Druhá křížová výprava z roku 1421 byla jednou z největších vojenských akcí katolické Evropy proti husitům. Navzdory velkolepým přípravám a účasti tisíců bojovníků tažení selhalo. Otázku, proč se tak stalo, si kladli doboví kronikáři i pozdější historikové. Publikace nabízí dosud nejucelenější zpracování okolností a průběhu druhé protihusitské kruciáty, založené na rozsáhlém studiu pramenů včetně dosud neznámých nebo přehlížených textů. Výprava se ukazuje jako mezník v organizaci, propagaci i strategických úvahách o válce proti husitům.

Norský profesor Glenn Diesen předkládá svojí knihou Válka na Ukrajině a eurasijský světový řád fakticky podložený pohled na válku na Ukrajině, který je v příkrém rozporu se vším, co dnes o této válce tvrdí většina západních politiků, úředníků, vojáků, aktivistů a jim poplatných médií. Válka nevypukla nevyprovokovanou ruskou agresí vycházející z Putinovy touhy obnovit Sovětský svaz a vládu nad střední Evropou. Diesen přesvědčivě dokládá, že válku vyprovokovala agresivní politika USA. Washington se dlouhodobě snaží oslabit jakoukoliv mocnost, kterou považuje za hrozbu své globální nadvládě.

První ucelený přehled pozemní výzbroje obou stran současného konfliktu na Ukrajině. Válka, která naplno propukla ruským útokem na Ukrajinu dne 24. února 2022, avšak jejíž skutečný začátek spadá již do roku 2014, je charakteristická používáním mimořádně široké palety zbraňových systémů. Vedle nejmodernějších bojových prostředků východního, západního i domácího původu se zde objevuje mnoho typů více či méně za zenitem. V některých případech jde dokonce o zbraně vysloveně zastaralé, které jinak obvykle vídáme jen v muzeích. Tato kniha je první systematickou pomůckou pro orientaci ve výzbroji pozemních sil Ruska a Ukrajiny v právě probíhajícím konfliktu a ukazuje i hrubý poměr pozemních sil obou nepřátelských armád. Zaměřuje se na tyto druhy bojové techniky a zbraní, přičemž popis každého typu doprovází jeho vyobrazení a základní technická charakteristika: • Hlavní bojové tanky • Dělostřelecká a raketová technika • Bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry a další obrněná vozidla • Ruční zbraně od pistolí až po kulomety a granátomety • Protitankové reaktivní zbraně, zejména protitankové řízené střely a pancéřovky.

Publikace shrnuje výsledky mezioborového výzkumu vybraných válečných lokalit prusko-rakouské války roku 1866 v prostoru východních Čech, které byly zkoumány metodami archeologického výzkumu nedestruktivní i destruktivní povahy. Pro interpretaci získaných poznatků ale bylo nutné ve velké míře přistoupit k interdisciplinaritě, čímž se rozumí i současné vyhodnocení konkrétních historických pramenů a literatury, které s archeologickými tématy úzce souvisejí. Ve všech tematických okruzích studie ale hrála vždy zásadní roli sledovaná bitevní krajina, která dle všech indicií výrazně ovlivnila celkový sled historických událostí v prvních týdnech válečného tažení. Je tedy namístě vě¬novat větší pozornost rekonstrukci její historické podoby z roku 1866 a válečným památkám, které se v ní dochovaly do dnešních dnů.

Elitní 56. stíhací skupina americké 8. letecké armády se pod usilovným a inspirativním velením plukovníka Huberta „Huba“ Zemkeho stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou v Evropě. Skupina létající na P-47 Thunderboltech s červeně nabarvenou přídí zaznamenala víc sestřelů než jakákoliv jiná skupina na tomto bojišti. Samotný její agresivní velitel zaznamenal devatenáct sestřelených německých letounů. Po krátkém pobytu v Sovětském svazu, kde učil sovětské piloty létat s P-40 Curtissy, přijel Zemke v září 1942 do Velké Británie, aby zde převzal 56. stíhací skupinu známou jako Vlčí smečka. Jeho skupina byla určena k doprovodu bombardérů 8. letecké armády, která se na náletech do hloubi Německa střetávala s velkou koncentrací německých stíhaček. Zemke, který se nikdy neucházel o něčí přízeň, byl často ve sporu se svými nadřízenými ohledně nejlepších metod, jak dělat svou práci. Ale letová disciplína a taktika, kterou vyvinul jak pro doprovod bombardérů, tak i pro útoky na pozemní cíle po invazi, z něj udělala vynikajícího lídra. Jeho náročné osobní zásady mu dávaly právo uplatňovat ta stejná přísná měřítka na muže, s nimiž létal. Tyto rysy respektovaného velitele majícího důvěru (i když ne vždy oblíbeného) se opět projevily, když se stal Nejvyšším spojeneckým důstojníkem v zajateckém táboře Stalag Luft I poté, co se jeho letoun rozpadl v bouři a on padl do zajetí. Klasický příběh Huba Zemkeho, mimořádného člověka ve vzduchu i na zemi, bude fascinovat nejen nadšence vojenské historie, ale také ostatní čtenáře.

