S pádem železné opony začalo i mizení východní Evropy. Její minulost by ale neměla být zapomenuta. Východní Evropa možná nikdy neexistovala. Je to spíše označení území, jemuž Západ moc nerozumí, případně zkratka pro příliš složitou a komplexní minulost. Každý proto z východní Evropy svým způsobem uniká: národy se emancipují, etnika a kultury si píšou své vlastní dějiny, státy se připojují k celkům jako Evropská unie, formují nové regionální identity typu střední Evropa či západní Balkán — a veškeré zbývající rozdíly zahlazuje globalizace. Procházka po Praze, Tallinnu, Moskvě nebo Bukurešti se v současnosti příliš neliší od návštěvy jakékoli jiné světové metropole. A přece — všichni vědí, co to východní Evropa je. Anebo spíš byla. Kniha Sbohem, východní Evropo zachycuje tuto myšlenku, představu i prostor, mapuje splétání mýtů i různých náboženství, mísení pohanů, židů, křesťanů i muslimů, vypráví její překotné i kruté politické dějiny a líčí, jak představa východní Evropy ovlivnila historii i naši současnost.

Po celé dějiny přicházeli ruští myslitelé, geografové a státníci s vizemi o roli a civilizační příslušnosti své velké země. Zároveň při tom odhalovali neujasněnost geografického i hodnotového rámce ruské státnosti i identity ruské společnosti. Tápání mezi Východem, Západem a různými formami geopolitického svébytnictví se vždy promítalo do praktické zahraniční i vnitřní politiky Ruska. Jaroslav Kurfürst nabízí pečlivý pohled do labyrintu ruského geopolitického myšlení, který umožňuje pochopit jeho politická východiska. Ukazuje, že hybridní válka, kterou Rusko vede proti světu liberální demokracie a institucí Západu, mobilizuje hlubinné motivace a mýty carské i sovětské. Vztah Ruska a Západu je v této mimořádně argumentačně přesvědčivé monografii pojednán jako stálé střetávání se dvou odlišných geopolitických kultur.

Během let 1914–1923, tedy od počátku 1. světové války až po vznik novodobého Turecka, došlo na území Osmanské říše ke zničení tří křesťanských civilizací – arménské, asyrské/syrské a řecké. Přibližně 2 miliony osob bylo zavražděno, ostatní museli ze své domoviny odejít, ačkoliv zde žili po dlouhá staletí. Předkládaná antologie přináší ve třech částech věnovaných jednotlivým komunitám na dvě stě padesát očitých svědectví, vzpomínek, zápisků, dokumentů aj., tak jak je vypověděly oběti násilností nebo jejich potomci. Jedná se o vzácný historický materiál, strhující osobní výpovědi o prožitých útrapách a strázních. Respondenti je zaznamenávali nikoliv pro svou slávu, nýbrž s upřímnou snahou, aby k takovým hrůzným činům již v budoucnosti nedocházelo.

Tato monografie představuje první pokus o komplexní analýzu politických, ekonomických a kulturních vztahů mezi oběma zeměmi. Ukazuje konkrétní oblasti spolupráce, v nichž si oba státy vydobyly dobrou reputaci, a na něž je tak možné v budoucnu navázat. Pozornost věnuje úspěchům českých přistěhovalců v Chile, důvodům rostoucí ekonomické výměny posledních let i spolupráci na akademickém a vědeckém poli. Kniha se ale zabývá též limity sblížení a některými kontroverzními otázkami. Nečekaně silné politické a kulturní vazby si oba státy zachovaly dokonce i v období přerušení diplomatických vztahů. Ukázkovým příkladem pouta mezi oběma zeměmi je osobnost Pabla Nerudy, jednoho z největších básníků 20. století. V českém prostředí ale též velmi silně rezonovala jména politiků Salvadora Allendeho a Augusta Pinocheta. To vše dělá česko-chilskou relaci jedinečnou a pozoruhodnou.

Kniha prostřednictvím fotografií uznávaného antropologa Leopolda Pospíšila vypráví příběh o papuánských Kapaucích a výzkumech, které mezi nimi začal uskutečňovat zhruba od poloviny 50. let 20. století. Význam jeho výzkumu lze z hlediska antropologického studia člověka přirovnat k přistání člověka na Měsíci. Nová Guinea totiž byla v době jeho pobytu jedním z posledních míst neprozkoumaných západní civilizací. Lidé tam tisíce let žili takřka v izolaci od pobřežních oblastí jako „poslední svědkové pravěku“. Leopold Pospíšil pořídil unikátní fotodokumentaci, ve které zachytil rychle mizející svět novoguinejské kultury neznající západní vymoženosti. Publikace vychází z osobního fotografického archivu Leopolda Pospíšila a vizuálními prostředky vypráví o všedním životě Kapauků, válkách i autorově bádání. Pospíšilův život by mohl sloužit jako předloha k řadě dobrodružných románů, od osobní účasti v protinacistickém odboji, přes aktivní odpor proti komunistickému režimu, který vedl k jeho nucené emigraci. Tehdy se v Americe živil jako honák krav, následně vystudoval prestižní Yaleovu univerzitu, stal se poradcem amerických prezidentů a uskutečnil výzkum v novoguinejských horách v době, kdy se tam odvážil vydat málokdo.

Moderní dějiny Japonska představují nebývale jasně vymezené období. Na jedné straně začínají ostrým revolučním startem v podobě restaurace Meidži roku 1868, na druhé straně neméně razantně mizí ze scény s koncem válečné apokalypsy roku 1945. Spojení velmi podrobné chronologie s výkladovým slovníkem nabízí kontinuitu narativu spolu s encyklopedickým přehledem klíčových aktérů, událostí a pojmů. Hlavní důraz je položen na politické a hospodářské dějiny, ale zejména chronologie postihuje také důležité události kulturní a společenské. Příručka chce mimo jiné přispět ke sjednocení a standardizaci značně rozkolísaného odborného pojmosloví – v tomto směru má normotvorné ambice.

Encyklopedie věnovaná americkému kontinentu obsahuje hesla popisující všechny současné i minulé státní útvary v Severní i Jižní Americe a také události, které zásadně ovlivnily dějiny regionu, jako např. objevitelské expedice, války, bitvy, povstání a aféry. Přehledová hesla věnovaná současným státům podávají základní informace o obyvatelstvu, hospodářství, zemědělství, historii, teritoriálním vývoji i současné politické situaci. Nechybí ani seznamy prezidentů či jiných vládnoucích státních představitelů. Dále zde čtenář nalezne vysvětlení klíčových pojmů, informace o nejdůležitějších hnutích, smlouvách, organizacích a různých fenoménech typických pro tento region. Druhé vydání obsahuje kromě aktualizovaných a doplněných hesel také nové mapy, zachycující současný stav i historický vývoj.

Jde o jedinečnou knihu pojednávající o historii objevování a poznávání Tibetu z pera autora nejpovolanějšího. Prof.PhDr. Josef Kolmaš, DrSc. je totiž přední český tibetolog, sinolog a průkopník československé tibetologie. V letech 1994-2002 byl ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd ČR, kde založil jedinečnou Tibetskou knihovnu.. Od r. 2003 je emeritním profesorem Masarykovy univerzity v Brně a členem Vědecké rady Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Je též členem International Association for Tibetan Studies a European Association of Chinese Studies. Již přes 30 let publikuje u nás i v zahraničí, tato publikace je zatím poslední z dlouhé řady jeho vědeckých knih, překladů a odborných studií.

Počas celého tisícročia ovplyvňovali maďarsko-slovenské vzťahy rozhodujúcou mierou život, vývoj a doslova existenciu nášho slovenského národa. V dôsledku nedostatočného vzdelávania a naprostej absencii pronárodných médií si to u nás málokto uvedomuje. Bolo a je tak od príchodu tzv. staromaďarských kmeňov do strednej Európy až do dnešných dní. Skoro nik nevníma ani to, že aj od vzniku našej novodobej Slovenskej republiky je maďarský faktor v našej politike až priveľmi silný. Ako sa teda vyvíjali vzájomné vzťahy medzi našimi národmi? Ale najmä - aké boli a sú postoje maďarskej strany voči nášmu národu? Je to pravda, že keby nevznikla v r. 1918 Československá republika, boli by nás Maďari už všetkých pomaďarčili tak, ako sú pomaďarčení Slováci v súčasnom Maďarsku? Však ich ešte pred pár desaťročiami bolo pol milióna. Kde sú dnes? Všetci boli násilne či „dobrovoľne“ asimilovaní. Na druhej strane - ako je to možné, že našim spoluobčanom maďarskej národnosti sa na Slovensku tak dobre darí? V čom boli a sú príčiny tohto vývoja? Kniha plná málo známych i neznámych historických faktov, ale aj základných dokumentov o maďarsko-slovenských vzťahoch od počiatku až do súčasnosti.

Viete, že sme boli okradnutí o 500 rokov našej histórie? Ako je to možné? Prisťahovali sa Slovania do strednej Európy a na Balkán až v niekedy v 6. - 7. storočí, ako tvrdí oficiálna historiografia? A kde sídlili dovtedy, keď podľa historikov „odrazu“ doslova zaplavili obrovskú oblasť Európy od Baltiku až po Jadran, a na západe až po Rýn? Odpoveď, že asi v močaristých oblastiach ukrajinskej Pripjate, je skutočne neuveriteľná! A tieto šíre priestory vraj predtým obývali bojovné kmene „nemeckých“ Germánov. Ako mohli tí zaostalí Slovania vytlačiť z ich sídiel dobre vyzbrojených Germánov? Uskutočnilo sa vôbec také sťahovanie národov v 5. - 6. storočí? Vymenilo sa kompletne obyvateľstvo na ploche asi 2-och miliónov km 2 ? O tom niet v starých prameňoch ani slovíčka! Ako to teda bolo? Skutočne bol prvým vládcom slovanských národov v našich končinách až kráľ Samo počiatkom 7. storočia? A čo bolo predtým? Dnes sa čoraz jasnejšie ukazuje, že takýto model dejín je falošný a skreslený! Predkladáme Vám dôkazy početnej skupiny dejepiscov z 18.- 19. storočia, ako i od bádateľov zo súčasnosti, že ide len o účelové „nemecké klamstvo“ - pangermanizmus, ktoré sa umelo udržuje v historiografii až do dnešných dní. Poctivý výskum ukazuje, že Germáni - údajne „nemeckého“ pôvodu, boli vlastne Slovania. A preto aj prvé storočia letopočtu v našich krajoch nepatria „Nemcom“, ale našim priamym slovanským predkom. Patríme medzi starobylé národy a mali by sme byť hrdí na svoj pôvod a dejiny.

V súčasnosti sme svedkami intenzívneho úsilia falzifikovať históriu Ruka. Pritom ruský národ musel mnohokrát za nesčíselných obetí bojovať za svoju holú existenciu. Táto kniha je vydareným prierezom dejín Ruska od 12. storočia až po rok 1945, kedy národy ZSSR porazili nemeckých interventov. Kniha zachytáva tie najťažšie etapy ruských dejín. Súčasne predstavuje čitateľom vybraných vynikajúcich vojvodcov, akými boli Alexander Nevský, Dimitrij Donský, Minin, Požarovskij, Suvorov, Kutuzov, Nachimov, Brusilov, a aj niektorých veliteľov slávnej Červenej armády. Autori sa neobmedzujú len na vojnové udalosti. Podávajú aj širší rámec vtedajších zahraničných a domácich udalostí a pomerov. Čitateľ sa tak hlbšie zoznámi nielen s vojenskou minulosťou Ruska, ale aj s vtedajším ekonomicko-spoločenským vývojom. Kniha je preto cenným prehľadom minulosti Ruska a pomôže čitateľom lepšie pochopiť nielen vojenský, ale i politický vývoj v minulosti i v súčasnosti.

