Nikola Tesla (1856–1943), geniální Srb, jeden z nejvýznamnějších vědců a vynálezců všech dob se do dějin se zapsal především svými objevy a vynálezy, jež přímo či nepřímo souvisely s využitím elektrické energie a elektromagnetismu, zejména svým vynálezem indukčního motoru, vícefázového systému střídavého proudu, dálkového ovládání, robotiky a bezdrátové komunikace. Po svém vítězství ve „válce proudů“, kdy ve sporu s Thomasem Edisonem prokázal efektivnost a bezpečnost střídavého proudu, se stal všeobecně uznávaným a ceněným odborníkem. Mezi jeho nejslavnější projekty se řadila laboratoř v Colorado Springs a především Wardenclyffská věž na Long Islandu – financovaná miliardářem J. P. Morganem, jenž však posléze přestal projekt podporovat. Pro Teslu to byla největší životní tragédie – a možná i pro svět, neboť se již nikdo nedozvěděl, co svět v nedokončené stavbě tohoto nepředstavitelně výkonného a tajuplného vysílače ztratil. Autor knihy odhaluje Teslovu skutečnou roli ve vývoji četných vynálezů. Teslovu činnost chronologicky uspořádal a uvedl řadu záležitostí na pravou míru. Jeho práce se stala vzorem pro zkoumání osobnosti Nikoly Tesly nezaujatou formou, založenou na ověřených důkazech.

Není překvapivé, že vliv Carla Schmitta - nacistického právníka a politického teoretika, kterého mnozí komentátoři na pravici i na levici označují za možná vůbec nejpronikavějšího kritika liberalismu – sílí právě v době konce „konce historie“, kdy tolik profesionálních i laických teoretiků hledá či obhajuje alternativy k liberální demokracii. Tento celoživotní, třebaže často skrytě působící prosazovatel „teokratického totalitarismu“ a „skutečné katolické intenzifikace politiky“ je dnes vedle upřímně míněných snah o „demokratičtější“ demokracii důležitým ideologickým zdrojem autoritářských režimů jak Ruska, tak Číny. V neposlední řadě je také myslitelem, který již před sto lety poskytl podrobný návod pro to, co dnes nazýváme autoritářským populismem: opevnit se u moci, zatímco se populista zaklíná právě „demokratičtější demokracií“. Schmittovy zdánlivě neutrální a „pronikavé“ analýzy však nelze ve skutečnosti oddělit od jeho politických cílů. Odmítnout Schmitta však zároveň neznamená, že bychom se museli vzdát snah odstranit z demokracie ty prvky liberalismu, které skutečně nejsou demokratické – jsou to právě ty prvky, které liberalismus – překvapivě – se Schmittem sdílí. Kniha Jana Buráně je reakcí na současnou popularitu Carla Schmitta. Autor tvrdí, že Schmittovy často neutrálně vyhlížející analýzy jsou ve skutečnosti natolik prostoupené jeho zavrženíhodnými normativními cíli, že je nelze využívat způsobem, jenž by nebyl nebezpečný pro demokracii. Pokouší se identifikovat, rozebrat a vyvrátit jednotlivé Schmittovy argumenty, a následně také ukázat, jak jsou využívány levicovým autoritářským populismem či krajně pravicovými ideology putinovského Ruska.

Kniha je určena široké odborné veřejnosti – české i německé. Své čtenáře najde jak mezi historiky, medievalisty a archiváři, tak i mezi lingvisty-germanisty zabývajícími se středověkou němčinou. Kniha obsahuje stručnou biografii české královny Žofie Bavorské, druhé manželky českého a římského krále Václava IV. Lucemburského. Přináší také edici její korespondence s bratry Arnoštem a Vilémem z rodu Wittelsbachů z let 1422–1427. Čtenář v knize najde přepis této korespondence do současné němčiny a češtiny a její lingvistický rozbor.

