Publikace z edice Lékařské repetitorium přináší abecedně strukturovaný text čtyř odborníků, shrnuje základní klinické poznatky v urgentní medicíně, anesteziologii, resuscitaci v intenzivní medicíně a poskytuje zejména medikům nebo lékařům jiných specializací základní sumu informací z tohoto oboru medicíny.

Urgentní medicína patří mezi mladší medicínské obory a v posledních letech se dynamicky rozvíjí. Zabývá se multidisciplinární problematikou diagnostiky, primárního ošetření a terapie náhle vzniklých stavů bezprostředního ohrožení života, všech náhle vzniklých onemocnění a úrazů na místě události, při transportu postižených a při přechodu z přednemocniční do nemocniční péče. Síť poskytovatelů zdravotnické záchranné služby se rozšiřuje a na pracovištích akutní péče vznikají urgentní příjmy. Umožňují setkání s akutními stavy ve všech medicínských oborech, suplují nedostatečné pokrytí obyvatelstva primární péčí, ale zahrnují také kontakty se zdravotně-sociální problematikou, především u osob bez domova, drogově závislých nebo u seniorů. Urgentní medicíně se věnuje stále více lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků a studenti lékařských fakult si ji volí jako specializační obor. V souvislosti s tím roste poptávka po odborných publikacích mapujících tuto problematiku. Zkušení pořadatelé proto nyní přizvali ke spolupráci několik desítek předních specialistů z celé republiky a vytvořili více než šestisetstránkovou novou monografii. Úctyhodná moderní původní základní učebnice oboru bude vodítkem pro lékaře připravující se k atestační zkoušce. Pro ostatní lékaře, zdravotnické záchranáře a sestry pracující v oboru chce být užitečným pomocníkem v jejich každodenní náročné praxi.

Ambíciou tejto učebnice je, aby poskytla informácie o najčastejších diagnózach v rámci akútnej medicíny pre dospelých, ale aj pre pediatrickú populáciu, pretože nie je možné, aby všetky akútne a kritické pediatrické stavi úrazové aj neúrazové - boli smerované výlučne do štyroch pediatrických centier v rámci Slovenska. Druhým zámerom je, aby doplnila erudíciu z urgentnej medicíny špecialistom z iných špecializácií. S potešením sme pozorovali, že predchádzajúce dve vydania sa vyskytovali v ambulanciách záchrannej zdravotnej služby. Budeme sa tešiť, ak sa toto 3. vydanie začne objavovať častejšie na poličkách oddelení urgentnej medicíny v nemocniciach.

Novodobá medicína, najmä v oblasti diagnostiky a liečby ťažkých stavov, nemôže byť vykonávaná jediným lekárom. Stala sa tímovou. Moderné prístupy si vyžadujú kontinuálne ošetrovanie (personál sa musí striedať v službách), ale aj výrazne sa presadzujúce interdisciplinárne trendy. Vzhľadom na vysoko špecializované výkony sa niektoré činnosti jednak z dôvodu zabezpečenia vysokej profesionality, ale aj z dôvodov ekonomických sústreďujú do vybraných pracovísk. Kriticky chorý pacient sa neraz musí presúvať z jedného zdravotníckeho zariadenia do druhého. Z praxe vieme, že každý transport je pre kriticky chorého mimoriadne nebezpečný a vykonáva sa len z prísne indikovaných dôvodov. Dôležitou zásadou pri prevoze je pokračovanie v podporných mechanizmoch zabezpečujúcich najmä základné životné funkcie,ako sú krvný obeh a ventilácia. Mnohé lieky sú dávkované v kontinuálnych režimoch (analgosedatíva, vazopresory, vazodilatanciá, antibiotiká, diuretiká).

