Autorka vychází z premisy, že příběhy jsou pro děti neocenitelným zdrojem zábavy a poučení. Nabízejí však učitelé a vychovatelé ve školách, ale i rodiče doma dětem dostatek podnětů, jak získávat informace pomocí tohoto přirozeného a pro děti přitažlivého procesu? Nacházejí možnosti, jak dětem zprostředkovat nejen poznání, ale využít i neopakovatelnou atmosféru, kterou vyprávění s sebou přináší? A poskytují samotné školy, stejně jako učební osnovy, dostatek prostoru pro tuto prastarou, a přesto neocenitelnou metodu?