První z titulů edice Záhady a mystéria vás zavede do dob, které svým významem vybočily z průměrnosti jinak nudného civilizačního vývoje a daly zazářit osobnostem, z nichž se na obloze dějin staly nepřehlédnutelné stálice. Právě výjimeční jedinci tvořili dějiny a stejně tak výjimečné byly i jejich životní osudy. A výjimečné události kolem sebe vždy zanechají spoustu nezodpovězených otazníků. Proslulost některých je značně pochybná, ať už to byl zapomenutý faraón Achnatón, hunský válečník Attila zvaný „bič boží“, milovník gilotin Robspiere či druhé Hitlerovo já Heinrich Himmler. U jiných je sláva kontroverzní, což nepochybně platí například o Jidášovi, císaři Neronovi nebo básníku Puškinovi. I na české půdě najdeme řadu nápadných hvězd: legendární léčitelku a vědmu Kazi, posledního Přemyslovce Václava III, posledního husitu Jana Roháče z Dubé či tklivého houslistu Dalibora z Kozojed. Originální panoptikum historických dob, událostí a víc jak dvaceti výjimečných osobností nejen osvěží vaše školní vědomosti, ale probudí i tichou úctu k trvalé paměti dějin...

Boží mlýny v dějinách. Vůdcové, kteří chtěli změnit svět. Tajemství Mojžíšova původu. Záhadný muž Sokratés. Hannibal — postrach Říma? Lživá zpráva o betlémském vraždění! Prokletý papež Roderigo Borgia. Mučednický osud Ludvíka XVII. Metternich — Lesk a bída politického hráče. Berija — šedá eminence stalinismu? Pochybná sláva a pád Che Guevary.

Druhý díl knihy Vladimíra Lišky vám opět představí neslavné konce některých mocných osobností historie i nedávné minulosti...

Vyprávění spisovatelky seznamuje současníky s touto zajímavou osobou. Podává o Babinském celkový přehled a pokouší se spojit dobové i současné chápání této historické postavy, ať už ve skutečných a doložených příbězích nebo smyšlených, případně Babinskému pouze připisovaných.

Březen 2000: Mnozí lidé ve Velké Británii zatajili dech, když si ráno přečetli palcové titulky novin. Nové zprávy o Robertu Johnu Maudsleym, sériovém vrahovi, který sedí již přes dvacet let v nejpřísnější samovazbě. Touží po lepších vězeňských podmínkách a - těžko věřit - po andulce. Opět procitají vzpomínky na bestiální zločiny muže, který je kvůli své nelidské krutosti srovnáván s Hannibalem Lecterem.

V další ze svých historických sondáží navazuje Vladimír Liška na svou rekonstrukci nejasných otázek okolo nejslavnějšího dějinného mýtu Největší tajemství Ježíše z Nazaretu (22). Svou výpravu do minulosti s podtitulem Odpadlík, disident, intrikán či tvůrce?

Velcí lidé jsou jako meteory, určené spálit zemi - zní slavný výrok Napoleona Bonaparta, jímž se nepochybně mínil sám kvalifikovat. Moc je opojná a ne každý, komu byla v průběhu dějin dána, ji dokázal snést. V této knize, jejíž podtitul zní také „vůdcové, fanatici a oběti“, máte možnost nahlédnout do osudu těch, jimž se moc stala osudnou a jejichž nesmazatelné stopy v lidských dějinách za sebou zanechaly i řadu otazníků. Kde se vzalo Hitlerovo elektrizující charizma a proč pohaslo? Jak se potulný kazatel Rasputin mohl stát vládcem carského Ruska? Skončil Napoleon skutečně ve vyhnanství? Proč je pro nás Cesare Borgia synonymem zla? Jak se stal z historického knížete Vlada Draculy fiktivní ďábel noci? Podobné otázky vyvstávají i u osob z českých dějin, ať je to Jan Želivský, prezident Masaryk nebo prvorepublikový generál Gajda.

