Utopie anglického humanisty Thomase Mora, vydaná poprvé latinsky roku 1516, dala jméno celému žánru zamyšlení nad ideálním uspořádáním lidské společnosti. More navazuje na základní komunitární principy starokřesťanského učení, inspiruje se antickou literaturou, zprávami o zámořských objevech i texty svého přítele Erasma Rotterdamského. Nevyhýbá se ironii a vyprávění o zvycích obyvatel ostrova Utopie (z řeckého ú-topos, ne-místo) spolu s úvahami o možnostech regulace lidské pýchy či o reformě trestního práva vkládá do úst nepříliš důvěryhodného námořníka Rafaela Hythlodaia. Zvolený žánr platónského dialogu mu přitom umožňuje prezentovat společenské problémy z různých hledisek, aniž by přitom oslabil jejich palčivost.

Sofisté zůstávají v běžném pojetí padouchy a podfukáři dějin filosofie, politováníhodnou úchylkou, na niž Sókratés a Platón reagovali vytyčením cesty pravého myšlení. Navíc se jejich úvahy zpravidla dochovaly jen ve stručných zlomcích nebo v parafrázích myšlenkových rivalů s Platónem na prvním místě. Mauro Bonazzi ukazuje, že při zachování všech zásad pečlivé filologické analýzy lze odhalit pozoruhodnou a dodnes inspirativní roli myslitelů řazených k sofistickému hnutí jakožto pragmatiků, realistů a obhájců antropocentrické perspektivy, jež je pro následný vývoj filosofie bytostně určující.

Vývoja názorov na človeka v dejinách filozofie od antiky po nemeckú klasickú filozofiu. Pokus o ucelený pohľad na problematiku človeka, ako ho riešili hlavní predstavitelia filozofie v jednotlivých historických obdobiach (v antike, renesancii, v novovekej filozofii, osvietenstve a v nemeckej klasickej filozofii). Takýto pohľad na túto filozofickú problematiku u nás doteraz absentoval. Osobitne vystupujú do popredia problémy človeka vyplývajúce z jeho zaradenia do spoločnosti s úsilím jednotlivých filozofov o ich riešenie v súvislosti s kultiváciou človeka, jeho skultúrňovaním a poľudšťovaním spolu s rozkrývaním tendencií, ktoré smerujú proti človeku, ľudskosti a ľudstvu. Myšlienky antických, renesančných, novovekých filozofov i nemeckej klasickej filozofie nestratili na aktuálnosti ani v súčasnosti, skôr naopak. Rezonujú dnes viacej, ako by sme si mohli myslieť a ako by to bolo žiaduce.

Předkládaná publikace navazuje na učebnici Dějiny etických teorií I. Řeč olympijská, vydanou poprvé v roce 2004. Postihuje vývoj etického myšlení od Kanta po pragmatismus. V centru pozornosti jsou nejvýznamnější osobnosti důležité pro vývoj etiky tohoto období. Vzhledem k převratu etického myšlení, který přinesl Kant, jsou u výkladu jeho etiky nejprve vysvětlena různá východiska a přesahy plynoucí z děl jeho předchůdců. Vlastním obsahem práce jsou etické systémy následujících autorů: Kant, Fichte, Hegel, Schelling, Feuerbach, Marx, Kierkegaard, Nietzsche, Bentham, J. S. Mill, Comte, Spencer, James a Dewey. Tímto výkladem by měl být čtenáři umožněn vstup do etiky 20. a 21. století.

V první části třetího svazku dějin politického myšlení je podán filosoficko-historický výklad politického myšlení od humanismu a renesance po proudy ve francouzském osvícenství (Machiavelli, Erasmus Rotterdamský, Bodin, Suárez, Grotius, Hobbes, Harrington, Locke, Montesquieu, Rousseau). Velká pozornost je věnována vzniku teorie národního státu, české reformaci, právu na odpor, náboženské toleranci, přirozenému a mezinárodnímu právu a teorii rozdělení politické moci. Integrální součást předloženého dílu tvoří i výklad vývoje politického myšlení v českých zemích. Tento výklad začíná rozborem politických názorů dvou významných představitelů české reformace, Jana Jesenského a Jana Amose Komenského, pokračuje popisem panslavismu a obsáhlým vylíčením vývoje politického myšlení v českých zemích v 19. století.

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním historickým a filosofickým problémům spojeným s Platónovým dialogem Kritón. Zvláště se zaměřuje na dvě témata vystihující dialog jako celek. Jedním z nich je role tří mluvčích dialogu (Sókratés, Kritón, athénské zákony) a komplexní vztah mezi nimi a autorem díla. Druhým hlavním tématem, které navozuje silnou souvislost s novodobým a současným politickým myšlením, je otázka poslušnosti zákonu, problém občanské poslušnosti a související otázka společenské smlouvy. Monografie představuje pluralitu různých odborných přístupů k dané problematice.

Osm studií s nejnovějšími výsledky bádání o raně novověkých intelektuálních dějinách a dějinách filosofie se věnuje mimo jiné Giovannimu Picovi della Mirandola, J. H. Alstedovi, J. A. Komenskému, problematice humanismu, exilu, biblické kritiky a korespondenčních sítí. Rozsáhlá recenzní rubrika hodnotí české, německé, anglické, maďarské a polské publikace, mj. další svazek nové kritické edice Oxford Francis Bacon. Příspěvky jsou publikovány anglicky a německy.

Jeden z bestsellerových románů prominentního amerického psychoterapeuta. Děj románu nás přivádí do Vídně devatenáctého století, do kolébky psychoanalýzy. Hlavními protagonisty fiktivního příběhu jsou filozof Fridrich Nietzsche a psycholog, jeden z otců psychoanalýzy, Josef Breuer. Na pozadí vztahu mezi jedním z největších evropských filozofů a nadaným terapeutem dochází k setkání světů filozofie a psychologie. Když Nietzsche plakal je příběhem o posedlosti, o zachraňující moci přátelství, o úkolu odborníka pohlédnout do tváře vlastnímu démonu a tak nalézt schopnost pomoci svému klientovi.