Kniha Války Anunnaků a lidí, která se chystá posuzovat přítomnost studiem minulosti, ukáže, že dlouho předtím, než lidé válčili s lidmi, mezi sebou válčili bohové, že stejně jako války bohů začaly války lidské. Navíc také ukáže, že války bohů o kontrolu nad Zemí začaly na jejich vlastní planetě. Příběh Anunnaků, kteří sem přišli z Nibiru, je také knihou, která je poseta válkami. Zdroje, sloužící pro rekonstrukci událostí na Zemi i na nebi, zahrnují písemné záznamy očitých svědků – některé z nich jsou skutečnými zprávami diktovanými samotnými bohy. To, že se část příběhu odráží v biblické knize Genesis (1. Kniha Mojžíšova), je obohacujícím bonusem, který má širší důsledky pro věrohodnost Bible. Tato kniha bude podrobnými zprávami o tom, jak se antagonismus, soupeření a ambice mezi bohy vymkly z rukou a před 4000 lety vedly k prvnímu použití jaderných zbraní na Zemi ještě více odhalující – i zneklidňující. Zánik první lidské civilizace byl pak nezamýšlenými důsledky rozpoutané pohromy. Třetí kniha ze Sitchinových „Kronik Země“. Dávno předtím, než člověk válčil s člověkem, bojovali mezi sebou bohové. A tak války člověka vskutku započaly jako války bohů. A války bohů, kteří se chtěli zmocnit naší Země, započaly už předtím na jejich vlastní planetě. Tak se stalo, že první lidská civilizace padla za oběť nukleární zkáze... Jedná se o skutečnost, nikoli fikci, a je potěšující, že vědecké výzkumy, které po prvním vydání této knihy následovaly, potvrdily nejen okolnosti této události, ale také přesné datum, které jsme jí stanovili: 2024 př. Kr.Bude současné 21. století opakovat události z 21. století př. Kr.? Zecharia Sitchin je celosvětově uznávaným autorem a badatelem, jehož knihy nabízí důkazy o tom, že v naší Sluneční soustavě nejsme sami. Je jedním z hrstky učenců, schopných přečíst sumerské klínové tablety, kombinuje archeologii, starověké texty a Bibli s nejnovějšími vědeckými objevy, aby převyprávěl historii a prehistorii lidstva a planety Země.

Kniha je věnována stému výročí Ruské pomocné akce československé vlády. Ta byla bezprecedentní humanitární pomocí ruskému protibolševickému exilu. Díky ní se Československo stalo centrem ruské vědy, myšlení a umění. Jednotlivé kapitoly se zabývají jednak vybranými institucemi vzniklými v rámci Ruské pomocné akce a jednak vybranými osobnostmi, které našly v naší zemi možnost pracovat ve svém oboru. Analyzován je obsah hlavního časopisu ruské exilové diaspory v ČSR Volja Rossii a každodenní život ruských gymnázií na území dnešní České republiky. Dále je pozornost věnována myšlení předního právního vědce a děkana Ruské právnické fakulty Pavla Novgorodceva a vydavatelské činnosti profesora Univerzity Karlovy a literárního historika Jevgenije Ljackého. Představena je též exilová tvorba jednoho z průkopníků psychoanalýzy Nikolaje Osipova a literární kritičky Naděždy Melnikové-Papouškové. Kapitola o filosofovi Ivanu Lapšinovi se zaměřuje na jeho muzikologické práce a pojetí české hudby. Publikaci uzavírá studie o historikovi Antoniji Florovském.

Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila pocit příslušnosti k francouzskému národu. Položila tak základy národního státu, jenž se utvářel až do 19. století.