Je zaujímavé sledovať dnešnú maďarskú politiku, ale aby sme jej rozumeli, musíme poznať minulosť. A tá je veľmi poučná. Z čoho teda vychádza dnešná maďarská zahraničná politika? Ako sa vyrábala a vyrába propagandistická maďarská história? Aká je napríklad pravda o tzv. svätoštefánskej korune? Aká je pravda o maďarskom genofonde? A čo rozprávky o 1000-ročnom Maďarsku? Maďarské historické mýty či chorobná paranoja? Prečo chcú Maďari zrušiť Benešove dekréty? Aké boli maďarské machinácie proti ČSR? A aké boli a sú proti dnešnej SR od jej vzniku? Kto a prečo falšuje naše slovenské dejiny? Hovoria nám historici pravdu? Aký bol a stále je útlak Slovákov v Maďarsku? O čom teda snívajú maďarskí šovinisti? Čo nás učí história?

Hudobného génia, skladateľa a klavírneho virtuóza Francza Liszta si dlhodobo privlastňujú Maďari i Nemci. Najmä bezškrupulózna maďarská propaganda urobila v minulosti všetko, aby bol ˝Maďarom˝ , a to napriek tomu, že on sa nikdy k Maďarom nehlásil a ani nevedel po maďarsky. Otázka, akého pôvodu bol Liszt, nie je vôbec jednoduchá a ani uzavretá, ako sa nám to snažia nahovoriť maďarskí manipulátori a ich naši domáci prisluhovači a nevedkovia. Je to ako detektívka. Niekto veľmi usilovne a premyslene ničil stopy, aby sme sa nedozvedeli pravdu. S výsledkami najnovšieho bádania v tejto oblasti Vás oboznámi autor dr. Demko, muzikológ a historik, ktorý sa životom a dielom skladateľa zaoberá celé desaťročia.

O životě a díle této výjimečné osobnosti bylo vydáno více než deset tisíc titulů. To nám dává představu, do jaké míry zaměstnáva hudební vědce z oblasti umění či historiky. Autor uvádí neznáma fakta ze života hudebního génia, ktoré dosud nebyly zodpovězeny. Jde hlavně o identitu a slovenský původ Fr. Liszta a ne maďarský. Lisztův politický zápas za práva menšin v Europě byl trnem v oku v maďarském prostředí v němž se pohyboval.

Přenesme se spolu o dva tisíce let zpět, abychom nahlédli do domácnosti římského setníka Appia. Kromě Appia v tomto příběhu potkáme spoustu dalších postav. Například jeho otroka a písaře Tulla, který jej provází na cestě biblickými lokalitami starověké Palestiny, jako jsou Cesarea, Galilea nebo Kafarnaum. Zde se nakonec setkají s židovským Prorokem z Nazareta, díky němuž se jejich příběh protne s příběhem Knihy knih. Kromě zábavné historické fikce nám autor nabízí spoustu dalších poznatků a zajímavých informací o kultuře, životě, vědě a dalších reáliích Ježíšovy doby. GARY M. BURGE (*1952) je americký spisovatel a profesor. Kromě vyučování v americké církvi Willow Creek, přednáší o teologických a historických tématech po celém světě. Napsal také řadu knih na téma Nového Zákona a blízkého východu.

Lexikón osobností mesta Martin prináša životopisné heslá významných i menej známych dejateľov, ktorí sa v Martine narodili, pôsobili alebo umreli a ktorí sa zapísali tvorivým činom do minulosti mesta, do dejín Slovenska a Slovákov a do rozvoja slovenskej národnej kultúry, nášho duchovného, hospodárskeho, politického a spoločenského života. Do takto koncipovaného lexikónu sú zaradené osobnosti s uzavretým životom a dielom od najstarších čias do konca roku 2000 (s ojedinelými presahmi po tomto roku, najmä v rodinných väzbách). Z dejateľov, ktorí v Martine pôsobili, je hranica účinkovania najmenej dva roky, s prihliadnutím na ich činnosť a zástoj v dejinách mesta.