Na hodinách dejepisu sme sa učili, že starí Slovania sa sem vraj priťahovali odniekaľ z východu niekedy v 6.- 8. storočí. Predtým tu vraj žili Kelti, Germáni a iné neslovanské kmene. Pod ťarchou nových faktov, získaných na základe moderného genetického výskumu, sa táto teória o neskorom príchode Slovanov do Európy dnes rúca ako domček z karát. Všetko nasvedčuje tomu, že predkovia dnešných Slovanov boli autochtónnymi obyvateľmi Európy. Potvrdzujú to nielen rôzne genetické výskumy ale aj lingvistické analýzy. Ako to teda bolo? Pozrime sa na genetické pozadie dnešných Európanov. Ktoré migračné vlny a aké procesy mali na toto zloženie najväčší vplyv? Aký je pôvod starovekých kmeňov Keltov, Germánov ap.? Ako to bolo s tzv. sťahovaním národov? Čo o tom prezrádzajú archaické názvy a toponýmia? Ako sme pokročili s lúštením tzv. neprečitateľných archaických nápisov? Celý rad faktov a indícií svedčí o tom, že Praslovania tu už boli dávno pred údajným historickým príchodom slovanských kmeňov do Európy. Ukazuje sa, že staroslovančina má úplne špeciálne postavenie v rámci tzv. rodiny indoeurópskych jazykov. Poznanie dávnej histórie a predhistórie určite nebude nikdy úplné, ale dnešné poznatky nielen poodhaľujú závoj nevedomosti, ale úplne menia dnešné prevládajúce názory na dejiny starých Slovanov i celej Európy.

Jedným z najväčších omylov starej slovenskej histórie je oficiálny výklad zániku tzv. Veľkej Moravy a kauza kniežaťa Pribinu. Ako k tomu vôbec došlo? Ukazuje sa, že stará nemecká kronika, na ktorú sa všetci odvolávali, nie je pravdivá, ale účelovo zmanipulovaná. Ale našťastie objavili sa aj iné pramene informácií. A tak nastáva čas pre pravdivý výklad našich dejín. Ale naši akademickí historici sa do toho akosi nehrnú. Prečo? Čoho sa obávajú? Priznať pred svojimi žiakmi, občanmi tohto štátu, že to čo doteraz tvrdili a učili nebola pravda? Spadla by im koruna z hlavy? Boja sa, že by to mohlo vyvolať celý rad ďalších nepríjemných otázok? Došlo by k spochybňovaniu aj ich ďalších „nespochybniteľných“ historických tvrdení? Zdá sa totiž, že celá história obdobia tzv. Veľkej Moravy vôbec nie je v poriadku. Niekto nám pred rokmi nanútil nepravdivú históriu a my sa jej slepo a otrocky roky držíme. Že by bol Sv. Metod pochovaný v Čiernych Kľačanoch? Že by dlho a dosiaľ márne hľadaným slávnym Metodovým mestom boli Zlaté Moravce? A žeby najstaršou slovenskou obcou boli Chrášťany? A tých otázok je mnoho, a aj vážnejších. Je toho hodne, čo treba v našom dejepise poopravovať, nad čím rozmýšľať i ďalej bádať. Ako to teda bolo?

Tohto roku si pripomíname 100. výročie vzniku tzv. Trianonskej zmluvy. Žiaľ, na Slovensku žije len málo ľudí, ktorí vedia, že táto zmluva je pre občanov tejto republiky, tohto národa historicky najdôležitejší dokument, bez ktorého by nemohol existovať ani náš dnešný štát. Je nesmierne smutné a súčasne zahanbujúce, že si to obyvatelia Slovenska neuvedomujú. Z tejto nevedomosti nemožno viniť študentov, lebo im to v škole nepovedali. Žiaľ, ani ich rodičov, lebo ani tí to nevedia, ani im to nik nepovedal. Je to zásadná chyba školstva, ale aj médií a našich politikov. Na druhej strane, neexistuje Maďar, nech už žije kdekoľvek na svete, ktorý by nevedel, čo Trianon znamená. Každý rok si celé Maďarsko smútočne a oficiálne pripomína výročie podpísania tejto zmluvy. Maďari sústavne už 100 rokov vykrikujú ako im bolo ublížené, ako boli okradnutí, ako strašne trpia. Je to pravda alebo len úmyselne živená a šírená lož? Ako to v skutočnosti bolo? Čo viedlo k tzv. národnej tragédii Maďarov a rozpadu Uhorska? Boli to šialení a nezodpovední maďarskí politici a krutý národnostný útlak Slovákov. Aké to malo dopady pre nás? Prečo sa s tým Maďari stále nevyrovnali a požadujú revízie hraníc? Čo to pre nás znamenalo a znamená. Hutne a zrozumiteľne podané množstvo historických faktov a argumentov.

Táto objavná a originálna kniha je skutočne výnimočná svojim obsahom a aj poslaním. Prečo? Hlavným prínosom knihy je úplne nový pohľad na našu históriu. Ide o unikátny objav, ktorý zásadným spôsobom mení históriu nášho národa i bývalého Uhorska. Autor po mnohoročnom skúmaní historických prameňov a ich konfrontácie s výsledkami najmodernejších genetických analýz objasnil „tajomný pôvod Uhrov“. Tento svoj objav predkladá čitateľom so širokým a bohatým dôkazovým materiálom. Na základe výsledkov bádania genetiky, toponymie, lingvistiky, ale aj samotných historický ch zdrojov dokladá, že Uhri neprišli spoza Uralu, ale boli trvalými obyvateľmi európskeho rozvodia. A práve z týchto oblastí podnikali vojenské výpravy všetkými smermi, a to či už ako Huni, Germáni alebo Venetti. Autor jednoznačne dokazuje, že takzvané „veľké Maďarsko“, ako ani „starí Maďari“ fakticky nikdy neexistovali. Jestvovalo len slovanské Uhorsko, ktoré bolo európskou veľmocou a ktoré rozložili a svojou nerozumnou a agresívnou jazykovou politikou práve Maďari rozkúskovali a v konečnom dôsledku aj zničili.

Pravdivé dejiny Uhorska – nie také, aké nám ich predstavujú maďarskí historici a naši slovenskí renegáti. Smutné a prekvapivé fakty o minulosti našej spoločnej uhorskej vlasti. Nebudete ľutovať. Maďarskí historici maďarskú minulosť vždy prifarbovali a prifarbujú ju aj dnes, a je smutné, že aj naši historici tieto rozprávky stále preberajú. Mnohé udalosti sa stali totiž úplne inak ako to uvádza oficiálna história. Už samotnú situácia v strednej Európe pred príchodom ugorských kmeňov bola úplne iná, ako to píšu maďarskí historici. Aj vznik štátu, aj podiel našich predkov na jeho vzniku je zamlčovaný alebo prekrúcaný, ani žiaden kráľ Štefan by nežil bez našej pomoci. Aj so svätoštefánskou korunou to bolo všetko inak. Úplne podrobne sa dozviete celý príbeh. A aj aké mal pokračovanie.

Zdá sa, akoby neovládateľnú chuť vraždiť bezbranných nevinných civilistov mali Maďari v krvi. To, o čom budete čítať, to sú hrdinské činy skutočných Maďarov, tých najlepších ˝vlastencov˝ voči svojim vlastným spoluobčanom. Ako si inak totiž možno vysvetliť beštiálne činy tých Maďarov, ktorí o sebe vyhlasujú, že sú elitou maďarského národa. Ide o beštiálne činy maďarských dôstojníkov a šľachty voči príslušníkom vlastného národa. Určite sa dozviete viac o hrôzostrašnej kapitole z dejín susedného Maďarska, ktorú zvyknú nazývať dobou ˝bieleho teroru˝. Je to priam pohoršujúce, ako malo sa píše o tomto terore, ako sa minimalizujú tieto maďarské zločiny. Dnešná propaganda stále pripomína údajné strašné ˝komunistické zločiny˝, ale dôsledne mlčí o bielom maďarskom terore. Krvilačné prejavy z rokov 1919-1920, ktoré sú popísané v tejto publikácii, sa opäť prejavili počas 2. svetovej vojny a počas kontrarevolúcie v r. 1956. Kde je záruka, že sa neprejavia opäť?

Je hrubým omylom si myslieť, že cudzí historici napísali o Slovákoch vždy pravdu. A tak naše dejiny písané ˝cudzím perom˝ sú často nielen skreslené, ale aj úmyselne sfalšované a to tak, ako to vyhovovalo pisateľom a ich chlebodarcom.

Najstaršie dejiny väčšiny etník sa utápajú v temnotách staroveku či stredoveku a negramotnosti a preto si ich ˝moderné˝ národy aspoň dodatočne rady ˝dopisujú˝ rozličnými ˝historickými˝ mýtmi a legendami. Veľmi rady to robia hlavne tie národy, ktoré dnes sídlia na územiach uchvátených od autochtónnych etník, pretože potrebujú sebe i svetu aspoň dodatočne zdôvodniť svoju prítomnosť na tomto uchvátenom cudzom priestore. A osobitne radi to robia Maďari, zrejme s neprekonateľným nutkaním a s vedomím, že sú vlastne v strednej Európe posledným pozostatkom po sérii vpádov aziatských kočovných kmeňov: Huni - Avari - Maďari, keďže ďalšie nomádske etniká: Chazari - Pečenehovia - Sikuli - Kumáni - Polovci sa v 13. a 14. storočí rozplynuli v maďarskom národe, vznikajúcom v tom období na dunajsko-tiskej nížine Karpatskej kotliny...

Maďari a revízia hraníc, Kto nástojí na revízii hraníc, Cieľ revízie, Medzinárodný význam Slovenska, Non possumus!, Príprava Trianonu, Viera v lepšiu slovenskú budúcnosť, Obnovená Veľkomoravská ríša

Moderní atlas přináší ucelený pohled na první světovou válku. Více než 80 map, plánů a infografik vám pomůže získat představu, jakým způsobem se během války proměňoval poměr sil a jak probíhaly boje na jednotlivých frontách. Atlas uvádí konkrétní střety do širších souvislostí a vysvětluje příčiny i dopady konfliktu, který změnil svět.

Historický atlas popisuje vznik, vývoj a zánik civilizací předkolumbovské Ameriky, vše doplňuje mapami a infografikou. Americký kontinent je kolébkou výjimečných kultur. Kniha popisuje dobu, kdy jej obývali Mayové, Aztékové, Inkové a mnoho dalších etnik. Nechte se okouzlit krásou dávných civilizací a vydejte se za objevováním zaniklých světů.

Atlas podává ucelený obraz převratných změn, kterými evropské státy procházely od 16. do 18. století. Zachycuje četné válečné konflikty, složité mezinárodní vztahy, ale i ekonomický vývoj a proměny v oblasti vědy a umění. Podrobně popisuje, jak Evropa vstoupila do epochy moderních dějin.

