Soubor textů žáků a kolegů několika generací pak zahrnuje příspěvky týkající se jak teoretického uchopení orientalistických studií, tak historie i současnosti Orientu počínaje muslimským Španělskem a konče Střední Asií či Afghánistánem. Tyto práce ukazují šíři inspirace (v geografickém i tematickém ohledu) a smysl pro hlubokou analýzu, tak jak ji prof. Gombár vtiskl svým následovníkům.

Kulturní historička a překladatelka Ivana Ryčlová vede rozhovory s ruskými redaktory, spisovateli a intelektuály z Rádia Svoboda, kteří žijí a pracují za hranicemi své vlasti a bojují proti Putinovu zločinnému režimu a jeho propagandě. Kromě těch, kteří opustili Rusko po zahájení agresivní války proti Ukrajině, jsou zastoupeni i ti, kteří Rusko opustili z důvodu konfliktu s režimem dříve. Někteří ještě v éře Sovětského svazu, jiní už za Putinova režimu, ale ještě před agresí vůči Ukrajině. Čtenář tak získá plastický obraz o tom, jak významné osobnosti ruského exilu, podílející se na ruském vysílání Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, nahlížejí na svět i na naši zemi, v níž mnohé z nich žijí, ale i na Rusko samotné a jeho budoucí vývoj.

Řada států nevnímá západní protiruské postoje po invazi na Ukrajinu jako samozřejmé: jen menšina zemí skutečně přijala a dodržuje sankce nebo omezila diplomatické styky. Tento „zbytek světa“ (tvořený ovšem většinou populace včetně víc jak miliardových zemí jako Čína a Indie) obvykle sleduje vlastní zájmy, nebo naopak přímo podporuje ruský narativ – jaký odpovídá koloniální a postkoloniální (či studenoválečné) zkušenosti nebo jen antizápadnímu sentimentu. Nebo se jedná o čistě pragmatický přístup založený na ekonomických vazbách? Hraje v tom roli lokální politická kultura, charakter systému či personalismus místních elit? Jak ideologie odpovídá praktickým zahraničněpolitickým krokům a kde hledat důvody případných diskrepancí mezi těmito dvěma rovinami? Kolektivní monografie Ukrajina mimo Západ sleduje příčiny tohoto stavu především u zemí naladěných neutrálně, pragmaticky nebo přímo prorusky.

Kniha O demokracii a o všem, co s ní souvisí je souborem 29 kapitol napsaných 34 autory a autorkami, kteří působí na českých politologických, popř. oborově spřízněných pracovištích. Jejich příspěvky tvoří souhrn toho, jakými otázkami se soudobá česká politická věda zabývá. Přes značný tematický rozsah lze identifikovat několik sourodých celků. První část nese název Politické instituce, kde jsou texty věnované převážně institucionálním a ústavním aspektům moderní politiky, a to jak tuzemské, tak zahraniční. Druhá část se nazývá Strany a sociální hnutí a týká se stranického rozměru politiky. Třetí část se jmenuje Volby, volební systémy a jejich reformy. Poslední část knihy Varia pokrývá další bádání politické vědy v oblasti politické filozofie, sociologie, metodologie společenských věd nebo moderních dějin.

Počínaje 18. stoletím až do dnešních dní lidem západního světa v rozhodující míře splývá idea svobody s liberalismem. V prostředí české společnosti se tak s mimořádnou intenzitou dělo v několika zlomových dějinných momentech 20. století – v roce 1918 či v roce 1989. Ideu svobody si však ve stejné době přisvojují i další myšlenková směřování a politická hnutí, především nacionalismus a socialismus. Nejen v prvních měsících po Listopadu 89, nýbrž i na počátku let devadesátých jsme se pohledem vraceli k odkazu první republiky, inspirovali se její ústavou, idejemi a v praktické rovině i řadou jejích zákonných úprav. Pak následovala léta „denního provozu“, orientace na prosperitu, úspěch, i drobné šarvátky, na zásadnější reflexi vlastního bytí se jaksi nejevil být důvod. Na tomto faktu v zásadě nezměnilo nic ani postupné poznávání rozdílů mezi podobou liberálního světa v období mezi dvěma světovými válkami a jeho podobou na přelomu 20. a 21. století. Snad teprve v toku stávajícího století začínáme vnímat nejen přítomnost nových technologií, nových životních příležitostí i výzev, nýbrž i změn v kultuře, změn v orientaci vzdělávání na pěstování praktických dovedností a nikoli „nepraktické“ vzdělanosti, last but not least i nástupu nových ideologií, progresivismu, identitárního hnutí, hnutí woke, či radikálního environmentalismu. Přirozeným během času na scénu nastupují nové generace, jimž se dostává označení „Y“, „Z“ a jež se profilují odlišným životním stylem, odlišnými prioritami, zájmy. V tom celém úprku času občas ještě odněkud zazní slovo svoboda, ve většině případů neznámo, zdali ze zvyku nebo nesouce ambici mít nový obsah. Autorovo potýkání se s ideou svobody v toku 18. až 21. století je hledáním kontextů, intencí, kontinuity a diskontinuity ve filosofickém myšlení i politickém a morálním jednání. Je pouze skromným pokusem o pochopení.

Tim Marshall si na celém světě získal přízeň sta tisíců čtenářů díky bestsellerům V zajetí geografie, Moc geografie v 21. století, Věk zdí nebo Zemřít pro vlajku. Nyní Marshall přichází s novou knihou Budoucnost geografie, v níž se zaměřuje na vesmír a na astropolitiku. Komu patří vesmír? Již dnes je vesmír strategickým prostorem, o který se vede otevřený i skrytý zápas, přičemž hlavními aktéry probíhajícího klání jsou samozřejmě velmoci Čína, USA a Rusko. Vzhledem k nesmírnému potenciálu, který vesmír lidstvu skýtá, ať už z hlediska komunikačních technologií, bohatství nerostných zdrojů nebo vojenského využití, není pochyb o tom, že právě kosmický prostor se v 21. století stane novou arénou geopolitických střetů. Země nám je už malá a vesmírné závody jsou v plném proudu... Dokáže lidstvo nezměrné možnosti vesmíru rozumně využívat, nebo je vloží do rukou pochybných spekulantů, plutokratů či válečných štváčů?

Proč se Rusko odpoutalo od západního světa? Celý západní svět se přinejmenším v posledních letech snaží pochopit současné Rusko. Analytici, komentátoři i filozofové se však opakovaně dopouštějí chyby, která stojí za dosavadním zmatením z ruské politiky, společnosti i historie: vykládají je totiž prizmatem západních hodnot, idejí a zkušeností. Avšak ruské dějiny i současnost stojí na odlišných základech, nesou si jiná traumata, mají jiná očekávání a naděje. Řídí se tak pro západního pozorovatele často těžko pochopitelnou dynamikou. Kniha Ztracená země tuto chybu napravuje a vypráví historii moderního Ruska po rozpadu Sovětského svazu z ruského pohledu. Líčí příběh nepovedené ekonomické transformace, za níž stáli američtí konzultanti a která zrodila oligarchy i zášť vůči Západu. Předkládá příběh bývalé velmoci, která padla téměř na úplné dno, dokud jí někdo neslíbil obnovit velikost a sílu — a to i za cenu odcizení od demokratického světa. A odhaluje tak příběh postupného ztrácení země, jehož si však málokdo všímal.

Publikace se zabývá muslimskou přítomností v Česku a sousedních německy hovořících zemích přístupnou formou, která však nerezignuje na akademickou přesnost a oporu v datech. Jednotlivé kapitoly vycházejí z mnohaletých výzkumů autorů. Na jednom místě tak čtenář nalezne to nejlepší z aktuálního bádání, které se v tuzemsku zaměřuje jak na muslimy, tak na jejich vnímání ze strany většinové společnosti. Celkový obrázek hovoří o bezproblémovém soužití, adaptaci islámských rituálů a trendu k integraci muslimů v našem prostoru. Publikace ale nezavírá oči ani před problematickými jevy. Pojednává tak třeba o salafismu mezi německou mládeží a sporech kolem výstavby mešit. Podobně si všímá vypjaté islamofobie protimuslimských iniciativ, jejichž netolerance vůči jinakosti, způsob výkladu islámu a vidění světa jsou překvapivě podobné jako u islámských fundamentalistů. Islamofobní nálady v Česku hrozí zvrátit příznivé trendy týkající se integrace muslimů do naší společnosti.

Kniha se zabývá specifickým aspektem korupce ve veřejných zakázkách v prostředí systémové korupce v České republice. Autor analyzuje fenomén veřejného zadávání, navrhuje teoretický koncept jako explanační nástroj pro odhalení příčin a zdrojů korupce ve veřejném zadávání a rozpracovává teoretická východiska pro návrh účinné protikorupční politiky. Publikace přináší čtenářům nejen základní přehled problematiky, ale také konkrétní odpovědi na otázky: Jak veřejné zadávání ovlivňují předem uzavřené koluzní dohody a další projevy systémové korupce? Jak se v prostředí systémové korupce projevují selhání veřejné správy, resp. jejích aktérů? Jaká je role paralelních (vnějších) struktur v rozhodování veřejné správy co a jak zadávat?

Publikace zachycuje první dva roky koaliční vlády Petra Fialy, přelomové a pro další vývoj v naší zemi mimořádně důležité období od prosince 2021 do prosince 2023. Jeho dynamiku přibližuje prostřednictvím nejvýznamnějších projevů, článků a veřejných vystoupení předsedy vlády. Jsou upraveny do formy knižních textů a seřazeny tak, jak šly za sebou a jak reagovaly na aktuální problémy, s nimiž se vláda potýkala. Kontext a dobovou atmosféru dokresluje průběžná časová osa zachycující nejdůležitější události, jež se v té době v české politice odehrály. Kniha připomíná jednotlivé krize a výzvy, dokumentuje, jak je vláda postupně řešila. Ukazuje, jakým způsobem k nim přistupoval předseda vlády a jak o nich v tomto krizovém období mluvil s veřejností.

Návrh korsické ústavy (1764–1765) je fragmentárním spisem, který za Rousseauova života nikdy nevyšel. Pro Rousseaua přesto šlo ve věci korsické nezávislosti o záležitost, která mu ležela na srdci, jak je zřejmé z péče, s níž rukopis uchovával, i z naděje, kterou po jistou dobu vkládal do možnosti se k tématu vrátit. První český překlad Rousseauova Návrhu korsické ústavy doprovází rozsáhlá úvodní studie, která spis zasazuje do kontextu autorova života a díla i do historického a politického vývoje Evropy a tehdejšího boje Korsičanů o nezávislost. Ukazuje, že textu patří významné místo v rámci Rousseauových politických děl, neboť zajímavým způsobem rozvíjí teze dalších jeho politických spisů, nejen Společenské smlouvy. Tím potvrzuje jednotnost Rousseauova pohledu na politické záležitosti a zároveň poukazuje na důležitost, kterou přisuzoval praktické politice.

