Estetický prožitek/zkušenost je jedním z klíčových konceptů moderní estetiky (od A. G. Baumgartena) po současnost, implicitně i v antické a středověké estetice. Podrobnější deskripce, kterým předcházely pokusy zachytit specifičnost estetického prožitku pojmy jako kontemplace či nezainteresovanost, metazájem na percepci a další, představovaly většinou lineární „scénář“, od „hrubých dat“ po syntézu estetických kvalit, vrcholící estetickou hodnotou. Takové pojetí neodpovídá vývoji estetice příbuzných či pro estetická zkoumání relevantních disciplín, z nichž prezentovaná kniha využívá zejména kognitivní neurovědy a jejich „odnož“ neuroestetiku, psychologii, zejména „revitalizovanou“ gestaltpsychologii, fenomenologickou filosofii a estetiku. Představuje tak komplexní proces estetického prožitku, který zahrnuje simultánně probíhající pochody v modulárně uspořádaných systémech zpracování (a vytváření) informací, roli pozornosti s její třídimenzionální strukturací (téma, tematické pole, okraje) a její zvláštní modality, tzv. lovecké pozornosti, rekurentní neuronální sítě s možností zpětného a dopředného zpracování stimulů, simultánní procesy zdola-nahoru a shora-dolů řízených zpracování informace (stimuly řízené „zdola“ a vyššími úrovněmi zpracování reprezentací vyšší komplexnosti „shora“). Proces vrcholí, v případě plného, struktury vědomí restrukturujícího prožitku, v synchronizaci různou rychlostí probíhajících procesů na většině úrovní ztělesněného vědomí, včetně kognitivního a emocionálního nevědomí, tedy maximálního rozšíření kontextu mentálních a senzomotorických aktivit.

Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.

Setrvávání v ambiguitě stojí v základu naší zkušenosti s uměleckými díly. Dvojznačnost je zakleta v žánru i v obsahu, v pohybu mezi filozofickým zkoumáním a uměleckou expresí, v napětí mezi estetickými postoji zaměřenými na krásno a postoji etickými a politickými. V jednotlivých kapitolách věnovaných dílům Adrieny Šimotové, atonální hudbě nebo současnému politickému videoartu se Bierhanzl odpichuje především od nosných motivů z esteticko-filozofických úvah E. Levinase, R. Barthese a M. Foucaulta a ukazuje umělecké dílo jako odraz vládnoucích poměrů i jako vytváření nové, ryze estetické skutečnosti neredukovatelné na historická a sociální určení.