Kniha Kafka. Za menšinovou literaturu, vydaná v roce 1975, je druhým společným textem obou autorů, jakousi odbočkou mezi dvěma velkými spisy. Text vznikal na pozadí konceptů rozvinutých v Anti-Oidipovi, hlavním tématem je však Kafka sám a problémy imanentní jeho dílu. Deleuze o knize říká: „Co mě zajímalo nebo by mělo zajímat, není psychoanalýza nebo psychologie ani lingvistika, ale znakový režim toho kterého autora. To nám začalo být jasné až ve chvíli, kdy do hry vstoupil Félix a kdy jsme napsali knihu o Kafkovi.“ Jak autoři opakovaně zdůrazňují, nejde jim o interpretaci Kafky, ale spíše o sledování pohybů díla a jejich dovedení do důsledků. V tomto směru knize nechybí patos programu a směle ji můžeme nazvat manifestem menšinové literatury.