Kniha rozebírá dva české spory o liberalismus, jejichž účastníky byli dva vůdčí čeští intelektuálové a politici T. G. Masaryk a Václav Havel. Ke sporům došlo v různých dobách od sebe na hony vzdálených, takže je otázkou, zda v jednání a myšlení jejich protagonistů lze vůbec najít nějaké kontinuity. Kniha je takovým konceptuálním testem českého demokratického mýtu, který obě tyto postavy „filozofů na trůně“ nahlíží v zákrytu. Čtenář se nejprve dozví, jak Masaryk reformuloval klíčové koncepty české politické emancipace, jak při tom zúčtoval s dobovým liberalismem a požadoval jeho sociální a demokratickou proměnu. Po pádu komunismu se zase tématem Havlova sporu stala omezenost transformačního neoliberalismu, který měl antidemokratické implikace. Ukazuje se nicméně, že se v těchto odlišných sporech dostávala ke slovu liberální tradice, která měla své evropské souřadnice a dávala demokratický smysl české politické emancipaci. Lze se nadít, že tato liberální tradice má svou relevanci i v současnosti, kdy se objevují nová nebezpečí pro demokracii, především vlna antiliberalismu, nacionalismu a konzervatismu, která se kolem zvedá.

Kniha amerického politologa a historika, specialisty na kultury jihovýchodní Asie (Thajsko, Indonésie, Filipíny) si klade zásadní otázku, proč v dobách komunistického internacionalismu a následné globalizace přežívá a sílí nacionalismus. Nejde jen o politický nebo ideologický jev ani o návrat k slavné historii nebo tradicím. Právě v jižní a jihovýchodní Asii vzniká národní povědomí a vědomí u etnicky značně diferencovaných celků. Podle Andersonovy teorie je národ především společenstvím vzniklým v představivosti, která se rozvíjí pomocí moderních komunikačních technologií (počínaje knihtiskem), vlivem literatury (zejména moderního románu) a žurnalistiky. Na rozdíl od náboženského společenství, které se formuje v kontinuálním čase ”posvátné historie”, čase, jenž má jasný smysl a je zasazen do věčnosti, vzniká národ jako ”společenství v představách” jednotlivců v ”prázdném”, sekularizovaném a mechanizovaném čase moderního světa. Přínosem knihy je i sledování vzniku moderních národů na americkém kontinentě a vlivu těchto procesů na vývoj nacionalismu v Evropě.

Kniha se zabývá problematikou vývoje institucionálního prostředí a politizačních strategií politických stran vůči ministerské byrokracii v České republice. Podrobně se věnuje politické dimenzi vývoje legislativy upravující státní službu a zkoumá postoje, které politické strany zaujímaly ke snahám vytvořit zákonem chráněnou státní službu. Názorně a přístupně vysvětluje, jak souvisejí změny ve vládě s fluktuací na vysokých úřednických postech, a hodnotí tak míru politizace české ministerské byrokracie.

Petr Mach, ekonom, předseda Strany svobodných občanů, vydal v roce 2010 knihu Jak vystoupit z EU, v níž podal zákulisní svědectví procesu schvalování Lisabonské smlouvy. Byla rychle rozebrána a nyní je dostupná pouze v elektronické podobě. Protože však zájem čtenářů o tištěnou verzi trvá, rozhodl se autor připravit druhé vydání. I přes uplynulý vývoj nebylo potřeba na původním textu z roku 2010 změnit ani čárku. Oproti prvnímu vydání je však kniha doplněna o dvě zcela nové kapitoly: o zrození evropské dluhové unie a o kapitolu, v níž Petr Mach navrhuje konkrétní podobu ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu. Kniha je bohatou dokumentací jednání s Evropskou unií od vstupu ČR do EU do současnosti. Autor uvádí řadu překvapivých, místy až skandálních výroků nejvyšších českých i evropských představitelů. Kritiku autora za neschopnost hájit české národní zájmy sklízí jak Petr Nečas, tak Mirek Topolánek, Vladimír Špidla, Miroslav Kalousek či Jiří Paroubek. Petr Mach nepřímo polemizuje i s tezí Václava Klause, že Evropská unie nemá alternativu a popisuje možnou budoucnost České republiky uprostřed Evropy jako nezávislého státu s nízkými daněmi a volným obchodem bez zbytečných regulací.

Učebnicový titul z edice Občanského a společenskovědního základu se zaměřením na politologii, mezinárodní a evropské instituce a vztah člověka k nim. Politologie je velmi starou naukou, jejíž kořeny sahají až do starověkých říší. Význačného rozmachu doznala za středověku a novověku. V 19. a 20. století byly položeny základy moderní politologie, z jejíchž poznatků se čerpá i v současnosti. Politologie se dotýká všech oborů lidské činnosti a také života každého člověka. Posláním první části učebnice je poskytnout základní přehled o problematice politologie a seznámit čtenáře se základními pojmy, skutečnostmi a oblastmi politologie. Témata v učebnici přispívají k vytvoření základní podoby politického povědomí. Druhá část, ”Člověk v mezinárodním prostředí” se zabývá strukturami mezinárodních organizací, evropskou integrací a poznáním Evropské unie a principů na kterých funguje. Neopomíjí ani současná žhavá témata, jako je globalizace, konzumní společnost nebo trvale udržitelný rozvoj. Titul zohledňuje stanovený obsah učiva vycházející z RVP Občanský a společenskovědní základ. Učivo však bude vyhovovat i těm školám, které mají ve vzdělávacím plánu zařazenu výuku práva.

Po přečtení této útlé knihy se podíváte na politiku jinýma očima. Vznikla na základě oblíbené rubriky, jež se každý týden pravidelně objevuje v časopisu Reflex. Přímá stručná otázka, jasná nekomplikovaná odpověď. Renomovaný žurnalista se ptá, respektovaný politolog odpovídá. Jeho odpovědi často vybočují z toho, co z médií většinou slýcháme. Jsou to úvahy založené na důkladné znalosti českého politického prostředí (včetně politiky komunální), ale především vycházejí z hodnotově ukotveného občanského postoje. Nejlépe nejspíš charakterizoval tyto texty jeden ze čtenářů Reflexu, když napsal, že díky nim nejen dobře porozumíme české politice, ale současně jsou skvělou výchovou k občanství.

Třetí přímá volba prezidenta České republiky v roce 2023 se konala v atmosféře plné napětí a očekávání. Tu způsobilo hned několik souběžných faktorů. Jedním z nich byl výkon funkce dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana, dalším napětí ve společnosti vyvolané válkou na Ukrajině a s tím související energetickou krizí. Situaci ovlivňoval i příchod mnoha válečných uprchlíků a hlasité protesty a demonstrace antisystémových aktérů. Ačkoliv se nejedná o dění mající přímý vliv na volbu hlavy státu či problémy, které by prezident měl ve své kompetenci (vy)řešit, všechny tyto faktory se na podobě předvolebního klání i voleb samotných podepsaly. A právě faktorům ovlivňujícím a doprovázejícím volbu prezidenta České republiky je věnována tato kniha. Vedle představení podrobných volebních výsledků nebo podoby volebního klání přibližuje i další procesy a témata, které společně tvořily spletitou síť motivací a impulzů ovlivňujících rozhodování jak na straně politické reprezentace, tak na straně kandidátů nebo voličů. Dnes už víme, že tento mix vyústil v jednoznačné vítězství Petra Pavla. Co vše k tomu vedlo? Jaká byla cesta jednotlivých kandidátů a průběh volebního klání? A jak si kandidáti stáli v jednotlivých regionech České republiky? Na tyto otázky se kniha autorského kolektivu politologů z Masarykovy univerzity snaží odpovědět v pěti semknutých kapitolách.

Publikácia Vladimíra Lišku sa vyznačujú značnou mierou obsahovej kontroverznosti a pohlížením na záhadné otázky a otázniky nášho sveta, prírody, vesmíru i dejín z netradičných uhlov pohľadu a prinášajúcich rad nonkonformný poznatků.Autor sám o knihe v úvode predznamenáva: Ide skôr o politologické štúdiu, v ktorej mi však zároveň nešlo o to, napísať nejaký klasický životopis Edvarda Beneša, ako by niekto potrebné očakával, ale vykonať aj hlbšie sondu do toho období nášho i európskeho vývoja 20. storočia, ktoré bolo pretkané pohnutými udalosťami majúcimi vplyv na ďalšie utváranie európskej a svetovej civilizácie.

Kniha vyšla poprvé v roce 1968 a způsobila senzaci, protože krok po kroku vysvětlovala čtenářům, jak svrhnout vládu. Autoritářské režimy celého světa začaly v reakci na šíření knihy uvádět v chod preventivní opatření, která by zabránila popisovaným strategiím státního převratu. V roce 2016 vydal autor druhou, přepracovanou verzi, aktualizovanou pro 21. století. Uvažuje v ní například o zranitelnosti i těch nejstabilnějších demokracií západního střihu v období delší ekonomické krize. V uplynulém půlstoletí se svět sice dramaticky změnil, ale podstata státního převratu zůstala stejná. Luttwak čtenáře provází jeho fázemi, od plánování až po popřevratové přísliby pokroku a stability. Masová podpora obyvatel není podmínkou, stačí pasivní přijetí. Proto musí být převrat pokud možno nenásilný. V dokonalém provedení je rychlý a neteče při něm žádná krev. Krvavé převraty nejsou skoro nikdy úspěšné, a úplně selžou, pokud se jejich následkem rozpoutá drastická občanská válka. Kultovní kniha, jež se řadí mezi klasické učebnice politologie, analyzuje vojenské, sociální i kulturní podmínky, které pokusy o státní převrat umožňují. Zároveň přináší důležité úvahy a fakta o povaze a budování politické moci. Pro české vydání autor napsal nové úvodní slovo, v němž vzpomíná na vpád okupačních vojsk v roce 1968, který v Praze na vlastní oči sledoval.

Publikace zkoumá integraci migrantů z lokální perspektivy čtyř zemí, z nichž každá nabízí jinou zkušenost. Cílem je pochopit specifický kontext jednotlivých zemí a najít příležitosti ke vzájemnému učení a sdílení osvědčených postupů. Zda a jak rychle migranti přijmou novou zemi za svou, totiž nezáleží pouze na nich. Proces začleňování do velké míry ovlivňuje i situace, ve které se nacházejí, tedy například to, jaký je jejich pobytový status, pracovní uplatnění atd. Stejně tak ho ovšem ovlivňuje i jejich bezprostřední okolí, pochopení integračních procesů místními úřady a otevřenost či uzavřenost přijímající společnosti. I přes velké množství strukturálních rozdílů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU však místní úřady (i migranti) často čelí podobným výzvám. To otevírá prostor pro spolupráci v rámci jednotlivých států i mezi nimi. Samozřejmě ne všechny dobré podněty a slibné praxe jsou přenositelné, ale pochopení přístupu a zkušeností jiných aktérů může být inspirativní a často pomůže dosáhnout potřebné změny.