Autor ako klinický pracovník vychádzal predovšetkým z poznatkov a potrieb praxe, v ktorej je zafixované zaraďovanie pacienta do globálneho pojmu syndróm závislosti od alkoholu, prípadne so zohľadnením toho, v akej fáze (štádiu) podľa Jellinka sa práve nachádza. Autorovi tak vznikli až dve ťažiská spracúvanej témy: prvým bola ďalšia únosnosť Jellinkových vývojových fáz v praxi českej a slovenskej alkohológie, druhým je ponúknutie vlastnej klasifikácie už overenej praxou. Keďže dôkazy o neúnosnosti Jellinkových vývojových fáz ako celku boli publikované už skôr (1986, 1990), v predkladanej publikácii ich iba rekapitulujem a ponúkam vlastnú klinickú klasifikáciu spolu s jej matematickoštatistickým overením. V duchu týchto poznatkov potom ju porovnávame s 8., 9. a 10. revíziou MKCH, prípadne s ďalšími klasifikáciami a uvažujeme o perspektívach klinickej klasifikácie.

Súdne lekárstvo a toxikológia – náuka o chemických či biologických substanciách (jedoch), ktoré spôsobujú závažné poškodenie až usmrtenie živého organizmu, sú svojou podstatou vzájomne prepojené nevyvrátiteľnou logikou – historickou i súčasnou. Veď história používania toxických látok a jedov, smerujúca eo ipso k odňatiu života, k usmrteniu zvieraťa či človeka, siaha do dávno minulých čias. V staroveku sa človek zaoberal jedovatými látkami, zvyčajne takými, ktoré mu ponúkala sama príroda (šípové jedy). Súčasne však v temnej stránke svojej človečenskej podstaty čoskoro prišiel na to, že toxickú látku možno rovnako úspešne ako pri love použiť aj proti svojim nepriateľom. A tak zmienky o jedoch a o ich pôsobení na ľudský organizmus možno nájsť už v písomných zdrojoch starovekého Egypta či Indie (okolo r. 1600 – 1000 pr. Kr.). V tých časoch neboli už celkom neznáme zlúčeniny ópia, arzénu, antimónu či akonitínu. Veď práve akonitín ako základná toxická látka extraktu rastliny bolehlav (Conium maculatum) pripravil o život starovekého filozofa Sokrata (zomrel v roku 399 pr. Kr.). Zneužívanie jedov v starovekom Ríme podnietilo Lucia Cornelia Sullu vydať známy spis Lex Cornelia (82 pr. Kr.), tento zákon významne vymedzil nezodpovedné šírenie sa toxických látok medzi rímskymi občanmi. Zákon zrejme nepomohol a staroveký Rím zostal semeniskom travičov s fľaštičkou jedu v ruke.

Nadmerné požívanie alkoholických nápojov sprevádza rod Homo sapiens od nepamäti, súc uložené v hmlistých obrysoch ľudských dejín. Tento neduh - alkoholizmus - sprevádza i človeka modernej doby, kedy jeho následky, definované v exaktnej rovine práva alebo ekonomiky, majú svoju negatívnu spoločenskú projekciu nielen do osobných či rodinných tragédií, ale aj do násilnej trestnej činnosti, zlyhania alkoholizovaných vodičov za volantom alebo do podoby tragických pracovných úrazov. V súvislosti s rozvojom soudnolekárskej vedy a moderných laboratórnych technológií sa u nás i vo svete zhromaždil značný objem poznatkov nielen o účinkoch alkoholických nápojov na človeka, ale aj o súdobých metódach detekcie etanolu v rôznych tkanivách ľudského tela. Pri hlbšom prieniku do dnes už samostatnej vedeckej disciplíny - forenznej alkohológie - bádateľ rýchlo zistí existenciu informácií neraz roztrieštených, neucelených či dokonca vzájomne antagonistických. Kolektív pracovníkov Ústavu súdneho lekárstva a medicínskych expertíz Jesseniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice v Martine, v spolupráci s pracovníkmi Ústavu súdneho lekárstva Lekárskej fakulty Masarykovej univerzity v Brne, vedomý si týchto skutočností, vzal na seba dosť neľahká úloha: roztriediť, systematizovať a epikriticky vyhodnotiť dostupné poznatky o alkohole, jeho variantoch, o biotransformácii tejto látky v ľudskom tele, či o možnostiach exaktného laboratórneho vyšetrovania biologických materiálov a kritického posudzovania stupňa ovplyvnenia živého subjektu touto látkou. Dlhoročné skúsenosti oboch pracovísk vo vyšetrovaní a posudzovaní stavov ovplyvnených požitým alkoholom autori konfrontovali s poznatkami svetovej literatúry v nádeji, že súbor takto získaných poznatkov či názorových rovín, zhmotnený v predkladanej monografii, pomôže k lepšej orientácii v uvedenej problematike nielen súdnym lekárom, ale i psychológom, psychiatrom, lekárom iných medicínskych odvetví, príslušníkom Polícia ČR a iných zložiek štátnej moci, ktoré majú účasť a záujem na represiu alkoholizmu a následkov jeho konzumácie, či už v rovine medicínske jalebo právnej. A preto, alebo práve preto, vznikla táto kniha, ktorú autorský kolektív s úctou predkladá čitateľskej verejnosti.