Velká část světa je obdivuje. U nás se na ně takřka už zapomnělo. Zapomnělo se na stovky Čechoslováků, mužů a žen, kteří v letech 1936–1939 bojovali a umírali ve Španělsku, kde se rozhořela krvavá občanská válka. Válka, v níž po boku vzbouřenců, kteří se pokusili svrhnout legální španělskou vládu Lidové fronty, bojovali i vojáci nacistického Německa a fašistické Itálie. Právě ve Španělsku si Adolf Hitler a Benito Mussolini mohli vyzkoušet, prvně na cizím území, svou připravenost a sílu. Narazili ale na odhodlání tisíců obyčejných Španělů, kteří se postavili na obranu republiky. Pomoci jim přicházeli Francouzi, Belgičané, Jugoslávci, Sověti, Bulhaři, Poláci, Maďaři, Ame-ričané, Kanaďané, protinacističtí Němci, protifašističtí Italové a mnozí další – včetně více než dvou tisíc Čechoslováků. Desítky tisíc lidí z více než 50 zemí světa. Příslušníci mezinárodních brigád. Interbrigadisté. Lidé provázení často až sebevražednou odvahou. Bojovali a umírali. V letech 1936–1939 zahynulo na španělských bojištích 8 000 až 10 000 interbrigadistů. Včetně několika set Čechoslováků. Více než osm desítek let, které od počátku tohoto krvavého konfliktu uplynuly, zaznamenává svět – patrné je to zejména ve Spojených státech amerických, v Polsku, v Rusku, v Izraeli a samozřejmě ve Španělsku – vzrůstající zájem historiků, publicistů, spisovatelů, ale třeba také mnohých politiků o události, jež se tehdy ve Španělsku odehrály. Tuto „fascinaci“, jak píše mexická spisovatelka žijící v Izraeli Tzila Chelminsky, je mož¬né vysvětlit také tím, že španělská občanská válka, která v konečném důsledku stála půl milionu obětí, „přinesla poslední velké probuzení kolektivního evropského povědomí“. Do zápasu za podporu Španělské republiky, jež od 17. července 1936 čelila agresi, a především perfektně vyzbrojenému a vycvičenému nepříteli, se postavily statisíce lidí z celého světa. Nebyli to pouze komunisté, jak se ještě leckde traduje. Byli to lidé různého přesvědčení, různé víry. Mezi nimi nejvýznačnější intelektuálové doby: Ernest Hemingway, Ilja Erenburg, Alexej Tolstoj, John Dos Passos, George Orwell, Paul Robeson, Pablo Casals, Pablo Picasso, Pablo Neruda, Luis Bunuel, André Malraux, Egon Erwin Kisch, Karel Čapek a další. Vlna solidarity, která se zdvihla na podporu španělských republikánů, neměla mít potom už nikdy v Evropě obdoby. A nic na tom nemění skutečnost, že odvaha a obětavost interbrigadistů byla, jak se ukázalo, využívána a často i zneužívána k nejrůznějším politickým cílům. S odstupem mnoha desetiletí se Stanislav Motl vydal do Španělska. Aby hledal stopy dávných bojů. Aby pátral po hrobech, které zavál čas. Aby odkrýval zapomenuté osudy a příběhy. Výsledkem je tato kniha. „K napsání této knihy mě také inspiroval v Čechách poměrně známý člověk, který svého času prohlásil, že lidé, kteří v letech 1936–1939, v čase občanské války ve Španělsku, bojovali a umírali v mezinárodních brigádách, byli ,pouhými Stalinovými pohůnky a žoldáky Kominterny‘. V té chvíli jsem si začal postupně vybavovat všechny ty někdejší interbrigadisty, případně i členy jejich rodin, s nimiž jsem se v uplynulých desetiletích měl možnost potkávat. Opět jsem si oživoval jejich vzpomínky na krvavé boje, jimiž ve Španělsku prošli. Znovu jsem v duchu naslouchal třeba i vzpomínkám na jejich poválečné osudy, včetně vyprávění o kriminálech, do nichž byli někteří z nich po roce 1948 uvrženi. Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí. A již o několik týdnů později jsem směřoval do Španělska. Pátrat, objevovat, natáčet, psát. Pokusit se, přímo na místě, lépe pochopit, jak to tenkrát opravdu bylo. Další cesty následovaly“

