Osoby

Robert Spaemann (1927 – 2018) Studoval filosofii, theologii a romanistiku v Münsteru, Mnichově, Freiburku a Paříži. V roce 1952 promoval v Münsteru, kde se 1962 také habilitoval v oborech filosofie a pedagogika. Mezi lety 1962 až 1969 byl profesorem filosofie ve Stuttgartu a roku 1969 přichází na universitu v Heidelberku. Od roku 1973 až do odchodu na odpočinek v roce 1992 působil na mnichovské universitě. Kromě toho hostoval na universitách na Sorbonně a v Riu de Janeiro. Od roku 1992 byl čestným profesorem university v Salcburku. Je nositelem řady čestných doktorátů a mezinárodních cen. Město a universita Karla Ruprechta v Heidelberku mu roku 2001 udělila cenu Karla Jasperse. Spoluzakládal Evropskou akademii věd a umění. Mezi jeho poslední významné publikace patří: Der letzte Gottesbeweis (s Rolfem Schönbergerem, 2007), Das unsterbliche Gerücht. Die Frage nach Gott und die Täuschung der Moderne (2007), Nach uns die Kernschmelze. Hybris im atomaren Zeitalter (2011), Über Gott und die Welt. Eine Autobiographie in Gesprächen (2012). Kniha Osoby představuje poslední, třetí díl pomyslné trilogie, spolu s první knihou Účelnost jako filosofický problém a druhou Štěstí a vůle k dobru, obě knihy již dříve vyšly v českém překladu. V první se Spaemann věnoval dějinám a obhajobě teleologického pohledu na přírodu a člověka, ve druhé pak zejména etice, s cílem překonat dichotomii mezi eudaimonismem a deontologismem. Ve třetí knize, jejíž český překlad právě držíte v rukou, prohlubuje svou ontologii i etiku a přichází s propracovanou antropologií. Její jádro tvoří pozoruhodné promýšlení souvislostí mezi personalitou a přirozeností. V této knize o antropologii, avšak nikoli jen o ní, můžeme detailně sledovat Spaemannův specifický neoaristotelský přístup kontinentálního typu, v kontrastu k anglosaské lockeovské a humeovské tradici. Spaemann se zároveň snaží překonat tradici kartesiánského dualismu, a tak hledá cestu mezi Scyllou naturalistického monismu a Charybdou spiritualistického dualismu. Výsledkem je jeho teorie osob – nikoli teorie osoby v singuláru. Osoby mohou totiž existovat jen v plurálu. Přesto se Spaemann odmítl přihlásit k personalismu. Osoby však v jeho pojetí nejlépe charakterizuje schopnost učinit nebo přijmout slib a schopnost odpouštět.