Tento historický atlas přibližuje fascinující dějiny Středomoří od starověku po dnešek. Je zde zachycena jeho bohatá minulost, kterou tvořili Féničané, Řekové, Římané, Arabové, křižáci či osmanští Turci. Atlas se pokouší jednotlivé události přehledně podat a prostřednictvím více než 90 map, plánků a dokumentů je zasadit do širšího kontextu.

Spojené státy jsou po všech stránkách zemí superlativů (a superhrdinů). Ale jako každá jiná země, i USA mají svoje problémy. Kniha pomůže pochopit příčiny nevídané rozpolcenosti americké společnosti a odhalí silné a slabé stránky největší světové velmoci. Jak si dnes Američané plní svůj americký sen? Dočtete se například: Jaké hodnoty utvářely a stále utvářejí americký národ? Jak se Američanům žije americký způsob života a jak vypadá americká společnost v 21. století? Kde se koncentruje politická i ekonomická moc a které regiony stojí stranou? V čem spočívá síla Spojených států a jaké je postavení USA v současném multipolárním světě? Atlas je členěn do 4 částí: Zrod a vzestup jednoho národa: od předkolumbovské Ameriky po nezávislost, vznik kontinentální říše, země imigrantů, metropolizace. Paradoxy moci: liberalismus a globalizace, řízená imigrace, znalostní ekonomika: inovace u moci, hlad po energiích a jejich zdroje. Americký způsob života a jeho stinné stránky: sen o vlastním domě, automobilový závod, chudoba a nerovnost, etnické menšiny a segregace, náboženství, nemocná demokracie. Věří svět stále v americký sen?: kultura po americku, oslabená obchodní supervelmoc, americká diplomacie podle Donalda Trumpa, migrace a vztahy s Mexikem. Tento atlas čtenáři nechce vnucovat jasně vyhraněný názor, ale spíše mu předložit dostatek faktů, na základě kterých si bude moct vytvořit vlastní úsudek. Přístupy moderní geografie umožňují vyhnout se přílišnému zobecňování a zpochybnit mnohá obecně zastávaná klišé a ideologicky motivované soudy o oslňujících hospodářských úspěších či o neutuchajícím boji za svobodu, nebo naopak o odsouzeníhodném imperialismu a zakódované nerovnosti a nespravedlnosti.

Atlas podrobně a komplexně popisuje dnešní Rusko, aktiva země, výzvy, kterým je třeba čelit i geostrategické vztahy. Díky více než 100 mapám a infografikám získáte podrobný přehled o ruské společnosti, ekonomice i armádě. Zvláštní důraz je kladen na pochopení specifické ruské identity a na ruské aktivity v zahraničí.

Tento atlas by měl pomoci rozbít vidění světa zděděné z koloniálních dob, které se zapsalo do historické paměti a dodnes ovlivňuje náš pohled na období kolonialismu. Pokouší se oprostit od tradičních představ a nabídnout přísně vědecký pohled na vývoj koloniálních říší v čase a prostoru. Najdete zde například rozpracovaná témata: Jak se stalo, že kolonie postupně pokryly takřka celý svět? Na jakých základech vznikly koloniální říše? Přinesly očekávaný zisk? Jak se žilo v koloniích, kdo s kolonizátory spolupracoval a kdo se jim bránil? Jaké důsledky měly obě světové války na koloniální říše? Atlas zasazuje kolonialismus do dějin světa a překračuje horizont jedné nebo několika konkrétních koloniálních říší. Zabývá se i nejmenšími říšemi, které často existovaly jen poměrně krátce (jako třeba německá nebo italská), a také nejstaršími z nich, které vznikly již v období raného novověku a přežily až do sledovaného období (španělská, portugalská nebo nizozemská). Nechybí ani mimoevropské koloniální mocnosti (USA nebo Japonsko) a kontinentální říše (ruská a osmanská). Uvedený pohled umožňuje porovnat charakter jednotlivých mocenských celků a určit části světa, kde se střetávaly jejich velmocenské zájmy, jako byla například tzv. Velká hra ve střední Asii. Smyslem případových studií je vyzdvihnout neustálé prolínání zájmů, obchodní i jinou výměnu i konflikty jak v rámci koloniálních říší, tak mezi nimi. Obsažené mapy a plánky vznikly na základě historického bádání a snaží se zachytit svět kolonií v celé jeho pestrosti a složitosti. Mapy zachycují vztahy mezi jednotlivými regiony i koloniálními říšemi či stupeň integrace různých částí říší. Situaci v koloniích podávají v širším místním kontextu, ale také ve vztahu k jejich mateřským zemím, a ukazují, jakým způsobem mezi nimi docházelo k pohybu zboží i lidí, jaký význam měly koloniální výstavy, jak vypadala koloniální správa a jaký byl význam kolonií pro soudobou vědu. Cílem atlasu je překročit horizont jednotlivých koloniálních říší, které jsou často studovány izolovaně, a naopak zachytit, jaké panovaly vztahy mezi koloniálními mocnostmi a jejich koloniemi. Kombinace globálního pohledu na situaci ve světě a pohledu na situaci v jeho jednotlivých částech umožňuje lepší pochopení celé problematiky kolonialismu. Atlas se vyhýbá tradičnímu koloniálnímu vidění světa a vykreslování rozsáhlých ploch koloniálních říší růžovou barvou, a naopak vyzdvihuje rozdíly, složité vztahy a interakce i strategie jednotlivých aktérů, díky čemuž zachycuje realitu světa kolonií v celé její barvitosti a složitosti.

Terezín, Osvětim, Treblinka. Již při pouhém vyslovení těchto jmen běhá mráz po zádech. Vyvraždění evropských Židů (v hebrejštině se užívá termín šoa) představuje v dějinách lidstva bezprecedentní zločin. Ani zdaleka nešlo o první genocidu v dějinách, ale byla to první genocida tak obrovského rozsahu. Cílem nebylo získání území ani ekonomické obohacení. Židé měli být vyvražděni jen pro svoji existenci. Zárodek tohoto zločinu proti lidskosti v sobě Evropa nesla po celá staletí a antisemitismus, povýšený na světonázor, se stal nezbytným, ovšem nikoli postačujícím prostředím podporujícím jeho další vývoj. Ke spáchání tak monstrózního zločinu bylo navíc kromě antisemitismu zapotřebí zapojení milionů Evropanů, především části obyvatel Říše, a lhostejnost ještě mnohem většího počtu lidí. V atlase najdete podrobně zpracovaná témata: Židovská otázka v předhitlerovském Německu a první perzekuce. Vznik ghett a zřizování vyhlazovacích táborů. Deportace Židů z celého kontinentu. Postoj neutrálních zemí, Spojenců a mezinárodních organizací. Analýzy genocidy evropských Židů často opomíjejí její geografický rozměr. Zanesení do map umožňuje jiný pohled na související otázky. Pomůže nám také uvědomit si chronologii genocidy, tedy souběžnost a rychlost hromadného vraždění, jež se odehrálo v podstatě během dvaceti měsíců od března 1942 do listopadu 1943, a vysledovat způsob provedení i klíčové okamžiky (v letech 1938 a 1941 a pak hlavně v letech 1942-1943). Kniha obsahuje hlavní kapitoly: Od zrovnoprávnění k pronásledování: vzestup nacismu, židovské obyvatelstvo v Německu a Rakousku, rozsah protižidovských opatření v Třetí říši, Od zavírání do ghett k masovému vraždění: Židé v německé Evropě, ghetta, radikalizace genocidy, pronásledování Romů a Sintů, Genocida zasáhla celý kontinent: Belzec a Treblinka, ústřední místa akce Reinhard, vrcholná fáze genocidy, Auschwitz, Auschwitz-Birkenau, situace v jednotlivých zemích, abavování majetku, německé utajování, protesty a vztah k přijímání uprchlíků, akce na záchranu Židů, postoj neutrálních zemí a Spojenců k holocaustu, židovský odboj, Zúčtování a výsledek katastrofy: zhroucení nacistického Německa, konečný účet genocidy, migranti, přesídlené osoby a tranzitní tábory. Tento atlas přináší detailní pohled na celé období holokaustu, snaží se události popisovat komplexně, se zamyšlením nad jeho příčinami i důsledky. Využívá mnoho zdrojů, přesto jsou stránky přehledné, díky přehlednému zpracování a používání barevných map a infografiky. Věříme, že knihu ocení všichni zájemci o historii a že bude cennou pomůckou také pedagogy a jejich žáky. Holocaust je mementem doby, která se nesmí opakovat.

Historický atlas vás s pomocí více než 100 map a infografik provede dějinami Spojených států amerických. Doprovodný text objasňuje, na jakých základech je postavena síla USA, vystihuje identitu amerických obyvatel a charakterizuje jejich způsob života. Američané se úspěšně vydali za svým americkým snem. Podaří se jim to ještě někdy zopakovat? A jak se vlastně USA podařilo stát se světovou supervelmocí? Kniha se věnuje se tématům: Indiáni a osadníci: formování nového národa. Urbanizace, industrializace, imigrace: zrození světové velmoci. Světové války, krize, expanze: v roli světového četníka. Krize institucí a rozpolcená společnost, kam míří USA? Atlas je podobně tematicky rozdělen do 4 kapitol: Od kolonií po republiku: svět indiánů, příchod Evropanů, kolonie, otrokářství a obchod s otroky, soupeření koloniálních velmocí, revoluce, jakou ústavu pro nový národ? Mladá Amerika: konsolidace státu, rozvoj komunikační sítě, královna bavlna, imigrace z Evropy, občanská válka, dobývání západu, krize růstu: urbanizace a industrializace. Americké století: první světová válka, ekonomický rozmach ve 20. letech 20. století, velká migrace Afroameričanů, velká hospodářská krize, druhá světová válka, 50. léta 20. století: zázračná prosperita?, úpadek a obnova: velký přesun. Postamerické století: nová politická éra?, proměny geografie země, co zbylo z amerického snu, nevyhnutelná kalifornizace? Atlas se snaží podat všechny odpovědi přehledně, jasně a objektivně, z více úhlů pohledu, fakta doplňují barevné mapy a poutavá infografika. Věříme, že kniha všechny čtenáře opravdu zaujme. Ocení ji zejména zájemci o historii a politiku. Pro školy bude moderním studijním materiálem.

Nový dějepisný atlas podává přehledný a ucelený pohled na dějiny ruského impéria, vše doplňuje detailně propracovanými mapami, plánky nebo infografikou. Rusko se za několik staletí rozrostlo do velikosti jednoho celého kontinentu. Kniha ukazuje, jaké bylo postavení jednotlivých regionů v rámci impéria a sleduje jeho politický a hospodářský vývoj. Více než 90 dosud neviděných map a infografik popisuje historii Ruska s důrazem na různé regiony obrovského území. Carské Rusko bylo oslabeno pozdní modernizací, válkou a revolucí 1917. Sovětské Rusko bylo utvářeno za nesmírného politického a sociálního násilí. V postsovětském období se Rusko po období stažení pokouší znovu spojit se svou minulou velikostí. Dozvíte se například: Kdy začala expanze carského Ruska a jak probíhala? Kudy se ubíraly dějiny Ruska po říjnové revoluci v roce 1917? Jak se proměňovalo postavení Ruska na mezinárodní scéně? Jak se Rusko vyrovnává s rozpadem Sovětského svazu a menším vlivem ve světě? Tento atlas představuje hodnotný studijní materiál, který nabízí detailní popis období a událostí. Věříme, že jej ocení všichni zájemci o historii a politiku a že bude cennou pomůckou také pedagogy a jejich žáky.