Kdo byl Bedřich ze Schwarzenbergu narozený na samém sklonku 18. století? Syn slavného otce, vítěze nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Voják bojující nejen v rakouské armádě proti revolucím v letech 1848 a 1849, ale také ve francouzském expedičním sboru v Alžírsku, na straně karlistů ve Španělsku a v armádě Sonderbundu ve Švýcarsku. Dobrodruh cestující po Evropě i Orientu. Ale především originální spisovatel, s nímž se mohli setkávat v předbřeznové Vídni návštěvníci významných literárních salónů, k nimž náležel i ten, jež vedla jeho matka Marie Anna ze Schwarzenbergu. Kniha přináší dosud nejrozsáhlejší překlad vybraných částí z jeho již pozapomenutého díla komentujícího převratnou dobu měnící se Evropy. Skeptický pohled přesvědčeného konzervativce není jen dokladem myšlení minulých dob, ale namnoze nám může zaznívat také jako reflexe naší přítomnosti.

Rakouský spisovatel a novinář Leopold von Sacher-Masoch (1836-1895) se narodil do římskokatolické rodiny rakouského státního úředníka v tehdejším haličském Lambergu, dnešním ukrajinském Lvově. Po studiu práv, historie a matematiky ve Štýrském Hradci se vrátil do rodného města, kde se stal profesorem, postupně však exaktní vědy opustil a věnoval se literární dráze. Je autorem řady povídek a románů, z nichž nejvýraznější je rozsáhlá dvoudílná sbírka povídek Das Vermächtnis Kains I, II (1870, 1877, Odkaz Kainův I, II), obsahující i erotickou novelu Venus im Pelz (Venuše v kožichu), jíž se nejvíc proslavil. Splétá v ní témata ženské dominance a sadomasochismu se silně autobiografickými prvky sexuálních fantazií a fetišů. Mezi další jeho díla patří například Falscher Hermelin (1873, Falešný hermelín), Die Messalinen Wiens (1873, Vídeňské mesalíny), Galizische Geschichten (1875, Haličské příběhy), Judengeschichten (1878, Židovské příběhy) nebo Die Schlange im Paradies (1890, Had v ráji).

Poslední 4. svazek Spisů ukazuje, že Zbyněk Havlíček byl obdařen zcela mimořádnou deníkovou citlivostí a to, že tato citlivost prostupovala všemi složkami jeho díla. Zbyněk Havlíček byl po celý život člověkem několikanásobně skrytým, utajeným: o tom, že je básník, se veřejnost dozvěděla až v roce 1966, tři roky před jeho smrtí, svou životní lásku před manželkou Věrou utajil do smrti a o jeho mnohaletém členství v KSČ také věděla jen hrstka lidí — přitom byl autorem té nejodvážnější, výrazově nejtvrdší a nejpůsobivější protistalinistické poezie u nás. Tato kniha tedy představuje ryze osobní deníky, které ukazují autora, pro nějž psaní bylo doslova vším. Psal doslova celý svůj život, psal pořád, ale nepublikoval...

Kniha představuje průřez životního díla francouzské historičky a bohemistky Marie-Élizabeth Ducreux. Výbor textů si klade za cíl umožnit českému čtenáři plně pochopit rozsah badatelských zájmů Marie-Élizabeth Ducreux i způsob a metodu jejího přemýšlení o české historii důsledně zasazené ve středoevropském kontextu, neboť je sice historičkou, která zná příslušné prameny a dobovou literaturu středoevropské provenience hlouběji než mnozí „domácí“ autoři, ale současně jako Francouzka dokáže nahlížet zdejší dějiny „zvenčí“, bez zátěže našich traumat a stereotypů.

