Problematika vrozených vývojových vad patří k významným tématům v gynekologii a porodnictví, a to nejen v důsledku jejich relativně velké incidence (na 10 000 živě narozených dětí připadá cca 400 novorozenců se zjištěnou vrozenou vývojovou vadou), ale zejména důsledky pro postiženého jedince a jeho rodinu. Kniha je koncipována jako praktická příručka, velký důraz je kladen jednak na ilustrace/fotodokumentaci a jednak na přehlednost, praktičnost a stručnost základních informací o nejčastějších vrozených vývojových vadách a perinatálních onemocněních novorozence. Ve strukturovaných kapitolách jsou shrnuty aktuální poznatky o příčinách, diagnostice, způsobu porodu, léčbě a prognóze jednotlivých onemocnění. Jsou zde popsány asociace k jiným vadám, doporučené vyšetřovací i následné léčebné postupy a zhodnocena rizika disability. Kniha je primárně určena gynekologům, aby mohli podávat komplexní informace a býti partnery v diskusi svým pacientkám s prenatálně zjištěným postižením plodu. Může ale být jistě dobrým průvodcem studentům lékařských fakult, začínajícím pediatrům či neonatologům.

Patologie je nezpochybnitelným základem klinické medicíny, a to i v době, kdy většina pokroku se odehrává na molekulární úrovni. Znalost skutečného obrazu patologicky postižených orgánů je pro lékaře nenahraditelná. Bohužel v dnešní době studenti medicíny mají velmi omezené možnosti získat tuto zkušenost přímo v pitevnách. Unikátní monografie ve formě obrazového atlasu, který připravil nestor české patologie doc. MUDr. Jaroslav Horáček, CSc., obsahuje několik set instruktivních fotografií – základních makroskopických nálezů v rámci systémové patologie. Publikace shrnuje jednotlivé nálezy podle orgánových systémů, jde přitom o nejčastější nálezy v rámci autoptické diagnostiky. Kniha je zpracována velmi didakticky a poskytuje nezbytnou orientaci v základních autoptických nálezech. Její velkou předností je mimořádně přehledné grafické zpracování obrázků, stejně jako dokonalá orientace v základních diagnózách. Uvedená publikace bude velkým přínosem jak pro studenty všeobecného lékařství, tak pro klinické lékaře chirurgických i nechirurgických oborů a zejména také pro mladé lékaře specializující se v oboru patologické anatomie a soudního lékařství.

Publikácia vychádza zo skutočnosti, že každodenné používanie odbornej latinskej a gréckej medicínskej terminológie nie je samoúčelný, ale hlboko pragamatický proces, berúci do úvahy nielen veľmi detailné, presné pomenovanie medicínskych skutočností, ale aj samotnú ochranu pacienta pred zneužitím informácií o jeho zdravotnom stave pred laickou verejnosťou.

Učebnice Přehled patologie je určena především pro studenty bakalářských a navazujících magisterských stupňů studia různých směrů na lékařských fakultách. Jejím úkolem je seznámit studenty jak se základními pojmy obecné patologie, tak s nejdůležitějšími nozologickými - chorobnými jednotkami v části speciální. Cílem je vytvořit studentovi základní představu o nemoci a jejích projevech. Protože zmínění studenti podle současných osnov nemají do výuky zařazenou histologii, omezuje se výklad jen na makroskopickou úroveň. Na této úrovni by učebnice mohla sloužit jako repetitorium základních pojmů také pro jiné směry studia na lékařských fakultách. Do textu jsou zařazena černobílá schémata a přehledné tabulky. Kniha je doplněna barevnou přílohou, do níž byly vybrány makrofotografie přibližně sedmdesáti častějších patologických nálezů.

Učební text je určený pro posluchače lékařských fakult Univerzity Karlovy. Soubor testových otázek shrnuje základní poznatky, které by měl student z obecné patologie získat. Otázky jsou rozdělené do větších celků (Základy histopatologie, Smrt, nekróza, apoptóza, Atrofie, Distrofické změny, Pigmentace, Zánět, Poruchy oběhu krve a lymfy, Progresivní změny, Etiologická patologie, Obecná onkologie). Otázky jsou dvojího typu - s jednou správnou odpovědí a s více správnými odpověďmi - řešení otázek je v klíči připojeném na konci textu.