Kniha je prvou publikáciou tohto druhu na slovenskom trhu. Pri jej písaní som vychádzala z reálnych vlastných výjazdov počas môjho niekoľkoročného pôsobenia v záchrannej službe a ponúkam v nej rozbor vybraných prípadov, viac i menej náročných, typických aj neobvyklých, niekedy kurióznych.Zmyslom publikácie je na jednotlivých kazuistikách ukázať správne postupy, ale i najčastejšie sa vyskytujúce chybné kroky v priebehu diagnostického a terapeutického procesu vo fáze pred prijatím pacienta do nemocnice a zároveň ukázať najoptimálnejšie postupy, ktoré sú v súlade s platnými odporúčaniami odborných spoločností. Niektoré postupy nie sú nevyhnutne najlepšie, ale v danej situácii a pre prednemocničnú etapu sú najbezpečnejšie.

Čtrnáct let od prvního a jedenáct let od druhého vydání jediné celostátní učebnice oboru intenzivní medicíny uplynulo od okamžiku, kdy vychází vydání nové, kompletně přepracované a v téměř trojnásobném rozsahu. Publikace se ihned po svém prvním vydání stala oblíbeným zdrojem informací nejen pro mediky, ale i základní učebnicí v postgraduální přípravě v těch klinických oborech, jejichž součástí je problematika intenzivní medicíny. Prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc., opět přizval k autorské spolupráci řadu odborníků nejrůznějších klinických disciplín a o pořádání se rozdělil s čtyřmi koeditory (prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D., prof. MUDr. V. Černý, Ph.D., prof. MUDr. K. Cvachovec, CSc., doc. MUDr. I. Chytra, CSc.). Monografie je rozdělena do nejdůležitějších základních oddílů, které mapují okruhy problémů, s nimiž se lze na zdravotnických pracovištích nejčastěji setkat.

Kniha Lékařská první pomoc je koncipována jako přehled nejčastějších akutních stavů, úrazů a intoxikací u dospělých a dětí, se kterými se lékaři všech oborů mohou setkat ve své každodenní praxi bez ohledu na typ pracoviště. Většina kapitol obsahuje kazuistiky z praxe, aby si čtenář dokázal představit praktickou aplikaci předkládaných teoretických informací. Publikace obsahuje také popis praktických dovedností, které se používají při poskytování odborné první pomoci. Kniha, kterou sestavil multioborový tým odborníků, je vhodným podkladem pro úspěšné absolvování povinného předatestačního kurzu Lékařská první pomoc.