Bohatě ilustrovaná publikace představuje příběhy zapomenutých národů a jejich významných osobností od Sargona Velikého přes nájezdy barbarských kmenů až po pád Říma. Smyslem knihy je také připomenout si, že civilizace je kolektivním projektem lidstva. Náš moderní svět neutvářely jen „velké“ civilizace.

Zcela nová publikace s pomocí map a doprovodných textů podává nový pohled na období studené války. Občasná snaha využít tento pojem i při popisu komplikací v moderních mezinárodních vztazích svědčí o tom, jak rozhodující roli hraje i v našem současném světě. Očistná etapa historiografie mohla být zahájena po otevření archivů v bývalém komunistickém bloku. Atlas ocení všichni zájemci o historii, politiku a pro školy bude moderním studijním materiálem k dějinám 2. poloviny 20. století.

Tento atlas přináší zcela nový pohled na dějiny římské říše, na její vznik a rozvoj. Není pouhým dalším atlasem o Římě a ani si neklade za cíl podat celkový přehled o římské civilizaci. Naším záměrem je promýšlet, jakým způsobem byla římská říše utvářena: jak vznikla, jak byla spravována, bráněna, jak v ní probíhal proces integrace a akulturace. Jak se vlastně Římané dokázali stát pány většiny obydleného světa?

Tato aktuální publikace odhaluje podstatu trendů v pohybu lidstva v současném globálním světě. Přináší odpovědi na otázky, kam se dnes lidé stěhují i proč a také před čím prchají. Dnes existuje jen málo zemí a regionů, kterých by se migrace, ať už vnitrostátní, či mezinárodní, netýkala. Kniha se také věnuje hledání nové světové rovnováhy mezi cílem, jímž je kulturní homogenita, a potřebou pracovní síly, klade politické otázky zítřka. Atlas je určen pro všechny zájemce o současný svět.

Tento historický atlas popisuje zlatý věk první evropské civilizace v 5. a 4. stol. př. n. l. Dozvíte se, jak vznikaly řecké městské státy, jak byly řízeny, jak fungovala demokracie, oligarchie nebo tyranida. Pochopíte příčiny i důsledky bojů a vzájemného soupeření Řeků od porážky Peršanů u Marathonu až po výboje Alexandra Velikého. Dočtete se, čeho Řekové dosáhli v oblasti umění, vědy a filozofie. Odkud vlastně tento národ žijící na ostrovech a pobřeží Egejského moře čerpal takovou inspiraci a sílu?

Tento atlas nabízí plastický obraz současného Japonska. Klade si za cíl odpovědět na otázku Jak vypadá dnešní Japonsko a kam směřuje. Po éře ekonomického rozmachu prochází země obdobím pomalého růstu. Svou roli v dynamické proměně země sehrávají nevyužité technologie, masivní zadlužení v oblasti veřejných financí či přechod na jiné zdroje energie. Mění se celá japonská společnost, proměnami prochází také oblast osídlení. Atlas je určen všem zájemcům o Japonsko.

Nová obrazová publikace popisuje konec koloniálních říší i problémy období postkolonialismu. Kniha klade otázky týkající se obecného chápání dekolonizace z různých úhlů pohledu, zkoumá osud početných mas obyvatelstva i jedinců zapsaných do dějin. Snaží se podat globální obrázek tohoto dějinného období a vyhnout se tak jednostrannosti. Atlas je určen pro všechny zájemce o tuto problematiku.

Atlas nahlíží na současnou globalizaci i pozice států a oblastí z mnoha úhlů pohledu a vše názorně ukazuje na mapách a v grafech. Snaží se přispět k lepšímu pochopení současného světa. Globalizace ale přináší každý den nové výzvy a problémy. Myslíte, že se dnešní svět vymknul naší kontrole?

Tento nový atlas se věnuje mnoha aspektům toho, kam dnešní Čína směřuje. Čína se v posledních letech zařadila mezi největší ekonomické velmoci. Plně se zapojila do procesu globalizace, v zemi však panují obrovské sociální rozdíly. Jakým způsobem jedná Čína, aby se stala světovou supervelmocí? Jak se proměňuje čínská společnost a jaká ji čeká budoucnost?

Nová obrazová publikace s mapami popisuje evropskou expanzi v 16.-18. století. Věnuje se i objevným plavbám 15. století, které tuto kapitolu kolonizace světa otevřely. Kniha řeší otázky týkající se obecného chápání kolonizace, zkoumá její ekononický i politický přínos pro metropole, dopad na místní obyvatelstvo, ale také vliv na rozvoj vědy a techniky. Snaží se podat globální a nestranný popis tohoto dějinného období.

Historický atlas popisuje vznik, vývoj a zánik egyptské civilizace, vše doplňuje mapkami nebo infografikou. Starověký Egypt je jednou z dávných civilizací, jejíž obraz nám připadá velmi blízký, ale bližší seznámení určitě přinese mnohá překvapení. Co víme o společnosti, kultuře a politice starověké říše, kterou symbolizují pyramidy, mumie faraonů a hieroglyfy?

Historický atlas podává nový pohled na období konce starověku. Tato epocha byla vnímána převážně jako období úpadku a pádu antické civilizace a vzdělanosti. Po roce 1900 se však díky historikům umění zrodila nová perspektiva. Tato éra, dnes nazývaná „pozdní antika“, měla být podle nich vnímána kladně, a to na základě nových hodnot, které s sebou přinesla. Převažuje názor, že pád či zánik je nedílnou součástí chodu dějin, nemusí být však součástí konečnou a fatální.

Atlas podrobně popisuje multikulturní helénistický svět v letech 336-31 př. n. l., od Alexandra Makedonského až po Kleopatru. Výzkum dějin řeckých obcí i státních celků helénistického období prošel za posledních dvacet let zásadním vývo­jem. Tato kniha nabízí přehledně zpracované dříve známé skutečnosti i nejnovější fakta.

Kniha je mimořádně čtivým přehledem pohanských náboženství ze všech částí Evropy, který se přitom vyznačuje vědeckým a historickým přístupem a zpracováním. Pohanství se v pojetí autorů ani neomezuje jen na klasické náboženství antiky, ani na protikřesťanské nebo humanistické pojetí lidského světa. Definují jej především jako polyteismus, který vidí v Přírodě teofanii, projevení božství, jehož základní složkou je i Bohyně, ženský princip. To vysvětluje i rostoucí oblibu pohanství, které nyní čerpá impulsy ze zájmu o životní prostředí a ze snahy feminismu emancipovat ženy i v duchovní oblasti, dosud setrvávající z velké části v doméně mužů. Autoři ve svém zkoumání vycházejí z nejstarších písemných zpráv o minojské kultuře na Krétě a mykénské kultuře v Řecku. Přes klasické Řecko, záhadnou kulturu Etrusků a Řím, jejichž náboženství jsou poměrně známá, pak pokračují popisem méně známých božstev a rituálů Keltů a Germánů, a velký prostor zde dostávají i donedávna málo známé či zcela opomíjené a sotva zdokumentované kmenové systémy Piktů, Finů a ostatních kmenů na severních okrajích kontinentu a Slovanů, včetně Rusů. Kniha se tak stává uceleným a vyváženým popisem původních evropských posvátných tradic, na jejichž existenci jsme už zapomněli a jež nezřídka opomíjejí i duchovně orientovaní lidé, kteří hledají inspiraci například ve východních náboženstvích. Ačkoli jsou veškerá tvrzení podepřena vědeckými fakty, autoři se nevyhýbají ani odvážnějším úvahám o transformovaných reliktech pohanských rituálů v křesťanství a v lidové kultuře. Poslední část knihy se zabývá novopohanstvím a jeho specifickými směry v jeho rámci, jako jsou neodruidismus, wicca nebo ásatrú.

Maria Janion se ve své knize vrací k dávným kořenům polské kultury, k zapomenutému slovanství, jednomu z prvních společenských traumat. Západoslovanské kmeny byly nuceny přijmout římský, tedy německý křesťanský ritus a vzdát se nejen pohanských rituálů, ale i slovanské liturgie (cyrilometodějská tradice). Došlo prakticky k vymazání všech pozůstatků jejich kultury a tradic, neboť byly vnímány jako necivilizované. Analýzou textů polských autorů 19. století Janion dokazuje, že se slovanská minulost stala vytěsněným místem, vyplněným temnotou a neznámem, později obsazeným idejemi panslavismu, slovanského nacionalismu nebo mesianismu. Na příkladu polské literární tvorby posledních dvou staletí ukazuje, jak se ve sdílených obrazech projevují nezpracovaná traumata a jak se pod tlakem tragických historických událostí utvářela slovanská kulturní identita.

Stopy staroseverských mýtů, básní či ság lze nalézt v mnoha významných dílech světové kultury. První velké vzedmutí zájmu o staroseverskou látku přináší vlna evropského národního romantismu, v čele s Richardem Wagnerem, Henrikem Ibsenem či Esaiasem Tegnérem, k celosvětovému proslavení některých motivů z mýtů a ság však velkou měrou přispěl také jeden z „otců moderní fantasy“ J. R. R. Tolkien, jehož díla vzešla z autorova akademického zájmu o skandinávskou mytologii. Tato kniha sleduje evropskou inspiraci středověkým skandinávským písemnictvím zejména na příkladech literárních a divadelních adaptací z období zhruba od poloviny 18. století do první třetiny 20. století. Vedle severských zemí – Dánska, Norska, Švédska a Islandu – se zaměřuje na anglofonní prostředí, zejména na Anglii, a v kapitole věnované fantasy adaptacím vikinských námětů krátce nahlédne i do severní Ameriky. Další cíl bádání přestavuje Německo, v němž recepce staroseverské kultury zapustila hluboké kořeny a má bohatou, i když kontroverzní historii. Staroseverská tematika oslovila i mnohé české spisovatele, například Karla Hynka Máchu, Jaroslava Vrchlického či Julia Zeyera, a proto tato pouť po adaptacích vede nakonec do českých zemí s malou odbočkou na Slovensko. V knize jsou zahrnuty ukázky z vybraných děl v českém překladu a v závěru je připojen výběrový seznam adaptací z jednotlivých zkoumaných zemí.

