Artaudovo hledání alternativ k evropské kulturní tradici jej dovedlo nejprve k římskému císaři Heliogabalovi, „korunovanému anarchistovi“, bezuzdnému prostopášníkovi a uctívači slunečního kultu, poté k mexickým indiánům kmene Tarahumara, jejichž rituály jsou spojeny s požíváním peyotlu a vedou k odkrývání skrytých pramenů poznání, a nakonec k Van Goghovu šílenému víření kosmických sil a jeho střetu se společností, v němž Artaud poznává vlastní osud. Ve svém posledním díle Skoncovat s božím soudem si vyřizuje účty s pokryteckým světem a jeho pečlivě pěstovanými iluzemi v podobě náboženství, umění a vědy. Prorokuje příchod nového vědomí, neboť „skutečnost není dokončena, není ještě vybudována“.