Těsně pod vrcholem 3190 metrů vysoké hory ve východním Afghánistánu zuřila před svítáním 4. března 2002 prudká bitva. John Chapman, speciální taktický operátor amerického letectva, a hrstka příslušníků Navy SEAL se proti přesile bojovníků Al-Káidy snažila vystoupat na vrchol v zoufalém pokusu najít ztraceného spolubojovníka. Chapman, který akci velel, utrpěl při prvním útoku zranění. Velitel jeho skupiny Navy SEAL nařídil ústup v přesvědčení, že je mrtvý. Chapman přišel znovu k vědomí osamocený a ze tří stran se k němu blížil nepřítel. John Chapman poté prokázal neuvěřitelnou odvahu, aby nejprve zachránil životy svých týmových kolegů SEAL. S vědomím, že je smrtelně zraněn, se sám střetl s dvacítkou ostřílených bojovníků, aby zachránil životy členů přicházejícího záchranného družstva. Za svou statečnost obdržel posmrtně Medaili cti. Chapman je prvním příslušníkem letectva za posledních padesát let, který dostal vyznamenání vyhrazené největším hrdinům Ameriky. Kniha je také pohledem do zákulisí práce speciálního taktického operátora amerického letectva. Je to nejzdatnější a nejvšestrannější speciální jednotka na světě, jejíž příslušníci musí nejen překonávat schopnosti týmů Navy SEAL a Delta Force, ale musí také jednat s energickou rozhodností a s dokonalou přesností – dokonce i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí. Kniha vychází z očitých svědectví, utajovaných dokumentů, dramatických videozáznamů a obsáhlých rozhovorů s veliteli a přeživšími operace. Je to příběh mimořádné odvahy člověka v bezvýchodné situaci a projevu sounáležitosti, která ho utvářela.

Nové vydání jedinečné a vyčerpávající publikace o historii druhé světové války od nejvlivnějšího britského armádního spisovatele. Liddell Hart je považován za „nejvlivnějšího armádního spisovatele Británie“, byl nejen předním vojenským analytikem, ale také jedinečným historikem a spisovatelem, takže jeho obsáhlé dějiny jsou vynikajícím materiálem, jenž zájemcům o tuto problematiku přináší ucelený pohled na dějiny druhé světové války z hlediska vojenského. Rozsah této práce je ojedinělý. Na necelých tisíci stranách se autorovi podařilo vytvořit vynikající dokument pojednávající o vojenských operacích celé druhé světové války. Velmi přehledně po kapitolách analyzuje situaci na jednotlivých frontách a podává ucelený obraz vojenské problematiky tohoto šestiletého období. Tato obsáhlá práce skvěle analyzuje vojenskou strategii a v neposlední řadě rovněž odhaluje mnohé politické aspekty druhé světové války. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou a 55 podrobnými mapami vojenských operací.

První světová válka je poměrně dávnou historickou událostí, jejíž pamětníci již nežijí. O jejím průběhu bylo napsáno hodně knih, včetně pamětí jejích přímých účastníků. Protože Češi v ní bojovali v řadách poražené rakouské-uherské armády, je pro nás o to zajímavější příběh Československých legií. Legie se formovaly z vojáků přeběhnuvších na stranu protivníka v Rusku, Francii nebo v Itálii. Nejznámější je historie legionářů v Rusku, protože po bolševické revoluci v roce 1917 a uzavření separátního míru Ruska s Německem se zapojili do občanské války na straně „bělogvardějců“. Rudá armáda je spolu s „bílými“ postupně vytlačila na Dálný východ. Z Vladivostoku se pak dostali domů lodí a celá tato odysea trvala až do roku 1920. Také historie čs. legionářů v Rusku je dobře popsaná a zdálo by se, že už k ní není co dodat. Pak ale rodina jednoho českého legionáře objeví autentický rukopisný deník, který nebyl ještě nikdy publikován. Jak se ukázalo, je to čtivý příběh z této doby. Nepřináší sice žádná nová historická fakta, ale je cenný osobním pohledem na tehdejší události. Poměrně překvapivá je autorova informovanost o tehdejších událostech ve světě, které měly vliv na osud legií. Zápisky jsou psány vesměs strohým deníkovým stylem, ale místy se autor rozepisuje a text je stylisticky zajímavý. Pro jeho vydání tak stačily jen skutečně drobné úpravy. Zachovány byly i archaické výrazy a obraty, které zdůrazňují jeho autentičnost. Osudy legionáře Josefa Zimy jsou zajímavým příběhem člověka, který strávil šest let ve světové válce a občanské válce a jako voják prošel velký kus světa. Může být příspěvkem k nastávajícímu 100. výročí začátku první světové války.