Druhý díl učebnice patofyziologie orgánových systémů se věnuje dalším patologickým stavům, které postihují specifické orgány a orgánové i řídící systémy. Obsah: patofyziologie ledvin, tvorby moče a vyprazdňování močového měchýře, patofyziologie trávicího ústrojí, patofyziologie žláz s vnitřní sekrecí, patofyziologie nervového systému, patofyziologie kosterních svalů.

První díl učebnice patofyziologie orgánových systémů systematicky pojednává o etiologických a obecných patogenetických aspektech patologických stavů, které postihují specifické orgány a orgánové systémy. Publikace obsahuje tři kapitoly, které se věnují regulačním orgánovým systémům: patofyziologie krve a krvetvorné tkáně, patofyziologie cirkulačního aparátu, patofyziologie respiračního aparátu.

Učebnice přehledným způsobem pojednává o problematice biologických a fyziologických mechanismů působících a provázejících nemoci a patologické stavy lidského organismu. Jedná se o mechanismy, které jsou obecným podkladem různých nemocí. Je určena především studentům lékařství při přípravě ke studiu klinických oborů. Vedle upevnění a rozšíření znalostí umožňuje formovat přístup k porozumění patologickým stavům a použít jej při diagnostice a terapii nemocí. Navazuje na předchozí učebnici se stejným titulem, je však nově zpracovaná a aktualizovaná s ohledem na nové znalosti. Nová je také obrazová dokumentace, která text doprovází.

Jedno z prvních úsloví, se kterým se setká každý student medicíny, praví: Mrtví učí živé. Medicína v dnešní době využívá mnoho nových technologií, intervenční a zobrazovací metody, robotické operace, molekulární testy. Pro lékaře však jedním z nejúčinnějších nástrojů poznání a poučení zůstává pitva, která je starší než většina operačních výkonů. Pitvy poskytly v dějinách medicíny všem generacím lékařů nejvíce poznatků pro pochopení stavby a funkce lidského těla ve zdraví i nemoci. Po staletí se zásadně nezměnily a jsou stále živým mostem mezi dávnou minulostí a dneškem. Tato populárně naučná kniha tří lékařů nabízí procházku historií poznávání lidského těla. Je určena široké čtenářské veřejnosti, která hledá informace a poučení o tématu v dnešní době poněkud nepohodlném a odsouvaném, ale dotýkajícím se s neodvratitelnou jistotou v nějaké podobě každého člověka.

Přední český antropolog a lékař profesor Emanuel Vlček (1925-26) v této knize navázal na své dlouholeté výzkumy ostatků významných osobností a postav českých a evropských světských i církevních dějin a tentokrát se soustředil na pátrání po hlavách dvaceti sedmi českých pánů, rytířů a měšťanů popravených na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621. Jako jediná se dochovala údajná lebka Jáchyma Ondřeje Šlika (1569-1621). Pomocí antropologických vědeckých metod se autor snaží rozvinout a obohatit dosavadní výzkumy a odpovědět na otázku, zda jde o autentický tělesný pozůstatek popraveného šlechtice z pohnuté doby českých dějin.

Kniha, která je někdy pokládána za Frommovo nejoriginálnější a nejkomplexnější dílo, pojednává o různých aspektech agrese, a to za pomoci poznatků z lidské i zvířecí psychologie, neurofyziologie, paleontologie a antropologie. Fromm rozlišuje benigní a maligní agresi. Jenom benigní agresi, která slouží adaptivním účelům, jako například obraně, máme společnou se zvířaty. Na druhé straně maligní agrese - krutost a destruktivita - je výhradně lidská. U člověka jsou instinkty nahrazeny charakterem a ten někdy zejména působením společenských faktorů nabývá sadistické nebo nekrofilní povahy. Fromm to ilustruje na psychobiografii Hitlera a dalších lidí. Kniha z roku 1973, která ani v dnešním světě neztratila svou aktuálnost, bývá oceňována především pro to, jak bravurně vyvrací některé konkurenční přístupy k chápání agrese a destruktivity. Erich Fromm (1900-1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou. Mezi jeho nejznámější knihy patří také Strach ze svobody (Portál, 2015), Umění milovat (Portál, 2016), Mít, nebo být.