Polská hvězda světového horolezectví.

Jerzy Kukuczka, známý jako, Jurek, byl slavný polský horolezec, který jako druhý člověk (po Reinholdu Messnerovi) zdolal všech 14 osmitisícovek. Trvalo mu to pouze osm let, což dodnes nikdo nepřekonal. Většinu výstupů navíc uskutečnil bez umělého kyslíku, v zimě nebo novými cestami, a proto bývá mnohdy považován za nejlepšího výškového horolezce 20. století. Zahynul 24. října 1989 při výstupu na Lhoce jižní stěnou, když se mu přetrhlo lano. O pár dnů se tak nedožil změny režimu. Právě fakt, že tehdejší komunistický režim v Polsku pro něj byl velkou brzdou, dělá jeho činy ještě výjimečnější. Biografie ale nepojednává jen o Kukuczkovi. Popisuje také, s jakými dnes nepředstavitelnými obtížemi se tehdy horolezci setkávali a jaký boj na mnoha frontách je to stálo. Přibližuje počátky polského himálajismu v padesátých a šedesátých letech, kdy se nutné vybavení vyrábělo doslova na koleni (doma šité oblečení, stavební helma, svářečské brýle - a bylo dostupné jen těm, kdo měli konexe), mluví o pocitu kamarádství, ze kterého vlivem doby vznikla rivalita, o tom, jak se vůbec horolezci tehdy živili, jak se vyrovnávali se ztrátami kamarádů spolulezců při nehodách či jak obtížné bylo v době politického vření vycestovat do novozélandských nebo aljašských hor.

Mezi lety 1980 a 1989 platili polští horolezci za naprostou světovou špičkou. Vyrůstali a žili v nesvobodném Polsku, a přesto se brzy stali nejuznávanějšími himálajskými lezci. Patřili sem mezi jinými také J. Kukuczka, W. Kurtyka či W. Rutkiewitzová. Přestože tato skupinka vyrostla v těžké poválečné době plné nesvobody a bez reálné šance na vlastní smysluplný život, vytvořili si svůj svět, díky němuž se mohli vydat na vlastní lezeckou cestu za svobodou. V době, kdy běžní občané Polské lidové republiky byli chráněni před Západem za železnou oponou, se tito nespoutaní dobrodruzi vydávali na expedice po Aljašce, Jižní Americe, Evropě, a především po Asii, která se stala jejich druhým domovem. Autorka knihy Bernadette McDonaldová je sama lezkyně. Polské horolezce osobně znala a navíc poskládala obrovské množství dokumentů a svědectví. Kniha obsahuje i přehlednou chronologii všech zásadních polských výstupů na vrcholy Himálaje.

Zcela nové, aktualizované a doplněné vydání velmi úspěšné knihy o slavných slovenských a českých horolezcích, které spojovala láska k horám a horolezectví. Bohužel spojila je i smrt, kterou našli předčasně ve svých milovaných horách.

Žádná hora na světě nemá tak nezaměnitelný obrys jako Matterhorn. Ze všech stran působí nepřístupně. Nikdo neví, co obyvatelé Walliských Alp pociťovali nebo co si mysleli při pohledu na, Horu, jak tento vrchol nazývají dodnes…

Čo Oju je šestá nejvyšší hora světa a v překladu znamená Tyrkysová bohyně. Čtyři roky po jejím prvním zdolání se o její pokoření pokusila i první ženská expedice. Skončila tragicky. S pocitem smutku jsem si tenkrát uvědomila svou příslušnost ke slabší polovině lidstva, jednoznačně předem vyloučené z himálajského dobrodružství, ale moji touhu vylézt na vysokou horu nic nezmenšilo. Dině Štěrbové se podařilo jako první ženě na světě na horu vystoupit roku 1984.