David Lynch nás v knize Chytání velkých ryb zve do svého zákulisí a tak trochu mimo tento svět. Kniha je směsicí Lynchových vzpomínek na zásadní okamžiky jeho života, které vytahuje na povrch světa nahodile, podobně jako když rybář vytahuje z vody právě ulovené ryby. V knize se tak snoubí s obrovskou upřímností autobiografie, filmařina, filozofie i spiritualita. Můžeme nahlédnout do hlavy tohoto výjimečného a zásadního autora, který se mimo filmování dlouhodobě věnoval transcendentální meditaci. Radost z ní zprostředkovává čtenářům a ukazuje její přínos pro kvalitní a kreativní život. V osmdesáti pěti krátkých vzdušných kapitolách — z nichž mnohé připomínají koán — Lynch popisuje techniky, jimiž si rozšiřuje vědomí a formuje myšlenky. Přitom, tak trochu mimochodem, prozradí několik životopisných a zákulisních informací pro ty čtenáře, které zajímají spíše jeho filmy než jeho podvědomí. Knihu na závěr doplňují dva dosud nepublikované rozhovory o meditaci se členy The Beatles — Paulem McCartneym a Ringo Starrem.

Zlínské ateliéry nejen jako prostředí fantazie, ale i jako místo práce a sociálních vztahů... Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. Ovšem tam, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace a imaginace, ale také manuální práce, koordinace, komunikace či organizace výroby. S jakým vzděláním, dovednostmi a záměry přicházeli adepti animace do kudlovských ateliérů? Jak náročná byla kreslená, loutková nebo plošková animace pro tvůrčí spolupráci? V jakých podmínkách se odehrával pracovní, společenský a rodinný život tvůrců? Jak ovlivnila podmínky v ateliérech tzv. normalizace nebo třeba poptávka televize po animovaných seriálech pro pořad Večerníček? Tato kniha je výsledkem výzkumu ateliérů jako místa tvorby, práce, každodenního života a pracovních i společenských kontaktů.

Cílem knihy je představit českému čtenáři obor filmových studií jako rovnocenného partnera ostatních společenských věd. K tomu má sloužit výběr vzorových textů reprezentujících nejdůležitější současné myšlenkové proudy a osobnosti filmové historiografie. Tyto proudy lze schematicky označit třemi termíny: nová filmová historie, socio-kulturní historie kinematografie a archeologie médií. Vybrané texty se seskupují do pěti skupin s pěti tématy: teorie filmové a mediální historiografie, raná kinematografie, přechod mezi klasickým a postklasickým filmem, filmový zvuk, intermedialita a dějiny médií.

Kniha Viktora Filimonova představuje život a tvorbu režiséra Andreje Arseňjeviče Tarkovského (1932–1986). Jedná se o první komplexní biografii tohoto významného filmového tvůrce vydanou v češtině. Autor podrobně zkoumá Tarkovského rodinné zázemí, rodové kořeny a prochází režisérův život od dětství přes dospívání až k období tvůrčí zralosti. Kniha je založena nejen na bohaté odborné literatuře o Tarkovském a jeho tvorbě, ale také na osobních svědectvích Tarkovského spolupracovníků a jeho nejbližších. Čtenář v ní nalezne vedle režisérova životopisu i historii vzniku jednotlivých filmů, analýzu filmových scénářů a zařazení Tarkovského do kontextu soudobé sovětské a světové kinematografie (Andrej Rublev, Stalker, Zrcadlo, Solaris, ...). Za jeden ze základních a nosných motivů Tarkovského tvorby považuje autor hledání a vytváření domova v realitě tohoto světa i na spirituální rovině. Zároveň čtenáře uvádí do nelehkého a komplikovaného světa, v němž se Tarkovského filmy rodily – do sovětské reality 50.–80. let. Objasňuje i okolnosti režisérovy emigrace na Západ.