Největší československý válečník zrozený v ruských legiích za první velké války respektovaný západními spojenci i nepřáteli vyletěl jako zářivá kometa během sedmi let z balkánského kotle do funkce nejvyššího vojenského generála a pána Sibiře a v nové republice jmenován náčelníkem generálního štábu. Britský král jej pasoval do sněmovny lordů s doživotním titulem Sir, ve Francii se stal rytířem Čestné legie, celkem obdržel na třicet významných řádů a vyznamenání vítězných Dohodových států. Prezident Masaryk osobně neustál jeho světovou popularitu a společně se svým pomocníkem Benešem jej za první republiky nespravedlivě a zákeřně srazili z piedestalu moci a slávy, dokonce jako degradovaný vojín musel opustit milovanou armádu a bez jakéhokoli finančního zabezpečení. Masarykem byl dotlačen jako nevinný občan až ke vzdornému a rozpornému činu, aby se stal vůdcem českého protigermánského fašistického hnutí. Zůstal ale hrdým československým vlastencem, i když v době Mnichova nemohl bojovat za naše přežití. Bohužel až prezident Hácha mu dva dny před 15.březnem 1939 vrátil nespravedlivě odebrané hodnosti. Za protektorátu se zapojil do protiněmeckého boje. Přesto ale jej dokázal po válce prezident Beneš opět dostal ve své pomstychtivosti do vězení jako nepřítele státu. Zemřel jako zcela neznámý občan brzy poté, co byl po dvouleté vyšetřovací vazbě očištěn jako bezúhonný a jeho stopa byla v dějinách národa zavátá do úplného zapomnění. Jmenoval se Radola Gajda a o jeho osudech je tato kniha.

Monografie přibližuje život a veřejné aktivity Friedricha (Fritze) Plachkého, Slezana původem z rodiny německojazyčné inteligence, který se od konce 60. let 19. století do počátku 20. století významně zapsal především do života Hranic, střediska Moravské brány. Profesí advokát, veřejně velmi činorodá osoba a komunální a zemský politik strávil závěr života ve Vídni a z kolektivní paměti společenství jeho někdejšího působiště byl takřka zcela vytěsněn. Autor knihy se proto pokouší jednak o znovuobjevení tohoto (polo)zapomenutého rakouského Němce, jednak o demytizaci jeho osobnosti a vyvážení dosud převládajícího negativního obrazu Plachkého, jak jej úspěšně vytvořili jeho někdejší odpůrci.

Publikace obsahuje charakteristiku životní dráhy, kariéry i vědeckého díla jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století, rodáka z moravské Třeště Josefa Aloise Schumpetera (1883–1950). Věnuje se odkazu vědce, který byl spoluzakladatelem vědních oborů ekonomické sociologie a ekonometrie, poválečným ministrem financí Rakouské republiky, ředitelem vídeňské banky, profesorem ekonomie na univerzitách v ukrajinských Černivcích, v Grazu a Bonnu, jenž svoji kariéru zakončil na Harvardově univerzitě v USA. Zde vychoval pět pozdějších nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, byl předsedou Americké ekonomické společnosti i Světové ekonomické společnosti. Byl autorem teorie inovace a významných prací, věnovaných sociologii kapitalismu i socialismu, dějinám ekonomického myšlení a hospodářských cyklů, na jehož myšlenky navazují i moderní ekonomické směry a školy.

