Málokdo zasáhl do vývoje české poválečné prózy tak významně jako Josef Škvorecký. Jeho románová prvotina Zbabělci vyvolala v roce 1959 ostře negativní ohlasy komunistických kritiků, brzy se však ukázalo, že právě tato kniha zásadně a vlastně navždy změnila socialisticko-realistické pořádky v české literatuře. V šedesátých letech Škvorecký bavil čtenáře detektivkami i humoristickými povídkami, současně však již mohl ze šuplíků vytáhnout některé práce z padesátých let, jež do té doby z bezpečnostních důvodů musel skrývat před zraky veřejnosti. Osu jeho díla totiž tvořily čtivé příběhy „ze současnosti“, oplývající nejen humorem, ironií a sarkasmem, ale také nostalgií, melancholií a existenciální úzkostí a především nemilosrdným a nesocialistickým realismem. První díl životopisné monografie z pera zkušeného literárního historika podrobně sleduje Škvoreckého životní i tvůrčí osudy od prvních literárních pokusů až po odjezd do torontského exilu v roce 1969. Seděli jsme v Port Arturu a Benno řekl: „Tak revoluce se vodkládá na neurčito!“