Publikace se zaměřuje na starověkou právní úpravu. Nezabývá se však tradičním a oblíbeným římským právem, ale směřuje svůj zájem hlouběji do historie, až do období prvních civilizací, přičemž z pestré škály těchto prvních státních útvarů vybírá dva, a to Egypt a chetitskou říši. Ústředním tématem je zde vladař těchto státních útvarů, tedy osoba stojící na samém vrcholu mocenské struktury. Egyptský král byl vybrán coby typický představitel orientálního despoty, neboť minimálně v oficiálně proklamované rovině naplňuje jeho osoba vše, co od starověkého orientálního vladaře očekáváme. Na druhé straně lze jen těžko najít vládce vysoce rozvinutého starověkého státu, který tyto představy (tedy představy o monarchovi s absolutní mocí) naplňuje méně než chetitský král. Tato skutečnost je zajímavá i vzhledem k shodnému stupni vývoje obou státních útvarů a ke geografické blízkosti, což jsou aspekty, jež by měly vést spíše ke shodám než k odlišnostem. Cílem publikace je zachytit komplexně pozici starověkého panovníka obou zvolených státních útvarů, zejména ve vztahu k moci zákonodárné, výkonné a soudní. Práce vychází nejen z oficiálních dokumentů proklamujících žádoucí stav, ale využívá i prameny soukromého charakteru, tedy dokumenty odrážející každodenní praxi: právě ty dokreslují, jak vypadala skutečnost, která se samozřejmě mohla od žádoucího stavu značně lišit. S ohledem na staletou (a v případě starověkého Egypta dokonce tisíciletou) historii autorka uplatňuje kritický přístup k otázce vývoje, neboť žádnou zjištěnou skutečnost či institut nelze považovat za neměnné v průběhu času.

Aktualizované vydání stručného přehledu českých dějin, které zachycuje období od prvního osídlení našeho území až po současnost. Všechny podstatné události jsou zde uspořádány chronologicky. Kniha upoutá přehlednou strukturou textu umožnující jednodušší orientaci. Je oživena kresbami panovníků, prezidentů a dalších významných osobností. Součástí jsou rovnež historické mapy a přehled stavitelských slohů na území českých zemí. Příloha obsahuje seznam panovníků a hlav států sousedních zemí, předsedů vlád a papežů.

Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.

Kniha Bertranda Schnerba představuje syntézu o burgundském soustátí na konci středověku. To ztělesňovalo vedle některých oblastí severní Itálie nejdůležitější hospodářské centrum Evropy, jednu z nejbohatších oblastí západního světa a prostředí, ve kterém se rozvíjela písemná i výtvarná kultura, jež neměla obdoby. Koncept burgundského státu překonává dosud zavedené schéma série biografických studií jeho jednotlivých panovníků a zároveň poskytuje odlišnou perspektivu od „zemského“ pojetí burgundských dějin v pozdním středověku. Schnerbova syntéza tak spíše nachází prvky moderního státu v pozdně středověkých entitách.

Předkládaná monografie představuje výsledek celoživotního badatelského zájmu Niny V. Pigulevské v oboru syrského křesťanství. Jedná se o dosud nepřekonaný úvod do dějin a kultury Syřanů. Podrobně je popsán základní přínos syrských křesťanů pro translaci řeckého myšlení do syrského a následně arabského prostředí, úspěchy syrského lékařství, alchymie a astrologie, jejich zásadní podíl na šíření křesťanství od břehů Středozemního moře přes řeku Eufrat až po Čínu. Zvláště přínosné jsou pak biografie nejvýznačnějších osobností syrského raného středověku.

Velkolepá historická freska o Evropě v době Francouzské revoluce Velká francouzská revoluce vrcholí popravou krále a královny, Francií se šíří atmosféra strachu a násilí. V habsburské monarchii vládne císař Leopold II., avšak po jeho nečekané smrti se panovníkem stává jeho mladý syn František. A ten je pevně odhodlán zabránit tomu, aby v jeho říši vypukla revoluce — nechce dopustit, aby nastal „bezhlavý čas“. Krok za krokem sledujeme zápas konzervativního vládce s revolucionáři ve Vídni i v Uhrách, nahlédneme do činnosti utajených společenství, tajných agentů i rozvážných slovenských osvícenců. Poznáváme prostředí paláců, klášterů a tiskáren, ale také soudní síně, cely a popraviště v Trnavě, Vídni, Praze, Paříži či Lyonu. Události staré více než dvě stě let v lecčems připomínají i naši současnost.

Titul „Krétská epopej“ napovídá, že ústředním námětem knihy je staletý heroický boj řeckých Kréťanů za svobodu proti dobyvatelům a okupantům, kterých se na ostrově v průběhu věků vystřídalo vícero. Po šířeji pojatém zeměpisném, přírodopisném, gastronomickém a sociálně-kulturním úvodním všeobecném popisu Megalonisi (Velkého ostrova) se publikace věnuje krétským dějinám od antiky po současnost. Notoricky známé Mínojce a Mykéňany víceméně jen zmiňuje, více se zaměřuje na dórskou antiku včetně římského období, na starověké mýty o Mínoovi, Diovi a další bájné postavy. Historický exkurz pokračuje dosud v české literatuřeopomíjenýmiobdobími Byzance a arabské, benátské a osmanské (turecké)nadvlády nad Krétou. Hrdinskou epopej krétského liduzavršuje kapitola z novějších dějin vykreslující německou invazi, okupaci a místní odboj za druhé světové války.Nechybí vylíčení krétského národopisu, folkloru a tradic v závěru knihy. „Krétská epopej“ podává českému čtenáři ojedinělý průřez dějinami a vývojem Kréty od starověku do současnosti zpestřený občasnými osobními poznatky a zážitky autora, který navštěvoval Krétu jako etnograf a badatel, na Krétě pracoval a žil, ale mnohdy na ní pobýval také jako běžný turista.

Jen málokterý jednotlivec dokázal ovlivnit dějiny zásadněji než Napoleon Bonaparte. I když byl u moci jen po desetiletí a půl, jeho vliv nepřestal být patrný dodnes a mnoho lidí stále obdivuje jeho nezdolnou vůli. Jednou z hlavních tezí Johnsonovy knihy je, že Bonaparte nebyl ideolog, nýbrž oportunista, kterému se podařilo využít dějinné náhody Francouzské revoluce k tomu, aby se vyšvihl na vrchol moci. Poté rozpoutal v Evropě nejničivější války, jaké starý světadíl do té doby zažil. Vůbec poprvé hrály v obrovském růstu armád podstatnou roli masové odvody a v bitvách se střetávaly celé národy. Zrodil ze nový koncept totální války a vyrostly instituce jako tajná policie, rozsáhlá profesionální špionáž, vládní propagandistická mašinérie nebo předstírání údajně demokratických postupů, voleb a plebiscitů. Johnson čtenáře poutavým způsobem seznamuje i s mnoha fakty Napoleonova soukromého života, ať už jde o jeho rodinu, dvě manželky, milenky či vyhnanství a smrt na Svaté Heleně.

Ke kolika spiknutím, zločinům a zradám došlo uvnitř červených zdí moskevské pevnosti? Od revoluce byla symbolem Sovětského svazu, který založili Lenin s Trockým, upevnil Stalin, vedli Chruščov a Brežněv, rozložil Gorbačov a do jisté míry obnovil Putin. Kolik stínů, dohadů a tajemství dosud zůstává ukryto za hradbami Kremlu?

Táto kniha postupuje tak, ako sa krúti koleso ročných období s ich sviatkami a významnými medzníkmi. S každým takýmto obdobím sa spájajú iné božstvá, lebo vtedy je ich sviatok. Každá kapitola obsahuje najprv vysvetlenie o danom sviatku a božstve s ním spojenom, a potom jeden príbeh: ľudovú povesť či rozprávku. Bohovia a iné mytologické bytosti starých Slovanov sú neoddeliteľne späté so samotným životom, ktorý je zasa neoddeliteľne spätý s prírodným prostredím našej časti sveta – ročným obdobím, počasím, živlami – čiže s tým spätým rytmom života a deľbou práce, povinností, zábavy a ďalších prvkov logicky podľa kolobehu roka. Všetko v živote našich predkov sa teda točilo v kruhu, či skôr v sústredných kruhoch. Záverečná kratšia časť navyše pridáva mýtické postavy a povesti podľa kolobehu ľudského života: od narodenia nového človeka cez jeho dospievanie a založenie vlastnej rodiny až po starobu a smrť. Teoretický text vychádza z dochovaných vedomostí o zvykoch hlavne na našom území Slovenska, ale aj Ukrajiny a Ruska. Príbehy či rozprávky sú inšpirované tradičnými rozprávkami, pričom sa autor snažil zachovať ich pravdepodobnú predkresťanskú podobu. Ilustrácie v každej kapitole sú dielom autora.

Pojednání o rozvoji továrního zbrojního průmyslu v habsburské monarchii a o jeho rozmachu v Prusku a v císařském Německu od poloviny 19. století do roku 1914 provází mj. detailní výklad o technice a zvláštních rysech zbrojní velkovýroby, jakož i o tajnostech obchodování se zbraněmi. Vrcholí na prahu první světové války, v době vzmáhajících se „závodů ve zbrojení“, odhaluje kořeny a pozadí toho, jak a proč byla tato konflagrace rozpoutána. Ukazuje, že Německá říše byla po zbrojní stránce i svou větší ekonomickou kapacitou mnohem lépe připravena na vedení „velké války“ než ekonomicky zaostávající a vnitropoliticky nesourodá rakousko-uherská monarchie.

Jarga tvorí súčasť trilógie ukrajinského autora Vladimíra Kurovského (spolu s knihami Živa a Rodosvit). Jeho dielo sa komplexne zaoberá duchovným učením našich predkov, našej rodnej kultúry a spirituality. Jarga je súbor cvičení, ktoré nielenže zdokonaľujú telo, ale sú aj liečivé. Dalo by sa povedať, že ide o ”slovanskú jogu”. Autor zrozumiteľne vysvetľuje všetko, čo treba o tomto systéme vedieť. Samozrejme, že okrem teórie tvorí podstatnú časť knihy aj návod na prax, čiže podrobné popisy a postupy pre konkrétne cvičenia. Tieto špeciálne cviky je vhodné kombinovať so správnym dýchaním. Ďalšou oblasťou, ktorá je v slovanskej spiritualite dôležitá, sú zvukové či hlasové cvičenia, čiže opakovanie alebo spievanie určitých slov, ktoré sa nazývajú „živozvuky“ alebo „živoslová“. V jarge je veľmi dôležitá aj meditácia či rozjímanie – prax známa azda vo všetkých duchovných učeniach a náboženstvách. Systém jargy ďalej pracuje aj s čakrami a pozná ich dokonca viac, ako je bežne známe z inej literatúry. Zoznam všetkých týchto čakier aj s ich charakteristikou sa v knihe Jarga nachádza. Na záver dielo spája dokopy všetky uvedené a podrobne rozobraté prvky slovanskej duchovnej metodiky a ponúka čitateľom viaceré komplexné zostavy, ktoré obsahujú tak telesné cvičenie, ako aj meditačné a iné postupy. Výsledkom je jasný, presný návod na každodennú prax, ktorá človeka postupne vedie po ceste uceleného rozvoja – telesného, duševného aj duchovného.

Kniha přináší detailní případovou studii Kříže z Telče (1434–1504), názorně ukazující spletitosti rukopisné kultury druhé poloviny 15. století. Křížův životopis je rekonstruován na základě více než 150 kolofonů a poznámek, je analyzována jeho role autora, překladatele, kompilátora, glosátora a především písaře. Pro srovnání je připojena studie Kimberly Riversové o würzburském františkánském písaři Johannesu Sintramovi († 1450). Jako nejnápadnější rys zkoumané pozdně středověké rukopisné kultury se ukazuje bezprecedentní množství písařských paratextů (obsahů, rejstříků, vysvětlujících poznámek, vnitřních odkazů, identifikací pramenů atd.), doprovázené stejně bezprecedentním množstvím chyb, konfuzí, obskurností a nesrozumitelností. První svazek edice Prague Medieval Studies (PRAMS).