Když Dwight D. Eisenhower získal v roce 1952 nejvyšší počet hlasů v dějinách Spojených států, stal se prezidentem nejmocnější země světa, jež navíc vstupovala do desetiletí prudkého hospodářského rozmachu. Proslulý britský historik Paul Johnson nám v novém životopise velkého vojáka a státníka odhaluje základní zdroje jeho mimořádného úspěchu a srozumitelně přibližuje jeho vývoj od talentovaného štábního důstojníka přes pětihvězdičkového generála až k jedné z vůdčích osobností „amerického století“. Johnson vyzdvihuje jeho rozvahu, smysl pro humor a přirozené velitelské schopnosti. Provází nás jeho dětstvím v prostém prostředí Kansasu, léty studia v prestižním West Pointu a dlouhou cestou k nejvyšším vojenským postům. Jednoznačně odmítá názory některých jeho dřívějších kritiků, kteří ho obviňovali z lenosti a nedostatku vůdcovských schopností. Ukazuje ho jako člověka nedoceněné inteligence, energie a sebekázně. Podrobně se zabývá jeho působením v roli vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v níž Eisenhower prokázal během nejhrozivějšího konfliktu světových dějin své výjimečné strategické přednosti. Johnson jej představuje jako rozeného vůdce, generála i prezidenta a současně vysvětluje příčiny jeho úspěchu, k nimž patřila jeho nezdolná pracovitost, schopnost vyjít s lidmi, umění spolupracovat s médii, nenápadná důslednost a nesmírná inteligence, kterou dovedně skrýval pod maskou „prostého vojáka“. Právě tyto přednosti jej podle Johnsona provedly nejobtížnějšími fázemi dvacátého století: druhou světovou a studenou válkou, obdobím boje za občanská práva a nelehkými lety mccarthismu. Řada Eisenhowerových myšlenek a postojů z doby jeho působení v Bílém domě, především jeho schopnost udržet vyrovnaný rozpočet, šikovné manévrování tváří v tvář opozičnímu kongresu a jeho obavy z přílišné moci vojensko-průmyslového komplexu, inspiruje i současnou politickou reprezentaci.

Kniha detailně mapuje tiskařskou činnost dědečka a tatínka básníka a písničkáře Karla Kryla v Novém Jičíně a Kroměříži. V duchovním prostředí této tiskárny Karel Kryl vyrůstal a knihy zde tištěných autorů utvářely jeho poetiku a obraznost. Podnítila také jeho vztah ke krásným tiskům, kvalitnímu papíru a výtvarné výzdobě knih. Vojtěch Klimt prostudoval v archivech a knihovnách stovky dokumentů, dopisů a jiných archiválií. Výsledkem je svazek, který přináší detailní vhled do mimořádně cenné kulturní práce, kterou Krylovi předkové vykonali. Jeho součástí je obsáhlá obrazová příloha. Kniha vyšla za přispění Nadace Český literární fond.

České národní hnutí bylo již ve své době inspirací a povzbuzením pro obdobné tendence v jiných částech Evropy. Předkládaná kniha podává první souhrnný pohled na významný přínos českého národa pro emancipační procesy Slováků, Maďarů, karpatských Rusínů i Ukrajinců, Lotyšů a Litevců, Kašubů, Lužických Srbů, Finů a Dánů. Na základě archivních pramenů i dobového tisku v něm čeští i zahraniční badatelé ukazují, že Čechy byly symbolem úspěšného národního vzepětí a centrem výměny zkušeností a informací.

V této knize najdete kapitoly: Poslední z Titaniku. Milenec hvězd M. R. Štefánik. Česká stopa Adolfa Eichmanna. Smutek Hugo Haase. Odkud přišel Adolf Hitler? Poslední role Anny Letenské. Šťastný Harry Jelínek. Svědomí válečného vraha. Ztracená závěť Lídy Baarové. A kromě nich dalších šestnáct příběhů o odvaze i zločinu.

Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.

Tato velice uznávaná válečná autobiografie se stala ve Spojených státech i v Japonsku bestsellerem. Historici si ji cení pro její pohled na hladinovou námořní válku v Tichomoří japonskýma očima. Její autor přežil víc než sto bojových plaveb proti Spojencům a v Japonsku se mu říkalo Nepotopitelný kapitán. Kapitán Hara popisuje, jak během druhé světové války velel japonskému torpédoborci ve všech velkých bitvách v Tichém oceánu – v Zátoce císařovny Augusty, v Korálovém moři, při vylodění na Filipínách, u Guadalcanalu, u ostrova Savo a u Midwaye. V srpnu 1943, při plavbě Blackettskou úžinou, zpozoroval ohnivou kouli exploze blízko torpédoborce „Amagiri“ před svým torpédoborcem „Šigure“ a nařídil posádce své lodě, aby vystřelila na potápějící se torpédový člun PT-109, kterému velel poručík John F. Kennedy. Jako kapitán křižníku „Jamagi“ napínavě popisuje, jak sotva přežil jeho potopení spolu s bitevní lodí „Jamato“ při sebevražedné plavbě k útoku na americkou armádu, vyloďující se na Okinawě. Podrobně líčí výcvik pilotů sebevražedných člunů, které měly narážet do spojeneckých lodí, blížících se k Japonsku, a vyhazovat je do vzduchu.