Kniha kapitána Wernera je jedním z nejlepších osobních příběhů o nasazení ponorek ve druhé světové válce. Autor byl kapitánem dvou ponorek (U-415 a U-953) a většinu války strávil na moři. Přežíval ji déle než většina jeho méně šťastných kolegů. Ve vlnách moře zahynulo osmdesát procent členů posádek ponorek, zejména když se v posledních letech války stala každá bojová plavba sebevražednou misí. Je to velice osobní a dojemný příběh, protože autor přišel o většinu své rodiny při spojeneckém bombardování města, kde žila. Werner popisuje začátek války, kouzlo ponorek a svou touhu sloužit na nich. Pak líčí své první roky služby nižšího důstojníka na dvou ponorkách během vrcholu bitvy o Atlantik. Autorova odysea začala na jeho první bojové plavbě, kdy se ponorka U-230 zabořila do mořského dna a její posádka strávila šestnáct hodin odlehčováním ponorky a přebíháním z jejího jednoho konce na druhý, aby ji rozhoupala a uvolnila ze dna. Werner dostal svou ponorku jako kapitán až na jaře roku 1944, kdy byla válka pro Němce už ztracená a šest ze sedmi ponorek, které vypluly do bojové akce, se nevrátilo a s nimi většinou i celá posádka. Ponorek nové generace, které Němci zkonstruovali, bylo už příliš málo, aby mohly něco změnit. Pak tvrdě bojoval v posledních měsících války a jen se štěstím se mu podařilo přežít. Zajímavá je jeho snaha získat na ponorku nejnovější vybavení jako šnorchl a radarovou stanici. Ani jedno se mu nepodařilo, protože válečné hospodářství Německa už nebylo v té době schopné tuto techniku dodat. Werner se v Norsku vzdal Britům a ti ho pak předali francouzským úřadům, které se svými zajatci nezacházely zrovna v rukavičkách. Wernerovi se později podařilo uprchnout do Německa. Po válce přesídlil do Spojených států, kde žil na Floridě. Součástí knihy je rozsáhlá fotografická příloha.

Special Boat Service (SBS) byla během druhé světové války poměrně malá jednotka britského námořnictva, jejíž početní stav nikdy nepřekročil 300 mužů. Ale to jí nebránilo působit nepříteli velké škody. Toto malé komando vedlo na středomořském bojišti a v Egejském moři, které po obsazení Řecka a Kréty ovládali Němci, neustálé válečné tažení v podobě zneklidňování protivníka. Vázalo tam nepřátelská vojska, která se tak nemohla přesunout na jiné bojiště. Ke svým cílům se SBS dostávalo v noci s použitím ponorek, malých hladinových plavidel nebo kajaků. Velitelé těchto plavidel, kteří pomáhali členům útočných komand splnit jejich riskantní a tajné mise, se často sami vystavovali nebezpečí. Úspěšnost akcí SBS závisela na spolupráci vášnivě nezávislých Řeků a zejména Kréťanů. Ti všichni se zapojili do úsilí o dosažení společného cíle, kterým bylo vyhnání německých okupantů.

Prosinec 1943: těžce poškozený americký bombardér B-17 se po náletu na Brémy snaží uniknout nad válčícím Německem před protiletadlovou obranou a německými stíhačkami nad Severní moře. Pilotuje ho jedenadvacetiletý poručík Charlie Brown. Polovina osádky je na téhle jejich první misi zraněná nebo mrtvá. Najednou se u ocasu bombardéru objevuje messerschmitt Me 109. Pilotem je německé eso Franz Stiegler a stisknutím spouště může mladou americkou osádku zničit. Následující události se vzpírají všem představám a později se označují za nejneuvěřitelnější střetnutí nepřátel za druhé světové války. Později to, co se mezi nimi odehrálo, zařadila 8. americká letecká armáda do kategorie „přísně tajné“. Byl to čin, o kterém se Franz nemohl vůbec zmínit, jinak by ho postavili před popravčí četu. Na to podivné střetnutí mysleli Charlie i Franz čtyřicet let, dokud nezačali, jako staří muži, po sobě ve světě pátrat. Byla to jejich poslední mise, která mohla navždy změnit jejich životy. Kniha líčí život německých stíhacích pilotů, kteří se až do konce války pokoušeli zastavit bombardování Německa. Nepomohl jim k tomu ani tehdejší nejmodernější letoun, proudový Me 262. Druhou dějovou linkou je příběh osádky onoho amerického bombardéru. Kniha obsahuje rozsáhlou fotografickou přílohu.