Poznali, jak chutná sláva. Byli obdivovaní a hýčkaní. Mohli mít skoro vše, co si přáli. Peníze, popularitu. A pak přišel pád. A zatracení. Davy, které je předtím vynášely téměř až do nebes, byly najednou plné nenávisti. Autentické vzpomínky a otevřená, většinou dosud nepublikovaná svědectví o známých i méně známých aktérech slavné éry Barrandova - Lídy Baarové, Adiny Mandlové, Svatopluka Beneše, Raoula Schránila, Nataši Gollové, Zdeny Sulanové a dalších herců, režiséři, spisovatelů, novinářů. Napadlo by někdy zřejmě vůbec nejkrásnější českou herečku Lídu Baarovou, že jednou skončí v ústavu pro choromyslné a potom ve vězení, nejprve v poválečném Německu, kde jí bachaři, pro své vlastní rozptýlení, budou po několik dnů za sebou vesele oznamovat termín její údajné popravy…? Tušila někdy Adina Mandlová, že výjimečné a nákladné róby, které uměla nosit s graciézností manekýny, vymění jednou za hrubý vězeňský oděv…? A co by asi řekl král komiků Vlasta Burian, kdyby mu někdo v dobách jeho největší popularity řekl, že i on skončí v kriminále a přijde o celý majetek…? A co taková Nataša Gollová, herečka s nebývale intelektuálním zázemím, která osamělá skončí v domově důchodců a do svých posledních dnů nebude moci pochopit, co se to tenkrát vlastně stalo, že se v tak hodných českých lidech najednou objevilo tolik zášti? Ale byli i další… Filmoví a divadelní herci, režiséři, operní pěvci, hudebníci – umělci, kteří se jednoho dne ocitli v situaci, kdy museli čekat, až nad nimi několik lidí, které často ani neznali, vynese verdikt… Budou ještě vůbec někdy moci hrát, zpívat a tvořit? Anebo budou potupně vyhnáni z jeviště, z filmových ateliérů? A co když ještě navíc budou předáni soudu? Někteří opravdu pochybili. Někteří i kolaborovali. Jenomže doba, jak už to tak bývá, semlela i hodně nevinných lidí… „Jaký to byl tenkrát vlastně svět?“ může se dnes leckdo zeptat. Jak to, že v době masového vraždění se ve filmovém klubu Lucerna odehrávaly hvězdné party? Jak to, že v době, kdy u nás mizely do neznáma celé židovské rodiny, Lída Baarová, Adina Mandlová nebo Nataša Gollová a další mohly mít poměr s nacistickými pohlaváry? Jak to, že v době poprav a všeobecného strachu se lidé v biografech z plných plic smáli nad nenáročnými veselohrami? A jak to, že filmoví fandové dokázali v květnových dnech pětačtyřicátého roku doslova lynčovat své bývalé idoly? Jak to, že dokázali dokonce i zabíjet…? Na tyto a podobné otázky se snaží odpovědět kniha Mraky nad Barrandovem.

Kniha je určena všem zájemcům, ať už amatérským nebo profesionálním, kteří se rozhodli pustit do psaní scénáře a nechtějí ”objevovat objevené”. České vydání je doplněno předmluvou Alice Nellis.

Filmový režisér a scenárista Vojtěch Jasný (1925–2019) náleží k legendárním osobnostem čs. filmového zázraku 60. let, jako autor proslul zejména baladickou moravskou kronikou Všichni dobří rodáci (1968). V reakci na sovětskou okupaci odešel roku 1970 do exilu a stal se filmovým kočovníkem západní Evropou a Severní Amerikou. Jeho filmografie čítá přes šedesát titulů, z nichž větší část vznikla v zahraničí. Kniha se zaměřuje právě na exilové období, které představuje specifickou a málo známou etapu: filmový básník domova prošel nesnadnou adaptací na cizí kulturní a produkční prostředí, jež přineslo posun od autorské umělecké kinematografie k zakázkové průmyslové výrobě a rozšířilo jeho profesionální praxi o nové oblasti — televizní a dokumentární film, divadlo a učení na filmových školách. Kniha sleduje autorův dobrodružný život a jeho košaté dílo v příslušných historických a kulturních souvislostech, přičemž vychází z původního archivního výzkumu a pracuje s konceptem vzájemného působení odborné studie a osobního svědectví. Skládá se ze dvou hlavních oddílů: první obsahuje životopisné pojednání rozvinuté případovými studiemi, druhý oddíl tvoří kritická edice Jasného exilových pamětí a dalších děl. Nedílnou součástí je obsáhlá filmografická, fotografická a dokumentační příloha.

Na lovu příšer - Nestvůry z pravěku - Tajemní trpaslíci - Bytosti odjinud - Neviditelní zabijáci - Příliš tajemná mapa - Moravskoslezská mysteria -Humanoidé z And - Města v hlubinách - Varující přízrak - Tajemství Strážce duší. Brožovaná knížka o fantastických záhadách ze světa i z domova s desítkami barevných fotografií na křídě je určena především těm, kteří se s autorovou tvorbou seznamují poprvé a také jako vhodný dárek.

Obraz Afroameričanů v americkém filmu