Texty, rozhovory a projevy obsažené v tomto sborníku jsou zaměřeny především na témata rodiny a rodinného práva, Evropské unie, klimatického alarmismu i ekonomiky. Autorčin pohled na veřejné dění, právo a politiku je tradičně neotřelý a osvěžující. Daniela Kovářová je senátorka, advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů. Je autorkou mnoha odborných právnických publikací i beletrie.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Učebnice je určena zejména vysokoškolským studentům sociálních a humanitních věd bakalářského a magisterského stupně. Jde o práci kolektivní a svým pojetím i rozsahem v českém prostředí ojedinělou. Je rozdělena do čtyř částí. V první části je politika vykládána očima nejrůznějších disciplín – od politologie přes filosofii, psychologii, antropologii, právo, geografii a ekonomii až po historii. Obsahem druhé části jsou úvody do vybraných subdisciplín politické vědy, jako je komparativní politologie, teorie mezinárodních vztahů a správní věda. Ve třetí části jsou zpracovány úvody do kvantitativních a kvalitativních metod v politické vědě, včetně tzv. kvalitativní srovnávací analýzy. Čtvrtá část pak pojednává o některých velkých tématech politiky, jako jsou stranické a volební systémy, národy a nacionalismus nebo demokracie a nedemokratické režimy. Učebnice tvoří vnitřně propojený celek, i když se názory, pojetí nebo hodnocení autorů jednotlivých kapitol od sebe mohou poněkud lišit.

Všude po celém světě jsou populisté na vzestupu – Donald Trump, Silvio Berlusconi, Marine Le Penová. Co ale přesně je populismus? Jaký je rozdíl mezi pravicovým a levicovým populismem? Zmenšuje populismus propast mezi vládou a lidem, nebo znamená spíše hrozbu pro demokracii? Co přesně je vlastně „lid“ a kdo hovoří jeho jménem? Je populista Andrej Babiš, Miloš Zeman či ruský prezident Vladimir Putin? Odpověď a názor si musí udělat vnímavý čtenář sám… Jak německý politolog ve své průkopnické práci vysvětluje, jádrem populismu je odmítnutí pluralismu a elit. Podle populistů jsou to jen oni sami a nikdo jiný, kdo zastupuje lid a jeho skutečné zájmy. Populisté také v rozporu s běžným míněním vládnou na základě svého tvrzení o výlučném morálním zastupování lidu – pokud populisté získají dostatečně velkou moc, vytvoří autoritativní stát z dialogu vylučující všechny, kdo nejsou považováni za součást vlastního „lidu“. Autor dále nabízí čtenářům, zastávajícím liberální a demokratické postoje, řadu konkrétních strategií k tomu, jak nejlépe s populisty jednat a zejména jak reagovat na jejich nárokování si hlasu hovořícího za „mlčící většinu“ nebo „skutečný lid“. Schopnost kvalitně reagovat a argumentovat populistům snad nikdy po 2. světové válce nebyla naléhavější...

Nejspíš žádné české tištěné médium nevěnovalo v minulosti tolik pozornosti vzrůstajícím imperiálním ambicím putinovského Ruska a dění na Ukrajině jako politicko-kulturní revue Kontexty. Ojedinělá publikace je určena všem, kdo se snaží hlouběji porozumět dějinám, mentalitě a kultuře Ruska i Ukrajiny, historii jejich vzájemných vztahů a současným tendencím ve vývoji obou společností. Nabízí pestrou skladbu studií autorů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, ať již v revue Kontexty nebo jinde. Najdeme zde mimo jiné obsáhlé texty předsedy vlády České republiky Petra Fialy, poslance Evropského parlamentu Alexandra Vondry, ukrajinského filosofa Konstantina Sigova či renomovaného polského historika Andrzeje Nowaka.

Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy – Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923–1925.

Publikace se zabývá energetickou bezpečností v regionu Střední Asie s důrazem na sektor zemního plynu. Výzkum představený v této knize se pokusil zodpovědět otázku, zda jsou jednotliví státní aktéři ve Střední Asii více nakloněni strategickému, nebo tržnímu přístupu k formulaci energetické politiky. Zodpovězení této výzkumné otázky cílilo na lepší pochopení jejich přístupu k velkým infrastrukturním projektům, jako je například výstavba plynovodu Střední Asie – Čína. Na základě teoretické literatury byl sestaven model pro posuzování sektoru zemního plynu z hlediska formulace energetické politiky jednotlivých státních aktérů. Tento model byl následně aplikován na tři případové studie klíčových států v rámci regionálního komplexu energetické bezpečnosti Střední Asie – Ruska, Číny a Turkmenistánu.

Jedinečná forma, s konkrétními příklady z praxe a unikátním vhledem do fungování Evropské unie. V 5. přepracovaném a aktualizovaném vydání jsme výrazně změnili strukturu kapitol. Po krizi eura a migrační krizi byl integrační projekt vystaven dalším třem turbulentním situacím. Od posledního vydání učebnice v roce 2016 prošel evropský integrační projekt třemi testy své stability a schopnosti společné reakce na vývoj neočekávaných událostí. Na konci června 2016 hlasovali občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu o vystoupení země z Evropské unie. Od jara 2019 byla pak společnost i ekonomika členských států nucena se vypořádat s dopady pandemie Covid 19. Na počátku roku 2022 došlo k napadení Ukrajiny Ruskem a nutnosti EU jasně reagovat na chování agresora. Dopad krizí na evropský integrační projekt je zpracován ve zcela nové kapitole věnované příkladům reakce EU na různé typy krizí, kterými si prošla od počátku své existence.

V roce 1989 se zdálo, že v duchu Fukuyamova citátu nastal konec dějin a že z nich vítězně vyšel Západ. Dnes už to působí poněkud jinak. Mnohokrát oceněný historik Philipp Ther se esejistickou formou věnuje otázce, odkud to celé pramení. Opírá se o přelomové dílo Karla Polanyiho o velké transformaci a tematicky pokrývá vývoj v USA od dob Billa Clintona po konec úřadu Donalda Trumpa, německou cestu transformace po znovusjednocení nebo například důvod, proč se Rusko a Turecko natolik vzdálily Evropě. Toto aktualizované vydání se již vyjadřuje také k době covidové a ruské válce na Ukrajině.

Výběr článků Vlastimila Vondrušky, publikovaných v deníku MF Dnes v letech 2015 až 2020, je pestrým přehledem toho, co se dnes děje. Autor, známý svými liberálně – konzervativními postoji, reaguje v komentářích na aktuální politické dění. Úvahy se pak zabývají širšími historickými kořeny a společenskými souvislostmi takových jevů, jako jsou demokracie, svoboda slova, demagogie, migrace, rodina či tradice. Nechybí ani několik historických seriálů a také ironických glos.

Kniha se zaměřuje na diskurs vstupu České republiky do Evropské unie a následného členství ČR v EU. Čtenáři nabízí interpretaci a pochopení významu vztahu ČR a EU, tak jak byl konstruován ve veřejném diskursu politickými stranami či různými aktéry z řad občanské společnosti. Detailně se věnuje různým významům, které tito aktéři konstruovali ve vrcholné fázi různých debat a diskusí před konáním referenda o vstupu ČR do EU. V této fázi jsou předmětem pozornosti interakce vybraných aktérů a to, jak tito aktéři vstup rámovali. Autor poté v práci sleduje vývoj klíčových událostí spjatých se vztahem ČR a EU a především to, jaký prostor pro diskusi a debaty vztahu ČR a EU tyto události vytvářely. Práce vrcholí analýzou diskursu politických stran a hnutí v době voleb do Evropského parlamentu v roce 2019. Analýzou významů spjatých s Českou republikou a Evropskou unií práce rovněž otevírá cestu k porozumění, proč a jak vůči EU (nejen v symbolické rovině) jednáme, čímž vybízí k (re)konstrukci stávajících významů, které limitují naše (nejen symbolické) aktérství vůči EU. Vybízí tedy i k otevřené debatě o významu vztahu ČR a EU. Jak se utvářel význam vstupu České republiky do EU? Jak se proměnil význam členství ČR v EU od jejího vstupu? Jaké významy Evropské unie konstruují její kritici? A jaké její příznivci? Jak to, že je EU asociována s negativními významy? Je důležité je, jak o EU hovoříme? A jaké důsledky přináší způsob, kterým o vztahu ČR a EU hovoříme? Co to přináší, když o evropské integraci říkáme: „Ano, ale...“?

Toto jsou pro demokracii nebezpečné časy. Celá desetiletí se propast mezi vítězi a poraženými ve společnosti prohlubovala, ovlivňovala politiku a vzdalovala nás od sebe. K překonání zloby a nevraživosti vůči politickým a kulturním elitám bude zapotřebí, aby mainstreamové politické strany, podobně jako jejich protějšky po celém světě, přehodnotily svou misi a svůj účel. Bude třeba, aby si uvědomily, že meritokratická etika orientovaná na trh, kterou tolik propagovaly, podněcovala roztrpčenost a nakonec vyvolala i ostrou populistickou odezvu. Naděje na obrodu našeho morálního a občanského života závisí na tom, zda pochopíme, jak se v posledních čtyřech desítkách let postupně rozpadala společenská pouta i vzájemný respekt. Tato kniha se snaží vysvětlit, jak k tomu došlo, a uvažuje nad tím, jak by bylo možné nalézt cestu zpět k politice obecného dobra.

První svazek nové řady přináší edici souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy — Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje čtyři desítky přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1920 až 1922.

Učebnicový titul z edice Občanského a společenskovědního základu se zaměřením na politologii, mezinárodní a evropské instituce a vztah člověka k nim. Politologie je velmi starou naukou, jejíž kořeny sahají až do starověkých říší. Význačného rozmachu doznala za středověku a novověku. V 19. a 20. století byly položeny základy moderní politologie, z jejíchž poznatků se čerpá i v současnosti. Politologie se dotýká všech oborů lidské činnosti a také života každého člověka. Posláním první části učebnice je poskytnout základní přehled o problematice politologie a seznámit čtenáře se základními pojmy, skutečnostmi a oblastmi politologie. Témata v učebnici přispívají k vytvoření základní podoby politického povědomí. Druhá část, ”Člověk v mezinárodním prostředí” se zabývá strukturami mezinárodních organizací, evropskou integrací a poznáním Evropské unie a principů na kterých funguje. Neopomíjí ani současná žhavá témata, jako je globalizace, konzumní společnost nebo trvale udržitelný rozvoj. Titul zohledňuje stanovený obsah učiva vycházející z RVP Občanský a společenskovědní základ. Učivo však bude vyhovovat i těm školám, které mají ve vzdělávacím plánu zařazenu výuku práva.