James Calvert zahájil svou kariéru v americkém ponorkovém loďstvu ihned po dokončení námořní akademie v Annapolisu. V roce 1943 byl přidělen na útočnou ponorku USS Jack jako námořní poručík a postupně se vypracoval na špičkového operátora zaměřování torpéd. S ponorkou Jack absolvoval v Tichomoří osm bojových plaveb. Její posádka potopila patnáct japonských lodí a na konci války byla devátá nejúspěšnější podle potopené tonáže. Autor věrně, podrobně a napínavě popisuje ponorkové operace v Tichém oceánu proti Japoncům – pronásledování a potápění tankerů, lodí se střelivem a transportních lodí s vojáky. Velitel jednoho konvoje, kterému Jack zkřížil cestu, poslal rádiem zprávu do Tokia, že na něj zaútočila „smečka“ ponorek. Ačkoliv je hlavním tématem knihy vlastní boj s Japonci a jeho taktika, čtenář se z knihy dozví také mnoho zajímavých technických informací o způsobu ovládání tehdejších ponorek. K nim patří také pasáže o řešení problémů s nespolehlivými torpédy, které byly na začátku války hlavní slabinou amerického ponorkového loďstva. Na konci války byl přeložen na ponorku USS Haddo, se kterou absolvoval svou poslední bojovou operaci.

Obyvatelé malých obcí jižně od kanadských hranic, ve vzdáleném severozápadním cípu Spojených států, po 40 let vítali ve svých domech přátelského nevysokého tmavovlasého muže. Přicházel instalovat a opravovat kotle na topení. Jenom velmi málo z nich vědělo, že tenhle tichý a pracovitý topenář je skutečný americký hrdina. Joseph Moser vyrostl na malé farmě ve Ferndale, stát Washington. Ve škole snil o tom, že se stane stíhacím pilotem a bude létat na tehdy nejrychlejším a nejmodernějším stíhacím letounu P-38 Lightning. Svůj sen si splnil, byl vyslán do Evropy, přežil 43 bojových letů a získal několik ocenění za své vynikající schopnosti při střemhlavých náletech – akcích, které se výrazně podílely na spojenecké válečné činnosti před invazí do Evropy i po ní. Ale 13. srpna 1944 se mu na jeho 44. bojovém letu sen zhroutil. Byl sestřelen a život se mu změnil v řadu hrozných zážitků. Málo se ví o tom, že malá skupina spojeneckých pilotů se ocitla v tom nejďábelštějším Hitlerově systému likvidace lidí. Jako „Terrorfliegers“ měli být popraveni. V přecpaných dobytčích vagónech je odvezli do Buchenwaldu, nechvalně známého nacistického koncentračního tábora, kde zemřely desítky tisíc vězňů v důsledku krutého zacházení, lékařských experimentů a hladu. Joeho zachránili jen čtyři dny před připravovanou popravou a dalších šest měsíců strávil v různých zajateckých táborech. V tomto příběhu budete s Joem létat na různé nebezpečné útoky na pozemní cíle a k doprovodům bombardérů. Zažijete s ním náročný a někdy legrační pilotní výcvik, pocit strachu pilotního zelenáče a potom nelidskost příslušníků SS, která byla součástí života v Buchenwaldu. Je to příběh tiché a vyrovnané odvahy v těch nejtěžších chvílích – odvahy, posilované vírou, rodinou a věrností ideálům svobody, které vyznávalo mnoho lidí této velké generace.

Poprvé se obsáhleji píše o jedné z nejdůležitějších bitev války v Afghánistánu. Kniha Kandahárští lvi je zasvěceným vyprávěním z pohledu aktivního velitele speciálních jednotek americké armády, skvělého vojáka, který byl na tomto bojišti nasazen několikrát.

Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Kniha vychází v aktualizovaném a rozšířeném vydání.

Žádná událost americké historie nebyla tak nepochopena jako válka ve Vietnamu. Chybně se o ní informovalo tehdy a chybně na ni nahlížíme i dnes. Zřídkakdy se tak mnoho lidí mýlilo v takovém množství. Důsledky jejich nepochopení nebyly nikdy tak tragické. Richard M. Nixon, prezident USA (1969–1974).

Kniha je určena pro všechny milovníky historie a válečnictví - v jednotlivých kapitolách na názorných obrazových tabulích pojednává o výzbroji, výstroji, způsobu boje a obrany vojsk v 17. století, o životě žoldáků i jejich doprovodu na válečném tažení. Je zvláště vhodná pro všechny zájemce o historické zbraně, historický šerm, módu tehdejší doby a válečné umění při rekonstrukci bitev.