diagnostiku výtvarných projevů (např. pod vlivem drog apod.) specializují.

Kniha je doprovázena názornými příklady akvarelů doc. Hrdiny a je doplněna i několika ukázkami děl světových a našich mistrů. Autorův smysl pro barvu, šťavnaté malířské podání a pedagogická praxe přispěly k tomu, že kniha poskytne zájemcům o výtvarné umění nejen cenné informace a návody k vlastní práci, ale i potěšení z výtvarné tvorby.

Pocit života v nerušeném proudu dění, toť obsah a záměr každé čínské krajiny- tento známý postulát Emila Filly měl na vědomí i autor této knihy a toto pojetí prostupuje jako červená niť výkladem více než půldruhého tisíciletí nepřetržitého vývoje čínské krajinomalby. Původním posláním krajinomalby bylo, aby se obraz stal dveřmi do krajiny - aby se čtenář či divák nechal vést umělcem a vstupoval jeho prostřednictvím přímo do živoucího krajinného proudu. Rovněž autor vstupoval do dějů nesčetných svitků a obrazů v čínských, evropských i amerických sbírkách a poučení hledal i přímo v čínské krajině a u svých čínských přátel, jako byli malíři Li Kche-žan, Fu Pao-š´ nebo Chuang Jung-jü.

Kniha z edice Výtvarné techniky přináší podrobný přehled metod a materiálů, vážících se k malbě. Spolu s historickým výkladem věnovaným jednotlivým druhům malby - pastel, akvarel, kvaš, tempera, olejomalba, freska, sgrafito apod., seznamuje s materiály a nástroji - barvami, podklady, podložkami, štětci a dalšími umělcovými pomůckami.

Kniha o technice kresby z edice ”Výtvarné techniky” je určena každému, kdo se pokouší o vlastní tvorbu nebo se aspoň zajímá o abecedu kreslení. Obsahuje základní zákonitosti kreslířského řemesla a vědomosti o metodách výuky kreslení, přičemž seznamuje s jednotlivými žánry, jako jsou zátiší, portrét, autoportrét, akt, krajina apod.

Umění umelecké keramiky sahá až do doby neolitu, kdy vznikali první keramické předměty. Kdo by si nechtěl udělat sám nějaký keramický předmět? V této knize, určené studentům, zájemcům i profesionálům, jsou nejen praktické popisy včetně obrazové dokumentace jednotlivých pracovních postupů, ale i chemické předpisy a výběr nástrojů pro keramickou dílnu. Výklad je doplněn o druhy dekoračních technik, ale především obsahuje množství barevných ukázek uměleckých předmětů, zhotovených touto výtvarnou technikou.

Kniha o umělecké grafice je především názorným odborným návodem pro studenty uměleckých škol, který do detailů objasňuje genezi grafických technik v umělcově ateliéru. Je určena i zájemcům z řad milovníků grafiky a zainteresovaným laikům, toužícím po seznámení s těmito výtvarnými technikami.Svým rozsahem a zaměřením je nezbytnou pomůckou výtvarníkům, kteří se chtějí pokusit o vlastní tvorbu grafických děl, a může sloužit i jako specifická příručka pro sběratele uměleckých předmětů.