Katalog požadavků ke státní maturitní zkoušce: Člověk a stát. Politologie je velmi starou naukou, jejíž kořeny sahají až do starověkých říší. Význačného rozmachu doznala za středověku a novověku. V 19. a 20. století byly položeny základy moderní politologie, z jejíchž poznatků se čerpá i v současnosti. Politologie se dotýká všech oborů lidské činnosti a také života každého člověka. Posláním první části učebnice je poskytnout základní přehled o problematice politologie a seznámit čtenáře se základními pojmy, skutečnostmi a oblastmi politologie. Témata v učebnici přispívají k vytvoření základní podoby politického povědomí. Druhá část, ”Člověk v mezinárodním prostředí” se zabývá strukturami mezinárodních organizací, evropskou integrací a poznáním Evropské unie a principů na kterých funguje. Neopomíjí ani současná žhavá témata, jako je globalizace, konzumní společnost nebo trvale udržitelný rozvoj. Titul zohledňuje stanovený obsah učiva vycházející z RVP Občanský a společenskovědní základ. Učivo však bude vyhovovat i těm školám, které mají ve vzdělávacím plánu zařazenu výuku práva.

Zapojení německé armády do mezinárodní mise ISAF v letech 2001–2014 představovalo pro německou politiku a veřejnost zlomovou zkušenost a mělo řadu následků, mj. s ohledem na budoucí nasazování armády v zahraničí. Pavel Dvořák ve své bohatě pramenně podložené práci přesvědčivě ukazuje limity a úskalí role Německa jako příkladné mocnosti, která si je vzhledem ke své velikosti a postavení v Evropě i ve světě a s ohledem na spojenecké vztahy vědoma odpovědnosti za bezpečnost a stabilitu světového uspořádání, jakkoli se do ní dostává spíše pod tlakem vnějších okolností než z vlastní iniciativy.

Kniha nabízí komentář k Machiavelliho Vladaři, zřejmě nejznámějšímu dílu politické teorie. Výklad seznamuje čtenáře s hlavními idejemi a koncepty Machiavelliho politického myšlení a jejich historickým, ideovým a literárním kontextem. Machiavelli je vylíčen jako představitel estetické politické teorie, která namísto řeči zdůrazňuje roli smyslového vnímání jako předpokladu existence politického společenství. Kromě toho kniha věnuje pozornost Machiavelliho specifickému pojetí sociálního konfliktu a jeho kritice oligarchie. Studie vychází současně s novým překladem Vladaře.

Machiavelliho Vladař jednou provždy změnil náš způsob uvažování o povaze politiky, ať už na něj nahlížíme z jakýchkoli pozic. Nový český překlad tohoto klasického textu přináší v přítomném svazku také několik do češtiny poprvé převedených kratších textů, které bezprostředně souvisejí s ústředním pojednáním. Doprovodnými texty opatřená a bohatě komentovaná edice zasazuje předkládané spisy do kontextu autorova života a díla, ale i do historického a politického kontextu Evropy přelomu 15. a 16. století a umožňuje komplexnější porozumění Machiavelliho myšlení.

17 textů od účastníků již patnáctého konferenčního ročníku ze 6 zemí (Česko, Chorvatsko, Polsko, Rusko, Slovensko, Srbsko) je rozděleno do tří základních oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura). Jazykově (čeština, chorvatština, polština, ruština, slovenština, srbština) a tematicky různorodé odborné studie postihují různé roviny a projevy vzájemných komplikovaných vztahů mezi Ruskem a slovanským areálem. Publikované příspěvky ukazují, že Rusko působilo na menší národy nejen vojenskou silou a mocenským vlivem, ale i svou kulturou a jazykem, bez nichž si novodobý vývoj slovanských etnik můžeme těžko představit. Východní slovanská říše do společenského a kulturního kontextu vstupovala rovněž ve své mytizované podobě jako prostor, kam ostatní národy opakovaně projektovaly vlastní cíle a plány, a v neposlední řadě se ocitla za vlastními hranicemi i jako početná a aktivní emigrace.

Konzervatismus je na Západě v krizi. Za posledních třicet let se obsahově vyprázdnil a do značné míry se zpronevěřil svým fundamentům. Nechal se kolonizovat liberalismem či přímo libertariánstvím. Mnozí konzervativci přejali liberální pojetí svobody a pod vlivem neoliberalismu z konzervatismu učinili ideologii povyšující ekonomickou efektivitu a globalizaci nade vše. Konzervatismus se stal hlasatelem neomezeného volného trhu, maximalizace efektivity a vypjatého individualismu. Ovládla jej víra, že každé politické rozhodnutí je ekonomické rozhodnutí, že trh vyřeší vše a že posláním konzervatismu je pouze maximalizovat individuální volbu. Jakýkoliv důraz na společnost, společenskou odpovědnost a nemateriální hodnoty byl vysmíván jako levičáctví. Kulturu i morálku, kolem čehož je společnost postavena, konzervativci redukovali na ryze osobní volbu a zájem. Vytvořili tak hodnotové vakuum, které levice s radostí zaplnila. Tato kniha je výzvou k tomu, abychom si uvědomili základní fundamenty konzervatismu a jak je v současných podmínkách uplatnit. Svět se změnil, a konzervatismus se proto musí adaptovat, opustit stará dogmata a nově definovat svou roli pro dnešek.

Reprezentativní vládu mnozí z nás považují bezmála za synonymum demokracie. Francouzský politolog Bernard Manin ve své studii ukazuje, že historicky tvořil princip reprezentace naopak protiváhu k demokracii jakožto vládě shromážděného lidu. Vysvětluje, jak se principy reprezentace vyvíjely v politických zřízeních antických Atén, Říma, italských renesančních republik i moderních států, a jak se proměňovaly formy výběru reprezentantů – mimo jiné věnuje pozornost i dnes téměř zapomenuté volbě losem. Zaměřuje se rovněž na proměny reprezentativní vlády od klasického parlamentarismu po dnešní populismem ovládanou demokracii publika. Maninova práce je cenným zdrojem pro každého, kdo chce lépe porozumět výzvám, jimž demokratické režimy musely čelit a čelí jak v minulosti, tak přítomnosti.

Tomáš G. Masaryk se ve svých činech a dílech vytrvale a poctivě snažil o to, aby společnost byla prodchnuta zásadami humanismu, demokracie a tolerance. Demokracie byla pro něj údělem lidstva. Pokud bychom chtěli Masarykovo politické dědictví shrnout co nejstručněji a zároveň nejvýstižněji, museli bychom o něm říci, že byl filosofem demokracie, mluvčím a vyznavačem demokracie univerzalistické, protože měla obsáhnout nejen politiku, ale celou společenskou skutečnost a v ideové rovině se měla stát druhem jakéhosi nového světového názoru. Tato práce je vůbec první knižní publikací, která přináší ucelenou analýzu Masarykovy teorie demokracie. Obsahuje Masarykovo pojetí demokracie jako humanity, zkoumá jeho pojetí nepolitické politiky. Všímá si také „titanismu“, tedy Masarykově pronikavé analýze a kritice nepřátel demokracie. Masaryk byl nejen teoretikem, ale také praktikem demokracie, proto je věnována pozornost „masarykismu“ Masarykovy republiky, tj. otázce, nakolik demokracie Československé republiky odpovídala Masarykovým teoretickým východiskům.

Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz intervenci ve jménu rozvoje. Postrozvojový diskurz se však neomezuje na kritiku rozvoje, nabízí i příklady z praxe. Ty představují primárně ekologickou alternativu a víru v možnost nekonečného rozvoje ve smyslu ekonomického růstu nahrazují nerůstem. Postrozvojová perspektiva nachází alternativy i na globálním Jihu v konceptech jako Buen vivir nebo Ubuntu a v praxi mexických Zapatistů a mnohých dalších komunit nebo hnutí. Součástí knihy je i kapitola představující diskusi mezi zastánci postrozvoje a jeho kritiky ze strany obhájců rozvojového aparátu.

Monografie analyzuje pozoruhodný vývoj, jímž si v uplynulém století prošly česko-uruguayské vztahy. Prostřednictvím archivních dokumentů a rozsáhlé odborné literatury prezentuje řadu doposud neznámých a překvapivých údajů. Navzdory několika vyhroceným momentům nebyly vztahy mezi oběma zeměmi nikdy přerušeny, což činí relaci ve srovnání s jinými latinskoamerickými zeměmi zcela výjimečnou. Významná byla zejména solidarita, kterou uruguayská vláda projevila Československu v době nacistické okupace. Kniha současně ukazuje, že obě země jsou si navzdory velké geografické vzdálenosti v mnoha ohledech blízké, a i proto jsou vystaveny podobným výzvám. Hlavní ambicí je vyzdvihnout konkrétní oblasti spolupráce, v nichž si Česká republika a Uruguay vydobyly dobrou reputaci a o něž je možné se v budoucnu opřít. Tím by tato kniha chtěla napomoci, aby i v novém století docházelo k úspěšnému rozvoji oboustranných styků. La monografía analiza el notable desarrollo que han tenido las relaciones checo-uruguayas durante el último siglo. A través de documentos archivísticos y una amplia bibliografía, presenta muchos datos hasta ahora desconocidos y sorprendentes. A pesar de haber transitado varios momentos de tensión, las relaciones entre ambos países nunca fueron interrumpidas, lo que resulta algo excepcional, en comparación con otros países latinoamericanos. Un hecho que se considera sumamente significativo fue la solidaridad del gobierno uruguayo con Checoslovaquia durante la ocupación nazi. Al mismo tiempo, el libro muestra que ambos países pueden considerarse cercanos en muchos aspectos e incluso han afrontado desafíos similares, a pesar de su gran distancia geográfica. La principal ambición es destacar áreas específicas de cooperación en las que la República Checa y Uruguay se han ganado una buena reputación y en las que se puede profundizar a futuro. Por lo tanto, el libro quisiera contribuir a una continuidad exitosa en el desarrollo de los vínculos bilaterales en el próximo siglo de relaciones.

Kniha předního amerického politologa je pronikavou analýzou stavu světové politiky po skončení studené války, kdy hnacími silami již nejsou národní státy a ideologie, nýbrž civilizace vymezené náboženskými, právními a kulturními tradicemi. Globální politika bude formována především kulturními rozdíly a pokud propuknou války, budou se týkat celých civilizací. Právě na rozhraní těchto kultur ve ”zlomových liniích” se nacházejí možná ohniska konfliktů, jež mohou přerůst v mezicivilizační střety. Huntington varuje před rozšířením a vystupňováním těchto střetů a zevrubně analyzuje důvody, které k nim vedou: změny mocenské rovnováhy mezi Západem a někdejšími koloniálními oblastmi třetího světa, ekonomický, vojenský i politický růst asijských civilizací, kulturní obrat nezápadních společností k domácím tradicím, demografická exploze a konflikty vyvolané militantností islámu a vzestupem Číny.

Po celé dějiny přicházeli ruští myslitelé, geografové a státníci s vizemi o roli a civilizační příslušnosti své velké země. Zároveň při tom odhalovali neujasněnost geografického i hodnotového rámce ruské státnosti i identity ruské společnosti. Tápání mezi Východem, Západem a různými formami geopolitického svébytnictví se vždy promítalo do praktické zahraniční i vnitřní politiky Ruska. Jaroslav Kurfürst nabízí pečlivý pohled do labyrintu ruského geopolitického myšlení, který umožňuje pochopit jeho politická východiska. Ukazuje, že hybridní válka, kterou Rusko vede proti světu liberální demokracie a institucí Západu, mobilizuje hlubinné motivace a mýty carské i sovětské. Vztah Ruska a Západu je v této mimořádně argumentačně přesvědčivé monografii pojednán jako stálé střetávání se dvou odlišných geopolitických kultur.

