Velikán české novinařiny v polistopadových textech Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématy byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy o nich psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury.

Už nejméně tři tisíciletí páchají lidé ze msty, touhy, zloby nebo zoufalství atentáty. Vrahové se neštítili vztáhnout ruku ani na svou rodinu, jako třeba turecký sultán, který nechal pobít svých devatenáct bratrů. Atentátů se dopouštějí dokonce i vlády. Kniha odhaluje fascinující detaily o pachatelích, promyšlené metody zabíjení, ale i nečekané důsledky.