Nejdravější, nejkontroverznější, nezapomenutelná - autobiografie Marii Šarapovové. Maria Šarapovová, jedna z nejdravějších sportovkyň, přináší okouzlující a upřímný příběh o tom, jak se z ničeho stala tenisovou hvězdou, a vypráví i o neustálém boji o to, aby se udržela na vrcholu. V roce 2004 všechny ohromila překvapivým vítězstvím ve Wimbledonu nad dvojnásobnou obhájkyní titulu Serenou Williamsovou, a ze sedmnáctileté Marie Šarapovové se přes noc stala světová senzace. V podstatě z anonymity se vydala na mezinárodní scénu. Zrodila se „Maria mánie“. Šarapovová se stala jménem a tváří rozpoznatelnou po celém světě. Její úspěch byl trvalého rázu: několikrát byla světovou tenisovou jedničkou, vyhrála další čtyři grandslamové turnaje a stala se jednou z nejlépe vydělávajících sportovkyň na světě. A pak - možná na vrcholu kariéry - musela Šarapovová čelit nejtěžší výzvě: během Australian Open v roce 2016 ji Mezinárodní Tenisová Federace obvinila z použití meldonia, zakázané látky, která byla teprve nedávno přidána na seznam. Výsledné pozastavení činnosti jí znemožnilo hrát po dobu patnácti měsíců - což je pro sportovce děsivě dlouhá doba. Média spekulovala, že to pro ni může být konečná. V kariéře Šarapovové ale vždy hrálo klíčovou roli odhodlání a oddanost tvrdé práci. Její příběh nezačíná vítězstvím ve Wimbledonu v roce 2004, ale před mnoha lety, v ruském městečku, kde jako pětiletá, ale s koncentrací dospělé hráčky, začínala hrát na ošuntělých kurtech. Začíná v situaci, kdy její otec, přesvědčen, že z jeho dcery bude jednou hvězda, riskoval všechno, aby je dostal na Floridu, posvátnou zem tenisových akademií. Začíná, když sem oba dorazili s pouhými sedmi sty dolary a uměli jen pár slov anglicky. Šarapovová z tohoto mála vykřesala jednu z nejvýznačnějších sportovních kariér v historii. Poprvé zde slyšíme celý příběh jejími vlastními slovy. Nezastavitelná je nezapomenutelnou ságou o odhodlanosti a štěstěně. Vtahuje nás do klíčových zápasů a osvětluje vztahy, které ji formovaly - s trenéry, nejlepšími přáteli, kamarády a Jurijem, jejím otcem, trenérem, manažerem a nejoddanějším fanouškem, přičemž upřímně a s náklonností popisuje jejich často zkoumaný vztah. Otevřeně píše o svém pozastavení činnosti. Šarapovová se právě vrací na profesionální okruh, ale jedna věc je jasná: její touha vítězit, která ji dohnala z veřejných kurtů v Rusku až na upravené trávníky ve Wimbledonu, se nijak nezmenšila. Nezastavitelná je působivou knihou vzpomínek, která zaujme popisem vůle vítězit - navzdory překážkám a protivenstvím.