Administrativa Ronalda Reagana uvedla v 80. letech do světové politiky (staro)nové téma: vývoj protiraketové obrany. Strategic Defense Initiative (SDI) se stala důležitým mezníkem v americko-sovětských vztazích a svou roli sehrála i na důležitých summitech 80. let. Do iniciativy byly vtaženy i evropské státy, zejména Velká Británie, neboť od svého uvedení obsahovala apel na zapojení spojenců. Monografie Jakuba Čeňka těží z detailního výzkumu amerických vládních dokumentů a přináší důkladný vhled do zákulisí poslední etapy studené války.

Nejnovější kniha intelektuála, filozofa a aktivisty Noama Chomského přináší důkladnou kritickou analýzu současné mezinárodní situace. Autor zkoumá způsob, jakým Spojené státy – navzdory vzestupu Evropy a Asie – stále určují podmínky globálního diskurzu. Světová politická a finanční elita dnes vládne bez omezení demokratickými mechanismy. Vzhledem k tomu, že klimatická změna a šíření jaderných zbraní stále více ohrožují naše přežití, jsou kritické a nesmlouvavé hlasy, jako je hlas Noama Chomského, stále potřebnější. Tvrdě a jasně vyargumentovaná kniha je nepostradatelným průvodcem pro pochopení klíčových střetů a nebezpečí naší doby. „Chomsky is a global phenomenon… He may be the most widely read American voice on foreign policy on the planet.“ The New York Times Book Review „For anyone wanting to find out more about the world we live in... there is one simple answer: read Noam Chomsky.“ New Statesman

Being located between the Black and Caspian seas, Azerbaijan has always been the juncture of Eurasia—with a traditional reputation as a crossroads between the north-south and east-west transport corridors—and the traditional ground for competition between numerous regional and global players, using both soft and hard power. With its vast hydrocarbon energy reserves, Azerbaijan is a country of particular importance in the South Caucasus. The region’s complex geopolitics have immensely influenced Azerbaijan’s foreign policy strategy. With the dissolution of the USSR, Azerbaijan, as a new state with fragile security, found itself in a complicated situation surrounded by regional powers like Iran, Russia, and Turkey. The book is built around several major foreign policy issues faced by the Republic of Azerbaijan since it regained its independence in 1991. These major issues include the conflict with Armenia and related matters, the relationship with the West, as well as the complexities arising from its relationship with Russia and its ties to Muslim countries, such as Iran and Saudi Arabia.

Světově uznávaný teoretik, myslitel a sociální vědec David Harvey, považovaný za jednoho z nejpronikavějších analytiků a kritiků vývoje kapitalismu, se ve své knize Záhada kapitálu zamýšlí nad povahou krizí kapitalistického systému, které tento model společenského uspořádání provázejí od samotného počátku, jakož i nad charakterem systémové krize, kterou svět prochází v těchto letech. Jestliže platí, že kapitalismus si se svými krizemi dosud vždy poradil, zároveň je pravdou, že si to vždy vyžádalo určitou cenu. Kapitalismus navíc nikdy nedokázal vyřešit svůj základní problém, exponenciální akumulaci kapitálu, jen jej vždy odsunul do budoucna a převedl do jiné hospodářské sféry či geografických míst. Totéž platí i dnes. Vzhledem ke globalizaci je ovšem aktuální situace vyostřenější než kdykoli v minulosti a kapitalismus dnešní turbulence přežít nemusí. Klíčovou otázkou je, zda budou ochotny zaplatit vysokou cenu za jeho přežití nebo se účinně vzepřou obrovské skupiny lidí, které mají nést tíži takového řešení - střední a nižší třídy, zastoupené v různých poměrech a žijící různými způsoby v jádrových zemích kapitalismu, na semiperiférii i periférii. Jejich živelný odpor ovšem musí dostat politický výraz, což je při současném úpadku levice velmi obtížné. Má - li se levice opět vzchopit, musí se vyrovnat politickým představitelům kapitálu co do jejich schopnosti působit ve všech sférách aktivity, pružně přecházet z jedné do druhé a přicházet s tvořivými nápady. Analýze těchto jejich schopností, toho, co ” dělá ” kapitál, je věnována značná část knihy. Harveyova Záhada kapitálu je zároveň také hlasitou výzvou k odmítnutí levicového doktrinářství. Profesor David Harvey (nar. roku 1935 v Anglii) patří k těm světově uznávaným sociálním vědcům, jejichž dílo zasahuje do řady oborů. Svým původním zaměřením byl Harvey politickým geografem a antropologem. Od 70. let napsal řadu významných prací o sociologii města a urbanistice. Mimořádný ohlas získala jeho analýza a kritika postmodernismu v knize Situace postmoderny z roku 1990, v níž se na solidním filozofickém základě zkoumá tento jev v rovině kulturní, sociální, ekonomické i politické. Je také autorem významných historickopolitických studií (Nový imperialismus, 2003, Stručné dějiny neoliberalismu, 2005 aj.).

Vladimir Putin o sobě říká, že je věřící a má silný vztah k ruské pravoslavné církvi. Je - li tomu tak, možná se každý večer před usnutím modlí a táže Boha: „ Proč jen jsi na Ukrajině nestvořil nějaké hory? “ Těmito slovy začíná kniha V zajetí geografie, která byla přeložena do několika desítek jazyků a nepřestává budit zájem u široké laické i odborné veřejnosti. Tento brilantní průvodce moderními dějinami na poměrně malé ploše shrnuje to nejdůležitější, co potřebujeme vědět o současném světě. Geografické poměry ovlivnily vývoj celého lidstva a dodnes mají výrazný vliv na rozhodnutí a chování politiků a státníků. Rozhodování těch, kdo stojí v čele sedmi miliard obyvatel této planety, vždycky bylo a bude v nemalé míře určováno řekami, horami, pouštěmi, jezery, oceány a celou řadou dalších geografických a geopolitických faktorů a zákonitostí, jež předurčují naše možnosti - jako to činily od úsvitu věků. Pokud vás zajímá, proč je Putin posedlý Krymem a Ukrajinou, proč byly Spojené státy předurčené stát se světovou velmocí, co stojí za čínskou expanzí nebo proč se Čína nemůže vzdát Tibetu, a jste ochotni se na svět podívat bez předsudků a ideologické předpojatosti, Marshallova kniha je právě pro vás. V deseti kapitolách, věnovaných Rusku, Číně, Spojeným státům, Evropě, Africe, Blízkému východu, Indii a Pákistánu, Japonsku a Koreji, Jižní Americe a Arktidě, z nichž ke každé je přiložena mapa, autor přístupným a přitažlivým způsobem objasňuje v širších souvislostech nejdůležitější okolnosti, které ovlivňují minulost, přítomnost a budoucnost jednotlivých regionů a současných globálních velmocí. Kniha V zajetí geografie je inteligentním úvodem do geopolitiky našeho čím dál složitějšího, chaotičtějšího a provázanějšího světa. Tim Marshall patří k předním odborníkům na problematiku mezinárodního dění, ve kterém se už přes čtvrt století pohybuje jako novinář. Pracoval pro BBC a rozhlasovou stanici LBC/IRN, působil též jako zahraniční redaktor televizní stanice Sky News. Přinášel reportáže ze třiceti zemí a zpravodajsky pokrýval konflikty v Chorvatsku, Bosně, Makedonii, Kosovu, Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Sýrii a Izraeli. Jeho blog Foreign Matters se roku 2010 dostal do užší nominace na Orwellovu cenu. Své články a analýzy publikuje v periodikách, jako je The Times, Sunday Times, Guardian, Independent či Daily Telegraph. Je autorem knih Shadowplay: The Overthrow of Slobodan Milosevic (Stínohra: Svržení Slobodana Miloševiče, v bývalé Jugoslávii se titul stal bestsellerem) a Dirty Northern B*st*rds! and Other Tales from the Terraces: The Story of Britain’s Football Chants („ Špinaví p*rch*nti ze severu ” a jiné historky z ochozů aneb Co se v Británii skanduje na fotbale). Je zakladatelem serveru TheWhatandtheWhy.com. ” Stručně řečeno: jedna z nejlepších knih o geopolitice, jakou si jen můžete představit - když ji čtete, jako by se vám před očima rozjasňovalo. Marshall přistupuje k problémům s chladnou hlavou a jasnou myslí, má až nadpřirozenou schopnost podat širší souvislosti přístupným a uceleným způsobem. Vzhledem ke složitosti dané problematiky je až neskutečné, jak svižně se kniha čte. Nenapadá mě žádná jiná kniha, která by poměry ve světě objasňovala tak skvěle” – Nicholas Lezard, Evening Standard

Kniha Kapitalismus, socialismus a budoucnost kriticky analyzuje oba dva systémy, které zkoumá především z hlediska jejich legitimity. Její autoři ukazují, že byl-li ka¬pitalismus svého času legitimním systémem, dnes to již neplatí. Je totiž stále zřej¬mější, že v současné fázi kapitalismu se místo standardního zisku čím dál více pro¬sazuje princip renty, s níž jsou nutně spojena privilegia úzké skupiny. Pro tuto pri¬vilegovanou elitu je příznačné, že její příjmy jsou neúměrně vysoké oproti ne¬dostatečným příle¬žitostem, které poskytuje druhým a společnosti jako celku, a oproti daním, jež platí a jež se neúprosně přesunuly z nejbohatších na společenskou většinu. Budoucnost je spjata se stále dynamičtějším technickým rozvojem, automatizací a robotizací. Autoři publikace se proto zabývají také otázkou, jakým způsobem nové technologie proměňují současné mocenské vztahy, respektive jak se k nim současné mocenské a příjmové elity staví. Zaobírají se snahami o zneužívání vyspělých technologií k mocenským a represivním účelům, ale také se zamýšlejí nad potenciálem pracovně-úsporných technologií a moderních technologických postupů umož¬ňujících sdílení. Ty sice dosud působí v rámci stávajícího systému, jelikož však mají povahu veřejného statku, stále více logiku současného řádu přerůstají. Povaha těchto technologií je jedním ze znaků svědčících o tom, že nový, od kapitalismu kvalitativně odlišný systém je již dnes „doma mezi námi“, neboť – jak vysvětlují autoři knihy – „Mikeš už přišel“...

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich „kanonizovaných předků“, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, „rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty“.