Porodní bába byla od nepaměti součástí místní kolektivní paměti – byla vnímána jako inventář obce, podobně jako farář, učitel, starosta, bábu potřeboval každý. Stála u biologického (vymanila dítě z lůna matky) i sociálního zrození (držela ho při křtu, občas byla kmotrou). Podílela se i na jiných úkonech, hrála důležitou roli při přechodových rituálech: zrození, křtu, úvodu i smrti. Přibližně v letech 1850–1950 se prohloubila profesionalizace porodnické pomoci. Přešla od sousedské výpomoci k povolání, které bylo třeba legislativně zakotvit: během sta let se porodní bába změnila v porodní asistentku. Kniha sleduje změny legislativního rámce, ohraničujícího život a činnost porodních babiček, institucionalizaci babického vzdělání, analyzuje proměny vztahu porodních bab a církve. Věnuje pozornost proměnlivě harmonickému a disharmonickému vztahu porodních bab a lékařů a rovněž genderovým stereotypům, které byly v tomto segmentu dějin vzhledem k porodní asistentce nejvýraznější. Báby jsou představeny i jako profesní skupina, lze sledovat, jak často a jakým způsobem porušovaly ve své nelehké praxi zákon. Závěr knihy se věnuje postupnému sebeuvědomování porodních asistentek, hledá odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem se začaly hlásit o svá práva, proč odmítaly označení „ bába “ a usilovaly o „ důstojnější “ název „ porodní asistentka “.

Spojení pojmu středověk se subsaharskou Afrikou zní pro českého čtenáře nezvykle, neboť v češtině zatím mnoho publikací umožňujících seznámit se s bohatstvím tamějších kultur a civilizací v 8.–15. století nemáme. Toto dlouhé období zůstává obecně pro celkový nedostatek pramenů neznámým, mohli bychom říci temným. Přesto se i zde nabízí řada záchytných bodů, ať už z dochovaných vyprávění některých osobností, nebo nalezených předmětů. Historik a archeolog François-Xavier Fauvelle-Aymar ve své knize vycházející z jeho celoživotních výzkumů představuje Afriku „zlatých věků“ pomocí příběhů a průvodců, jejichž očima Afriku poznáváme. Jsou mezi nimi obchodníci, dobrodruzi, geografové či diplomaté z dávné minulosti, ale i současní archeologové. A tak díky nim objevujeme sídla bohatých panovníků, hustě obydlená města, kde se setkávali obchodníci z islámského i neislámského světa, a trhy, kde směňovali ambru, otroky a zlato za luxusní nádobí, kovové ingoty, sůl nebo mušličky, které dováželi při svém obchodování se vzdálenou Asií.

Kniha je věnována nejsledovanějšímu období dějin Spojených států, k němuž vycházejí jen v USA desítky knižních publikací každým rokem. Nezabývají se jen válečnými událostmi, ale širším kontextem střetnutí mezi dvěma částmi Unie. Jih a Sever se až do roku 1860 vyvíjely natolik odlišně, že necelých sto let po vzniku státu došlo k secesi Konfederace a následnému ozbrojenému konfliktu. Teprve porážka secesionistů umožnila opětné sjednocení federace a určila na desítky let podobu země, přitahující pozornost světa pro sociální, politické i ekonomické možnosti, jež poskytovala svým obyvatelům i přistěhovalcům. Právě tento pohled na problematiku americké občanské války zvolil i autor Války Severu proti Jihu. Více pozornosti než samotnému průběhu bitev věnuje historickému a politickému kontextu střetnutí i osobnostem jeho protagonistů. Nové, rozšířené vydání doprovázejí dobové ilustrace.

Kniha přináší 24 studií, původně publikovaných časopisecky i knižně. Tematicky se zaměřuje na problematiku husitské Prahy, věnuje se osobnosti Jana Žižky i kultuře a jazyku husitské epochy. Stranou neponechává ani „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad a formování českého stavovského státu. Závěrečný oddíl analyzuje podoby novodobé husitské tradice s důrazem na obraz husitství v krásné literatuře a ve filmu. Ve druhém vydání byly texty upraveny v souladu s novými poznatky a doplněny o základní novou odbornou literaturu.

Paleografická čítanka je určena studentům archivnictví a historie a dalším zájemcům o výuku čtení starých psaných textů uložených v českých archivech a knihovnách. Přináší ukázky psaného písma s přepisy a u cizojazyčných textů i s jazykovým komentářem nebo s překlady. Čítanka je sestavena převážně z písemností vzniklých v českých zemích od 9. do počátku 20. století. Ukazky jsou seřazeny chronologicky a pro praktickou výuku autoři rozvrhli texty do tří kategorií podle stupně obtížnosti.

Historik Jaroslav Čechura se dlouhodobě věnuje každodennímu životu na jihočeském venkově, v předkládané monografii se zaměřuje na období třicetileté války. Turbulentní události z všednodennosti sedláků a selek na gruntech třeboňského panství popisuje autor díky práci s několikerým typem pramenů, pozemkovými a jiterními knihami, poddanskými soupisy, matrikami, populačními seznamy, výhosty, urbáři, egodokumenty či robotními seznamy. Pečlivá heuristika mu dovoluje nejen představit osudy konkrétních aktérů, ale zároveň vyvodit z jejich jednání obecnější vzorce chování tehdejších poddaných i správy panství.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283–1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Studie zobrazuje jeden z dílčích politicko-ekonomických jevů poválečného období – pracovní migraci v socialistické společnosti. Sleduje problém na pracovním zařazení polských žen v podnicích někdejší ČSSR. Vychází z výzkumné teze, že dočasná „migrace“ byla formou a příležitostí k úniku žen z úloh, do nichž je tlačil komunistický stát – z úlohy matky, ale i z role dělnice. Zachycuje schopnost pracujících žen v rámci socialistického hospodářství využívat ve svůj prospěch manévrovací prostor, jenž se jim takto nabízel. Jejich práce a postavení „gastarbeitrů“ v totalitním režimu znamenaly totiž pro oba státy nejednu ekonomickou i ideologickou výhodu

Příručka „Klíč k novověké paleografii“ představuje praktickou pomůcku pro zvládnutí čtení raně novověkých a novověkých paleografických textů (od počátku 16. do počátku 20. století). Soustřeďuje se na dva základní typy písma – české a německé novogotické písmo, především jejich kurzívní formy, které se vyvíjely vedle sebe a navzájem se ovlivňovaly až do schválení Všeobecného školního řádu v roce 1774. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů aktivního osvojení si čtení textů ze sledovaného období je výrazná individualizace písem, daná rozvojem vzdělanosti a znalostí psaní a na to navazující širokou typologickou škálou písemností, je hlavním záměrem ukázat některé z nejčastěji se vyskytujících tvarů jednotlivých písmen české i německé novogotické kurzívy a ilustrovat variabilitu grafémů danou individuálním projevem písaře. Vedle těchto grafémů je v příručce zařazeno 20 jazykově českých a 20 německých ukázek textů včetně paleografických přepisů a doprovodného komentáře, zařazeny jsou rovněž ukázky písma z učebnic psaní užívaných ve předmětném období, připojen je rovněž přehled nejčastěji užívaných zkratek.

Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy, využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech – dětství, dospívání, manželství, mateřství – a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách. Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh, obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění – náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži – například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk – jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti, úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzdělaných žen a žen materiálně nezávislých však zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek. Zpočátku často rezignovaly na mateřství, lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919. Totéž Národní shromáždění pak dalo ženám rovnost a ničím nezpochybnitelné volební právo.

Kniha přináší 16 dříve publikovaných studií, které byly pro tento soubor doplněny a rozšířeny o nové poznatky tak, aby odrážely momentální stav vědeckého bádání. Věnuje se problematice široce chápané husitské epochy, kterou autor vymezuje léty 1402–1485, avšak přihlíží i k aktualizaci husitských idejí v předbělohorském období. V několika tematických blocích přibližuje působení Jana Husa, situaci v husitské Praze, osobnost českého krále Jiřího z Poděbrad, dějepisectví 15. a 16. století i reflexi husitství v moderní české společnosti.

Volné pokračování úspěšného knižního rozhovoru Karla Hvížďaly a Jiřího Přibáně Hledání dějin z roku 2018 se dotýká nejpalčivějších otázek současnosti. V Hledání odpovědnosti je řeč hlavně o etice a morálce, paradoxech moderní a postmoderní doby nebo diferencovanosti soudobých společností, do hloubky zasažených pandemickou situací. Definice základních filosofických a sociologických pojmů, jako jsou kultura, sociální normy, hodnoty, a úvahy nad otázkami fungování státu, ekonomického uspořádání světa, stavu univerzit nebo médií jsou natolik výstižné, že se tato rozprava může stát základní četbou pro každého, kdo sleduje stav dnešního světa se znepokojením, ale beze strachu, stejně jako její autoři.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.

Dějiny českých zemí podávají soustavný výklad naší historie od pravěku až po vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. Sledují vývoj českého státu a národa, stejně jako menšin žijících na českém území, zejména Židů, Němců, Slováků a Poláků. Osu výkladu tvoří proměny státu (včetně území, která k němu patřila jen dočasně) a společnosti v něm žijící, ale pozornost je věnována rovněž kultuře, náboženství, populačnímu vývoji a tisíciletému přetváření krajinného prostředí. Za vedení dvojice předních českých historiků – Jaroslava Pánka a Oldřicha Tůmy – knihu zpracoval kolektiv odborníků z Historického ústavu a z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Kniha je určena nejen studentům historie, ale i širokému okruhu čtenářů, kteří se zajímají o dějinné základy naší současnosti.

Od časů, kdy obyvatelé regionu Veneto nacházeli před vpádem barbarů útočiště na ostrovech v laguně, až po zánik Benátské republiky koncem 18. století, zanechávalo město svatého Marka v dějinách Středomoří trvalou stopu. Jeho jedinečné osudy jsou přitom v mnoha ohledech paradoxní. Výjimečnost Benátek pramení ze vzájemné souhry vlivů zdánlivě protikladných: město zrozené na pomezí pevniny a moře, na rozhraní západního a byzantského světa vyrostlo v námořní a zároveň vnitrozemskou mocnost. Tato monografie představuje plastický obraz středověkých obchodních poměrů ve Středomoří, je výsledkem prostudování nesmírného množství archivních dokumentů, zevrubné textové analýzy a mimořádného citu pro detail. Knihu doprovázejí mapky vývoje situace ve Středomoří a přehledná chronologie.

Kniha představuje život a dílo Pavla Aretina z Ehrenfeldu, jehož mapa Nový a přesný popis Království českého vyšla poprvé roku 1619 (další vydání 1632, 1665, před 1747) a vzhledem k válečnému použití se dochovala ve velmi málo kopiích. Autoři zde poprvé identifikují a srovnávají toponyma z rejstříků všech vydání. Unikátní jsou topografické tabulky s 9 600 historickými toponymy českých zemí, doplněné identifikací současného geografického názvu a také číslem dobové mapové značky. Vytvářejí tak cenný soubor k poznání sídelního a hospodářského vývoje Čech v 17. století.