Monografie shrnuje současný stav znalostí o dekompresivní kraniektomii, neurochirurgickém výkonu, který v posledních letech zažívá renesanci, nicméně je stále doprovázen řadou kontroverzí. Dekompresivní kraniektomie se provádí u nemocných s refrakterní nitrolebeční hypertenzí, která bývá vyvolána edémem mozku při různých patologických stavech. Publikace je členěna do devíti základních kapitol. Nejrozsáhlejší kapitola shrnuje současné poznatky o indikaci dekompresivní kraniektomie u nejrůznějších patologických stavů. Podrobně je popsáno technické provedení operace, uvedeny jsou v současnosti používané, ale i opuštěné typy dekompresivních kraniektomií. Zvláštní kapitola je věnována neuromonitoraci, která má v současné době nezastupitelné postavení v indikaci dekomprese. Text doprovázejí četné ilustrace, přehledné tabulky a pestrá obrazová dokumentace. Některé legendy k obrazovým přílohám jsou zpracovány formou stručných kazuistik. Kniha přináší komplexní zdroj informací nejen pro neurochirurgy, ale také pro neurology, lékaře intenzivní péče a radiology.

Péče o ránu je úzce spojena s evolučním vývojem člověka zasahujícím hluboko do historie. Hojení ran jako specializace naopak patří k nejmladším medicínským oborům. O to častěji jsou v posledním desetiletí do klinické praxe zaváděny nové postupy na základě poznatků »evidence based practice« ve spojení s metodou vlhkého hojení ran. Spektrum terapeutických krytí obsahuje více než tisíc originálních názvů. Pro většinu zdravotníků je proto obtížné se orientovat v indikacích jednotlivých krytí a udržet si kontinuální přehled o materiálech nových. Publikace Manuál hojení ran v intenzivní péči předkládá základní informace týkající se hojení ran při ošetřování pacienta na všech stupních zdravotnického systému se zaměřením na problematiku intenzivní péče. Autorka v publikaci propojila mnohaleté zkušenosti z práce na resuscitačním oddělení s více než pětadvacetiletou praxí v ošetřování ran.

Druhé vydání úspěšné příručky usnadňuje lékařům orientaci v léčení akutních otrav. Předkládá typy intoxikací vybrané podle frekvence jejich výskytu a závažnosti, přičemž jednotlivé terapeutické postupy byly aktualizovány na základě spolupráce s Eur. Assoc. of Poisons Centres and Clinical Toxicologists (EAPCCT).

Uštknutí některými druhy exotických jedovatých hadů může mít velmi závažný průběh, končící smrtelně nebo trvalými následky, a ani uštknutí naší domácí zmijí obecnou nelze podceňovat. Úspěšná terapie intoxikace hadími jedy vyžaduje spojení znalostí akutní medicíny a toxinologie hadích jedů, nebo alespoň didaktický návod postupu první pomoci a léčby. Kniha MUDr. Jiřího Valenty je významným přínosem české školy klinické toxinologie hadích jedů. V této monografii se autor vypořádal s nelehkým úkolem oslovit několik zcela odlišných skupin čtenářské obce: lékaře, terénní biology, chovatele hadů i cestovatele. I když jde o odbornou publikaci, zalíbení v ní najdou i milovníci populárně vědecké literatury a všichni, kdo chtějí proniknout do exotického světa jedovatých hadů.

Kniha Neodkladné stavy do kapsy je koncipována jako rádce pro rychlou orientaci při diagnostice a léčbě nejčastějších akutních stavů a intoxikací. Obsahuje téměř dvě stě stručných přehledů běžně i vzácně se vyskytujících případů i problémů, s nimiž se setkává každý lékař, dále pak abecední souhrn pětadevadesáti běžně používaných léků a v příloze i vybrané doporučené postupy, škály a algoritmy. Manuál v sobě zahrnuje jak tradiční informační přehledy, tak i vlastní diagnostické a terapeutické zkušenosti, které autor získal během své praxe u nás i v zahraničí.