Stát nás ochrání. Dokud nás nezačne ohrožovat. Když se v roce 2016 stal vítězem amerických prezidentských voleb Donald Trump, spousta Američanů i lidí po celém světě se uklidňovala odolností amerického systému a stabilitou jeho institucí. Do čela světové velmoci se možná dostal narcistní psychopat, demokracie však nestojí na osobnostech, nýbrž na pevném systému vah a protivah, nezávislých úřadů a institucí s dlouhou a váženou tradicí, tradovalo se mezi západními novináři a komentátory. Jako jedna z mála kritizovala tento přístup Masha Gessen — léta strávená v Rusku i psaním o vládě Vladimira Putina jí napovídala, že přerod demokracie v autokracii může být snazší a rychlejší, než by se mohlo zdát. Z jejího eseje „Autocracy: Rules for Survival“ (Autokracie: pravidla přežití) se proto krátce po Trumpově vítězství stal jeden z nejsdílenějších a nejcitovanějších článků. Kniha Přežít autokracii však není pouhým knižním rozpracováním původního eseje či další položkou v dlouhém výčtu Trumpových skandálů a překračování demokratických mantinelů. Gessen zkušenosti s vládou a kroky Donalda Trumpa z posledních čtyř let zasazuje do širšího politického rámce a srovnává je s podobným vývojem v Rusku či orbánovském Maďarsku.

Rozšířené vydání úspěšné sociologické sondy do české společnosti. Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky. Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.

V roce 2014 napsal Francis Fukuyama, že americké instituce jsou v úpadku, protože státu se ve stále větší míře zmocňují mocné zájmové skupiny. O dva roky později se jeho předpověď vyplnila poté, co se k moci dostala řada politických outsiderů, jejichž ekonomický nacionalismus a autoritářské tendence představují hrozbu pro destabilizaci celého mezinárodního pořádku. Tito populističtí nacionalisté usilují o přímé, charismatické spojení s „lidem“, definované obvykle v úzkých identitárních pojmech, jež umožňují lákat lidi, aby se zapojovali do různých zájmových skupin, a současně z nich velké části populace vylučovat. Volání po uznání identity jednotlivce je mistrovský soubor myšlenek, jež jednotícím způsobem vysvětluje mnohé z toho, co se dnes děje ve světové politice. Univerzální uznání rovnosti, které je základem liberální demokracie, bylo stále častěji zpochybňováno užšími podobami uznání založenými na národě, náboženství, sektě, rase, etnicitě či genderu, což vyústilo do protiimigrantského populismu, vlny zpolitizovaného islámu, rozhořčeného „identitárního liberalismu“ univerzitních kampusů a vzniku bílého nacionalismu. Populistický nacionalismus, údajně založený na ekonomické motivaci, ve skutečnosti vyvěrá z požadavku na uznání, a nelze ho proto uspokojit pouze ekonomickými prostředky. Požadavek identity se nedá překonat, identitu musíme vytvářet způsobem, který demokracii spíše podporuje, než podkopává.

Monografie vysvětluje vývoj hospodářské a podnikatelské etiky v České republice v kontextu vývoje této mladé disciplíny v USA a Evropě. První část nabízí zasvěcený pohled na vývoj teoretického poznání a systematické uspořádání hlavních přístupů a konceptů v disciplíně, která dosud nemá sjednocující teorii. Druhá část je zaměřena prakticky. Charakterizuje hlavní nástroje prosazování etiky a představuje poznatky o chování subjektů soukromého i veřejného sektoru z etické perspektivy.

První kniha jednoho z nejdůležitějších textů evropské tradice politické filosofie se zabývá problémem přirozenosti obce a otroctvím. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Ve druhé knize tohoto politicko-filosofického pojednání se jeho autor zabývá kritikou jednotlivých pokusů o uspořádání ideální obce. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Podrobnými, avšak přehledně podanými interpretacemi osmi vybraných kapitol Vladaře svazek umožňuje seznámení s Machiavelliho svébytným politickým myšlením i se současným stavem bádání. Rozbory se věnují ústředním motivům spisu, jako je moc, politická inovace, republikánství, sláva, role rádce, dějiny, fortuna a virtu.

Systematický přehled a výklad athénské demokracie 5. a 4. stol. př. Kr. Kniha je zajímavá pro historiky i politology.

Kniha mapuje způsoby, jakými se psychologická koncepce vývoje subjektivity a emočního zrání, kterou formuloval britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott, rozvíjí a aplikuje v rámci politických teorií. Sílící přesvědčení, že politické teorie není možné oddělit od teorií psychologických či psychoanalytických, se v rámci winnicottovských studií projevuje dvěma různými přístupy. Buď je možné obrátit se k Winnicottovi z kontextu konkrétních politických či sociálních teorií a užívat ho jako opory či inspirace pro zodpovězení otázek formulovaných v těchto rámcích. Nebo je možné pokusit se ze samotné Winnicottovy koncepce domyslet a rozvinout důsledky platné pro oblast sociality a politické teorie. Tato kniha věnuje prostor oběma strategiím. V první části postupně rozvíjí myšlenky Winnicotta až do fáze zcela konkrétních reflexí týkajících se sociálně-politických fenoménů, včetně demokracie, politického prostoru, kulturní zkušenosti a života v institucích. Odkazuje se přitom na texty M. H. Bowkera, A. Buzbyové, J. Elkinse, M. A. Diamonda, J. LeJeuna a D. W. McIvora. V další kapitole se pak kniha věnuje způsobu, jakým Winnicottovu psychologii užívá ve své teorii uznání čelní představitel kritické sociální teorie Axel Honneth. Poslední kapitola představuje přístup současné liberální politické teoretičky Marthy Nussbaumové, která považuje Winnicotta za klíčového autora umožňujícího formulovat politickou psychologii, jež odpovídá liberálnímu politickému režimu.

Průměrná životnost nového důstojníka tankové jednotky v Normandii se v roce 1944 odhadovala na necelé dva týdny. David Render byl čerstvým absolventem vojenské akademie v Sandhurstu, když ho poslali do Francie, aby nastoupil k veteránské tankové jednotce, která už několik let bojovala s „Pouštními krysami“ (7. tanková divize) v severní Africe. Když se pět dní po invazi připojil k eskadroně Sherwood Rangers Yeomanry, boji ostřílení muži, kterým měl velet, nepředpokládali, že by tam vydržel dlouho. Ovšem během následujících týdnů urputných bojů, v nichž se víc než devadesát procent jeho kolegů, tankových velitelů, stalo oběťmi, jeho schopnost vyváznout z nesčetných bojových střetů nezraněný tato očekávání popřela. Díky tomu získal ve své eskadroně přezdívku „Neodvratný pan Render“. David Render vypráví svůj pozoruhodný příběh, zahrnující všechny velké události posledního roku druhé světové války v západní Evropě, od invaze v Normandii až po pád Německa. Je to příběh o přežití, kamarádství a schopnosti obstát a být považován za vůdce v boji.

Hodnotená monografia vzhľadom na svoje kvantitatívne a kvalitatívne parametre, najmä vzhľadom na množstvo nových poznatkov, ktoré prináša, ako aj na spôsob, ako ich predkladá, má charakter vedeckej monografie. Odborná verejnosť, najmä tá časť, ktorá je súčasťou aplikačnej praxe, má na základe oboznámenia sa s jej obsahom šancu posunúť riešenie problémov spojených s využívaním odpočúvania v trestnom konaní o významný diel dopredu. Obsah monografie však vytvára priestor aj pre obohatenie teoretických vedomostí o skúmanom probléme u všetkých tých, ktorí sa ním zaoberajú v akademickej či legislatívnej rovine.

I když všichni občas lžeme a i když si politika vysloužila zvláštní reputaci jako doména nepravd, Pravda v době populismu přináší argument, že odpovědnost vůči pravdě a pravdivosti není možné ani ve sféře politiky odsunout stranou. Nejenže bychom pravdu a pravdivost neměli odsouvat stranou, ale dělat to systematicky není ani možné. Lhát můžeme, ale své zásadní odpovědnosti vůči pravdě a pravdivosti se nemůžeme zbavit. Oba tyto pojmy však mohou být složitější, než bychom si chtěli přiznat. Autorovým argumentem je, že pravdivost není prosté pedantické mluvení pravdy, bez ohledu na důsledky našich sdělení. A zdá se, že sám pojem pravdy je nedefinovatelný a v různých kontextech, kde se jej dovoláváme, se chová různě, politikou počínaje, a etikou, soudy o humoru, nebo každodenním životem konče. Kniha je spojením analýzy těchto témat s pokusem o vysvětlení současné politické změny. Naznačuje, že éra, v níž žijeme, není érou post-pravdy v politice, nýbrž érou demokracie stále hybridnější, jež kombinuje tradiční zastupitelské systémy s rušivým vlivem systémů přímého lidového rozhodování.

Demokratické společnosti (ať nové či etablované) v současnosti procházejí hlubokou krizí. Je téměř nemožné přehlédnout její symptomy od poklesu volební účasti, vzestupu pravicového populismu a plebiscitarismu, občanské nespokojenosti až po úpadek tradičního stranictví. Původ této krize bývá často spatřován v krizi či rozpadu tradičních reprezentativních institucí. Zatímco někteří z tohoto vývoje usuzují na zánik reprezentativní demokracie a oslavují příchod demokracie post-reprezentativní, významná část současné demokratické teorie se naopak (zdánlivě paradoxně) obrací k reprezentaci jako nástroji demokratizace demokracie. Tento pohyb se může zdát překvapivý nejenom pro faktickou krizi reprezentativních institucí, ale i proto, že řada proudů současné demokratické teorie (participační, deliberativní a radikální teorie demokracie) se formovala jako kritika inherentně nedemokratické a elitářské či oligarchické povahy reprezentativní demokracie a jako snaha o její překonání. Příspěvky shromážděné v tomto svazku se snaží zachytit tento intelektuální pohyb a nabídnout nové promyšlení vztahu demokracie a reprezentace jako nástroje jak pro porozumění krize demokracie, tak pro její léčbu.

Je možné liberální politiku obohatit o prvky vycházející z neevropských vyjádření odporu proti nespravedlnosti a utrpení? Pokud ano, tak jak a o které? Není potenciálním řešením politické a do jisté míry i morální krize současnosti právě otevření se podnětům podrobených národů a společností z dob kolonizace? Odpovědi na tyto otázky se snaží nalézt předkládaná publikace.

Publikace jedné z hlavních intelektuálních osobností posledních desetiletí se zabývá postupným utvářením nové role Německa v Evropě a problematickým formováním německé Evropy. Věnuje se ohrožení Evropy a krizi politična. Zkoumá přitom německou politiku úsporných opatření, zastaralost současných národních i evropských ekonomických přístupů a potřebu nové evropské koncepce společnosti a politiky. Klade si otázky, co to znamená požadovat více svobody, více sociální jistoty či více demokracie v Evropě.

Kniha se zaměřuje na dva významné koncepty teorie společnosti: spravedlnost a uznání, především sociální spravedlnost a sociální uznání. Rozebírá jejich význam, jejich vzájemný vztah a jejich společenské, právní a globální aspekty. Ukazuje, že tradiční teorie a praxe zahrnují vážné deficity v oblasti spravedlnosti a uznání a nabízí alternativní přístupy z hlediska kritické teorie společnosti. Kniha analyzuje, jakou zásadní roli hraje uznání v kritické teorii zneuznání Axela Honnetha.