Příběhy smutku, ale také příběhy naděje. Příběhy plné tajemství. Z jakého důvodu se Albrecht z Valdštejna krvavě pomstil obyvatelům Loun? Kam se podělo devatenáct mužů, kteří beze stopy zmizeli během Pražského povstání v pětačtyřicátém roce? Jak bylo možné, že se v samém závěru druhé světové války objevili na Tachovsku živí mrtví? Proč se diváky milovaný český herec Ladislav Pešek ocitl jednoho dne v srdci ohnivého pekla? Kde ležel ďábelský tábor, v němž se děti rodily jako vězni? Co dalo sílu hrstce Arménů, kteří se na Mojžíšově hoře dlouhé týdny bránili proti mnohonásobné turecké přesile? Proč Kypr, ostrov bohyně lásky Afrodité, ovládla Smrt? Co přimělo krásnou muslimskou princeznu, aby šla bojovat i za své židovské bratry? Jak se ze čtrnáctiletého hrdiny obrany legendární Brestské pevnosti stal zločinec a kriminálník? A jak to bylo tenkrát v Oděse, kde se Hitlerovi se zbraní v ruce postavil Hitler? To jsou jen některé z osudových momentů, které přerostly ve velká lidská dramata a tvoří obsah této knihy. Její autor doma i za hranicemi putuje místy, jimiž kdysi kráčela Smrt. Pokouší se odkrývat zaváté stopy dávných událostí a snaží se do našeho světa vracet zpátky zapomenuté lidské osudy. Vzniklo tak neobyčejně cenné, leckdy až sugestivní svědectví především o mužích a ženách, jejichž obětavost, vůle a odvaha dodnes ohromují. A inspirují.

Významné dílo uznávaného českého historika, které se poprvé v české historiografii zabývá tématem sexuálního života našich předků v průřezu více než sta let. Unikátní práce Sex v době temna, opírající se o bohatou dokumentaci jihočeských archivů v čele s Třeboní, kde autor prostudoval na dvacet tisíc dokumentů, umožňuje čtenářům seznámit se s pestrým vějířem projevů sexuality v barokní epoše a nahlédnout do dosud málo probádaného rozměru každodennosti venkovského a maloměstského obyvatelstva. Byl sex v časech, které bývají nazývány „dobou temna“, tabu, nebo nebyl? Jak byla sexualita vnímána společností a jak byla prožívána samotnými aktéry sexuálních skutků? Čím byla pro naše předky láska? Jakou roli hrál takzvaný sňatkový pragmatismus? Jaký význam se přisuzoval slibu manželství? Jak veřejné mínění hodnotilo předmanželský sex? Jak bylo nakládáno s neprovdanými ženami, které otěhotněly, a s nemanželskými dětmi? Jak byly trestány sexuální delikty počínaje znásilněním a incestem konče? Jaké sexuální praktiky a jaké antikoncepční prostředky se používaly? To jsou jen některé otázky, které si autor klade a na něž nalézá v pramenech odpovědi – odpovědi, které leckoho možná překvapí. Význam Čechurovy práce ovšem přesahuje rámec sexuální problematiky. Jedním z nejcennějších přínosů knihy je například zpracování otázky, jaký postoj k sexuálnímu chování a především sexuálním deliktům svých poddaných zaujímala ve sledovaném období vrchnost – knížata ze Schwarzenbergu. Jak autor přesvědčivě dokládá, Schwarzenberkové se při trestání těchto aktů řídili řadou tradičních nepsaných zvyklostí. Nevyužívali ani se příliš neřídili zemskými normativy, kterým se naopak spíše vyhýbali. Ve vztahu k delikventům zaujímali často individualizovaný přístup, při rozhodování o trestu nezřídka zohledňovali životní situaci jednotlivých provinilců, a je doloženo nemálo případů, kdy sexuální delikty zůstaly zcela nepotrestány. Jejich postoj charakterizoval paternalismus – aristokrat byl pánem, ale i otcem, ochráncem. Sex v době temna tak není pouze sondou do sexuálního života mužů a žen, kteří žili na jihu Čech v letech 1660 až 1770, nýbrž skýtá plastický obraz tehdejšího venkovského života ve všech jeho sociálních souvislostech a celé jeho mnohotvárnosti.

Kniha, jaká tu ještě nebyla. Kniha, která se minulé době dostává „pod kůži“. S předmluvou Václava Malého. OJEDINĚLÝ POHLED NA ČTYŘICETILETÉ OBDODÍ KOMUNISMU U NÁS Poprvé se díváme komunismu tváří v tvář, nejen z hlediska historie, ale především uvidíme člověka, který uvnitř komunistické mašinerie žil svůj každodenní život. Jak komunisté dokázali, že drtivá většina obyvatelstva se s diktaturou nějakým způsobem sžila? Přes drobná, ale i život ohrožující vydírání, skrze neviditelný nátlak, nutnost přizpůsobit se až po různé formy strachu, které se proměnily v nechtěnou, ale důmyslnou sebecenzuru. Kniha analyzuje život tehdejší společnosti s vědeckou důsledností. Kam až komunistická diktatura dosáhla, uvažujeme-li o soukromí člověka? Až k rodinným oslavám, způsobu, jak trávil svoji dovolenou a volný čas vůbec, její ideologie zásadně ovlivňovala základní fungování rodiny. Ovlivnila a zmanipulovala každé odvětví společnosti: školství, medicínu, služby, obchod, armádu, péči o nemohoucí… Pamětníka při jejím čtení mnohde zamrazí, ožijí v něm takřka hmatatelné vzpomínky a některé životní zkušenosti z té doby dostávají nové souvislosti.

Praha v srdci, to je 189 příběhů, které se v Praze odehrály v průběhu posledních dvou set let. Ukazují, že nedávná minulost je stejně dramatická a spletitá jako ta středověká. Obyvateli Prahy byli Franz Kafka, Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, Jan Patočka, Jiří Dienstbier i Václav Havel. Prahou pochodovala okupační vojska, v Praze Vinohradech se bojovalo o rozhlas, v Praze Kobylisích byli popravováni čeští vlastenci, v Praze Ruzyni zadržováni disidenti, v Praze byl spáchán atentát na říšského protektora. A kdysi průmyslové čtvrti jako Smíchov, Karlín a Libeň psaly historii průmyslového věku, kdy se bída snoubila s úspěchem, pokrokem i nadějí na lepší zítřky. Praha v srdci není vyčerpávající historickou studií, je však jedinečným výtvarně-literárním vyjádřením uznávané autorky, která miluje své město.

NEJPROSLULEJŠÍ PRAŽSKÉ PAMĚTIHODNOSTI OPŘEDENÉ LEGENDAMI Půvaby Prahy tkví hluboko v její historii a nezaměnitelné atmosféře. Když jednou vstoupíte do jejích tajemných zákoutí, už se nedokážete z tohoto magického objetí vymanit. Zamilujete se. Vnímáte Prahu všemi smysly. Mezi tóny kostelních zvonů a zvonků možná zaslechnete z věže Pražského hradu i skřipky rytíře Dalibora. Na Karlově mostě se náhodou dotknete kamene, který skrývá čarovný Bruncvíkův meč, a na Staroměstské mostecké věži zahlédnete portrét odvážné lazebnice Zuzany. V kostele u Pražského Jezulátka pocítíte závan křídel sedmi strážných andělů a na Židovském Městě se stín obrovského muže z hlíny mihne kdesi za Staronovou synagogou. Socha knížete Václava na Václavském náměstí, ohnivý kostlivec nebo šílený holič v Karlově ulici ...ti všichni a mnohé další legendární postavy skládají poezii staré Prahy.

Nepřehlédnutelný podíl na tvorbě hospodářského, sociálního a kulturního prostředí meziválečného Československa měli podnikatelé a manažeři třímající otěže průmyslových podniků, a právě těm je věnována i publikace „Pivo, zbraně i tvarůžky“. Vypráví životní příběhy takřka dvou desítek osobností z řad prvorepublikového podnikového managementu, které vyjadřují širokou, ba nepřebernou pestrost podnikatelských aktivit na československém území. Ne všichni byli úspěšní, ale většina z těch, o kterých publikace pojednává, dosáhla, mimo jiné díky nebývalému osobnímu nasazení, invenci a houževnatosti, pozoruhodných výsledků a prosadila své firmy na širším evropském, ba i světovém trhu. Původ a sociální zázemí vybraných osobností, především však podnikatelská kariéra – úspěchy i selhání v kontextu proměn podnikatelských strategií – a v neposlední i vývojový „přeliv“ do značně odlišných podmínek řízeného hospodářství za nacistické okupace a po válce do nastupující éry socialismu, jsou dokladem nejen dynamičnosti, nýbrž, a to především, mnohotvárnosti podnikatelského prostředí.

Kniha znalce českých dějin a autora úspěšných historických románů Antonína Polácha se tentokrát pouští do pátrání v neprobádané oblasti temných stránek osobností našich vládců. Z osudů sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. –, kteří vládli naší zemi a spoluvytvářeli její dějiny, z historických rekonstrukcí, k nimž dospěl na základě kritického studia pramenných podkladů, dobových dokumentů, analýzy jednání jednotlivých osob a na základě zčásti kriminalistického a zčásti medicínského pátrání, skládá autor plastický portrét osobnosti středověkého krále a pootevírá okno do historického prostoru, kam lidem, kteří se o dějiny zajímají, zatím nebylo ve větším rozsahu dopřáno nahlédnout. Systém středověkého státu fungoval jen potud, pokud fungoval král jako jeho garant. Jen osobnost silného panovníka byla zárukou určitého klidu pro poddané a prosperity země. Jak se ale král mohl stát silným? Láskou k poddaným a spravedlivostí sotva. Není tedy divu, že panovníci velmi často sahali k prostředkům, nad nimiž se člověku tají dech. Pocit Božího poslání jim poskytoval do jisté míry imunitu, tedy beztrestnost. Skutky, kterých se panovníci v zájmu udržení vlády ve vlastních rukou občas dopouštěli, bychom dnes odsoudili jako zločiny. Nicméně právě způ¬sob, jakým se dokázali postavit svým protivníkům, vypořádávat s řevnivostí a konflikty, a nakolik je dokázali bez podstatného snížení královské moci zvládnout, svědčí o osob¬ních kvalitách jednotlivých vládců. Politicky korektní metody při tom ale určitě používány nebyly… Antonín Polách si zároveň klade otázku, zda je náhodné, že právě panovníci pocházející z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali ve vykonávání vlády výrazně lepších výsledků než děti rozmazlované a hýčkané. Možná právě proto, že žádné citové vazby v dětství nenavázali, se snadněji uchylovali ke zločinu.

