Některé nevinnosti světa

Cestovat nalehko jen s báglem, motat se po lese, fotit vážky, potkávat lidi, žít... Kalendář se převalil do pozdních devadesátek, táhne mu na sedmadvacet, na bradě má kokosové mléko, nad hlavou pralesní velikány a před sebou moře. V Indonésii roku 1996 začíná série více i méně divokých cest Dana Bárty. A taky jeho kniha, v níž se vrací na místa, která během téměř třiceti let proměnila jeho svět. Tohle ovšem není autobiografie známého zpěváka, není to cestopis ani vážkařská studie. Anebo klidně od všeho trochu, jak kdo chce. A třeba i ta slavná autofikce to může být. Bárta svým osobitým poeticko-ironickým stylem zachycuje svět, kde je možné kdeco — kde mají náčelníci ruce omotané zlatými řetězy a v nich iPhony, kde vám namíchají povzbuzovák, který vás na mnoho hodin vystřelí z bot, kde je třeba uplatit taxikáře čímkoli, co najdete v kapse, kde se vaří polévka z akvarijních rybiček, kde ještě divoce a svobodně žijí tvorové všech barev, velikostí a tvarů a kde přírodovědci dávají dobrou noc; svět, který je ještě tak nějak podivně nevinný, protože je obyčejný.