Kniha přibližuje důležité myšlenky a aktivity Martina Luthera Kinga: významné osobnosti hnutí za občanská práva, bojovníka proti rasismu a nositele Nobelovy ceny míru. Přináší také nedávno zveřejněné unikátní fotografie, je určena odborné i širší veřejnosti.

Co jsou úřednické kabinety? Proč a za jakých okolností vznikají? Jsou úřednické kabinety legitimní? Ohrožují ústavnost? Jsou skutečně nestranné a neutrální? Kniha představuje systematický rozbor 53 úřednických kabinetů, které byly ustaveny v Evropě v období 1989–2015, včetně tří českých úřednických vlád (vlády J. Tošovského, J. Fischera a J. Rusnoka). Opírá se o rozsáhlý faktografický základ a vyčerpávající okruh informačních zdrojů a soudobé politologické literatury. Nabízí empiricky podložené vysvětlení mj. toho, proč a za jakých okolností jsou úřednické kabinety jmenovány, proč vznikají výhradně v zemích střední, východní a jižní Evropy, charakterizovaných mimo jiné vyšší mírou korupce, zatímco v zemích západní Evropy se úřednické vlády po roce 1989 nikdy nevyskytly. Součástí knihy je i shrnutí rozsáhlé debaty mezi kritiky a obhájci úřednických vlád. Autor na základě pečlivé argumentace dospívá k závěru, že úřednické vlády mají ve srovnání se stranickými vládami slabší volební legitimitu, nejedná se však o nelegitimní, natož o nedemokratické či neústavní vlády. V obecné rovině se ovšem nejhůře hledají argumenty ve prospěch teze, že úřednické vlády jsou primárně politicky neutrálními sbory expertů, kteří se zasazují o vládnutí ve všeobecném zájmu. Kniha ukazuje, že většina úřednických vlád vznikla a fungovala pod patronací a silným vlivem politických stran. Spíše než jako žádoucí vlády odborníků, které vládnou lépe a kvalitněji ve srovnání s běžnými stranickými vládami, je třeba úřednické vlády chápat jako kabinety ustavované na přechodnou dobu pro překonání akutní politické či ekonomické krize. V tomto světle jsou úřednické vlády nahlíženy jako symptomy hospodářských a politických problémů některých soudobých evropských zemí.

Podle britského Guardianu budeme jednou dvojici knih Původ politického řádu a Politický řád a politický úpadek Francise Fukuyamy vnímat jako životní dílo tohoto amerického politologa. Ve druhé knize s podtitulem ”Od průmyslové revoluce po globalizaci demokracie” sleduje Fukuyama historický vývoj institucí moderního státu a jejich selhávání za období od Francouzské revoluce až po současnost. Páteř knihy tvoří analýzy historie klasických moderních států (Británie, Německo, Francie, USA) z hlediska vývoje jejich institucí, korigovaných mechanismy právního řádu a demokratické odpovědnosti. Z těchto analýz pak vychází rozbor historie politického vývoje dalších zemí různých kontinentů: od zkoumání Řecka a Itálie jako protipólů již zmíněných evropských států přes bizarní vývoj různých zemí Latinské Ameriky, dále vybraných afrických států (zejména Keni, Tanzanie a Nigérie) a nejvýznamnějších východoasijských států (Japonsko, Čína a Indonésie). Autor rovněž analyzuje vývoj a odkaz kolonialismu v Latinské Americe, Africe i Asii a pokouší se vysvětlit, proč se některým regionům dařilo a rozvinuly se rychleji než jiné. Velmi podrobná je studie historie a perspektiv Číny a zejména Spojených států, jež jsou díky důkladné dokumentaci a četným analýzám pro podobné zkoumání jedinečným laboratorním materiálem.

Publikace nabízí řadu konkrétních návodných postupů, příkladů a nástrojů pro důsledné zapojení občanů a aktérů místní kultury do plánovacích, implementačních a hodnotících procesů. Vznikla v roce 2011 pro turecké prostředí za podpory Evropské kulturní nadace a je velice konkrétní v obsahu sdělení. Na jedné straně poskytuje návodnou oporu politikům a pracovníkům místních a regionálních samospráv, na druhé je přehledem metodologicky popsaných nástrojů a postupů, jež klíčoví aktéři v oblasti kultury a umění v souvislosti s participací na tvorbě kulturní politiky po zástupcích místních či regionálních samospráv mohou požadovat či již požadují. Publikace vychází z Agendy 21 pro kulturu, která je referenčním dokumentem Mezinárodního sdružení měst a místních vlád, jež vnímají kulturu jako čtvrtý pilíř udržitelného rozvoje měst a obcí.

Výbor statí profesora Stehlíka, zaměřených na různé aspekty památkové péče sestává z publikací, které vznikaly od šedesátých let až do současnosti. Výběr obsahuje v zásadě tři druhy textů: články orientované na stav památkové péče a její místo ve společnosti, studie přibližující praxi při tvorbě expozic v památkových objektech a články reflektující památkové akce a realizace.

Minogueův Stručný úvod do politiky patří podle kritiky mezi nejzdařilejší práce svého druhu. Autor v něm v krátkých a hutných kapitolách představuje čtenářům základní problémy politické teorie i praxe a současně se snaží přispět k odstranění některých nejběžnějších omylů a nedorozumění s politikou spojených. Kenneth Robert Minogue (1930-2013) byl politický teoretik, emeritní profesor politologie a čestný člen London School of Economics.

Rozum a odvaha jsou podle Petr Fialy dvě klíčové vlastnosti potřebné k tomu, abychom efektivně čelili současným výzvám a krizím Evropy, od chaotické migrace a klesající bezpečnosti občanů až po další směřování Unie po brexitu. Rozum znamená především vidět a interpretovat věci tak, jak jsou. Bez ideologií, naivity a falešného idealismu. Potřebujeme mít ucelenou, jasnou a realistickou koncepci zahraniční politiky, přičemž vždy platí, že čím jednotnější budeme doma, tím silnější budeme navenek. Je nezbytné nahradit současnou nedůslednou, zmatenou a podbízivou zahraniční politiku. Tato kniha nabízí základní soubor principů a hodnot, ze kterých bychom měli při redefinování české národní pozice vycházet. Odvahou se rozumí nejen schopnost poctivě pojmenovat rostoucí problémy Evropy, ale také aktivní a důsledné prosazování jejich řešení a našich zájmů v rámci evropských struktur. Nemůžeme jen pasivně vyčkávat a spoléhat na to, že vše vyřeší jiní a nějak to dopadne.

Učebnice evropské integrace nás provádí celým spektrem témat od počátků a motivů evropské integrace až po její dnešní podobu a nástin možného budoucího vývoje s ohledem na probíhající krizi eurozóny. Od posledního vydání učebnice prošel evropský integrační projekt dvěma testy své stability. Od roku 2008 probíhá krize eurozóny, od roku 2015 se naplno projevují důsledky přílivu uprchlíků a migrantů z Blízkého východu a afrického kontinentu. Na konci června 2016 hlasovali občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu o vystoupení země z Evropské unie – tzv. Brexitu. Obě zmiňované krize včetně rozhodnutí o vystoupení Velké Británie z EU vedly jak k nárůstu euroskepticismu mezi občany EU, tak k nárůstu popularity euroskeptických stran ve volbách do Evropského parlamentu i do parlamentů národních. Učebnice evropské integrace je tak jednou z prvních publikací, která komplexně mapuje reakci EU a členských států na krizi eurozóny, migrační krizi a důsledky vystoupení Británie z EU. Od ostatních publikací tohoto zaměření se publikace liší způsobem, jakým je téma evropské integrace čtenářům představováno. Jednotlivé politiky, instituce, ale i legislativa Evropské unie jsou vysvětleny a přiblíženy na velkém množství konkrétních příkladů, které spolu s jednoduchým jazykem přispívají k čtivosti a pochopitelnosti vysvětlovaných témat. Eurooptimisté, eurorealisté i euroskeptici by svůj názor měli opírat především o dobrou znalost stávajícího systému fungování a spolupráce v rámci Evropské unie. Pouze tak mohou relevantně posoudit současný stav a podílet se na diskusi o budoucí podobě Evropské unie a role ČR v tomto integračním uskupení.

Jak souvisel vznik Malevičovy abstraktní malby s bolševickou revolucí? V čem měla jeho ideologie suprematismu překonat komunismus? Proč George Grosz, německý kulturní bolševik č. 1., usiloval o komunistický převrat v Německu po první světové válce? Byli němečtí dadaisté pravověrnými komunisty? Proč Picasso vstoupil do Komunistické strany Francie a jak to napomohlo jeho závratné kariéře? Jaká byla jeho role v úsilí o bolševizaci poválečné Francie a proč se stal užitečným idiotem Mírového hnutí řízeného Moskvou? Čtivá a intelektuálně provokativní práce zkoumající nepříliš vábné kořeny malířské moderny, o nichž se většinou cudně mlčí. Kniha provádí čtenáře hlavními krizovými momenty evropských dějin 20. století a na příkladech tří významných umělců, čelných představitelů ruského, německého a francouzského moderního malířství, zkoumá levicové utopie a ideologie, kterým propadli a které ovlivňovaly jejich postoje a tvorbu.

Je konzervatismus stále nosný ideový proud, nebo už své hlavní bitvy v globalizované společnosti dávno prohrál? Může nás dnes ještě nějak inspirovat? Autoři v přehledné publikaci shrnují své politicko-filosofické úvahy, které již dlouhou dobu publikují v revui Kontexty a v dalších časopisech a publikacích. Zamýšlejí se nad tím, jak v dnešním světě uchopit konzervativní myšlenkovou tradici, zejména tu anglosaskou, a jak ji lze využít v současné pravicové politice. Svůj přístup definují jako konzervativní realismus, politický styl prosazující realistické odpovědi na hlavní problémy naší doby. Návrat k základním konzervativním hodnotám, postojům a přístupům může pomoci účinně čelit současným ideologickým nešvarům, úpadku české politiky, krizi evropské integrace i novým bezpečnostním rizikům. Je to rozumná, pragmatická odpověď na sílící krizi západních institucí a celkové oslabování Evropy, na rozbujelý multikulturalismus, politiku identit a politickou korektnost, na neúnosně rostoucí byrokracii a všudypřítomný elektronický dohled, na ekologické výzvy a celkové odlidšťování světa.

