Pan Bouda se snaží nezanechat po sobě žádnou stopu (přičemž tato kniha už svou existencí tuto snahu odsuzuje k nezdaru). Není to v dnešní narcistní společnosti vlastně ta největší ctnost? Třicet ”boudovských” příhod výtvarně pojal ilustrátor Mikuláš Sodja. Podařilo se mu vystihnout obyčejnost pana Boudy, nebo spíše jeho neměnnost, což je podstatou jeho osobnosti a jeho příhody, které jsou každá jiná, a přitom všechny neúprosně míří do stejného místa, to dosvědčují. A v tom je ta hlavní charakteristika pana Boudy. Pan Bouda se vyvinout nemůže, protože jakémukoli vývoji vzdoruje svojí podstatou. To ovšem neznamená, že by neměnnost pana Boudy byla statická. Naopak: pod jejím klidným povrchem se v tichosti odehrává strhující děj. Neměnnost pana Boudy se nemění – ale plní se svým vlastním významem.