Kdo ví, že Fidel Castro vlastnil utajený rajský ostrov, kam se vydával na palubě své soukromé jachty a kde se s oblibou věnoval podmořskému rybolovu? Že si potrpěl na biopotraviny, spal s puškou na dosah ruky, neudělal krok bez svého ochutnávače a dvou dárců krve své krevní skupiny či že se vášnivě zajímal o křížení evropských krav? Kdo ví, že je otcem téměř desítky dětí narozených z pěti svazků, že měl od roku 1961 jednu oficiální manželku a s milenkami se setkával formou jedinečného rituálu? A kdo ví, že pokud jde o politiku, Fidel jako významný vojenský vůdce stál u zrodu všech latinskoamerických gerilových hnutí a spolupracoval dokonce i s baskickou organizací ETA? Juan Reinaldo Sánchez, který měl v letech 1977 až 1994 na starosti Fidelovu bezpečnost, ví o muži přezdívaném „Líder máximo“ vše, počínaje zákulisím války v Angole, kde Kuba bojovala spolu se Sověty, přes Fidelovy podivné styky s Kim Ir-senem nebo Muammarem Kaddáfím až po tajemství obestírající jeho spojenectví s Venezuelou. Po celá ta léta mu Juan sloužil se srdcem bijícím pro revoluci. Až do dne, kdy temná aféra obchodu s drogami vyústila v obvinění jednoho z nejspolehlivějších Fidelových souputníků generála Ochoy, který byl posléze odsouzen k trestu smrti. Juan byl pobouřen procesem, jehož pozadí dobře znal, a z důvodu vnitřní neshody se „šéfem“ se rozhodl požádat o odchod do výslužby. Za svou opovážlivost byl však uvržen do vězení. Tam, v odporně páchnoucí kobce plné švábů, dává sám sobě slib, že odhalí světu Fidelovu odvrácenou tvář. Pětašedesátiletý Juan vypráví dechberoucí příběh svého působení po boku jedné z největších osobností 20. století, na jejíž velikost jako by byl její ostrov příliš malý. První kniha, díky níž nahlédneme do soukromí Fidela Castra.

Paul Johnson má veliký dar: dokáže převyprávět příběhy legendárních osobností ve spojitosti s jejich dílem a dobou tak, že osloví široké spektrum čtenářů – od laické veřejnosti až po takzvané puncované odborníky. Nepočítám se k nim, protože nejsem mozartolog, jen někdo, kdo žije hudbou teoreticky i prakticky a považuje Amadea za zjev, jaký se vyskytne v dějinách kultury jen jednou ne za sto, ale za tisíc let. Přečetl jsem o Mozartovi hodně knih, ale ta Johnsonova vůbec není jen jejich pouhou recyklací, ale dílkem, které čtenáře vzrušuje, povzbuzuje, aby hledal, nalézal, ale hlavně poslouchal Amadeovu hudbu. Johnsonova Mozarta zkrátka a dobře přečtete jedním dechem a přinutí vás vracet se k Amadeovi a jeho hudbě jako k celoživotní vášni.

Paul Johnson patří k nejznámějším a nejoblíbenějším historikům současnosti. Ve svém dalším z dlouhé řady poutavých a poučených životopisů pozoruhodných osobností minulosti se zaměřil na muže, jehož sám považuje za jednoho ze tří nejodpornějších diktátorů historie. Johnson je na rozdíl od Marxe přesvědčen, že historii netvoří masy, nýbrž úzké skupiny lidí a silní jednotlivci, jimž je třeba věnovat obzvláštní pozornost. Svůj stručný, ale vyčerpávající a především čtivě podaný životopis Stalina adresuje všem zájemcům o dějiny, ale zejména mladé generaci, jež zná Hitlera a Mao Ce-tunga, ale o sovětském generalissimovi toho mnoho neví. Přibližuje Stalinovo dětství a mládí, sleduje jeho rychlou cestu do nejvyšších pater komunistické strany a podrobně rozebírá jeho posedlost mocí, za niž zaplatily miliony lidí životem. O Stalinovi jsem psal s nechutí a práce na knize mne hodně bolela, přiznává Paul Johnson v úvodu své zatím poslední biografie. Bral jsem ji jako svou povinnost, ale nakonec mi kromě smutku v duši přinesla i jisté uspokojení.