Silvio Berlusconi, Geert Wilders, Frank Stronach, Viktor Uspaskich, Vít Bárta, Tomio Okamura a Andrej Babiš, to jsou jen některá jména politických podnikatelů, kteří vytvořili vlastní stranu a vstoupili s ní do politiky. Přestože tento fenomén silně ovlivňuje řadu let politický a společenský život v České republice, příliš se o něm neví a nebyl dosud podrobně analyzován. Pro správné porozumění politické situaci, v níž se nyní nacházíme, je to však nezbytné. Tato průlomová práce nabízí zasvěcenou a důkladnou analýzu podnikatelských stran, přičemž důraz je kladen na strany působící dnes či v nedávné minulosti v České republice. Mapuje jejich zrod, vývoj, témata, s nimiž dokázaly oslovit voliče, i to, čím se tito voliči vyznačují. Zvláštní místo v analýze jednotlivých stran má stranická organizace a role lídra-zakladatele v ní. Podle velikosti finančních, mediálních a dalších zdrojů lídra i podle jeho rozhodnutí, zda vytvořit územní struktury a členskou základnu, či ne, nabízí inovativní typologii těchto stran. Zachycuje tak politický fenomén, který dnešní Českou republiku významně ovlivňuje, a zasazuje jej do širších souvislostí proměny současné politiky v západních demokraciích.

Říká se, že když hodíte žábu do vařící vody, pokusí se vyskočit. Pokud vodu postupně zahříváte, žába si toho nevšimne a nakonec se uvaří. Něco podobného se děje v české politice. Veřejnost si má postupně zvyknout na to, že se ohýbá ústava, odpovědné vládnutí se nahrazuje populistickými sny a sliby, nenormální se stává normálním a komunisté jsou zpátky u moci. Nová kniha Petr Fialy komentuje aktuální vývoj v české politice, od postupného rozpadu Sobotkovy vlády až po získání důvěry vlády Andreje Babiše, která se opírá o komunisty. Jako politik a politolog ve svých komentářích přesvědčivě odhaluje záměrné oslabování demokracie a propagandistické uspávání veřejnosti, která má přivyknout na nové mocenské hry prezidenta Zemana a premiéra Babiše, na porušování ústavních pravidel, zvětšující se státní byrokracii, stále menší míru svobody a změnu naší zahraničně politické orientace. Ukazuje programovou a hodnotovou prázdnotu současné vlády a její „manažérská“ selhání. Vyvrací výmluvy, kterými se levice snaží obájit, proč svoji vládu opírá o komunistickou stranu. Není to však kniha negativistická a pouze kritická. Přináší politickou alternativu. Návrat k odpovědné politice, postavené na hodnotách a konkrétním programu. Politice, která občanům nabízí uskutečnění měřitelných cílů. Proti nesplnitelným snům, těkání od tématu k tématu a projídání naší budoucnosti ukazuje cestu, která Českou republiku přivede mezi nejúspěšnější země světa. Je to jediný důstojný politický cíl, který si v roce stého výročí naší moderní státnosti můžeme dát.

Jak zajistit vládní stabilitu? Proč jsou politické strany dnes jiné než v minulosti? Co je videodemokracie? Jak soudci ovlivňují současnou politiku? Upadá význam parlamentů? Co je víceúrovňové vládnutí? K čemu může vést určitý volební systém? Jak nahlížet na země, jejichž vůdcové mají plná ústa demokracie, ale férovost voleb v nich nemá místo? Na tyto otázky – a řadu dalších – odpovídá tato kniha. Odpovědi jsou plodem systematické analýzy a vyhodnocování zkušeností, které provází fungování politiky. Kniha zahrnuje komplexní pohled na moderní politické systémy a nejnovější trendy v jejich vývoji. Hlavním předmětem zájmu autorů je Evropa, nicméně pozornost je ve srovnávací perspektivě věnována i mnoha mimo­evropským zemím. Autoři působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Přehledná a vysoce informativní publikace je určena nejen studentům politologie, evropských studií, žurnalistiky, práv a dalších společenskovědních oborů, ale i širší veřejnosti, novinářům či politikům.

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od roku zázraků 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku – a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř.

Chci vrátit politice smysl! S tímto heslem vstoupil do české politiky profesor Petr Fiala. Jeho cílem není jen obnova Občanské demokratické strany a její návrat mezi rozhodující politické síly v naší zemi. Jde mu o vytrvalý zápas o zachovaní našich svobod, o kvalitu demokracie, o dobré podmínky pro podnikání a volný trh, o omezení byrokracie, která ubijí všechny aktivní lidi. Usiluje o reformu Evropské unie, hájí národní zájmy, brání západní hodnoty a vzdělanost. Součástí tohoto promyšleného a komplexního programu je boj s chaosem, populismem, sociálním inženýrstvím a všemi novými ideologiemi. Rozhovory s Petrem Fialou připravil renomovaný historik profesor Jiří Hanuš na základě dialogů uveřejňovaných v průběhu minulých měsíců na stránkách portálu Pravý břeh. Představují pohled do dílny politika, který reprezentuje novou naději v českém a evropském veřejném prostoru a který svým dílem a činy představuje návrat k étosu Listopadu 1989. Jeho vzdělání, jasná koncepce, osobní přesvědčení a vytrvalost z něj činí lídra české pravice.

Kniha nabízí systematický rozbor českého demokratického režimu po zavedení přímé a všeobecné volby prezidenta v roce 2012. Autoři současný stav konfrontují s různými koncepcemi poloprezidencialismu, přičemž nabízejí vlastní definici a ptají se, zda se Česká republika v posledních letech posunula k poloprezidencialismu, nebo zda zůstává i nadále parlamentním režimem. Zvláštní pozornost je věnována otázce postavení prezidentů v české politice a společnosti se zaměřením na působení prvního přímo a všeobecně zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Autoři docházejí k jednoznačnému závěru, že Česká republika zůstává parlamentním režimem, byť značně deformovaným a špatně fungujícím. Podrobně jsou rozebrány příčiny a následky tohoto stavu. Prezident Zeman v tom všem hraje důležitou a problematickou roli. Co je poloprezidentský režim? Proč je český režim parlamentní, a ne poloprezidentský? V čem spočívají deformace a potíže českého parlamentarismu a proč jsou tak vážné? Jaké postavení mají prezidenti v české politice a společnosti? Jak ovlivnilo zavedení přímé a všeobecné volby prezidenta českou politiku? Jakou roli v tom všem hraje prezident Miloš Zeman?

Významný český politolog reaguje souborem originálních esejů na krizi Evropy a oslabení Západu a výzvy, před kterými stojí naše evropská společnost. Přehledně popisuje také problémy naší zahraniční politiky, které svými vnitřními spory a nekoncepčností způsobuje stávající vláda. Bohužel se tak děje v době, kdy je Evropa, a s ní i Česká republika, ohrožena novým nebezpečím radikálního islámu, a vzhledem k ukrajinské krizi hovoří někteří diplomaté dokonce o malé studené válce. Předseda Občanské demokratické strany a emeritní rektor Masarykovy univerzity nejen čtivě představuje kořeny a kontext našich problémů, ale předkládá i jasné argumenty, proč se česká politická reprezentace musí rychle začít chovat tak, aby Češi měli zahraniční politiku, jakou si zaslouží a potřebují.

Problematika politické secese, respektive oddělení části státu od existujícího státu a vyhlášení nezávislosti, získala jako téma na aktuálnosti v soudobých demokraciích v souvislosti s referendem ve Skotsku a Katalánsku, částečně ale také díky anexi Krymu Ruskem, a etablováním separatistického „projektu“ Novorusko ve východních částech Ukrajiny. Méně frekventovaným mediálním tématem této problematiky je etická dimenze secese. Zatímco v zahraniční odborné literatuře se od konce 80. let 20. století věnuje politické secesi patřičná pozornost, v české politické filozofii byla debata o morální rovině secese doposud opomíjená.

Českou politiku tradičně provází nestabilita koaličních vlád. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 do současnosti se vystřídalo už 11 vládních kabinetů, jejichž průměrná životnost byla necelé dva roky. V evropské srovnávací perspektivě je na tom Česká republika podobně jako Itálie nebo Belgie, které patří k zemím s nejmenší trvalostí vlád

Politika ovlivňuje náš život v malém i velkém, politické dění se každodenně předvádí v médiích, každý z nás se na něm jako občan podílí. Nakolik ale rozumíme obecnějším procesům, které politiku utvářejí? A jak se je snaží popsat a vysvětlit moderní věda? Přehled důležitých teoretických koncepcí politiky vytvořených zejména v posledním půlstoletí umožňuje zorientovat se v základních pojmech a přístupech soudobé empirické politologie a je i vhodným uvedením do dalšího studia jednotlivých autorů a směrů. Behavioralismus, Pluralismus, Obecná teorie systémů, Funkcionalismus, Teorie komunikace, Teorie racionální volby, Teorie her, Teorie koalic, Teorie rozvoje a koncept modernizace, Teorie závislosti: model centrum-periferie, Teorie polyarchie, Teorie konsociační demokracie, Korporativismus, Totalitarismus a jiné nedemokratické režimy, Teorie přechodů.

Regionální politika je téma diskutované na všech úrovních veřejné správy. Na úrovni státu je analyzována situace v kontextu evropské regionální politiky a jsou vytvářeny systémy koncepcí i podpor. Na úrovni vyšších územně správních celků vznikají programy pro podporu rozvoje v daném území, na místní úrovni pak strategické plány pro podporu ekonomického rozvoje. Text je rozdělen do tří základních částí, v nichž je nastíněna charakteristika regionálního rozvoje, základní pojmy, historický vývoj, regionální politiky ve státech EU včetně ČR, nástroje ekonomického rozvoje, inovace a regionální inovační systémy, vybrané formy spolupráce podniků a klastry.

Tématem sedmého ročníku konference Olomoucké debaty mladých právníků byly otázky zahraničních vlivů na vnitrostátní právo. Právní řád České republiky prochází neustálými změnami, od drobných, kterých bývají mnohdy stovky ročně, až po zásadní a rozsáhlé, které nás potkávají jen několikrát za život. Aktuálně jsme svědky komplexní reformy soukromého práva související s přijetím nového občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a dalších předpisů, nedávno proběhlo několik zásadních změn v oblasti trestního práva v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku či zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a i další právní odvětví prochází neustále změnami. Cílem této konference bylo poukázat na to, zda a nakolik jsou minulé, současné či budoucí změny českého a popř. slovenského práva inspirovány zahraničními právními úpravami a zda je tato inspirace vhodná ve vztahu k právnímu systému či tradicím, z nichž vnitrostátní právo vychází, nebo naopak, zda existují limity pro legislativní zahraniční inspirace, zvlášť pokud je právní úprava převzata z kulturně odlišné země. Zahraniční vlivy se nemusí nutně omezovat jen na zahraniční legislativní akty, ale lze je najít také v rozhodovací činnosti soudů či jiných orgánů. Zajímavou problematikou pak může být např. přenos zahraniční judikatorní praxe do českých podmínek. Náš zájem nesměřuje pouze k současným inspiracím, ale snažíme se odkrýt netušené souvislosti mezi uskutečněnými změnami českého práva a jejich zahraničními vzory či najít možné modely hodné následování pro řešení současných problémů, které změnu práva vyžadují. Sborník obsahuje práce z několika právních odvětví. Zastoupeny jsou příspěvky z oblasti finančního, správního, trestního, ústavního, občanského, pracovního a mezinárodního práva a teorie práva.