Kniha je je určena všem, kdo se zajímají o moderní Británii či o ní potřebují získat přehledné a aktuální informace. Dobře poslouží především vysokoškolským studentům historie, politologie, mezinárodních vztahů, anglistiky a dalších společenskovědních oborů. Obsahuje přehledně zpracované kapitoly o britské politice, institucích, hospodářství, společnosti a kultuře. Podrobná práce je dnes aktuální mimo jiné i tím, že bez znalosti dějin Spojeného království a jeho „jinakosti“ nelze dobře porozumět událostem, jež vyústily v jeho nedávný odchod z Evropské unie, v tzv. brexit. ”Kniha Hynka Fajmona vysvětluje cestu Velké Británie od konce druhé světové války až po brexit, a tak usnadňuje českému čtenáři pochopit, proč k brexitu došlo. Domnívám se, že tak činí jasným a nestranným způsobem.” Nick Archer, britský velvyslanec v Praze Hynek Fajmon (1968) vystudoval historii na FF UK v Praze a studoval rovněž na London School of Economics and Political Science. Je autorem několika knih, zejména obsáhlé historické práce Margaret Thatcherová a její politika (1999, 2010). Kniha vychází s finačním podporou společnosti Matrix a. s.

Minulost Prahy je dlouhá, barvitá a různorodá. Obsahuje významné události i pozoruhodné historické okamžiky, popisuje zásadní dějinné zvraty, bitvy, popravy a osudová rozhodnutí. Sleduje rodokmeny vladařů, šlechticů, válečníků, politiků i měšťanů, kteří na sebe v průběhu dějin tak či onak upozornili. Zachycuje naděje a zklamání jejích obyvatel a líčí příběhy o slavných osobnostech i prostých občanech. Ale v této historii nejde jen o Horymíra, Ctirada a Bivoje, ale také kněžnu Libuši, Šárku a Vlastu. Na listině pražských dějin nejsou podepsáni jen sv. Václav či Karel IV., ale i Drahomíra nebo Ludmila. K významným pražským památkám se zařadil nejenom kostel sv. Mikuláše, ale také klášter sv. Anny. A stejně jako se v Klementinu usadili jezuité, na Hradčanech působily karmelitky v čele s Marií Elektou. Význam svaté Anežky je nepřehlédnutelný a osudy šlechtičen, jako byly kněžna Lichtenštejnská, hraběnka Černínová nebo vévodkyně Savojská, bezesporu stojí za pozornost. Tím však výčet zdaleka nekončí, protože těmto významným ženám v průběhu dlouhých staletí statečně čelily neméně zajímavé ženské postavy možná nižšího původu, nikoli však menšího kouzla – vrhcábnice sv. Jana Nepomuckého, lazebnice Zuzana z Karlových lázní, jeptiška zazděná v Emauzích, bílá paní z Karlova náměstí, další ze Záběhlic či z nedalekých Hostivic, Brigita z Jeleního příkopu, nahá dívka ze Sněmovní ulice, baba z Podbaby a další a další. Mocné vladařky, schopné manipulátorky mužskými protějšky, ale i provinilé vdovy, povětrné ženštiny, bezhlavé ženské přízraky, průsvitná zjevení nebo bezejmenné dívky s pohnutým osudem, ty všechny tvoří nemalou a rozhodně nepřehlédnutelnou část pražské historie, bez níž by Praha nebyla tím, čím je. Řada z nich zůstala na věky věků zakletá v kameni Rusalkou či Terezkou alias Vltavou počínaje a světicemi na Karlově mostě konče. Jen pražské parky, ostrovy a průčelí domů jich skrývají bezpočet, na jedné straně sleduje dění okolo sebe Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská, Otýlie Sklenářová nebo Božena Němcová, na druhé straně přihlížejí pražskému mumraji anonymní ženy, dívky a nejrůznější alegorie zakleté rukou umělce v ženském těle. Každá má svůj vlastní a nezaměnitelný příběh, jenž stojí za to vyprávět.

Průvodce tajemnou cestou napříč starou Prahou zavede čtenáře nejen do minulosti, ale především na místa, kde byl v průběhu dějin zaznamenán výskyt toho kterého zjevení, démona, ducha či jiného podobného strašidla. Ať už jde o světoznámého Golema, chránícího bezpečí židovského ghetta, bezhlavého Švéda, vykrádajícího monumentální pražské chrámy, Fausta, který se upsal ďáblu, zazděné jeptišky, zamilované vodníky, ohnivé mužíky, oživlé kostlivce anebo prosté hříšníky, kterým nebylo po smrti dopřáno klidu - ti všichni vytvářejí obraz majestátního města plného přízraků a temných stínů. Soubor pověstí, historek, lidových skazek a vyprávění o původu, výskytu a charakteru nejznámějších i méně známých pražských strašidel v sobě odráží město jako zrcadlo dějinných zvratů, divadlo prolínajících se epoch a století. A tak může kniha sloužit nejen jako podrobný průvodce městem a jeho minulostí, nejen jako zdroj námětů k mnoha desítkám rodinných výletů, ale také jako inspirace čtenářovy obrazotvornosti, dokreslující tvář Prahy o jednu z jejích nejzajímavějších a současně nejzábavnějších poloh.

Domovní znamení patří k Praze odedávna. Dotvářejí její neopakovatelnou atmosféru, která by bez nich byla o poznání chudší. Třebaže už neslouží k orientaci ve spletitých uličkách prastarého města, pořád ještě k nám promlouvají jejich symboly a příběhy - a že mají co vyprávět. V této knize najde čtenář obojí, jak symboliku domovních znamení, tak osudy vznešených i prostých lidí, kteří svými milostnými příběhy a sváry oživovali uličky i domy dávného města. Stačí jen, aby si čtenář vybral, zda se vypraví za krásou či tajemstvím domovních znamení podle orientačních čísel domů anebo podle zobrazených motivů, symbolických významů, barev, ulic, počtů, městských čtvrtí, uměleckých slohů anebo čistě náhodně podle toho, kam ho nohy zavedou. Ať už se rozhodne jakkoli, času stráveného ve společnosti pražských domovních znamení rozhodně nebude litovat.

Zříceniny, ruiny, zhrouceniny, torza, zbytky původně celistvých lidských staveb, které postupem času zchátraly, protože o ně lidé přestali mít zájem, anebo poničené v důsledku přírodních katastrof či válečných událostí, ty všechny patří k ceným výpovědním důkazům o naší minulosti. I když jde většinou o torza, která už dávno nejsou udržovaná a vystavená povětrnostním vlivům postupně chátrají, jsou tedy odsouzená k postupnému zániku, přesto se stále a znovu stávají oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců i předmětem vědeckého zkoumání odborníků. I když slovo „zřícenina“ může označovat jakoukoli zchátralou stavbu, nejčastěji tímto termínem bývají označovaná torza byvších opevněných šlechtických sídel, jako byly hrady, hrádky, tvrze anebo později zámky. Každá z těchto zřícenin má svoji nezaměnitelnou, osobitou minulost a v propojení s historií kraje nabývá významných výpovědních hodnot. Současně dotváří ráz krajiny a většinou se stává nezaměnitelnou dominantou charakteristického panoramatu, jako například v případě Českého ráje, který je ztotožňovaný s obrysem zřícenin hradu Trosky, anebo Máchova kraje, jehož neodlučitelnou součástí jsou zříceniny hradu Bezděz.

Těžko nalezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze.

1895-195 Zápisky kovářského tovaryše z cest po Evropě a do Svaté země k Božímu hrobu Jádrem této pozoruhodné knihy jsou autentické zápisky z vandrování kovářského tovaryše Karla Vojtěcha Rajlicha, které připravil k tisku jeho syn Jan Rajlich st., opatřil je předmluvou, slovníčkem a přepisem dokumentů, a jeho vnuk Jan Rajlich ml. se postaral o grafickou stránku publikace, obrazovou redakci, soupis dokumentů a rodopis rodu Rajlichů. Vznikla tak poutavá publikace, která potěší všechny zájemce o historii a geografii v souvislosti s fenoménem řemeslnického vandrování na zkušenou, jenž byl rozšířeným společenským jevem v Evropě koncem 19. a počátkem 2. století.

Přehledná publikace zachycuje dějiny Ruska od počátku Kyjevské Rusi v 9. století po současnost. Zaměřuje se na území osídlené ruským, ukrajinským a běloruským etnikem, později pak na území Ruské říše, Sovětského svazu a Ruské federace. V období po rozpadu SSSR jsou výběrové sledovány události na území postsovětských republik, s nimiž má Rusko bližší nebo specifické vztahy (Ukrajina, Bělorusko, Zakavkazsko, republiky střední Asie). Autoři kladou důraz zejména na politické dějiny, stranou však nezůstává ani oblast kultury a hospodářství. Vlastní chronologie jednotlivých období je vždy uvedena krátkým přehledem, doplněna tabulkami a textovými boxy vysvětlujícími důležité události či pojmy. Obrazový doprovod tvoří přehledné mapy a pečlivě vybrané ilustrace. Užitečná publikace pro všechny zájemce o dějiny regionu.

Výjimečná kniha Barvy času pokrývá přes sto let světových dějin - od vlády královny Viktorie a americké občanské války ke kubánské krizi a počátkům vesmírného věku. Zaznamenává vzestup a pád impérií, vědecké objevy, průmyslový vývoj, umění, tragédie válek, politiku míru a životy mužů a žen, kteří tvořili dějiny.

Čtenářům se dostává do rukou kniha, která má ambici předestřít co nejucelenější vhled do afrického regionalismu, a to se zvláštním zřetelem na jih tohoto kontinentu. Často se hovoří o tom, že Afrika je nejvíce marginalizovaným kontinentem světa. Odpovědí na toto její nelichotivé postavení může být právě regionální spolupráce a integrace. Kniha nabízí pohled na tři stupně afrického regionalismu, a sice úroveň panregionální, regionální a mikroregionální, a osvětluje jak jejich obecné znaky, tak konkrétní specifika. Vzhledem k tomu, že se jedná o první podobnou publikaci v českém prostředí, snaží se autorka přiblížit i známé skutečnosti, které se v souvislosti s africkým kontinentem skloňují (slabé státy, špatná infrastrukturní síť) a které jsou chápány jako překážky bránící socioekonomickému rozkvětu kontinentu.

Jedním z pozoruhodných center pařížského vědeckého a kulturního života druhé poloviny 19. století byla psychiatrická nemocnice Le Salpetriere, která se díky působení svého ředitele, psychiatra Jeana-Martin Charcota, stala místem, které vyhledávali lékaři, vědci, filozofové, spisovatelé a básníci, malíři a fotografové, ale i dramatici, herci a bohémové. Nemocnice se stala samostatným městem ve městě, kde se léčili psychicky nemocní, především ženy-hysterky, a kde se v rámci veřejných představení utvářely v přímém přenosu dějiny psychiatrie a psychologie. Autorka se ve své knize zabývá jednak osobností J.-M. Charcota a specifickým místem nemocnice Le Salpetriere ve vědeckých a kulturních dějinách, ale především rekonstruuje život a osudy jeho tří lékařských múz, pacientek, které se ve své době staly svého druhu celebritami. Velká historie psychiatrie se tak střetává s malou historií tří psychicky nemocných žen na samém okraji společnosti, které se ve správný čas ocitly na správném místě a byly schopné pozoruhodným způsobem těžit ze své situace. Kniha je fascinující koláží z dějin psychiatrie, psychologie a lékařské každodennosti, stejně jako sondou do života Paříže přelomu 19. a 20. století. Pojednává o době, kdy se ještě pevně nevyhranily rozdíly mezi vědou a šarlatánstvím, exaktností a poezií. Asti Hustvedt získala doktorát z francouzské literatury na New York University. Žije a pracuje jako redaktorka a překladatelka v New Yorku.